Četl jsem opravdu hodně křesťanských apologetických úvah na téma trojice (či pluralita Božích osob) v Tanachu. Všechny měly jedno společné - stále dokola se vracely k tomu, že v souvislosti s Bohem je v Tanachu používáno množné číslo. Je pravdou, že Tanach pro Boha často používá slova jako Elohim a Adonai, což jsou oboje množná čísla, následovaná slovesem v singuláru. A tak hned v prvním verši čteme "Berešit bara elohim", což doslova znamená "na tom (určitý člen) počátku stvořil bohové" a co překládáme "na počátku stvořil Bůh". Rovněž tak se často setkáme s tím, že Bůh sám o sobě mluví v množném čísle, tj. my, nám. V případech, kdy si autoři dali opravdu práci, najdeme odkazy i na verše jako je např. Kaz 12,1 (v hebrejštině je zde plurál - na své stvořitele). Takové pokusy však mají dva základní nedostatky. Především naprosto ignorují hebrejskou a aramejskou gramatiku a pak nemají nic společného s naší vírou v jednoho trojjediného Boha. 

Místo otravování s gramatikou uvedu pár příkladů, které jasně a krásně demonstrují, že množné číslo v hebrejštině jaksi vůbec nemusí znamenat nějakou pluralitu. Jednou z nejoblíbenějších pasáží křesťanů je 53. kapitola Izajáše. V 9. verši se doslova píše "a bohatými ve svých smrtích". Asi nikdo si nemyslí, že Mesiáš zemřel víckrát. Pokud by nějaký překladatel chtěl opravdu věrně přeložit význam toho plurálu, pak by musel napsat "a bohatými ve své násilné smrti," protože to je význam tohoto plurálu, který najdeme i v Ez 28,8 a 10, kde prorok jednomu člověku říká o jeho smrtích, tj. násilné smrti. Pro různé lidi (tj. jednu osobu) je v Tanachu celkem běžně používáno množné číslo adonim (pánové) - např. Iz 19,4 a 1Kr 1,11 (doslova "a naši pánové David o tom neví")

Z hlediska teologického je použití plurálu problém. My přece nevěříme, že Otec je Bůh a Ježíš je taky Bůh. Pokud oslovujeme Boha, pak neříkáme "moji Bohové" ale "můj Bože". 

Již v dobách před Ježíšem zápasil vyvolený národ s tím, že Bible na jedné straně tvrdí, že Boha nikdy nikdo neviděl, a současně popisuje případy, kdy Boha někdo viděl, např. Mojžíš a dalších 73 lidí v Ex 24,9-11. Do stejné kategorie spadá i událost zapsaná v Gn 18, kde je jediná možná interpretace - jeden z těch 3 byl sám Bůh (JHVH). Už v samotné Bibli (2Pa 6,18) jsme konfrontováni s problémem, jak je možné, aby Bůh, kterého "nemohou pojmout ani nebesa a ani nebesa nebes" přebýval mezi lidmi na zemi v chrámu či před tím ve stanu. A přesto nám sám Bůh říká, že tomu tak bylo.

Pro ono přebývání Boha ve světě se používá slovo Šechina, které znamená personifikaci toho Božího přebývání ve světě. Šechina přebývala ve stanu setkávání, Šechina přebývala v prvním chrámu, Šechina byla spolu s Izraelci ve vyhnanství a trpěla s nimi. Máme vlastně štěstí, že už v dobách před příchodem Krista, neuměli mnozí Židé (včetně těch žijících v Palestině) hebrejsky. Z tohoto důvodu byly pořízeny překlady (správněji výkladové překlady) do aramejštiny (targum). Zdůrazňuji, že se jednalo o oficiální židovské překlady, které se používaly v synagogách. Ty nám dávají velmi dobrou představu o tom, jak Písmo chápali Ježíšovi současníci a z jakého pochopení a výkladu vycházeli pisatelé Nového zákona.

Řešení výše nastíněných problémů bylo nalezeno v pasážích jako je Ž 107,19-20 a Iz 55,10-11, kde se mluví o Božím Slově, které je současně Bůh a současně od Boha odlišné. Je to princip podobný Šechině. Slovo se hebrejsky řekne davar, aramejsky memra a řecky logos. Aby bylo lépe patrné, co se snažím ukázat, budu používat jen to aramejské memra, které se vyskytuje právě v oněch aramejských překladech, a budu používat střední rod. Podívejme se na několik pasáží. Napřed uvádím překlad z hebrejštiny (tj. to, co máme v Bibli) a pak překlad z aramejštiny.

Gn 1,27 - Bůh stvořil člověka - Memra (Slovo) Boží stvořilo člověka

Ex 20,1 - Potom Bůh vyhlásil všechna tato slova - A Memra (Slovo) Boha pronesla všechna tato slova.

Lv 26,9 - A obrátím se k vám - A obrátím se skrze své Memra (Slovo) k vám

Nu 10,35 - Povstaň Hospodine - Povstaň, o Memra (Slovo) Hospodina

Iz 45,17 - Izrael je/bude zachráněn Hospodinem - Izrael je/bude zachráněn Memrou (Slovem) Hospodina.

Takových příkladů jsou samozřejmě stovky, ale pro ilustraci pochopení plurality to stačí. Filón Alexandrijský (současník Pána Ježíše) si je tohoto přístupu k Písmu rovněž vědom a otázce Slova (logos, davar, memra) se věnuje z poněkud filozofického hlediska. Dospívá k závěru, že Memra (Slovo) je jakoby ton deuteron theon a mesites - druhý Bůh a prostředník.

A nyní se ve světle toho, co víme o pochopení plurality Boha v judaismu před Ježíšem, za Jeho života i nyní, podívejme na jednu jedinou pasáž Nového zákona, totiž úvod Evangelia podle Jana. 

Apoštol tu tedy nezavádí pro své židovské čtenáře nějakou novinku, ale pouze ukazuje, jak se v Kristu projevila jim dobře známá pluralita v rámci jednoho Boha. Zjednodušeně nám tu říká, že Ježíš byl "chodící Šechínou" (ve verši 1,14 používá pro přebývání stejný obrat jako Septuaginta v 2Pa 6,1), Boží přítomností na zemi, Memrou (Davarem, Slovem, Logem), které se stalo tělem. A právě v okamžiku, kdy Ježíš (Šechína) vstoupil do chrámu, naplnila se proroctví o slávě toho chrámu, což tak nějak spojuje tento článek s tím mým minulým. :-)

Pluralita osob v jednom Bohu je vlastní Tanachu i dnešnímu judaismu. Pokud budete mluvit s židem, zeptejte se ho, jestli je Šechina Bůh (Ha-šem), jestli je Memra Bůh a případně jestli jsou Sefirot Bůh. Dostanete spoustu vzájemně protiřečících si odpovědí, ale pokud správně identifikujete Ježíše jako "chodící Šechinu, která si mezi námi rozbila stan" a "Slovo (Memra), které se stalo tělem", budete si najednou mnohem lépe rozumět a uvidíte ten náš Nový zákon jako knihu veskrze židovskou a organicky vyrůstající z Tanachu.