Grano Salis - Bezpodmínečná Boží milost

Princip milosti Boží, jenž se jako zlatá niť vine biblickou zvěstí, je nejlépe a nejsrozumitelněji viditelný na příběhu Abraháma. Bůh s ním jednal ne na základě Zákona, ale na základě své milosti. Mnozí žel nemají v této věci zcela jasno. V epištolách Římanům, Galatským a Jakuba, můžeme vidět dostatečnou odpověď na tuto problematiku.

Abrahám byl ospravedlněn Bohem, protože uvěřil Hospodinu Bohu. Byl ospravedlněn bez skutků zákona, před vydáním Zákona a před tím, než byl obřezán. Jeho víra mu byla přičtena za spravedlnost.

Genesis 15,1-7: Po těchto událostech se stalo k Abrahámovi ve vidění slovo Hospodinovo: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“ Abram však řekl: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer.“ Abram dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?“ Hospodin však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna.“ Vyvedl ho ven a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem.“ A řekl mu: „Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Kaldejského Uru, abych ti dal do vlastnictví tuto zemi.“

Tady bych chtěl všechny pochybovače, kteří říkají, že jen těžko můžou mít tak „silnou“ víru jako Abrahám, upozornit na následující 8 verš:

Abram odvětil: „Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím?“

Abrahámovi se nejevilo jako nemožné uvěřit, že bude mít potomstvo, ale už nebyl schopen uvěřit, že kromě potomstva dostane i zemi. Bůh nežádá po člověku nemožné věci, ale spíše aby mu důvěřovali ve svém srdci. A právě proto, že Abrahám pochyboval o druhé části Božího slibu, uzavřel s Abrahámem jednostrannou smlouvu, podle zvyků tehdejších lidí. Jakákoliv dvoustranná smlouva byla tehdy zpečetěna tím, když obě smluvní strany prošly mezi rozpůlenými částmi zvířete. Jak si ale můžeme číst z veršů 9 až 21, Abrahám podle slov Hospodina sice rozpůlil zvířata, ale pak únavou usnul. (verš 12: Když se slunce chýlilo k západu, padly na Abrama mrákoty. A hle, padl na něho přístrach a veliká temnota) A když zapadlo slunce, Hospodin zopakoval Abrahámovi svůj slib a stvrdil svou přísahu průchodem ohnivé pece. Abrahám nemohl splnit svou část smlouvy, protože spal. Neboli nebyl schopen učinit nic, čím by stvrdil smlouvu za sebe. Proto se takto uzavřené smlouvě říká jednostranná. Jinak řečeno Hospodin Abrahámovi slíbil, že dá zemi jeho potomstvu a od Abraháma za to nic nežádá!

Od té doby kdykoliv měl Abrahám pochybnosti o věrnosti Hospodina Boha a pravdivosti jeho slibu, mohl se malověrnosti odvolávat na Boží slib a jeho věrnost. A tak vytvořil Hospodin podmínky k tomu, aby počáteční malá víra Abraháma mohla růst a sílit. Až dospěla k dokonalosti a svého vrcholu asi o 27 let později, když byl Abrahám vyzván, aby obětoval svého zaslíbeného syna Izáka v oběť ohnivou. A tehdy byl Abrahám ospravedlněn i ze skutku víry. Jednoho jediného!

Nikdy ovšem nezapomínejte, že tento skutek víry předcházelo ospravedlnění pouze z víry o 27 let dříve. Z výše uvedeného lze i vyrozumět, že nikdy nikoho Bůh nepodněcuje k nějakému skutku dříve, dokud nebyl ospravedlněn z víry.

Prakticky stejně tento princip popisuje apoštol Pavel ve svém listu do Říma. Od 1 až do 5 kapitoly hovoří pouze o ospravedlnění z víry až ve verši 5,1 píše: Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Pak hovoří o posvěcování v 5 až 6 kapitole, poznání své nedostatečnosti naplňovat Boží požadavky podle těla v 7 kapitole a teprve po poznání své absolutní neschopnosti ukazuje v 8 kapitole, že jediným řešením je chození podle Ducha. Kapitoly 9 až 11 jsou vsuvka o Izraeli a od 12 kapitoly vyzývá k životu podle Boží vůle. Až tehdy bývá věřící člověk uschopněn konat skutky víry a žít podle Boží vůle a chodit Duchem.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace