Grano Salis - Guláš ducha a světa

Jan, který osobně poznal Krista, nám ve svém evangeliu zapsal z rozhovoru Piláta s Ježíšem:

Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ (Jan 18:36)

Pilát, pověřený římskou mocí k zastupování císaře na podrobeném území dobře věděl, že je nutné likvidovat jakýkoliv odpor proti vládě impéria. Zvláště od těch, kteří se vydávali za legitimní nástupce krále okupované země. Římané dokonce takové lidi vyhledávali, aby je bez milosti usmrtili a tím rychle připravili jejich stoupence o veškeré naděje na obnovu původní vlády. V případě Ježíše však víme, že Pilát, ač povahově nemilosrdný, krutý a nenávidějící Židy, se zdráhal vynesení ortelu smrti, ač to byl z pohledu světské moci bezvýznamný člověk. Neboť Pilát pochopil, že Ježíš žádné riziko pro římské impérium nepředstavuje. Konečný verdikt nad Ježíšem učinil Pilát až na vyděračský nátlak židovské politické moci, skrývající se za zástupce Hospodinových vyznavačů. Z duchovního hlediska byl příčinou Ježíšovy smrti odpor náboženských vůdců, kteří si ke své duchovní povinnosti naimplementovali cizorodou touhu po světské moci.

Světské moci Bůh nevadí

Nedávno bylo možné z TWR slyšet svědectví křesťana, který před časem navštívil bratry v Číně. Z médií víme, a potvrzují to i některé zprávy z církví, že v komunistické Číně jsou křesťané pronásledováni. Tento svědek to také potvrdil, ale jen zčásti. Neboť jaká byla situace na místě? Opravdu, čínští křesťané se odmítli bavit o Tibetu, dalajlámovi, Náměstí nebeského klidu, o lidských právech. Ze strachu, že budou kvůli tomu persekuováni. Neboť tajná policie má uši všude.

Ale co je překvapující: V Číně lze vydávat a šířit jakoukoliv křesťanskou literaturu včetně Bible. S jediným omezením: Pokud neobsahuje něco jiného, než duchovní rozměr. Všudypřítomná cenzura však nepropustí nic, co by ohrozilo či podkopávalo světskou moc a jí nastolený pořádek.

Tohle je dost překvapivé. Čínská komunistická centrální moc se Boha nebojí a nestojí mu v cestě, pokud Boží poselství s sebou nepřináší světskou ideologii. Přesně tohle potvrzuje platnost doporučení našich prvních bratří, byť žili v době kruté a nemilosrdné římské nadvlády. Nadvlády určitě horší, než se nám jeví moc čínská. Jednání Římanů si jen těžko můžeme představit, zvláště když z historie sotva tušíme, jaký ohromný byl tehdy rozdíl Židem a Římanem. A z této drsné bezohledné doby máme překvapivé svědectví, že tato světská moc pochází od Boha a proto se jí máme podřizovat (Římanům 13:3,6; 1. Timoteovi 2:1,2; 1.Petrův 2:13,14). Tak tohle stojí za zamyšlení, když se ptáme, proč je ve světě tolik pronásledovaných bratrů a sester.

Bůh vadí jeho duchovním nepřátelům

Svědectví z Číny tedy potvrzuje slova knih Nového zákona. Komunistická moc v zemi, která je prosycená duchovními odkazy Konfucia, taoismu, islámu, buddhismu, hinduismu i křesťanství nebrání těmto náboženstvím, pokud její vládu neohrozí. Kapitalistický komunismus Číny dospěl k poznání, že ohrožení jeho vlády není od Boha či bohů, ale od lidí, ovládaných politickými názory. Je pak jedno, jakými náboženskými motivy jsou ovlivňováni či zda se za náboženství pouze skrývají.

Můžeme to aplikovat na historii Československa po únoru 1948? Jsem přesvědčen, že ano. Tehdejší moc totiž z počátku prosazovala jiný duchovní směr, tedy náboženství, které nazývala ateismus. Nesnášenlivost takového náboženství k ostatním náboženstvím zde byla více než zřejmá. A zastánci náboženství jiného než ateismu byli znevažováni a pronásledováni. Pokud se k tomu ještě připojilo vědomí, že některá z církví je pod vlivem zahraniční západní centrály, tak to dopadlo pro mnohé křesťany krutě. Když později komunistická moc dospěla k názoru, že pokud křesťané budou provádět pouze čistě duchovní činnost a ještě izolovaně, prakticky soukromě, a nebudou „agitkami“ veřejně narušovat mocenský stav a pořádek, uvolnila stavidla odporu proti Bohu. Dokladem je třeba vznikl jedinečného, svět fascinujícího ekumenického překladu Bible. Nicméně vše se dělo pod kontrolou státní moci, snažící se různými způsoby ovlivňovat církve skrze jejich představitele. Neexistuje však jediný poznatek, že omezení aktivity prováděla zásahem do Božího slova zjeveného lidem v Bibli. V tom měla v minulosti praxi pouze moc duchovní.

Parazit skrývající se za náboženský boj

Již v úvodu jsme vysvětlili, že Ježíš Nazaretský byl popraven na nátlak moci zastupované židovským sanhedrinem (veleradou). Střetl se tady judaismus, obsahující naroubovanou touhu po ovlivňování světského uspořádání, s představitelem učení o obrazu Božím, tedy s učením o pravé tváři skutečného Boha. Tady asi nikdo nepochybuje, že Ježíš představoval pouze duchovní autoritu přinášející Boží království. A že Jeho učení se netýkalo světské organizace sociálních a státoprávních záležitostí. Tam se ostatně Ježíš mohl snadno odchýlit. Kdyby přijal nabídku ďábla (viz poslední pokušení v Matouši 4:8-10), mohl být dobrým státním vůdcem. Bez problémů by vyřešil sociální problémy, všechny by nasytil, činil by zázraky (viz předchozí 2 pokušení v Matouši 4:3-7). Všude by byl pořádek, žádná zločinnost, ulice uklizené, kostely plné. Prostě dokonalý svět. Ovšem s tím rozdílem, že namísto uctívání Boha by lidstvo uctívalo ďábla. A Ježíš by nebyl obrazem Božím, ale obrazem svého pána. Sice dokonalý svět, ale zvrácené nebe.

Takže svět se všemi jeho touhami, ideály a ideologiemi, naroubovaný na obraz Boží, je parazit. Ne proto, že si to myslíme, ale proto, že Písmo nám o tom podává svědectví. Také parazit naroubovaný na židovské náboženství se dá ve stručnosti nazvat náboženskou ideologií, tedy směsicí Božího a světského. Tento parazit ukřižoval Ježíše, ne židovský Bůh uctívaný veleradou. Dodnes je v Izraeli zakázána evangelizace, což, jak si můžeme domyslet, má svůj původ v dávné historii.

Toto poznání má všeobecnou platnost. Například nesnášenlivost islámu k ostatním náboženstvím se dá snadno vysvětlit tak, jak jsme si popsali. Islám má přímo ve svém Písmu naroubovaného parazita. Neboť Mohamed byl člověk a do Koránu zahrnul nejen Boží zjevení, ale i své představy o světském uspořádání a vládě. Je to zkrátka guláš, který jako celek může být pouze nechutný. Ale jako v každém guláši, lze i zde vybrat ta původně ryzí místa, která se při patřičném opláchnutí dají připodobnit k těm zaručeně Božím.

Jak snadno zavléci parazita

Jiné svědectví, tentokrát od baptisty z návštěvy Severní Osetie, několik let po teroristickém útoku na školu v Beslanu: Svědek několikrát zopakoval, že za masakr více než 300 lidí, z toho 186 dětí odpovídá ruská vláda. Neboť nebyla schopná zorganizovat záchranu, ani nepřijala nabídku zahraniční pomoci. Je to tak správné, a ještě od křesťana? Je jasné, že byl ovlivněn parazitem - politikou s její ideologií. Zdravý rozum totiž praví, že za masakr mohou teroristé, kteří si zkázu pojistili tím, že stáli na odjištěných náložích. Není pak divu, že mezi církvemi, z nichž každá si svého parazita pěstuje, vzniká nevraživost až nenávist. Guláš ducha a světa si totiž každá církev i každý křesťan namíchává sám podle své chuti. Ten po patřičném přežvýkání těm ostatním nechutná. Čímž vznikají rozdíly mezi církvemi a nesnášenlivost, nemající nic společného s láskou, kterou přinesl Bůh svým lidem, tak nesmírně různorodým, že každý je jen originálem.

Parazité jsou všude, kam se člověk podívá. Docela nedávno se církve stavěly liknavě, ne-li pozitivně k útoku Američanů na Irák. 800 tisíc křesťanů muselo poté z Iráku uprchnout. Že se světské vlády chovají jak pomatenci, to je zákonité. Bezbožníkům je to prostě dané. A ty zbožné, kteří se modlí za smrt svých nepřátel, Pánbůh určitě nevyslýchá. Neboť k nám přišel s poselstvím lásky a odpuštění.

Poselství křesťanů

Je dobré si je zopakovat. Šířit dobrou zprávu a jako poslové v souladu s ní jednat. Naše království není z tohoto světa. Naše království je v nás, týká se našeho nitra a není závislé na okovech nebo hřebech kříže.

[Koloským 3:1,2] Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.

Není úkolem křesťanů bojovat za sociální spravedlnost nebo lidská práva. Ale jednat jako křesťan. Když naleznu bližního v nouzi, stát se mu bližním. Ať pro hladovějícího nebo utiskovaného. To k poselství evangelia také patří. Dokonce je správné poradit světské vládě, jak bránit hladovění a útisku. Není však věcí křesťana světskou vládu měnit a proti její vůli do ní zasahovat. Je totiž od Boha. My bojujeme svůj boj s nadzemskými silami, nikoliv s mocí světskou. Staví-li se k nám přesto přece jenom nepřátelsky, nestojí za tím světská moc od Boha, ale duchovní síla temnoty. Tam je odpor na místě.

[Efezským 6:12] Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.

Boj vírou

Zde však položím otázku, na kterou jsem doposud nikde nenalezl odpověď a kupodivu, přestože je odpověď důležitá, každý se odpovědi a vůbec zmínce o ní vyhýbá:

Jak v tomto případě v boji proti duchovním silám, zvláště když jsou zastoupeny světskou mocí, postupovat. Vždyť máme milovat své nepřátele. To bych snad měl milovat satana a láskou ho přivádět k Bohu? Něco na tom bude. Petr dává pokyn pro odpor vůči ďáblu vírou:

[1. list Petrův 5:9,10] Vzepřete se mu pevně vírou; vězte, že týž druh utrpení se dokonává na vašem bratrstvu v celém světě. Bůh veškeré milosti, jenž vás povolal k své věčné slávě v Kristu, vás, když na krátko snesete utrpení, sám utvrdí, upevní, posilní.

Přestože je ďábel a jeho příznivci nadpozemská moc, Petr nám jako příklad dává anděly, kteří si nedovolí nad nimi vynést zatracující soud:

[2 Petrův 2:9-11] Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé uchovat pro trest v den soudu; a to především ty, kdo se svévolně ženou za poskvrňujícími vášněmi a pohrdají každou autoritou. Jsou to drzí opovážlivci; nechvějí se před nadpozemskými mocnostmi a rouhají se jim. Ani andělé, ačkoli jsou větší silou a mocí, nevynášejí nad těmi mocnostmi před Pánem zatracující soud.

Tak z tohoto si alespoň já dělám závěr: Nemíchej světské záležitosti s těmi Božími. A i když se střetneš od světské moci s duchovním odporem, postav se proti němu vírou. A nebojuj jako džihádista nebo partyzán, či jako politický aktivista, neboť tento boj je bojem Božím. On pokládá nepřátele jako podnož Jeho nohou.

Pomáhej nám k tomu Pán. Amen

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace