poslal Nepřihlášený Poslední pokus legalizovat
společenství rozhodných křesťanů letničních začleněním do jiné církve
proběhl v letech 1980 až 1981. Rozhodní křesťané letniční hledali
záštitu u Bratrské jednoty baptistů. Baptisté s připojením letničních
sborů souhlasili a byla podepsána i smlouva o přičlenění. Na základě
této smlouvy si rozhodní křesťané podali u krajského církevního
tajemníka v Ostravě Jana Šrůtky žádost o udělení státního souhlasu k
duchovenské činnosti pro své vedoucí a členy rady starších. Situace
vypadala nadějně, rozhodní křesťané postupovali tak, jak jim bylo
státními orgány doporučováno, tj. aby se připojili k některé z církví
povolených státem, ale přesto se spojení s Bratrskou jednotou baptistů
neuskutečnilo. Na příkaz ministerstva kultury Bratrská jednota baptistů
od smlouvy odstoupila s tím, že pro sbory rozhodných křesťanů letničních
bude ministerstvem „hledáno lepší řešení“. Podívejme se, jak celá záležitost proběhla.
V listopadu 1980 navštívili mluvčí
rozhodných křesťanů zástupce Bratrské jednoty baptistů v Brně a
projednali s nimi možnost připojení. Žádost letničních křesťanů byla
Ústřední radou starších Bratrské jednoty baptistů prodiskutována o měsíc
později. Rada baptistické církve poté doporučila rozhodným křesťanům
letničním několik kroků. V prvé řadě radila „dotáhnout“ proces
osamostatnění do zdárného cíle s tím, že toto řešení podpoří na
ministerstvu kultury sami baptisté. V případě, že se nezdaří legalizace
letniční církve, rada doporučuje návrat rozhodných křesťanů do sborů
Církve bratrské. Pokud by se návrat nezdařil, pak bude rada dále ochotná
jednat za určitých podmínek s rozhodnými křesťany o připojení jejich
sborů k Bratrské jednotně baptistů. Závěry tohoto jednání předložila
Sekretariátu pro věci církevní v prosinci 1980 rada baptistické církve.
Ministerstvo kultury se postavilo k jednání výrazně negativně: „[…]
Ze strany pracovníků Sekretariátu byl vysloven nesouhlas s jakoukoli
formou federace mezi RKL a BJB a s tím souvisejícím podtitulkem pro
sbory RKL ‚Rozhodní křesťané‘ i s existencí vlastního statutu RKL. Dále
sdělili, že v přítomné době může být jednáno o zřízení jednoho sboru RKL
v rámci BJB na Těšínsku […]“
I přes nepříznivý postoj
ministerstva kultury se zástupci letničních křesťanů zúčastnili v lednu
1981 pracovní porady Ústřední rady starších Bratrské jednoty baptistů v
Brně, aby s baptisty společně projednali návrh smlouvy, vymezující
vzájemné vztahy mezi oběma církvemi. Návrh smlouvy obsahuje několik
bodů, které nutně musely být u komunistické státní správy neprůchozí:
jednak se tu hovořilo o třech hlavních letničních sborech a o dalších
skupinách po celém území republiky, nikoli pouze o těšínském sboru; dále
– volba představenstva rozhodných křesťanů by byla, v duchu autonomie,
vyhrazena výlučně letničním sborům, baptisté by neměli možnost zasahovat
do vnitřních záležitostí sborů rozhodných křesťanů a letniční sbory by
mohly používat kromě názvu Sbor Bratrské jednoty baptistů i podtitulek
Rozhodní křesťané letniční. Návrh smlouvy byl s malými výhradami ze
strany baptistické církve přijat. Záznam o této poradě ze dne 19. ledna
1981 se dochoval jak v archivu Ústředí Apoštolské církve, tak v archivu
Bratrské jednoty baptistů.
Na začátku února 1981 došlo v Praze na
základě celostátní konference Bratrské jednoty baptistů k připojení
sboru rozhodných křesťanů letničních. Ústředí Bratrské jednoty baptistů
podalo krajskému církevnímu tajemníkovi Janu Šrůtkovi do Ostravy žádost o
systemizaci baptistického sboru v Dolním Žukově a o udělení státního
souhlasu k duchovenské činnosti pro Rudolfa Bubika, kazatele rozhodných
křesťanů letničních. Kopie této žádosti s datem 13. února 1981,
podepsaná úřadujícím místopředsedou Bratrské jednoty baptistů Pavlem
Titěrou a tajemníkem Stanislavem Švecem, se nachází v archivu Ústředí
Apoštolské církve.
K přičlenění rozhodných křesťanů letničních k
Bratrské jednotě baptistů i přes tyto kroky nedošlo. V létě 1981 byli
letniční křesťané a baptisté při návštěvě Sekretariátu pro věci církevní
ústně informováni, že propojení jejich sborů „nepředstavuje optimální řešení jak z hlediska církve, tak státu.“
Z návrhu řešení situace rozhodných křesťanů letničních, který vznikl v
červnu 1981 na Sekretariátu pro věci církevní, se dovídáme důvod
odmítnutí: „[…] Dále musel SPVC MK ČSR vzít v úvahu specifika
bratrské jednoty baptistů, v jejímž rámci by mohlo dojít k negativním
církevněpolitickým posunům, poněvadž příchod letničářů by mohl znamenat
vážené narušení poměrně stabilní loajální pozice této církve k
československému socialistickému státu a soustavné zneklidňování většiny
věřících z věroučně-dogmatických a kultových důvodů. […] Navíc jsou pro
československý stát meritorně nepřijatelné požadavky na pojmenování
sborů (Sbor bratrské jednoty baptistů – rozhodných křesťanů letničních),
účast letničářů na jednání jejich mezinárodních gremií i snahy rozšířit
činnost letničního seskupení na celé území ČSR, s cílem vytvořit
postupné předpoklady k vzniku samostatné náboženské společnosti tohoto
typu.“
Jako jedinou reálnou možnost řešení této situace
navrhla státní správa připojení těšínského sboru k Apoštolské církvi na
Slovensku s tím, že po zkušební době v rozmezí roku až dvou let se budou
řešit i letniční skupiny v ostatních krajích republiky. Členům Bratrské
jednoty baptistů bylo doporučeno přerušit s rozhodnými křesťany veškeré
další kontakty. Rudolf Bubik jako mluvčí rozhodných křesťanů na tuto
situaci zareagoval podáním nové žádosti o legalizaci letniční církve a
ve svém dopise, adresovaném v říjnu 1981 na Sekretariát pro věci
církevní, neskrýval své rozhořčení: „[…] Nyní jsme dostali přípis z
ústředí BJB ze dne 24. 9. 1981, že nás podle Vašich pokynů nesmějí
přijmout do BJB, ježto uvažujete nyní jinou alternativu. Jsme nesmírně
udivení a zklamaní. Vždyť to, co jste nám sami nařídili a v čem jsme
státní správu uposlechli, zase anulujete, a podotýkáme, že alternativní
řešení, které nyní uvažujete, svého času důrazně vetoval pan KCT
[krajský církevní tajemník – pozn. aut.] v Ostravě. Nevidíme jiného
východiska, než Vás znovu požádat, abyste nás uznali jako samostatnou
církev.“
Odmítnutí připojení rozhodných křesťanů k Bratrské
jednotě baptistů státní správou vyvolalo v letničních věřících oprávněný
pocit, že jsou „voděni za nos“. Negativní postoj státní moci vůči
letniční církvi nevycházel apriori pouze z faktu, že totalitní režim
vedl společnost cíleně k ateizaci a záměrně tlumil náboženské působení
jakékoli církevní denominace, ale rovněž z dalších pohnutek. V prvé řadě
to byly informace, které referenti Sekretariátu pro věci církevní
získávali od krajského církevního tajemníka Jana Šrůtky z Ostravy, jenž
vyjadřoval obavy z dalšího štěpení denominace letničních křesťanů.
Například ve svém vyjádření v červenci 1977 k otázce rozhodných křesťanů
letničních Šrůtka uvedl: „[…] Jak v minulosti, tak v současnosti
vyvíjela uvedená sekta činnost takovými metodami, které snižovaly a nebo
bránily výkonu státního dozoru nad jejich činností. Jako hnutí nemají
žádné ucelené teologické učení, které by zabraňovalo pronikání
nežádoucích ideologických směrů ze západních sekt – bylo by zde
nebezpečí dalšího rozdělení sekty. V případě legalizování jejich
činnosti se dá předpokládat, že ze Slezské církve evangelické a. v.
[pozn. aut. – augsburského vyznání] vystoupí tzv. laická oposice a
vstoupí do této sekty. Také z církve bratrské by vystoupily početné
skupiny věřících, kteří byli stoupenci tohoto hnutí. Tím by vznikl na
Těšínsku značný neklid.“
Citováno ze studie Petry Gabrielové Legalizace Apoštolské církve v podmínkách totalitního Československa s přihlédnutím k archivním pramenům StB
