Grano Salis - Vstaň a choď!

Příběh z dnešních dnů.

Bydlím nedaleko hranic se Slovenskem a mám tam dodnes mnoho přátel, se kterými se vzájemně navštěvujeme.

Chci se s vámi podělit o životní příběh jedné rodiny ze Slovenska.
Je to rodina úspěšného podnikatele, jehož potravinářské produkty se prodávají po celé zemi.
Otec byl typicky pokřtěným matrikovým katolíkem (jak zde s oblibou podotýkáte "politý konvičkou od pana faráře"), který však žil zcela bez Boha jako ateista. Už nebyl ani jako dítě u prvního svatého přijímání a podobně nevěřící byla i jeho manželka.

Jak to často bývá u úspěšných podnikatelů, přemíra kapesného měla neblahý vliv na vývoj jeho dcery (říkejme jí Eva), která už ve čtrnácti začala mít problémy s alkoholem i drogami.

Logickým vyústěním byla prudká hádka s otcem, který jí zastavil přísun peněz. Jeho čtrnáctiletá dcera v afektu otevřela okno a vyskočila z pátého patra ...

Kupodivu Eva tento pád přežila - ale s velkými následky.
Dodnes má údajně v těle několik kilogramů šroubů, kterými jí dali dohromady její kosti. V hlavě jí chybí kus lebky a kvůli poúrazovým komplikacím s edémem mozku jí museli odebrat i kousek mozku. Byla to zrovna ta část mozku, ve které je centrem čichu a chuti.

Od té doby uplynulo už několik let.
Dívka sama chodí, jenom trochu napadá na nohu. Ale naprosto ztratila čich i chuť. Bez toho se však dá přežít ...

Tato naprosto ateistická rodina měla katolické přátele, kteří je pozvali, aby s nimi jeli do Medjugorie.
Nejdříve vůbec nechtěli, ale pak se nechali přemluvit.
Měli to ovšem jen jako výlet, jako poznávací zájezd. Nic jiného v tom nebylo, nic od toho neočekávali. Byli přece naprosto nevěřící.

Součástí návštěvy Medjugorie byvá i náročný výstup na kopec Križevac s velkým bílým křížem na vrcholu. Tam se lidé obvykle chvilku posadí, aby nabrali sil na zpáteční cestu.

Když takto seděli a odpočívali, mladá Eva najednou říká: "Cítím tu uvařená vajíčka!"

A opravdu!
Kousek od nich seděla starší paní a svačila chleby, mezi kterými byla nakrájena uvařená vejce. Na zpáteční cestě pak, už pod kopcem, se zastavili na občerstvení a dali si kávu. Eva s nimi pila kávu také - jako už mnohokrát předtím, i když u kávy necítila ani její chuť, ani vůni.

Nyní však prohlásila: "Ta káva není dobrá, je nakyslá!"

Od té doby se nyní už devatenáctileté Evě znovu vrátila chuť i čich.
Dost nepochopitelné, když centrum chuti ani čichu nemá, viďte?

Možná se to dá nějak lékařsky teoreticky zdůvodnit, já nevím.
Ale jak zdůvodnit, že se tak stalo právě na tomto místě modliteb?

A vůbec to nebyla jediná změna, která u Evy nastala.
Celá její rodina uvěřila a obrátila se k Bohu.
Otec se připravuje na své první svaté přijímání, Eva pak na svůj křest ...

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace