Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16651, komentáře < 7 dní: 226, komentářů celkem: 429542, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 439 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116465636
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Role andělů v našich modlitbách.
Vloženo Úterý, 02. říjen 2012 @ 10:28:05 CEST Vložil: Olda

Katolicismus poslal oko

Andělské náboženství?


Tento článek věnuji zvláště Toníkovi. Myslím si, že je to téma pro mnohé zatím nesrozumitelné a snad proto pro některé z vás i užitečné. Není to nic, co byste nalistovali přímo v katolickém katechismu, ale věřím, že to není ani v ničem v rozporu s tímto katechismem.

Toníkovi jsem napsal:
"Věřím, že křesťanství je společenství žijících bratrů a sester, kteří mají různě blízko k Bohu - podle růstu své svatosti. Že křesťanství je také o společenství s anděly a svatými v nebi. Jejich čistota je už taková, že oni mají přímé patření na Boží tvář. Jejich přímluvy přetavují naše nedokonalé modlitby. To je ten dým z andělovy kadidelnice stoupající k Bohu".

(Žj 8,3-4)
Pak přišel jiný anděl se zlatou kadidelnicí a postavil se k oltáři. Bylo mu dáno množství kadidla, aby je s modlitbami všech svatých položil na zlatý oltář, který je před trůnem.

A dým kadidla s modlitbami svatých vystoupil z andělovy ruky před Boží tvář.

Toník nesouhlasí:
..."A tohle je jakýsi "výklad", andělské náboženství.
Tomu nevěřím. Ani bych si své modlitby nenechal přetavovat od stvoření.

Věřím, že křesťanství je právě o společenství žijících bratrů a sester, kteří mají stejně blízko k Bohu - podle milosti v Ježíši Kristu, která je stejná pro všechny a nekonečně větší než jakékoliv stvoření či dílo stvoření. Křesťanství totiž není o lidských slabostech a silnostech, ale o Ježíši, o jeho oběti, jeho krvi, která nás očistila od hříchu.
V křesťanství mají všichni stejnou svatost, čistotu: V Ježíši. V křesťanství má k Bohu stejně blízko slušný člověk, jehož život nebyl narušen hříchem, či mafián, který strávil mnoho let v gangu a jehož život je rozbit hříchem nacucky či náboženský vrah, který likvidoval křesťany ze všech sil, ale Pán ho zastavil"...
.

Toto je výrazem ohromného nedorozumění, nepochopení:
Toníkův názor je jen výslednicí jeho malé biblické gramotnosti.
Jistěže je křesťanství o Ježíši, který nám svou obětí otevřel dveře do nebe, jistěže je o společenství právě s ním - o jeho pomoci.

Ovšem poslední Toníkova věta je nepravdivá: " V křesťanství mají všichni stejnou svatost, čistotu: V Ježíši. V křesťanství má k Bohu stejně blízko slušný člověk, jehož život nebyl narušen hříchem, či mafián, který strávil mnoho let v gangu a jehož život je rozbit hříchem nacucky ..."

Člověk, jehož život je rozbit hříchem nacucky (i když kdysi ve křtu oblékl Krista - Gal 3,27) je Bohu naopak nesmírně vzdálen.

Nemáme všichni stejnou svatost.
Tak, jako nemáme všichni stejnou víru, ale naše víra je v různém stadiu růstu, jako nemáme všichni stejný pokoj se všemi lidmi, tak se různí i úroveň  svatosti  každého z nás (Žd 12,14).  Každý z nás mívá k Bohu různě blízko - podle čistoty svého srdce.

(Ef 4,13-15)
... dokud všichni nedospějeme k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k míře postavy Kristova plného věku,
abychom už nebyli nemluvňata zmítaná a unášená každým větrem učení, lidskou vrtkavostí a vychytralostí k lstivému oklamávání,
ale abychom říkali pravdu v lásce a ve všem rostli v Toho, který je hlavou, totiž v Krista.

Rozlišujeme ovšem dvě roviny přístupu k Bohu:

Tyto roviny se komlementárně doplňují, jedna organicky prorůstá tou druhou.

1.)  Rovinu osobní (soukromou).
Jistěže skrze Krista máme všichni přístup k Otci. Když hříšník zavolá, Hospodin slyší.
Když Boží dítě v postoji pokání přichází k Otci, Otec si ho sám posadí na klín a rozmlouvá s ním. Bůh svojí láskou pozvedá lidskou důstojnost do důstojnosti Boží - jsme přece jeho děti!

2.)  Rovinu "oficiální":
Budeš - li osobním přítelem presidenta a přijdeš ho navštívit, řekneš prostě: "Ahoj Václave".
Budeš - li však presidenta vítat oficiálně v zastoupení nějaké delegace ve světle televizních kamer, řekneš: "Vítáme Vás, pane presidente".

To není žádné farizejství, je to výraz úcty k funkci hlavy státu, k presidentovi, který nás všechny reprezentuje před světem. Je to výraz úcty ke všemu tomu, co president představuje.

Podobně je to v našem přístupu k Bohu.
Přesto, že je v rovině osobní našim Otcem a přítelem, jeho důstojnost je nesrovnatelná s důstojností naší.

Bůh není žádný "šupák" nám rovný, není žádný "Hej, počkej" - Bůh není žádný "Franta od vedle") - nejsme mu rovni!!!

Je důstojné a spravedlivé přistupovat k Bohu s náležitou úctou a pokorou, chválit ho podle našich nedokonalých sil a možností.

Ale jaké jsou naše možnosti a schopnosti chválit Boha ve srovnání s Boží chválou od cherubů a serafů? Vždyť veškerá naše chvála je ve srovnání s nimi jen ubohou karikaturou! Je chválou Boha zcela nedůstojnou!

Naše písně, které mají oslavovat Boha, znějí ve srovnání s cheruby uboze a falešně, naše modlitby jsou roztěkané a rozplizlé - narušované naší hříšností.

Toník by si své modlitby prý nenechal "přetavovat" od stvoření.

Izaiáš byl však v tomto docela opačného mínění:
Tomu vůbec nevadilo nechat se očistit od "stvoření".

(Iz 6,2-8)
Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel.
Volali jeden k druhému: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy.“
Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem.
I řekl jsem: „Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů.“

Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře,
dotkl se mých úst a řekl: „Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen.“
Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: „Koho pošlu a kdo nám půjde?“ I řekl jsem: „Hle, zde jsem, pošli mne!

Toníku,
opravdu je toto jen jakési "andělské náboženství???" Trváš na tom stále, že by sis nenechal "přetavit" své modlitby od stvoření, aby se očistily a staly hodnými Božího sluchu?

Žhavé uhlíky představují oheň, který očišťuje.
Tyto uhlíky v andělově kadidelnici očišťují modlitby nás nehodných žijících hříšníků- očišťují toto "kadidlo" (kadidlo je vonná plyskyřice, kterou stromy roní ze svých ran, ze svého utrpení).
Máme tedy jistotu, že jakákoli naše roztržitá a v mnohém nedokonalá modlitba se k Bohu stejně dostane. Jak v rovině osobní, tak v rovině "oficiální".

"Stvoření" si v lásce pomáhá na cestě k Bohu. Říkáme tomu živé společenství v Kristu.

My sami sice nemáme přímé patření na Boží tvář, ale naši andělé neustále hledí na tvář našeho nebeského Otce! (Mt 18,10).

Buďme si této skutečnosti plně vědomi.

Princip očištění našich modliteb je na stejném principu, jako jsou i naše osoby očištěny osobou Krista - obléknutím Krista ve křtu (Gal 3,27) v nás Otec vidí samotného svého Syna a my jsme pro Kristovy zásluhy očištěni od svých hříchů.

Člověk jako osoba je tak ve křtu posvěcen - očištěn Kristem (podobně jako žhavým uhlíkem) do důstojnosti Božího dítěte a získává právě tímto právo na věčný život v nebi
(Ř 6,22). Říkáme tomu znovuzrození v Kristu (J 3,5), nebo také Kristova obřízka srdce (Kol 2,9-14).

"Role andělů v našich modlitbách." | Přihlásit/Vytvořit účet | 150 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Role andělů v našich modlitbách. (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Úterý, 02. říjen 2012 @ 11:47:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ve křtu může obléci Krista jen věřící. Polévání hříšníků vodou mění pouze fyzikální skupenství. Ze suchého hříšníka je mokrý hříšník. Rituál z nikoho křesťana neudělá. Hitler byl katolíkem, ale křesťanem, který oblékl Krista, ani omylem .-)



Re: Role andělů v našich modlitbách. (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Úterý, 02. říjen 2012 @ 13:43:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Rozlišujeme ovšem dvě roviny přístupu k Bohu:
1.)  Rovinu osobní (soukromou).
2.)  Rovinu "oficiální":

...takýto blud môže napísať iba rímsky katolík, ktorý nie je dieťaťom Božím a preto namiesto priameho vstupu do svatyne svatých a priameho vstupu k Otcovi využíva vynález rímskej cirkvi a pristupuje do neba cez nastrčených fiktívnych agentov (svatých a blahoslavených, poprípade kanonizovaných)....a robí to preto lebo má strach z Boha, kedže nie je jeho dieťaťom....

...ale kresťan má vstup priamy k Otcovi...  Keďže teda, bratia, máme dôveru, že vojdeme do svätyne skrze krv Ježišovu... pristupujme s úprimným srdcom, v plnosti viery .Židom 10:19

....medzi kresťanom a Bohom nie je žiadne nepriateľstvo...  A tak ospravedlnení z viery máme pokoj s Bohom skrze svojho Pána Ježiša Krista. krze Neho dostal sa nám vierou aj prístup k milosti, v ktorej stojíme. Rímskym 5:1

....kresťan je Božím dieťaťom a preto bez strachu a bez orodovníkov prichádza k Bohu a volá: ABBA Otče:..... Neprijali ste predsa ducha otroctva, aby ste sa zase báli, ale prijali ste ducha synovstva, ktorým voláme: Abba, Otče! Rímskym 8:15 
Galatským 4:6  A keďže ste synovia, poslal nám Boh do sŕdc Ducha svojho Syna, volajúceho: Abba! Otče!

ivanp



Re: Role andělů v našich modlitbách. (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Úterý, 02. říjen 2012 @ 13:54:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Amen. Jen bych k tomu dodal že můžeme a máme prosit o ochranu svého strážného anděla a anděly jmenované v Písmu. Michaela, Gabriela a Rafaela. Naproti tomu nemáme vyhledávat ani používat jména v Bibli neuvedená a máme se vystříhat magického vzývání andělů bez souvislosti s Bohem a prosit je o věci jako jsou peníze, sex a úspěch v podnikání, čemuž je věnováno celé odvětví esoterické literatury. Takovým falešným způsobem ale někteří lidé zneužívali i samotného Ježíše.



Re: Role andělů v našich modlitbách. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 02. říjen 2012 @ 16:12:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
(Žd 1,13-14)
A kterému z andělů kdy řekl: "Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou"?

Nejsou snad všichni služebnými duchy, posílanými k službě těm, kdo se mají stát dědici spasení?




Re: Role andělů v našich modlitbách. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 02. říjen 2012 @ 18:42:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj oko.

  Díky za čas, který jsi mi věnoval. Rozumím tomu, co píšeš, v jaké jsi situaci a popisuješ vaši situaci
a doufání věrně, věřím ti. To, co píšeš o sobě nebudu komentovat, pokud ti tvoje situace vyhovuje
a chceš žít nadále v tom čem žiješ, budiž ti to přáno, neberu ti to.



  Vysvětlím o čem jsem psal já, pokud tě to zajímá.

Člověk, jehož život je rozbit hříchem nacucky (i když kdysi ve křtu oblékl Krista - Gal 3,27) je Bohu naopak nesmírně vzdálen.

  Já jsem psal o křesťanství. Nepsal jsem o křtu miminek, oko, jak sis to nejspíše vztáhnul, kdy žije člověk v tom
sebeklamu a podvádění lidí, co popisoval Joseph Ratzinger
.

  Psal jsem o situaci kdy nějaký člověk přijme Ježíše.

  V křesťanství mají všichni stejnou svatost, čistotu: V Ježíši. V křesťanství má k Bohu stejně blízko slušný člověk,
jehož život nebyl narušen hříchem, či mafián, který strávil mnoho let v gangu a jehož život je rozbit hříchem nacucky ...
V křesťanství mají všichni stejně blízko k Bohu, jsou schováni v Bohu.

  V tom se samozřejmě situace křesťanů liší od vaší situace a toho, co popisuješ ve svém článku věrně.
Když ještě někdo není s Kristem skryt v Bohu, tak je blíž či dál od Boha, podle toho, jak moc je je jeho
život narušen hříchem.


  V křesťanství mají všichni jedno stejné srdce, které získali při znovuzrození (tím myslím znovuzrození,
ne polévání miminek, aby sis to zase nepřevrátil). Člověk, který je rozvedený, má rozbité vztahy s rodinou,
utíká před mafiány, když vynechá sprostá slova má problémy s tím se vyjádřit, na krku má statisíce dluhů
je na tom v křesťanství s blízkostí k Bohu a svatostí docela stejně, jako člověk, který žije léta v hezkém
manželství, udržuje vztahy s rodiči a sourozenci, mafiány potkal jen jednou u Tuzexu před lety
a sprosté slovo by nevypustil z úst.

  V křesťanství mají oba stejné srdce, stejnou svatost, stejnou hodnotu, která už se nezvyšuje skutky.
Proto spolu mohou mít jednotu, žít spolu, pomáhat si, být si blízko. Tomu říkáme společenství svatých.

  V křesťanství se nepočítá hřích, to, že srdce člověka bylo zničené hříchem. Protože v křesťanství Bůh to srdce mění.
To je základ křesťanství. Proto také člověk s vyměněným srdcem může poznat opravdovou hloubku hříchu. Protože zná
rozdíl mezi stavem, kdy měl staré srdce a stavem, kdy Bůh dal nového ducha a nové srdce.

   Proto také těžko můžete rozumět tomu, co třeba píše Andulka nebo o čem svědčí ta žena na videu, je to pro vás
"Defektní premisa", "blábol", "zlá a ďábelská teorie" a autorka je pro vás "zmatená, poblázněná, zfanatizovaná"....

  Ale v tom se právě křesťanství liší od toho, co žijete vy.

  Toník






Re: Role andělů v našich modlitbách. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 02. říjen 2012 @ 18:48:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Toníku,
opravdu je toto jen jakési "andělské náboženství???" Trváš na tom stále, že by sis nenechal "přetavit" své modlitby od stvoření, aby se očistily a staly hodnými Božího sluchu?


  Ano, trvám na tom stále.

  Nežiji ve stejné situaci a době jako Izaijáš.

  To Slovo, co Izaijáš viděl a zapsal když byl očištěn už se stalo tělem a díky Bohu, jsme Ho přijali.

  Toník



Re: Role andělů v našich modlitbách. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 02. říjen 2012 @ 19:33:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj OKo.

  Ještě jsem si vzpoměl k tématu na jednu starou diskuzi s tebou:


*****

Psal jsem tehdy: " V římském náboženství panovala představa, že člověk není a nemůže být spravedlivý, jen se o to v průběhu života snaží. Jeho modlitby tak Bůh slyší jen někdy a je potřeba někoho spravedlivého, ko by byl blízko Boha a kdo by se za člověka modlil, aby ta spravedlivá modlidba na Boha zapůsobila a mnoho zmohla. A aby se člověk mohl stát spravedlivým a svatým, tak musel - zemřít. Teprve smrtí může být člověk svatý."....

A tys mi odpovídal: "Já v římskokatolictví žiju celý život a říkám, že toto není pravdou. Toto je karikatura skutečné katolické víry. Popisuješ - li svůj skutečný tehdejší stav, své vnímání - tak pak není divu, že jsi teď tam, kde jsi.

....

Bůh slyší naše modlitby vždy.

Smysl přímluvy za bližního spočívá v možnosti projevovat lásku a podílet se na společenství lásky. To zpětně člověka také obohacuje a on tak duchovně roste. U svatých v nebi je to podíl na Kristově kralování. Kristus se za nás přimlouvá, i svatí se přimlouvají. Tak vypadá Kristova vláda lásky.

Teprve smrtí může být člověk svatý - To je přece naprostý nesmysl! Který paragraf katechismu by toto měl učit?"

*****


  Když si porovnám tvé psaní z článku:

Naše písně, které mají oslavovat Boha, znějí ve srovnání s cheruby uboze a falešně, naše modlitby jsou roztěkané a rozplizlé - narušované naší hříšností.

Žhavé uhlíky představují oheň, který očišťuje.
Tyto uhlíky v andělově kadidelnici očišťují modlitby nás nehodných žijících hříšníků- očišťují toto "kadidlo" (kadidlo je vonná plyskyřice, kterou stromy roní ze svých ran, ze svého utrpení).
Máme tedy jistotu, že jakákoli naše roztržitá a v mnohém nedokonalá modlitba se k Bohu stejně dostane. Jak v rovině osobní, tak v rovině "oficiální".


  Tak mi připadá, že už snad víš o čem jsem tehdy psal ve svém příspěvku.

  Jsem rád, že ses tímto svým článkem přiblížil k ŘKC teologii jak jí znám a že jsi ten tvůj zvláštní text "Já v římskokatolictví žiju celý život a říkám, že toto není pravdou.... " uvedl tímto článkem na pravou míru. I když si myslím, že tentokrát si ŘKC teologii přejel hodně na druhou stranu ;-)

Toník



Re: Role andělů v našich modlitbách. (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Středa, 03. říjen 2012 @ 14:54:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Někteří theologové upozorňují na skutečnost že Vševědoucí je jedině Bůh a nikdo jiný. Proto se mohou všechny stvořené bytosti které prosíme o přímluvu o našich prosbách dozvědět pouze prostřednictvím Božím a z vůle Boží. Naše Matka Panna Maria, všichni andělé a svatí. Ať už je vyslovíme nahlas nebo jen v duchu. Jiný druh spojení kromě Boha neexistuje, s vyjímkou přímých zjevení. S tímto názorem se plně ztotožňuji.



Pozdravuje Šašek (Skóre: 1)
Vložil: svata_tradicia (svatatradicia@jesuits.tv) v Čtvrtek, 04. říjen 2012 @ 21:38:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.jezuiti.sk/
Přepsáno jest: Zjevení 22:8  To jsem slyšel a viděl já, Jan. A když jsem to uslyšel a spatřil, padl jsem na kolena k nohám anděla, který mi to oznamoval. 9  Ale on mi řekl: "Tohlecto mužeš delat pořád. Víš co ? Udělej mi obrazy a klekej před nima, zejména před Pannou Marií. neklekej pouze před Bohem jak protestanti, vždyť oni nemají tu plnost!



Re: Role andělů v našich modlitbách. (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Čtvrtek, 04. říjen 2012 @ 22:45:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zase po čase zdravím, Staňo. Zajímavý článek, ale nedával bych do jednoho pytle andělské bytosti a svaté. Pokud jde o svaté, pak jde o jednotu Církve napříč všemi směry - tuším, že se mluvívá o Církvi bojující (na zemi) a Církvi vítězné (ti u Pána). Pokud požádáš o přímluvu světce, pak je to vlastně totéž, jako když o stejnou věc požádáš třeba manželku.

Ty dvě roviny, o kterých píšeš, samozřejmě existují, ale v případě "oficiální" bych mluvil o společné modlitbě Církve (třebas při mši). Možná jsem Tě špatně pochopil, ale pro Boha je přece důležitý postoj a stav srdce člověka při modlitbě či zpěvu a ne nějaká forma. Řekl bych, že vykoktaná modlitba kajícího se hříšníka je jeho sluchu příjemnější než překrásný zpěv cherubů. A každá upřímně míněná modlitba se k Němu přece dostane i když by to byla ta nejhůře vyslovená modlitba v historii.

Andělé se s námi spolupodílejí na oslavě Hospodina a tak je jen přirozené, že mají v našich modlitbách místo. Neřekl bych, že naše modlitby nějak přetavují - prostě se k nám přidávají (nebo my k nim).



Re: Role andělů v našich modlitbách. (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Sobota, 06. říjen 2012 @ 13:46:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
...myslíš si oko že keď Ježiš hovorí o tom že sa máme modliť k Otcovi tak to znamená že naša modlitba neide priamo k Boh ale najprv k anjelovi a až potom ich posunie k Bohu?....Myslíš že Ježiš keď sa modlil k Otcovi tak jeho modlitba išla najprv k anjelovi ktorý ju posunul k Otcovi???

....ak by to aj bola pravda, tak nič nás neoprávňuje z toho usudzovať že sa máme modliť k anjelom....

píšeš:
Prostředníků v modlitbě  můžeme mít třeba celé mraky. I my se přece máme modlit za svoje bližní a stáváme se tak prostředníky, skrze které se k jiným dostává Boží milost. Když hlásáme evangelium, stáváme se pro uvěřivší lidi prostředníky víry.

...no určite....ak sa chcem rozprávať s Bohom, tak najprv to poviem susedovi a ten to povie Bohu ako môj prostredník????.....aj ten sused musí hovoriť priamo k Bohu....
....neexistujú žiadny prostredníci v modlitba....každý modlitebník ktorý sa modlí aj za iných ľudí nie je prostredník v modlitbe lebo sa modlí a pristupuje priamo k Bohu....to iba rímska cirkev vymyslela nepreberné množstvo prostredníkov aby zlegalizovala možnosť modliť sa k stvoreným bytostiam...písmo nič také nepozná....ten kto sa modlí za Oka nie je žiadny prostredník v modlitbe, lebo pristupuje k Bohu priamo...

ivanp



Re: Role andělů v našich modlitbách. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 07. říjen 2012 @ 20:41:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Někteří z vás  stále odmítají vidět dva základní rozměry vztahu člověka k Bohu.




1.) Je to vztah osobní:
Každý z nás  bude po smrti předkládat Bohu účet ze svého života sám za sebe. Z toho, co každý z nás udělal dobrého i zlého, jak naplnil záměr, který s ním Stvořitel měl a jak zúročil hřivny, kterými ho Bůh do života obdařil.
Ve vztahu jenom  Bůh a já se zde bude řešit spasení člověka či jeho zavržení. Zde se budou řešit osobní vítězství i porážky. V tomto osobním rozměru je Bůh k dispozici každému z nás - přichází do lidského srdce osobně - stačí ho jenom požádat.




2.) Je zde ovšem také vztah vytvořeného společenství církve v Kristu (které vytváří jednotu údů tajemného Kristova těla):
Tento vztah je už v docela jiném rozměru, z jiného úhlu pohledu.
Z tohoto úhlu pohledu už člověk není sám, ale je jako součást čehosi, co ho neskutečně přesahuje. Co ho pozvedává do důstojnosti, která je člověku nepřirozená - do důstojnosti Božího Syna, do důstojnosti Krista.



Jsem si vědom, že veškerá podobenství o věcech nebeských, příklady z pozemského světa trošičku pokulhávají, ale snad alespoň naznačují směr. Pokusím se o jedno takové podobenství:



Dejme tomu, že jsem se stal součástí hokejového týmu.
V rovině osobní sice dokážu bruslit a docela rychle, ale jako hráč pro hokej jsem naprosto nevhodný. Abych zastavil na "buli", potřeboval bych k tomu dva silné chlapy, kteří by mě tam zabrzdili. :-)
Pro protivníka bych byl snadnou kořistí, byl bych mu jen k smíchu.
Ovšem situace je rázem jiná, když si do vlastní branky postavím třeba  Haška a za spoluhráče získám Jágra. To by se panečku protivník už asi smát přestal!



A takto nějak podobně funguje i společenství církve
.
Svatí v tomto světě i svatí v nebi jsou v našem týmu, bojují spolu s námi. Jsou na naší straně. Na to nezapomínejme!
Proto touto cestou jdoucí ani nejhloupější a nejhorší bojovník nezabloudí.

Tato cesta v Kristu vytvořeného společenství církve putující po zemi i církve oslavené v nebi vede zcela jistě k věčnému spasení. Stačí na ní vytrvat a z ní nesejít.

To už není rovina osobní, ale rovina údu v dokonale sehraném fungujícím tělu.



Stránka vygenerována za: 0.99 sekundy