Docela často se z médií a někdy i z našeho okolí dozvídáme, že někdo onemocněl nebo dostal infarkt, když ho zastihla nějaká zlá zpráva. Je také docela běžné a lékaři vysvětlované, že člověk, žijící ve strachu a stresu, bývá zachvácen různými nemocemi těla, které mu nejenom způsobí tělesná utrpení, ale dokonce zkrátí délku života.

Podobně, i když méně častěji se dozvídáme, že někdo dostal třeba infarkt, když se dozvěděl o své velké výhře v loterii. Tedy po zprávě, kterou jistě považoval za dobrou.

Je však, nebo může být každá dobrá zpráva příčinou takové příhody, která negativně ovlivní zdraví nebo dokonce způsobí smrt? Pokusme se na tuto otázku nalézt společně odpověď, vždyť jsme příjemci té nejlepší a nejradostnější zprávy, která byla kdy rozeslána – evangelia.

Že křesťanská víra je také o emocích, to poznal každý z nás. Jsme svědkové mocných Božích činů v našich životech a v životech našich bratrů a sester. Vyvolávají v nás silné emoce, takže je docela obvyklé, když i tvrdí muži po svém obrácení prolijí při událostech víry více slz, než za celý svůj dětský věk. Většina emocí z víry je pozitivních – radostných. Slyšet svědectví o mocných Božích skutcích nám přináší radost a povzbuzení. I to, když si dokážeme sami uvědomit, jaké mocné činy vykonal Pán na nás a v našem nejbližším okolí.

Určitě máme i negativní emoce z víry. Nemůžeme být neteční k morálnímu úpadku, který vidíme kolem sebe, v našich rodinách, ani k tomu, jak se do pekelného ohně dobývají nejen jednotlivci, ale celé civilizace. Ale vždy převažují pozitivní emoce, určitě pokud nejsme právě postiženi nějakým zlým údělem sami nebo u našich blízkých.

Před několika dny jsem však narazil na problém, se kterým jsem si nedokázal poradit. Tím problémem je skutečnost, že pozitivní emoce mohou v tomto světě přinést nemoci či dokonce smrt. Zdůrazňuji – v tomto světě – neboť se vzpírám uvěřit, že by Bůh, který nám plnými doušky rozdává tolik lásky spojené s radostnými prožitky, tyto pozitivní emoce zneužil k naší fyzické zkáze.

O co jde: Setkal jsem se s mužem, kterého bych, pokud by byl věřící, nazval příkladným křesťanem. A ten muž mi vyprávěl o své nemoci – cukrovce. Byl velmi pečlivý a jako diabetik si perfektně hlídal pomocí malého přenosného přístroje hladinu cukru v krvi a podle ní a podle předpokládané fyzické námahy, upravoval dávku inzulínu, který pak do těla vpíchnul jiným přístrojem.

Poučil mě: „Když je hladina cukru v krvi příliš nízká, odumírají buňky, hlavně ty v mozku. Když je naopak příliš vysoká, cukr v krvi vytvoří vazkou hmotu, která ucpává jemné vlásečnicové cévky, hlavně na nohách a v očích. Což časem vyústí k oslepnutí či k odumírání dolních částí nohou, které pak musejí být amputovány.“

Je to hrozná nemoc. Zachvacuje spousty lidí. Podle statistik jí trpí 215 miliónů lidí, ve vyspělých státech kolem 10 % populace a arabských emirátech až 20 % lidí. Vedle na pokoji byl mladý muž po amputaci pravé nohy od kolena. Lékárník, určitě dobře věděl o co jde, měl jistě ty nejlepší přístroje a možná též nejlepší kontakty na špičkové lékaře. Přesto ho ten hrozný úděl neminul.

Jenže onen muž, který mi o cukrovce vyprávěl, pečlivý i v tom, že si dělal záznamy o hodnotách cukru, inzulínu, jídlu které požíval, cukrech které obsahuje a o dalších údajích, aby se vyvaroval nebezpečných stavů, tak ten muž pokračoval ve svém výkladu dál:

„Hladiny cukru dokáží rozhodit na nepřípustnou míru i emoce. Jak pozitivní, tak negativní. Člověk musí dbát, aby byl v klidu a nesmí se vystavovat žádnému vzrušení.“

„Ale tohle tvrzení mi nějak nesedí s křesťanstvím“, namítl jsem. „Křesťanství je hlavně o emocích, především o těch pozitivních. Víra, to je život plný prožitků a emocí. Dokonce ženy, které mají emocionálně bohatší život, se často projevily jako mystičky a zanechaly nám spousty svědectví o svých silných prožitcích.

Nevěřím tomu, že by Bůh svůj lid, který přivedl k víře, současně vedl pozitivními emocionálními prožitky ke ztrátě zdraví, nebo dokonce k předčasné smrti.“

„Copak jste neslyšel o těch, kteří dostali infarkt, když vyhráli velkou sumu peněz? Nebo o srdcařích, kteří zemřeli díky velké radosti?“ odpověděl mi.

I slyšel. Ale přestože jsem byl posluchačem mnoha svědectví o prožitcích víry, například z http://www.twr.cz/ , pořadů „Stopy“, „Řeka života“ (historie), „Život víry“ (viz archiv http://www.twr.cz/zvukovy-archiv ), tak si nemohu vzpomenout, že by svědectví podával nějaký cukrovkář, který by tvrzení o negativních vlivech emocí pocházejících z víry u věřících dokázal vyvrátit.

Ale na Granosalis se určitě najde někdo, kdo o tom něco ví. Kdo potvrdí, že to, co se odehrává u bezvěrců neplatí u lidu víry. Že Bůh činí zázraky uzdravování, o tom dobře víme z Bible i od svědků. Že i usmrcuje, to se také můžeme dočíst v Písmu. Ale také dobře víme, že smrt je vždy mzdou za hřích. Nemůžeme přece přijmout tvrzení, že někde až 10, možná 20 % lidí je vyloučeno z radostné zvěsti evangelia a nemůže se s Pánem společně radovat a prožívat plně závdavek života v Božím království.