Rabín Josef se na schůzku se Sidonem ani nedostavil, což jen odráží respekt, jakému se pražský rabín dlouhodobě těší u významné části současných ortodoxních rabínských autorit. V jejich vztahu nejde o nic nového, když byl Jicchak Josef před lety na soukromé návštěvě Prahy, rovněž nezašel za Sidonem na židovskou obec.

Autorita pražského rabinátu byla po nástupu Sidona do funkce v roce 1992 odvozena od jeho bývalého učitele a respektovaného izraelského rabína Uzi Kalchaima, který současně předsedal pražskému rabínskému soudu. Sidon po pádu železné opony velmi rychle absolvoval studia na izraelské ješivě s tím, že se bude i nadále pod dohledem svého učitele vzdělávat. Po smrti Uzi Kalchaima záštitu nad Sidonem převzal další izraelský rabín Isar Klonsky, který však nebyl spokojen s jeho prací a neplněním závazků, proto raději v roce 2003 z čela pražského rabínského soudu odstoupil. Jeho nástupcem se stal rabín Lansberg, ale jím zaštítěné konverze nebyly vrchním izraelským rabinátem uznávány.

Že tento stav bude platit i do budoucna potvrdil vrchnímu pražskému rabínovi Josefův tajemníkem. Situace by se mohla změnit jen za té podmínky, že izraelský rabinát bude do Prahy posílat tři členy soudu podle vlastní volby. Pak by uznávání konverzí bylo zaručeno. O tom se však v Maiselovce mluví jako o zásahu do nezávislosti české židovské komunity. Máto však i druhou stránku, protože sama pražská obec definuje jako svého akceptovatelného ortodoxní vrchního rabína někoho, kdo je jako rabín uznán i vrchním rabinátem v Izraeli.

Pražská židovská obec a Federace židovských obcí mají problém, který se dotýká nejen praktické stránky věci, ale především reputace vrchního zemského rabína Karola Sidona a s ním spolupracujících izraelských rabínů. V neposlední řadě jde i o zbytečně vyhozené finance za jedenáct let činnosti pražského rabínského soudu, které se mohou pohybovat v řádu několika milionů korun. Proč tedy nemohou mít židovské obce v Česku rabínský soud složený z místních rabínů? Případně může vypomoci někdo z okolních zemí. Nyní se zdá, že by se tato otázka mohla začít vážně debatovat i v Praze.

Většina čtenářů ŽL ví, že pro získání izraelského občanství stačí tzv. právo návratu. Málokdo ale tuší, že ke stejnému cíli vede i "nekošerní" konverze v Praze. Podle rozhodnutí izraelského nejvyššího soudu platí, že pokud někdo přestoupí k židovství v uznávané komunitě v diaspoře, má na občanství právo. Pražské konverze byly doposud akceptovány Sochutem a pražská židovská obec chce zajistit, aby to trvalo i nadále. Otázkou je, proč je to pro současnou reprezentaci prioritou.

Opět tak funkcionáři židovské obce mají na talíři výsledky práce rabína Sidona, který má ve svém životě zcela jiné priority, než se věnovat svému úřadu vrchního rabína, což jen nově ilustruje jeho beletristická novinka Altschulova metoda (údajně jsou již hotové tři svazky). Možná tak po deseti letech opět někdo najde odvahu, aby Sidona poslal do rabínského důchodu. Jeho dnešní zástupce studoval v Jeruzalémě osm let a má i věk na to, aby převzal náročné výzvy.

http://zidovskelisty.blog.cz