Grano Salis - Víra a rozum (4)

poslal unshaken

„Duch Hospodinův odstoupil od Saula a přepadal ho zlý duch od Hospodina“, čteme v 1. Samuelově 16:14. Všemocný Bůh tedy posílá zlé duchy? Nedivme se tomu, zlo patří ke stvořenému světu, neboť On je tvůrcem a pánem všeho: „Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci“ (Izajáš 45:7). No dobře, ale kdo zlo stvořil, musí za něj také nést odpovědnost. Dokážeme správně nalézt, jak se Bůh se zlem vypořádává? Když se nám samotným něco zlého stane, zdali dokážeme přijmout, že jedná Hospodin, jak píše Ámos 3:6?

K napsání úvah na téma „víra a rozum“ mě podnítil článek, ve kterém autor přisuzuje úpadek církví liberálním teologům. Když jsem se nad tím obviněním zamyslel, tak jsem došel k úplně opačnému závěru: Za úpadek církví doprovázený úbytkem věřících a za úpadek víry těchto věřících odpovídají tyto církve. A to proto, že nedokáží realitu našich životů, poznatky historické vědy a vůbec vědy jako takové rozumově srovnat s biblickou vírou. Zdůrazňuji: Srovnat s biblickou vírou, nikoliv Písmo přizpůsobit lidskému poznání. Protože jsem na vině úpadku i já sám, snažím se nalézt odpovědi. V první části uvažování jsem upozornil, že Písmo je pevně zakotveno na cestě poznání Boha a Jeho vztahu s lidmi. Ve druhé jsem pak stručnou rekapitulací historie shrnul některé poznatky s používáním rozumu, proti jehož používání se církev bránila od jejích samých počátků. Ve třetí části jsem uvedl některé z otázek, které učitelé většiny dnešních církví buď ignorují nebo odpovídají, jako by sami byli mimo realitu života. V tomto článku bych se chtěl trochu věnovat otázce zla.

Vypořádání se se zlem

Kniha Jób se považovala za jednu z nejstarších knih Starého zákona, neboť příběh Jóba se podobal Mezopotámským textům z poloviny 2 tisíciletí před n.l. To badatelé vyvrátili podle používané hebrejštiny a aramejštiny, takže ji datují do let 450 – 350. Z knihy trochu dýchá dualismus, tedy Bůh versus Satan. Ale jen trochu, svrchovanou vládu má Bůh, který byl podle Izajáše 45:7 stvořitelem zla. Bude to znít drasticky, ale děkujme Pánu, že tomu tak je. Jistě si dokážeme představit, jaké by to bylo, kdyby zlo bylo od samého stvoření dílem a vynálezem ďábla. Nebo kdyby se zlo stávalo bez Božího souhlasu, jen tak ze zlovolné vůle nějaké bytosti. Jako si řekl pilot bombardéru, když na Říši shazoval zničující náklad bomb: „Ještě že mě vede Bůh a ne Satan.“

Ale jak se Stvořitel vypořádá se zlem, které stvořil? Často na to zapomínáme, ačkoliv je to napsáno hned v úvodu Bible, kdy Bůh proklíná prahada: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu (Genesis 3:15). Slyšíme křesťané, slyšíme církevní společenství, slyšíme dobře? Nezacpávejme si uši! Zlo je naším nepřítelem, my sami máme zlo porazit až do úplného zničení jeho hlavy! Nám Bůh svěřil ten velký úkol! A že to jde udělat, nám jedinečný příklad dal Pán.

Bezdůvodné zlo

Poznali jsme zlo na vlastní kůži, poznali ho i mnozí před námi. Kazatelé nám káží cosi o zkouškách a vytrvalosti, nicméně k poznání cest zlého se budeme zamýšlet především nad zlem, které nemá žádný důvod, žádný cíl, žádné výchovné působení. Nevím, jakou zkouškou nebo výc*****u řečí Boha bylo pro ženu s dítětem noční přepadení jednotkou SS Einsatzgruppen, vyvlečení k pokraji jámy, vysvlečení do naha, vyzdvižení dítěte nad hlavu tak, aby se spotřebovaly maximálně 2 kulky na osobu a mrtvoly se složily bez dalšího zbytečného přesouvání do sardinkové polohy úsporné pro plnění hromadných hrobů. Zkrátka, víme to podle lidské zkušenosti: Bůh na nás dopouští zlo bez příčiny. Ani Jóbovi nebyla příčina známá. Všimněme si a používejme jen správnou formulaci – Bůh dopouští zlo, sám ho nevykonává.

Zlo z Božích zákonů

Přestože za zlem rádi vnímáme působení ďábla, jaksi bez Boha, naše zkušenosti jsou také jiné. Přírodní katastrofy nebo „nahodilá“ neštěstí bychom ještě mohli přisoudit Bohu. Vždyť Bůh jako zákonodárce přírodní zákony vytvořil. Ale což bychom od Něho chtěli, aby Zákonodárce sám své zákony porušoval a místo nás pořádně upevňoval lešení, aby na nás nespadlo? Nebo aby zpevňoval magmatický krb sopky, když nám dal poznání, abychom se nebezpečím vyhýbali a Jeho samotného nepokoušeli? Nebo nás chránil před nebezpečným zářením způsobujícím rakovinu, nebo před chemickými jedy, kterými se obklopujeme? Trochu odbočím, když se vrátím k naší důvěře v Hospodina: On i porušení přírodních zákonů pro nás dokáže učinit. Děkujme Mu, i když se to podle nás stává zřídka. A pokud ve výčtu zlého nenaleznete nemoci nebo tělesná postižení, nekárejte mě, to bude až někdy příště.

Ale nejen pro přírodní jevy, ale i též pro nemoci a tělesná postižení máme od Boha velké dary:

Pokud rozumem, pozorováním a pílí poznáváme Boží stvoření a zákonitosti, tak se čím dál více můžeme zlu pocházejícím z takových jevů bránit. Jako lidé můžeme předpovědět tsunami, léčit mnohé nemoci, na které lidé nemající takové poznání umírali. Dokážeme i opravit srdeční vady, oční selhání a podobně. Děkujme za to Pánu, děkujme za ty dary. Poděkujme i za ty neznabohy, kteří na tomto díle Božím pro nás všechny podíleli a podílejí. A buďme Bohu velmi, velmi vděčni, že nám daroval rozum. Ale my, kteří Boha milujeme udělejme něco více. Jak řekla jedna křesťanská lékařka: „Kdybych žila před padesáti lety, zřejmě bych zemřela na zánět slepého střeva, který mě potkal jako patnáctiletou. Ale díky poznání lékařské vědy jsem na živu. Proto si říkám: Když jsem díky Bohu mohla být naživu o mnoho let více, chci využít toho času, aby jej neprožila zbytečně a něco pro Boží dílo vykonala. Řekněte si to i vy!“

Zlo ze zlovůle

Jsme naštěstí v zemi, kde nás násilnická zvůle natolik neohrožuje. Ale pokud ji sami nezažijeme na vlastní kůži, tak jen těžko uvěříme, jaké nebezpečí je neustále kolem nás. „Ďábel obchází kolem jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.“ (1. Petrův 5:8). A nedivme se – ani trochu dualismus nebo démonologie, ale hrůzná pravda. Stačí si namísto slova „ďábel“, „posedlý démonem“ nebo „posedlý ďáblem“ dosadit eufemismy (změkčené výrazy), které tento svět používá k zakrývání samotné podstaty zla. Jenom zpřesním, že se již někteří psychologové či psychoanalytici k této prastaré personifikované představě zla vracejí a nebojí se ji označovat pravými jmény. Například zde si můžete od sekulárního vědce něco o tom přečíst – křesťane, budeš-li ten pohanský odkaz číst, pozor na svou duši!

Podle statistik je v populaci 5 % psychopatů (nebo zde). Tedy těch, kteří mají poruchu osobnosti. Když namísto tohoto eufemismu dosadíme biblickou pravdu, tak evidentně je ovládá někdo nebo něco zlého. To zlé směřuje jak dovnitř člověka, tak i ven mimo něj. Bohužel dalším dvanácti procentům jednání psychopatů velmi imponuje, takže ho napodobují. Připočteme-li dalších 3 až 5 % mentálně retardovaných a podobně postižených, kteří dělají co vidí (a zlo je obzvláště nakažlivé), aniž dokáží rozlišit dobro od zla, dostaneme se k počtu kolem 20 % obyvatel, kteří jsou ze své podstaty nositeli nebo šiřiteli zla. Nebo řečeno bez příkras, každý pátý až čtvrtý obyvatel naší země je posedlý ďáblem nebo ďáblovým služebníkem. Činit zlo mu dělá potěšení nebo je zlem sám ničen. Zdá se vám to přehnané? Nemylte se, je to ještě horší. Závist, která zde bují na velmi úrodné půdě, je rovněž příznakem zla.

Takže když to všechno sečteme, tak dost velká část lidí v této zemi je nositelem zla. A ještě větší část populace k tomu nečině přihlíží. Zdá se vám opět toto tvrzení přehnané? Tak se zeptejte našich německých sousedů na jejich nedávnou minulost. Nemusíme se však bát. Bůh zničil Sodomu a Gomoru, zničil hypertrofované (přebujelé) zlo potopou, zničil Římské impérium, Třetí říši, nechá vyhynout lid této země i jiných evropských států. Nedovolí, aby 1,8 % homosexuálů a 0,9 % leseb ovládlo lid těchto zemí, když 75 % z nich vystřídá za život více než 100 sexuálních partnerů a když lid této země se chystá svěřit jim své děti, ačkoliv ví, že z pedofilních zločinců je 30 % homosexuálů. Stačí se jen na tyto věci podívat z nebeské Boží perspektivy.

Pokud se tedy potkáme se zlem od lidí, tak máme jedinou možnost, jak ho ovlivnit: Boží moc. „Oblečte si celou výzbroj Boží, abyste se mohli postavit proti Ďáblovým nástrahám. Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech.“ píše Pavel v Efezským 6:11,12.

Náš Pán a Bůh nás neochrání před zlem od lidí, když nám samotným dal svou výzbroj. Obrnil nás tím proti zlu, s nějakým tím zraněním musíme počítat. I s tím, že nás pohaní, potupí, ukřižují. Ale vždy nám v našich zápasech proti temnotě pomůže. I kdyby to mělo být v prohraném zápase.

Daleko horší však je, když my sami se stáváme nositeli a šiřiteli zla. Nezapomínejme na varování „Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ (Genesis 4:7). Vzpomeňme si, že členy Himmlerových SS byla morální i fyzická elita národa podle tehedejších měřítek. Byli to i vzorní láskyplní otcové a milující manželé. Jak napsal jeden moudrý muž: „Nejhorší na zvěrstvech SS bylo to, že je mohl spáchat kdokoliv z nás.“

Vždy, když nás přepadne hněv a zloba, vzpomeňme si, že k nám samým se Bůh sklonil s nesmírnou láskou. Zkusme to s láskou i my.

Hýčkáme si svého satana?

Teď k velmi obtížnému tématu. Alespoň pro některé z nás. Kdo jsme se obrátili v pohanské rodině tak jsme poznali, že čím více se stáváme součástí Kristova těla, čím více se stáváme obrazem Božím, tím více se vzdalujeme od tohoto světa. Ale také od svých nevěřících blízkých. Umíme si vůbec představit, jaké utrpení prožívají věřící rodiče, když jejich děti se pohroužily do temnoty tohoto světa a oni jim nedokáží pomoci? Připadá nám, že naše úpěnlivé nářky k Bohu Pána neobměkčí.

Jób za své hříšné děti konal oběti (Jób 1:5), Élí svým synům neustále domlouval (1. Samuelova 2:22-25), k ničemu to však nebylo. Nikoliv, spása od Boha náleží jen těm, kdo se sami záchranného kruhu chytí. Bůh nikdy nespasí hříšníka proti jeho vlastní vůli.

Vím, jak je bolestné pořezat se o ostrý meč, který Ježíš přinesl mezi nás (Matouš 10:34-37). V těch dnech úpěnlivých proseb k Bohu – a jiná možnost není – může být pro nás jen útěcha, kterou nám dává sounáležitost s mnohem početnější rodinou bratří, sester, matek (Marek 3:34). Neboť „kdo činí Boží vůli, to je má matka, bratr, sestra“ (Marek 3:35).

V těch věcech bližší i vzdálenější rodiny mne napadá ještě jedna myšlenka, vycházející ze zkušenosti: Nehýčkáme až příliš naše blízké tím, že jim věnujeme Boží lásku a tím usnadňujeme jejich život v tomto pozemském pekle, ačkoliv by si ho sami měli vychutnat? A poté oni měli přijít k Bohu s prosíkem jako onen nezdárný syn? Zvažujme o tom. Aby nás potom ďábel nepřekvapil, jako překvapil při nedávné předvolební kampani slogan „přemluv bábu, dědka“, přeměněný jeho ctiteli na „zabij bábu dědka“. Jak k tomu podotkla jedna křesťanka: „To myslíš tu svou babičku a svého dědečka?“ Nu což, na co si zbytečně dávat práci s přemlouváním, když existuje rychlejší a účinější postup. Nejlepší by však byla euthanasie.

Když se s něčím podobným setkáme u našich blízkých, když nás syn nebo dcera překvapí výrokem, že vůči rodičům nemají žádnou odpovědnost, vzpomeňme si, že nás z takových hříchů zachránila Boží láska. I my jsme byli vinni ve svých hříších.

Zlo podle Božích příkazů

Kdo si přečte Starý zákon, ví o čem je řeč. Sodomu a Gomoru ještě dokážeme unést. Ale zabíjení při dobývání zaslíbené země na Boží příkaz dokáží unést jen lidé, kteří se sami se zlem setkali a ze své zkušenosti pochopili, že bez přerušení řetězce zla násilím to někdy jinak nejde. Pak je velká skupina těch, kteří ze skutečné nebo domnělé lásky k Bohu skutky zabíjení přecházejí nebo je omlouvají jinými biblickými verši.

Jenže je to složitější. Náš Bůh a Pán nám nakázal milovat, a to i své nepřátele. Když to nařídil zákonodárce, tak všichni očekávají, že sám v dodržování svých nařízení půjde příkladem.

Jde to však uskutečnit bez zabíjení nepřátel, bez zabíjení pro spáchání zlých skutků?

Zkusme se empaticky vžít do milujícího člověka, který koupí stovky hektarů pozemků, vysadí na nich ovocné stromy a plodiny dávající lidem obživu. Postaví domy a zajistí vše potřebné pro život. Do svého takto postaveného ráje přivede lidi odevšad, aby jej zdarma užívali. Předem je vyškolí a zapíše jim na dveře několik základních instrukcí jak se mají chovat, aby nově vzniklé společenství mohlo žít ve vzájemném souladu. A představte si, že v tomto společenství se vyskytne několik lidí, kteří pravidla soužití nectí, způsobují nesváry, lžou, činí krádeže, ničí zařízení, ponoukají ke vzájemnému boji, týrají lidi a někteří i vraždí.

Jak v tomto případě společenství ochráníte? Zkusíte to s napomínáním, přesvědčováním, kázněním, tresty žalářem. Nic nepomůže. Pak je tu ještě jedna možnost: Vyhoštění ven z vašeho ráje. Vyhoštění do pekla, které je venku bez vás.

Je zapotřebí něco dodat? Snad jen to, že všemocný Bůh má k ruce ještě jeden nástroj: Fyzickou smrt s přímou cestou do pekla. Takhle skončily milióny Aztéků pro desítky tisíc krvavých lidských obětí. Zoofilové přinesli na sebe, prostitutky a jejich klienty pohromu lues, homosexuálové, narkomani a sexuálně nevázaní a zvrácení AIDS, bezbožné obyvatelstvo hrozbu vyhynutí. Kde jsou národy, které uctívaly zvrácená božstva, prováděly kultickou prostituci a přinášeli bohům lidské oběti, jak čteme ve Starém zákoně? Boží soudy tu byly a jsou tu stále, bez nich by dobro přestalo existovat.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace