Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Mnoho křesťanských rodin dnes vůbec nepřemýšlí nad tím, zda své děti budou vychovávat doma či nikoli. Povinná školní docházka je něco, co je v naší kultuře po staletí tak zakořeněné, že si často ani neuvědomujeme, že je to pouze jedna z cest ke vzdělání (kterou u nás mimochodem zavedla římskokatolická panovnice Marie Terezie, a to roku 1774). Musíme mít na paměti, že tím, co je vpravdě cílem tohoto úsilí, je vzdělání, a že absolvování školní docházky je k tomu pouze prostředek.

Mnozí však vnímají úspěšné absolvování sekulárního vzdělávacího systému za cíl samotný – stejně jako tituly z univerzit. I v médiích se dnes často diskutuje problém, že tituly obecně neodpovídají nabytým znalostem. To, co musíme mít vpravdě stále před sebou, je cíl – nabytí informací, ke kterému však může vést více než pouze jedna cesta. Cílem tohoto zamyšlení je poukázat na hrozivý stav sekulárního systému, jeho škodlivý vliv na vývoj křesťansky vychovávaných dětí, a nabídnout východisko do budoucna.

C. H. Spurgeon řekl, že přenechat naši mládež v rukou světských učitelů je jako prodat je Izmaelitům. Ó, jak výstižné je to přirovnání! Ano, neprodávejme své děti Izmaelitům, nedávejme je do výchovy bezbožníkům.


Patřím také do generace křesťanů, která si prošla základní, střední a v mém případě částečně i vysokou školou. Mohu tedy hovořit z osobních zkušeností a vnímat vliv, jaký to na mě mělo. Měl jsem též z milosti Boží výjimečnou možnost se setkat s rodinami, které vychovávají děti doma; také jsem navštívil několik protestantských škol ve Velké Británii. Mohu tedy nabídnout srovnání těm, kteří možná takovou příležitost neměli.

Dnešní sekulární systém se rádoby odkazuje na Jana Ámose Komenského, který byl výjimečným mužem dozajista i pro budování vzdělávacích institucí. Nicméně to byl na prvním místě neobyčejně zbožný člověk, biskup Jednoty bratrské a autor mnoha výtečných duchovních spisů. Jedno z jeho hlavních pravidel pro výchovu dětí bylo, že děti mají být vychovávány (1.) ve zbožnosti, (2.) v morálce, a (3.) ve všeobecných vědomostech. Toto pořadí pak zdůrazňuje, aby si nikdo nemyslel, že je dáno pouze náhodně.

Ano, děti mají především být vedeny ve zbožnosti. Jak je možné, aby toto nabídli lidé, kteří jsou vesměs nevěřící? Jak je možné, aby toto nabídl sekulární systém, který je ve své podstatě namířený proti Pánu Bohu? Namítnete mi možná, že své děti vedou ke zbožnosti rodiče doma. Problém je v tom, že děti tráví s rodiči mnohdy daleko méně času, než tráví ve škole. Ve škole tráví dítě cca 7h denně. Doma pak tráví odpoledne (a to většinou ne křesťanským vyučováním, ale spíše zábavou či odpočinkem). Je otázka, kdo tedy dítě vyučuje, jestli otec s matkou, nebo spíše tento svět. Sekulární školství často vyvíjí na dítě vliv po delší dobu než jeho rodiče. Nikdy také není možné odfiltrovat naprosto vše, co se děti ve škole zlého naučí, jelikož o mnohém rodiče ani neví. Ve škole se při diskuzi učitelé mnohdy dostanou k tématům naprosto různorodým a své názory na děti přenášejí. Děti vám nebudou schopny převyprávět vše, co jim učitel říkal, protože ani neví, že by na tom mohlo být něco špatně. Uloží se jim to však pasivně v paměti.

Jak může navíc sekulární škola vést k mravnosti a zbožnosti, když mnohdy učitelé sami jsou naprosto nemorální a bezbožní? Vnímáme-li Desatero jako obsah morálního zákona a souhrn morálky jako takové, pak je skutečně absurdní si představovat, že by učitelé byli schopni vést k mravnosti. Cožpak mohou děti vést k dodržování Dne Páně, nebraní Božího jména nadarmo, k setrvávání v čistotě před manželstvím, milování svých nepřátel a milování Hospodina z celého srdce ti, kteří sami nic z toho nezachovávají?

Co se týká všeobecných vědomostí, pak představa, že evoluce je jediný vyučovaný nesoulad s křesťanským učením, je naprosto naivní. Čím jsem starší, tím si více si uvědomuji, jak mnoho věcí bylo ve škole zkreslené a zatemněné snahou odstranit náboženství jako prostředek k výkladu světa a očernit jej. Pár příkladů za vše. Komenský je ve výkladech naprosto degradován na myslitele a humanistu; druhá část Labyrintu světa, která hovoří o pravém obrácení a životu z Ducha, bývá z výkladu buď vypouštěna nebo zcela zamlžena. Vliv římského katolicismu na světové války bývá naprosto zatajen, Bible je zobrazována jako pouhá „literatura“, křesťanství je generalizovaně očerňované jako vedoucí ke křížovým výpravám, teologické smýšlení mnohých vědců bývá ignorováno… Nejde tedy jen o to vysvětlit dětem zvrácenost evoluce. Seznam, který jsem uvedl, nemůže nikdy být úplný, jelikož se odvíjí od osobních zájmů učitelů a jejich důrazů, ale pravdou je, že velké procento všeho, co se ve škole děti učí, je nějakým způsobem pokroucené nebo neúplné.

Někteří argumentují, že odstraňování dětí ze sekulárních škol je omezování možnosti svědčit tomuto světu. Tato myšlenka se zdá zajímavá a pádná, nicméně je ve své podstatě nesmyslná a absurdní. Děti, které jsou stále ve stádiu vývoje a jsou ve věku, kdy své přesvědčení teprve budují, nejsou zrovna těmi pravými nástroji, které obrátí tento svět. (Navíc drtivá většina lidí udává věk svého obrácení okolo 15 – 20. roku, tedy až po absolvování základní a střední školy. Většinou tedy ve školách „svědčí“ neobrácené děti – jak úžasný nástroj evangelizace!)

Někteří křesťané si toto uvědomují a proto se rozhodnou děti poslat do římskokatolické školy, kde jsou přesvědčeni, že děti dostanou aspoň nějaký ten biblický vliv. Jaká bláhovost, vytrhnout děti z rukou tohoto světa, jen abychom je uvrhli do náruče Antikristu! Všem našim protestantským předkům, včetně Komenského, by vlasy vstávaly na hlavě, když i on sám píše o Římu, jako o nevěstce zpité krví svatých mučedníků. Ve svém Retuňku proti Antikristu velmi naříká nad evangelickými rodiči, kteří – jen proto, aby se jejich dětem dostalo „co nejlepšího vzdělání“ – posílají své potomky do jezuitských škol (vidíme, že tento problém není nic nového). Jak horlivě je napomíná a trestá, že se mají více starat o duši a nebeský prospěch svých ratolestí, než jejich světské a zemské vyučení! Varuje je také, jak snadno se myslí těch maličkých přichytí bludy, a jak obtížně se pak vykořeňují.

Nejhorší věc, která se týká sekulárních škol, je absence tělesných trestů, kterou by Komenský v žádném případě nehájil. (Jak je mnohdy překrucován jeho slogan: „Škola hrou!“) Jistě, tento Boží muž byl proti tomu, aby se přísně tělesně trestalo za každý sebemenší prohřešek a za neznalost nebo nepochopení látky. Ale pro porušení kázně nebo lenost použití metličky, jak říkal, schvaloval.

Jaké je tedy východisko? Pokud rodina funguje tak, jak má, pak je dokonalým místem, kde děti mohou obdržet dokonale vyvážené vzdělání. Zbožnost a mravnost jsou věci, které děti neustále přijímají ve formě nápravy a vedení od svých rodičů. Literatura a pomůcky pak rodičům pomáhají dát dětem základní vzdělání. Tento způsob pak může být usnadněn vzájemnou výpomocí rodin (obzvláště matek).

Další variantou je pak budování protestantských škol (školiček o počtu cca 30 dětí, podle možností), kde celé vzdělávací těleso sleduje jeden cíl – vyváženou výchovu, která vede ke zbožnosti. Ranní ztišení či odpolední společná bohoslužba ukazuje dětem důležitost pobožnosti pro každý den. Zbožní učitele pak mohou dětem nabídnout vzor morálních standardů a zároveň jim předat nepřekroucený výklad dějin a světa okolo nás.

Takto vychovávané děti pak nejsou rozpolcené mezi dva světy. Nevnímají už sekulární „Školu“ a Církev jako dva rozdílné světy, mezi kterými se snaží pendlovat a žít mezi nimi dvojí život, ale vyrůstají naprosto a cele pod vlivem Písma. Nejde tu však o izolaci dětí od světa. Řekněme, že takto jsou teprve děti připravené trávit pár hodin vykonávání nějakých koníčků s nevěřícími lidmi (například atletický tréning či kroužek malování), kdy oni nejsou těmi, kdo je vychovávají.

Doufám, že tento článek povede křesťany k zamyšlení se nad tím, že s odmítnutím sekulárního vzdělávacího systému nestojí ani nepadá vzdělání jejich ratolestí, ale že vzdělání a moudrost mohou obdržet daleko lepším a bibličtějším způsobem.

David Kohout

Zdroj: www.izachar.cz

autor je bývalým členem jabloneckého baptistického sboru, kde působil jako vedoucí mládeže; aktuálně působí ve Svobodné presbyterní církvi