Tak to jsi mne uklidnil. Já jenom, že když vláda potřebovala pět miliard, tak zavedla poplatky v nemocnicích. Co zavede pro sto třicet pět miliard, no nechme se překvapit. V noci manželku rozbolel zub, nejbližší zubní pohotovost pro Hodonínsko je Brno. Auto nevlastním. Tak si spočítej, nakolik tě vyjde dopravení do Brna s poplatkem za pohotovost kvůli mršce zubu. 

O vstupu na střední školy tehdy už rozhodovaly znalosti, nikoli už dělnický původ, či náboženství. Pokoušíš se mě opít rohlíkem? Zapomínáš, že já jsem tu dobu taky prožil a znám poměry?

Jo souhlasím. 

Proto se třeba moje sestra, která měla dlouhodobě nejlepší prospěch na celé zédeešce nedostala ani na ekonomku, ani na zdravotku i když zkoušky udělala, a skončila jako prodavačka. Ony se totiž musely vyplňovat kolonky původu a příslušnosti ke KSČ, aby náhodou, když zkoušky udělá větší počet uchazečů, než bylo žádoucí, nastoupila jiná kritéria.

Ještě v roce 1988 vstoupil kolega do KSČ, aby se jeho dcery dostali na výšku. Asi nepochopil, že už není třeba.  

To samé co sestra. Ani náhradní řešení, kdy jsem chtěl jít aspoň na fotografa, nevyšlo. A v té době přišel do školy náborář a říkal, pojďte na stavaře, stavět se bude pořád. Tak jsem se zamyslel, a proč ne? A i když mi pak po vyučení nabízeli udělat si průmyslovku, už jsem rezignoval, nejsem velitelský typ, a ono stavět domy, i když v mrazech, horku, průvanu a jiných nelehkých podmínkách mě začalo naplňovat více, než vidět za sebou jen nepřátelské pohledy podřízených. Víš, ono když se podíváš a já se s potěšením díval často, jak se ti povedla práce, a že to tam bude stát třeba sto let, dávalo mi to pocit, že nejsem na tom světě nadarmo. Já vždycky dával do práce i něco navíc, i když bych nemusel. Proto jsem třeba zůstal na recepci sám, když jiní byli propuštěni, a při své práci dělám prakticky ještě správce areálu, který je celý pronajat firmám. 

Tu hrdost, kdy za tebou zůstala kvalitně odvedená práce, bych zřejmě v kanceláři nepoznal a tak jsem nakonec rád, že jsem se na školy nedostal, ale štve mě to u sestry, která chtěla, a štve mě to u dcery, pro kterou nic jiného než učit se, nemá smysl, kdyby z nějakého sebou nezapříčiněného důvodu nemohla dokončit. 

Dcera je důvod, proč se ozývám, a chci, aby už ani komunisté, ani jiné další vlivy nemohli udělat přítrž tomu, že by někdo musel dělat celý život to, co ho nebaví, jenom proto, že se někdo cítil v minulosti okradený, a proto ukradne v rámci oko za oko mladým, kteří s tím nemají nic společného, budoucnost.