Začnu výčtem některých Schwarzenbergových postojů, které k myšlenkové výbavě konzervativního politika zcela určitě nepatří:

Jako senátor podpořil uzákonění registrovaného partnerství homosexuálů a leseb. Organizátorům letošní Prague Pride sdělil, že by byl ochoten podpořit i adopci dětí osobám žijícím v těchto protipřirozených svazcích.

Jako ministr Topolánkovy vlády hlasoval pro rozšíření možnosti potratů, což vede k samočinné exkomunikaci z katolické církve, k níž se jinak verbálně hlásí.

Od praktikujícího katolíka bych nečekal výroky typu „závidím Berlusconimu jeho milostné avantýry“ či veřejnou podporu rouhavého vystoupení skupiny ***** Riot v chrámu Krista Spasitele.

Od katolicky smýšlejícího politika bych spíše čekal alespoň elementární míru solidarity s pronásledovanými křesťany ve světě, k jejich osudu se však zdá zcela netečný.

V oblasti kultury a umění má blízko k extrémně levicovým proudům spjatým s Centrem současného umění DOX či MeetFactory. Na vizuální části Schwarzenbergovy kampaně se podílí kdysi snad talentovaný výtvarník David Černý, autor „punkového knížete“, jehož veřejné a ve slušné společnosti nepublikovatelné výroky na adresu současného prezidenta republiky Václava Klause vrhají temný stín i na jeho knížecího patrona. Když si vzpomenu, jak za slova „chudáček starej“, adresovaná ministru zahraničí, málem padla vláda, neměl by Schwarzenbergovi někdo důrazně připomenout, že i on je zodpovědný za výběr svých nejbližších spolupracovníků?

Schwarzenbergova „poctivá křesťanská víra“, jak říká teolog Tomáš Halík, se v praktické politice dosud projevila snad jen podporou církevních restitucí. A to je zatraceně málo.