Prožíváme tedy:

skryté a strukturální působení Zlého,
jeho vynoření s nezakrytou tváří v našem století, při čemž se nesmí zapomínat, že tato otevřená manifestace má zcela anonymní rozměr a uskutečňuje se anonymní infiltrací.

Strukturální uchopení moci

Satanův úspěch v moderně spočívá v tom, že nahradil své bezprostřední působení, které vyvolává strach z ďábla, jiným, anonymním, neviditelným a uklidňujícím působením, které proniká nehlučně stále více do sociálního přediva, aniž by neslo pečeť „vládce tohoto světa“, protože používá lidské „agenty“, kteří jsou umístěni na strategicky důležitých místech.

Jedná sa o následovní najvyšší postavené „agenty“: Rothschild, Warburg, Rockefeller, DuPont, Russell, Bundy, Onassis, Kennedy,Collins, Freeman, Astor a Li. 

Vypadá to tedy tak, jako by převzal styl diskrétního generálního ředitele, který drží v ruce všechny provázky, aniž by se sám objevil na veřejnosti.

Tato metamorfóza se uskutečnila velice rychle a účinně. Lidská společnost byla náboženská a především křesťanská. Mezitím se stala natolik sekulární a laickou, až se nepotlačitelná potřeba náboženství zcela zvrátila, takže vyústila někdy dokonce do sebevražedných a vysloveně satanských spolkov.

Od dob renesance postupuje nahrazování humanismu deismem, který se proměnil do racionalismu filosofů 18. století a následně pak do marxistického ateismu 19. století, který našel pokračování v ekonomickém materialismu. Oba se jen málo liší, jak říká Chesterton. Pokušení dědičného hříchu, které dostalo podobu krásného mýtu, získalo v dnešním světě zcela konkrétní formy: Člověk se musí osvobodit od Boha. Prohlásil všechno transcendentní za utlačující diktaturu a současně za podvodný obraz, který je nutno zrušit. Bůh, Stvořitel a pramen všeho dobra, byl prohlášen za tyrana, který musí být vyhlazen z vědomí člověka, kde je odpovědný za vznik mučivých myšlenek. Děkování musí ustoupit nedůvěře; souhlas vzpouře; dětská láska odporu; víra odmítnutí; „Ať žije Bůh“ heslu „Smrt Bohu!“; pokora pýše vítězné emancipace.

Po agresivní fázi revolty, která poznamenala 19. a začátek 20. století, stal se povalený Bůh ve vědomí lidí Velkým Nepřítomným. Militantní ateismus některých skupin vystřídal agnosticismus, který je velmi rozšířený. Dříve jej vyznávalo asi 250 miliónů, v roce 2000 asi jedna miliarda. Subtilní mechanismy ďáblova pokušení, které nám odhaluje kniha Geneze (Gn 3,3–5), znovu ožily v moderním vědomí. Bůh vám řekl: Nesmíte jíst ze stromu poznání, jinak zemřete, ale to je jeho trik, aby vám zabránil být jako Bůh pány nad světem a poznávat dobro i zlo. Pubertální, svými pokroky opilé lidstvo 19. století v tom našlo velkou zálibu: Člověče! Podívej se, teď jsi vyrostl a brzy budeš pánem tohoto světa. Máš poznání. Nepotřebuješ Boha a jeho prozřetelnost. Pokrok a technika překonají chudobu, nemoci, válku a možná i smrt. Bůh tě chce udržovat v otroctví, ale ty jsi zralý pro svobodu. Ba co víc: Bůh vůbec neexistuje. Můžeš beztrestně rozhodovat o jeho smrti. Ty sám jsi bohem budoucnosti. Toto všechno – nikoliv bez nadsázky – hlásal ďábel skrze marxismus a víru ve vědu v 19. století. Bylo to proroctví nového štěstí, které mělo stát na troskách překonaného křesťanství a jeho mrtvého Boha.

Věda si byla jista, že dokáže pravdivost ateismu: Není žádný stvořitel; evoluce je více než stvořitelská. Vzestup člověka vyžadoval pád Boha. Rozvoj moderny se překvapivě obrátil proti Bohu, aby mohl působit ve prospěch člověka: ve prospěch jeho autonomie a proti Boží transcendenci. Ale to všechno vedlo od svobodomyslných, velikášských a podvodných euforií k rozčarování a někdy k zoufalství. Pokrok nepřekonal ani bídu, ani hlad, ani válku, nemoc nebo smrt, naopak v mnoha směrech je ještě rozšířil. Člověk, který zapomněl na svůj původ a božské určení, upadl do absurdity. Jeho civilizace se stala civilizací strachu, ve které se uklidňující prostředky a drogy staly jeho každodenním chlebem. Člověk bez Boha je zcela vyšinutý, nemá základ života ani žádnou budoucnost.

Hodnoty, které stvořila tato civilizace, měly nahradit elán pramenící z Boha. Nahradily ho. Obrátily se proti stvoření. Hlavní produkcí na této planetě je produkce smrtících zbraní. Drogy se staly světovou velmocí: živí mafii, Ohnivého koně a jiné organizace. Pro Kolumbii jsou drogy hlavním a největším průmyslovým faktorem. Dokonce láska, redukovaná na pouhý sex, se zaměřila na smrt: jedinou starostí je, jak si užít, aniž by došlo k početí, a když počít, aniž by došlo k porodu. Legalizace potratů, často subvencovaných, má na svědomí větší počet mrtvých než koncentrační tábory a gulagy dohromady.

Ve všech těchto rysech, rozporech, zmaru a cestě do chaosu je možno zcela zřetelně rozeznat Satanův realismus, který nabývá vzezření nejrůznějších lobby: mediální, komerční, veřejné a často i zákonné struktury šíří neomezeně po celém světě tolik pokušení, že Satan se vůbec nemusí namáhat a podnikat. Mocné „nátlakové skupiny“ účinně podporují tento vývoj směřující k apokalyptickému zániku.

Nepatří snad k Satanovu působení i novodobé šíření islámu, které široce překonává šíření křesťanství a které s sebou přináší stále aktivnější a děsivé propojení přímo zuřivého fanatismu a náboženství, a to náboženství, které dokonce vzývá téhož Boha Bible?

Satanova genialita spočívá v tom, jak půl století rozvíjel na Východě praktický a na Západě ekonomický materialismus. Odpovědí na to je bujení „divoké religiozity“ ve formě nových satanských společenství. V této hodině úspěchu už může totiž vystoupit ze stínu anonymity a ilegality a nechat veřejně oslavovat sebe i hřích.

Podle knihy: Le démon: mythe ou réalité?
Překlad –lš
Drobné úpravy: Rudinec