|
Právě je 594 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116599175 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Nebezpečná učení: CIZÍ OHEŇ - 8. Claudio Freidzon, dveře pro Argentinu?
Vloženo Čtvrtek, 11. prosinec 2003 @ 08:57:28 CET Vložil: Bolek |
poslal Aleš Franc
CIZÍ OHEŇ - 8. Claudio Freidzon, dveře pro Argentinu?
Historická a doktrinální analýza “Torontského požehnání”
Kapitola
VIII
Claudio
Freidzon, dveře pro Argentinu?
Motto:
“Přijde
den, kdy všichni křesťané budou mít vliv na svět samotnou svou přítomností.
Naše svědectví bude tak mocné, že jako v případě apoštola Petra bude dokonce
náš stín uzdravovat nemocné.”
Claudio Freidzon, Duchu svatý, hladovím po tobě
“Zdaliž jsou všickni apoštolé? Zdali všickni proroci? Zdali všickni
učitelé? Zdali všickni divy činí? Zdali všickni mají dary k uzdravování?”
První epištola Korintským, kapitola dvanáctá, verš dvacátý
a třicátý
Historická
část
Období
1963 – 1978
Obrácení a sňatek
Claudio Freidzon se obrátil k Bohu jako
devítiletý chlapec, poté co došlo k obrácení jeho matky. Hned při jeho
první návštěvě sboru za ním přišel pastor, který mu řekl: “Budeš pastorem
stejně jako já."1
Nedlouho po obrácení začíná Freidzon navštěvovat letniční seminář, kde
se mu dostává biblických základů.
Během svých studentských let, kdy vedl
v jeho místním společenství mládež, poznal na jednom táboře dívku, dceru
italského křesťana, která se jmenovala Betty. Po krátké známosti nakonec
uzavírají snoubenci sňatek. Dnes spolu mají manželé dceru a dva syny.
Období
1978 – 1985
Počátek služby
V roce 1978, kdy se dle Freidzonových slov "Argentina bránila evangeliu"2,
snaží se Claudio získávat duše pro Krista, a proto se se svojí ženou pokouší
pořádat pouliční evangelizace, promítat filmy, avšak po tříměsíčním nasazení
jeho sbor čítá Freidzona, jeho ženu, tchána a tři babičky.
Po nějakém čase se Freidzonovi rozhodují
k nákupu církevní budovy, ve které je obyvatelná pouze jedna místnost,
sloužící zároveň jako modlitebna a obývací pokoj. Dům neměl ani koupelnu
a po sedm let poskytoval pastorovi a jeho ženě pouze jakési provizorní
bydlení.
Krize a nová naděje
Tato doba byla pro Claudia Freidzona natolik
traumatizující, že se přestal zúčastňovat pastorských setkání a nakonec
šel požádat superintendenta Assemblies of God o uvolnění ze služby. Než
však stačil svoji žádost o suspendaci formulovat, udivil jej superintendent
větou. “Claudio, musím ti něco říci. Bůh pro tebe má něco úžasného.
Ty to nevidíš, ale Bůh si tě obrovsky použije."3
Dalšími slovy pak mladého pastora povzbuzoval
v jeho započatém díle. Nakonec Freidzon, aniž by svému nadřízenému cokoliv
naznačil, od své rezignace upustil.
Po této návštěvě si pastor uvědomil, že
“svět nepotřebuje teologii. Svět potřebuje život."4
Podobné zkušenosti se Freidzonovi dostalo
ještě jednou, a to při návštěvě bratra Nicanora, příbuzného jeho manželky
Betty. Tento bratr vyvedl Claudia daleko od sboru a položil mu otázku.
“Co vidíš, Claudio?" Odpověděl jsem: "Nic" On řekl: "Musíš vidět to
co já. Vidím tisíce duší!" A tak jsem mu znovu řekl: "Nevidím nic." Podíval
se mi do očí a trval na svém: "A přece ti říkám, Pán ti je dal."5
Ačkoliv tato slova se pastorovi zdála
velice vzdálená, přesto uposlechl, a ve víře svému sedmičlennému sboru
řekl: “Sestry, budou nás v tomto sboru tisíce."6
Carlos Annacondia
V roce 1983, kdy Argentina prohrála ve,
z její strany zjevně nespravedlivé válce s Velkou Británií o Falklandské
souostroví, vypuklo v zemi probuzení, v jehož čele stál podnikatel Carlos
Annacondia. Jeho služba byla natolik specifická, že jediným řešením pro
jeho situaci bylo nebýt v žádné denominaci. Annacondiovy evangelizce se
v pozdější době staly známými pro tzv. plombování zubů. Podle legendy se
Annacondia na evangelizaci potkal s člověkem, který se setkal s “ďáblem
v těle muže”, a který po tomto muži požadoval kriminální čin. Důkazem moci
muži mělo být, že mu tento démonizovaný muž pouhým dotykem prstu zaplomboval
zub černou hmotou. Tato skutečnost Annacondiu pobouřila, a proto se proti
tomu začal modlit. Záhy se při jeho evangelizacích začaly dít zázraky,
kdy lidé měli zaplombovány zuby zlatem, na kterých byl symbol kříže nebo
holubice.7
V té době byl již Claudio Freidzon učitelem
teologie na letničním semináři v Buenos Aires. Jednoho rána si povšiml,
že jeho studenti při výuce pospávají. Když zjistil, že příčinou je skutečnost,
že tito žáci celou noc sloužili na nedaleké evangelizační kampani v LaPlata,
kde Annacondia pořádal svá tažení,
rozhodl se shromáždění navštívit.
Tato kampaň učinila na Freidzona takový
dojem, že evangelistu vyhledal se slovy: “"Poslyšte, vy mě neznáte,
ale máte ve svém životě něco úžasného, co já nemám - mocný oheň. Modlil
byste se za mě?" Vložil na mě ruce a požehnal mi."8
Od této chvíle se Freidzon, spolu s další
skupinou pastorů, začal u Annacondii scházet k modlitbám za probuzení,
což bylo součásti Annacondiovy vize, kdy “vyzval místní sbory ke sjednocení
v modlitbě za probuzení.”9
Tato změna způsobila dle Freidzona "revoluci"
v jeho sboru a shromáždění byla plna "vroucnosti, evangelizačního nadšení
a úžasných svědectví".
Sám Annacondia je evangelistou a exorcistou, který je znám svým “pomazáním
k boření démonických pevností, které zabraňují lidem, aby přišli ke Kristu.”10
Období
1985 – 1992
Nový začátek
Když uplynulo sedm “hubených let”, obdržel
Freidzon, v roce 1985, vidění, kdy byl probuzen ze spánku a na zdi, před
jeho očima, spatřil náměstí plné lidí, kteří chválí Boha. Toto náměstí
však bylo shromaždištěm narkomanů a kriminálních živlů, a dokonce místní
obyvatelé měli strach tudy procházet. Když se Freidzon dozvěděl o všech
těchto okolnostech, začal mít strach.
Při jednom setkání nově obrácených mladých lidí, jedna dívka pronesla poselství
v jazycích, které sama vykládala. Znělo následovně. “Řekni
pastorovi, že mu dám moc působit uzdravení, že budu s ním a mnozí budou
zachráněni."11
Když bylo poselství Freidzonovi tlumočeno, posílilo to jeho důvěru v nastoupené
cestě, a mezi Bohem a jím se odehrál následující rozhovor: “Pane, kdo
bude kázat?” “Ty!” Odpověděl Bůh. “Dám ti dary a zázraky jako má
Annacondia.””12
Když konečně, po velkých vnitřních bojích
a sebezapření, začal na náměstí v Belgrana Freidzon kázat, jeho slova byla
provázena velkou mocí a při této službě začali být lidé uzdravování. Došlo
dokonce k zaplombování zubu, který potřeboval lékařské ošetření.
Freidzonova shromáždění začalo navštěvovat
stále více lidí. Jednou dokonce přišla skupina psychologů, kteří shromáždění
pozorovali, a poté chtěli vědět, jakou hypnotickou techniku Freidzon při
svých shromážděních používá.
První zázraky
Zázraky plombování zubů na náměstí vzbudily
pozornost i místní dentistky, která se rozhodla tato uzdravení prověřit
z hlediska svého oboru. Když navštívila shromáždění se svou dcerou, byla
svědkem následující události.
“Přišla jednou večer se
svou dcerkou a byla připravena vyšetřit ústa všech, kdo svědčili o tom,
že byli uzdraveni, přičemž doufala, že potom bude moci říct, že je to všechno
podvod. A stala se úžasná věc. Zatímco jsme se modlili, její dcera začala
křičet: "Mě to pálí, mě to pálí!" a
ukazovala si do pusy. Když se jí matka podívala do úst, zjistila, že její
zuby byly zaplombovány platinou."14
Na těchto evangelizacích se za dvacet dnů
obrátilo tisíc lidí, a tak vznikl sbor "Krále králů" v Buenos Aires, který
již v roce 1996 čítal na čtyři tisíce účastníků a tyto úspěšné evangelizace
otevírají pastorovi cestu do médií, a ten v roce 1987 začíná s pravidelnými
rozhlasovými pořady "Svět uvnitř světa".
Období
1992 - 2000
První setkání s Benny Hinnem
Počátkem roku 1992, kdy byl Freidzon již
úspěšným pastorem a uznávaným evangelistou, navštěvuje Argentinu jeho bývalý
učitel a známý švýcarský letniční duchovní, a jeden z otců teologie "skupinkového
sboru" - obdoby učednického modelu, Werner Kniessel, který byl mnoho let
misionářem v Argentině. Freidzon byl návštěvou bratra Kniessla nadšen,
a proto mu obsáhle vykládal o službě, kterou nyní v Buenos Aires konal.
Kniessel mu však položil otázku, která proměnila
Freidzonův život. “Claudio, kolik času věnuješ naslouchání Duchu svatému?"15
Tato Kniesselova otázka způsobila, že si
Freidzon, na doporučení svého kolegy Pedra Ibarry, místopředsedy Assemblies
of God v Argentině, vzal knihu Bennyho Hinna "Dobré ráno Duchu svatý,"
která, kromě jiného, původně obsahovala učení o Kristově duchovní smrti
v pekle, o satanské a boží přirozenosti člověka a vložení fyzického semene
do těla Marie Duchem svatým.
Nakonec Freidzon neváhal, a se svojí ženou
se vydal do USA Hinna osobně navštívit.
“Moje srdce se naplnilo
potřebou jet do USA a říci tomuto bratrovi: “Chci, abys mě představil svému
příteli svatému Duchu.” Vydal jsem se do Orlanda, abych se setkal s pastorem
Benny Hinnem. “To je nemožné, odpověděli mi. “Pastor se celé dny modlí
a já sám jej vidím pouze jednou za měsíc.” V neděli jsme šli společně s
Betty do sboru. Bylo plno. Pastor se zeptal: “Kolik je zde lidí z různých
částí světa?” Zvedli jsme ruce a řekli, že jsme z Argentiny. Podíval se
na mne a řekl: “Argentinci, znám Vás
více, než si myslíte.” A o něco později dodal: “Dám vám pomazání.” Vystoupili
jsme na pódium. Stáli jsme s Betty v objetí. On na nás vložil ruce a v
tom okamžiku jsem spadl (nikdy před tím se mi to nestalo), aniž jsem věděl,
co se děje. Po shromáždění jsem se
zeptal, zdali s ním mohu mluvit teď. Odpověděl mi, že ne. Zůstalo mnoho
nezodpovězených otázek, avšak vrátili jsme se do Argentíny.”16
Tato tajemná zkušenost zasvěcení však přinesla
okamžité ovoce. Pouhý pastorův pohled způsoboval, že lidé v jeho sboru
padali na zem.
“Hned následující nedělní
shromáždění přišlo úžasné pomazání. Vyzval jsem nové lidi, kteří ještě
nebyli ve sboru, aby šli dopředu, a oni začali plakat. To bylo dílo Ducha
svatého, které přineslo vyznání hříchů. Poté jsem pozval dopředu celý sbor
a jenom jsem se na ně podíval, padali.”17
Druhé setkání s Benny Hinnem
Po čase Freidzon opět zatoužil podělit
se se svými novými zážitky s Benny Hinnem, a tak se za ním do USA vypravil
podruhé. Toto druhé klíčové setkání nebylo o nic méně vyjíměčné, než setkání
první.
“Zavolal jsem do USA a
zeptal jsem se jednoho spolupracovníka: “Mohu mluvit s pastorem? Chci mu
říci, co se děje v Argentině.” “Jestli máš chuť cestovat do Atlanty (Georgia),
pastor tam bude po dobu jedné evangelizační kampaně. Rychle jsem odcestoval.
V Atlantě mi slíbili rozhovor s pastorem Hinnem. Šel jsem na evangelizaci
v očekávání našeho večerního setkání, avšak pastor náhle v určitém okamžiku
shromáždění přerušil a řekl: “je zde pastor, který přijel
z Argentiny. Ať přijde sem.” V sále bylo 18 000 lidí Vystoupil jsem na
pódium. Dal mi mikrofon a řekl, ať mluvím. Ještě než jsem skončil, pastor
přijal pomazání a řekl: “Duch svatý mi říká, že Ti dá tu samou službu,
kterou jsem přijal já.” V tu chvíli na
mne spolu se spolupracovníky vložil ruce a modlil se za mne. Padl jsem
na kolena. Bylo to něco fantastického. Několik dní jsem nemohl spát. Po
shromáždění mne pastor znovu zavolal a řekl mi: “Svatý Duch mi řekl, že
si tě použije jako prostředek, aby otřásl
zemí, a v těchto dnech budeš pořádat velké kampaně, jichž se zúčastní tisíce
lidí, ve kterých vzplane oheň Ducha svatého.”18
Benny Hinn o této zkušenosti píše v předmluvě
Freidzonovy knihy "Duchu svatý, hladovím po tobě."
“Od prvního okamžiku,
kdy jsem se setkal s Claudiem Freidzonem, jsem věděl, že jsem potkal muže,
který hladoví po Bohu. Poprvé mě navštívil v Orlando několik měsíců poté,
co byla do španělštiny přeložena má kniha Dobré ráno Duchu svatý. Tehdy
mi oznámili, že na sborovém shromáždění
je kazatel z Argentiny a že požádal, abych se s ním modlil. Během nedělního
večerního shromáždění jsem na něho vložil své ruce a modlil jsem se, aby
na jeho životě a službě spočinulo pomazání Ducha svatého a aby Bůh skrze
něho dělal v Argentině velké činy.
V následujících měsících jsem začal od svých přátel ve službě slýchat zprávy
o tom, jak Bůh používá Claudia v Argentině na velikých shromážděních. Když
zvěstoval poselství o proměňující moci Ducha svatého, zaplavilo zemi probuzení.
To, co začalo jako osobní dílo Ducha svatého v Claudiově životě, nyní působilo
na jiné."19
Od této chvíle má Freidzon pocit, že s
ním chodí duchovní průvodce. Jeho prožitky jsou nyní velmi podobné Hinnovým.
“Bylo to součástí plánu
shůry, Bůh měl nové období pro můj život a moji službu…Pamatuji si na jeden
večer, kdy jsem byl na cestě, která souvisela s mou službou. Když jsem
vstoupil do hotelového pokoje, kde jsem přespával, cítil jsem, jakoby doslova
"někdo" vstoupil se mnou.”20
Vrchol obnovy
Rok 1992, tedy rok návštěvy u Bennyho Hinna
je považován za přelomový rok v historii argentinské církve. Freidzon dosvědčuje
“…v Argentině dělíme historii Božího jednání na určitá období – víme
například, že bylo před rokem 1992 a po roce 1992.”21
Tehdy také vrcholí Freidzonova služba. Freidzon už neslouží jen v Buenos
Aires, ale je použit “jako nástroj obnovy duchovního života církve zprvu
v Argentině, posléze pak v zemích Latinské Ameriky a nakonec i ve světě.”22
Do Freidzonova sboru přicházejí “tisíce
a tisíce tisíců”23
ze všech koutů světa a proto je každé úterý třeba najmout stadion “Obras
Sanitarias” s kapacitou okolo 6 000 míst a nakonec stadion “Velez Sarfield”,
na kterém se v dubnu sešlo najednou 65 000 lidí.
Kritika
Skutečnost, že na Freidzonových shromážděních
“…lidé během jeho bohoslužeb začali ”padat pod mocí” nebo se nekontrolovaně
smáli. Někteří lidé museli být ze shromáždění, vyneseni, tak byli přemoženi
Duchem…”24 a
rovněž Freidzonovo přátelství s kontroverzním kazatelem hnutí Víry Benny
Hinnem zapříčinily, že se v Argentině zvedla vlna odporu.
Freidzonovo spojení s hnutím Víry však
neskončilo. Např. jeho mise do Evropy začínala právě skrze sbory hnutí
Víry v Berlíně a v Budapešti. Sám Freidzon se však těmto spojením vždy
bránil, neuvědomoval si je. Ostatně Hinnova kniha Freidzona nadchla ještě
dříve než ji vůbec četl a již tehdy toužil prožít to, co prožil její autor.
“Sotva jsem uslyšel název té knihy, pomyslel jsem si: “To je přesně
to, co chci. Věděl jsem, že autor zná Ducha svatého tak, jak jej chci
poznat i já.”25 Nelze
mu proto zazlívat, že ignoruje zjevné hereze v knize obsažené, jemu o učení
přeci nejde – svět nepotřebuje teologii. Freidzon žízní po zkušenostech,
a těch se mu hojně dostává.
Freidzon proto kritiku ze spojení s hnutím Víry komentuje slovy:
“Tam, kde je Boží pohyb, je vždycky kritika”,
říká Freidzon a dodává, že nikdy neučil podle doktríny “Slova a víry” (tzv.
hnutí víry), ani nebyl zastáncem takzvaného evangelia prosperity. “Moje
poselství je jednoduché – zdůrazňuji přítomnost Ducha svatého.”26
Nový hlad
Po této zkušenosti Freidzon svědčí, že
na jeho jazyk byla vysypána solnička, což způsobilo jeho intenzívní hlad
po Duchu svatém. Časopis pro zahraniční misii Assemblies of God "Mountain
Movers" zveřejnil článek Brada Waltze, který popisoval Freidzovova shromáždění.
“Když se Claudio vrátil
do svého sboru, provázela ho při shromážděních neobvyklá přítomnost Ducha
svatého. Když shromáždění začalo chválit Boha, vypadali někteří "jako by
byli opilí" a nemohli se udržet na nohou - nebo padli pod Boží mocí. Každé
shromáždění trvalo šest nebo sedm hodin. Venku ve frontách až za roh čekaly
stovky lidí, aby se dostaly dovnitř.. Boží přítomnost sestupuje, když se
ponoříme do uctívání."27
Freidzon toto období nazývá jako "období obnovy".
Zasvěcení prostřednictvím Hinna nepůsobilo
jen na Freidzona a jeho okolí, ale změnilo i statut jeho služby. “Bůh
mi říkal, že mě ustanovuje jako "dveře" pro Argentinu."29
A vskutku, manifestace, o kterých záhy
věděl svět, způsobily pro věřící v Jižní Americe stejným způsobem jako
např. Toronto, či Pensacola v Americe severní. Dle očitých svědků Freidzonova
služba přiváděla do sborů “podnikatele, odborníky,
poslance a vedoucí sdělovacích prostředků."30
“Krátce poté - ne více než o dva měsíce
později - se do mého sboru začaly hrnout zástupy z celé země."31
Obnova se šíří
Hned několik dní po Freidzonově obnovující
zkušenosti se v jeho sboru “Krále králů” koná výroční zasedání národní
výkonný výbor Assemblies of God. Pedro Ibarra, jeho místopředseda AoG,
o tomto setkání napsal.
“Jaký úžasný den. Nikdy
na to nezapomenu... Jak se shromáždění vyvíjelo, pomazaná atmosféra stoupala
a vrchol (který dovršil můj úžas stejně jako zmatení) byl, když jsem sledoval
pastora Freidzona sloužit. Bez rozdílu postavení nebo hierarchie byli všichni
kazatelé zlomeni, vyjadřovali svůj hlad po Bohu, a přijímali mocnou přítomnost
Ducha svatého. Někteří plakali, někteří se smáli a jiní padali, jakoby
omdleli. Všichni to byli dobře známí a zkušení muži...Od toho dne vidím
sbory a stadiony plné zástupů, které jsou přitahovány Bohem, a to všechno
v naší zemi i zahraničí. Služba pastorů,
kteří se vracejí z Argentiny je úplně obnovena a prostřednictvím nich jsou
obnoveny také jejich sbory."32
Ve sborech, kam se pastoři, zasaženi novou
mocí, vrátili, se situace začala opakovat. Stejně jako v Torontu a Pensacole,
manifestace se začaly vyskytovat i po shlédnutí videosnímků z probuzeneckých
shromáždění. Po promítnutí záznamů celé sbory "padly na zem", jinde shromáždění
"explodovalo" a v podstatě všichni svědčí o prožitcích lásky, kterou do
té doby ještě nepoznali.
Pokud bychom chtěli načrtnout nějaké schéma,
jak se lidé ke své zkušenosti dostávají, pak by mohlo být následující.
Dotyčný je nejprve nedůvěřivý, nakonec se nesměle pokusí otevřít atmosféře,
prožije manifestaci, která jej promění, pocítí úžasnou lásku a svou
zkušenost nese dál. Život dotyčného je však od této chvíle jiný.
Zajímavým a opět společným rysem je, že
tyto zkušenosti nejsou zpravidla způsobeny slovem, nýbrž atmosférou uctívání.
Torontské požehnání
V listopadu 1993 přijíždí do Freidzonova
sboru John a Carol Arnottovi, kteří byli též zasvěceni Bennym Hinnem a
nyní touží po stejné zkušenosti, kterou prožil Freidzon. Nyní se spolu
s C. P. Wagnerem a Cindy Jacobs účastní třetího Mezinárodního institutu
žně evangelia. Jak zaznamenává Riss “všichni
byli po dobu konference kompletně opilí v Duchu.”33
Tato zkušenost pak měla dohru v Kanadském Torontu.
“V září 1992 se John a
Carol zúčastnili tažení Bennyho Hinna v Torontu. Na těchto shromážděních
John přijal vizi pro získání celého Toronta pro Krista. Přijal až nadpřirozenou
víru v to, že Bůh je mocen dělat veliké věci v jeho městě. Již několik
let před tím začali pořádat různé evangelizace a pracovali ve městě pomocí
evangelizace službou. V této práci pokračovali i nadále – ještě s větším
nasazením. Co však bylo pro Johna velice
zdrcující, byl fakt, že nebyly vidět žádné výsledky. V jeho sboru bylo
jen několik desítek lidí. V listopadu 1993 John navštívil sbor Claudio
Freidzona v Argentině. Byl velice zdeprimován a znechucen neúspěchem
ve svém vlastním městě. Toužil po tom, aby Bůh začal něco dělat. Když
se Claudio za Johna modlil, několikrát spadl pod Boží mocí na zem a Claudio
se ho ptal: “Chceš to?” On odpověděl: “Ano, skutečně to potřebuji.” Tehdy
mu Claudio řekl: “Tak to uchop!” John spadl
opět.”34
Přesná rekonstrukce toronské iniciace je
však nemožná, neboť “obrovská vlna Ducha svatého, která smetla
na zem celý sbor” způsobila, že
“málokdo si pamatuje, co se na tomto shromáždění všechno událo.”35
Klíč je v uctívání
Pastor Freidzon o své službě sám vydává
svědectví: “mým cílem je poslouchat
příkaz, který mi Pán dal: vést duše do přítomnosti Krista v uctívání."36
Chvály zde proto hrají velkou úlohu. Freidzonova několikahodinová shromáždění,
během kterých shromážděné vyzývá k otevření se novým zkušenostem, případně
manifestuje různými úkony ďáblovu porážku. Při jedné z řady návštěv v české
republice, aby dosáhl potřebné atmosféry, dokonce odmítl místní hudební
skupinu a posloužil si audiokazetou z jemu vyhovující produkce. Jindy pastor
s radostí a úsměvem vzkládal na shromážděné ruce, na některé opakovaně,
a jásal, když upadli do bezvědomí na záda (Příbram). Na shromáždění v Příbrami
během jeho služby ležel na zemi člověk, který se vždy po několika minutách probral, aby povstal, avšak pastor
jej vždy mávnutím ruky uložil do "duchovní opilosti". Za zvuku hudební
skupiny z berlínského sboru hnutí Víry nakonec uspal i bubeníka.
Této zkušenosti se lidé nezmocňují skrze
nějaké "dlouhé modlitby" nebo vytrvalé "zvěstování slova". Dotyčný, který
se stane takto duchovně občerstven, není na vrcholu nějakého hledání, naopak
Alespoň představitelé těchto obnov mnohdy uvádějí, že byli zpočátku nedůvěřiví,
podezíraví nebo zklamaní, avšak náhle
prožili duchovní zápal, a aniž by přesně dokázali popsat, co se s nimi
dělo, v nemálo případech ztrácejí vědomí nebo ztratí absolutně sebeovládání.
Iniciační fází je zde momentální citový prožitek, často završený vzkládáním
rukou.
Jsou opilí
Z těchto důvodů pastor Freidzon zúčastněné
vyzývá, aby na svůj šat upevnili cedulky s jejich jménem a bydlištěm, neboť
předpokládá, že duch, v jehož moci slouží, povede shromážděné ke ztrátě
sebeovládání, duchovní opilosti, a v důsledku toho k nemožnosti
se vyjádřit ani přesně určit místo své lokalizace.37
Obnova se však šíří nejen v církvi, ale
i mezi nevěřícími.
“Jeden skromný dělník
měl takový vliv na své spolupracovníky proto, že jeho život byl naplněn
Duchem. jednou ho zavolal majitel továrny
a zeptal se ho: "To jste vy, kdo je všechny nechává ve sklepě jako opilé.”"38
Jindy je místem manifestací škola, kde
se pár křesťanů, zasažených obnovou modlí a ostatní spolužáci, dokonce
i v jiném podlaží, padají k zemi a nikdo, včetně učitelů netuší, co se
vlastně děje.39
Obnova v Evropě
Takto se moc, ve které slouží Benny Hinn,
rozšířila po celé Argentině, z ní dále na jihoamerický kontinent a dále
i do Evropy. Česká republika mohla pastora Freidzona přivítat celkem čtyřikrát,
a to vždy s cílem, aby přivezl argentinské probuzení i sem. Od roku 1993
byl Freidzon v kontaktu s berlínskými křesťany40
a při jeho návštěvě v Gemainde auf dem Weg v roce 1995, přijel v doprovodu
německé chválící skupiny do Příbrami. Dále následoval Havířov, Břeclav
a Zlín. Tato jeho návštěva byla v naší zemi poslední. Dnes k nám z Argentiny
a jiných zemí Jižní Ameriky přijíždějí služebníci, kteří byli Freidzonem,
skrze vkládání rukou a manifestace požehnáni, či jeho službou minimálně
ovlivněni. Jejich návštěvy budou probíhat
do té doby, než se i u nás zapálí oheň probuzení.
Argentina dnes
Obnova údajně sjednotila všechny protestantské
denominace v zemi. Vždyť skrze službu pastora Freidzona se v zemi spojilo
na čtyři tisíce pastorů.41
Emilo Monti v “Ecumenical News International”
uvádí, že “obnova, která vstoupila do našich církvi po celé zemi, nám
pomáhá překonat staré denominační bariéry a předsudky.”42
Doktrinální
část
Manifestace
Manifestace, které se na Freidzonových
shromážděních objevují, jsou typické pro tzv. “Torontskou obnovu”. Objevují
se zde křeče, nekontrolovatelný smích, bezvědomí se ztrátou sebeovládání.
Lidé jsou vyzývání, aby na svůj oděv pro tento případ připevnili své jmenovky
s adresou, kam je “opilé Duchem” třeba dopravit. Během těchto manifestací
Freidzon k návštěvníkům prorokuje osobní proroctví.
Shromáždění se tedy dá rozdělit na část
fyzickou, kdy jsou lidé povzbuzování k různým úkonům, jejichž cílem je
přiblížit se k Bohu, a část prorockou.
Fyzická část
Úvodní část shromáždění, než se dostaví
manifestace, které jsou očekávány a na něž vždy Freidzon dopředu upozorňuje,
má uvést přítomné do Boží přítomnosti. “Boží
přítomnost sestupuje, když se ponoříme do uctívání”43,
píše ve své knize.
Na shromáždění pak bývají jeho slova prokládána
hudbou, která má atmosféru uctívání zprostředkovat. “Dobrá křesťanská
hudba nám může pomoci a inspirovat naše uctívání.”44
Během hudebního
doprovodu jsou lidé povzbuzování k nejrůznějším
činnostem. “Freidzon chvílemi vede shromáždění, aby tleskali, aby vyskočili,
když se zpívá o vzkříšení, nebo aby zamávali Ježíšovi.”45
Součástí tohoto uctívání bývá i duchovní
boj, kdy jsou např. věřící vyzváni, aby “kopali
ďábla do zadku” (Zlín). Freidzon během hudební produkce tančí, zpívá
a někdy se se svou ženou chytí za lokty a roztančí se po pódiu.46
Freidzon sám se nesnaží projevům nějak
porozumět, bere je jakou doprovodnou část Boží přítomnosti. “Když se v mé službě před čtyřmi roky
začaly projevy jako smích, třesení, padání, moc jsem jim nerozuměl a nerozumím
jim ani nyní… Nejde o projevy, ale o přítomnost Ducha.”47
Přes toto neporozumění jsou však
pro něho neklamnou skutečností, že probuzení do církve přichází.
“Jsme uprostřed probuzení?
Věřím, že jsme se dostali do úvodního stadia, že jsme ve stavu probuzení
církve, kdy si uvědomujeme, že Pán je v nás mocnou a slavnou skutečností,
která je nám zjevována, když ho uctíváme. V tomto smyslu se Bůh projevuje
ve všech částech světa.”48
Někteří účastníci shromáždění jsou zpočátku
Fraidzonovou technikou zmateni, avšak doznávají, že má skutečné výsledky.
“…Freidzon ukazoval na
některá místa v hale a volal, že se tam NĚCO děje, svou radost vyjadřoval
expresivním voláním HALELUJA(!) VÍC (!) TEĎ (!), aniž by blíže specifikoval,
co že se to tam vlastně děje. A nejvíc mě mátlo, že se tam skutečně něco
dálo, a to něco bylo velice pravděpodobně z Boha.”49
Nezúčastněný divák, který není atmosférou
uctívání a z nich plynoucích projevů pohlcen, by v závěru shromáždění mohl
mít pocit, že krom hluku, ve kterém není slyšet vlastního slova, a lidí
svíjejících se na zemi v křečích, či spočívajících ve svatém smíchu, slyší
jen stereotypní Freidzonovy výkřiky dvou slovíček, mnohanásobně zesílené
ozvučením. “Díváte-li se z vnějšku slyšíte především dvě španělská slova:
mas (čti más = víc) a ahora (čti aóra = teď).”50
Avšak většina ze zúčastněných, kteří se
po službě žehnání následně na zemi procitnou, vstávají jako jiní lidé,
kteří mají větší touhu po modlitbě a Písmu, které najednou vidí v novém
světle.
Aby pastor zvýšil vanutí ducha, občas fouká
do mikrofonu a reproduktory jeho dech multiplikují natolik, že v tělocvičnách
a na stadionech, kde Freidzon většinou káže, se vytvoří zdání uragánu.
Lidé již tuto jeho službu znají a většinou popadají na zem. Ke konci jsou
pak věřící vyzvání, aby vytvořili zástup, který mnohdy pastor dokáže přivést
k pádu jediným vložením rukou.
Jak je vidět, Freidzon nepřijal jen Hinnova
ducha, ale také jeho způsoby. Udivující je, že foukání do mikrofonu, které
Hinn v jednom ze svých častých pokání opustil, je nadále Freidzonem úspěšně
rozvíjeno.
Prorocká část
Freidzon je prorocky přesvědčen, že manifestace
nezůstanou jen v uzavřených prostorách sportovních hal a fotbalových stadionů,
ale přenesou se i do ulic. “Duch svatý začne mocně jednat v ulicích,
v obchodních domech, kde budou lidé padat pod Boží mocí…”51 vzkázal české církvi.
Prorocký rozměr Freidzonova požehnání se
však přenáší i do roviny osobní.
“Poloha signálů (skákání,
mávání apod.) a proklamací přechází do roviny prorocké. Hranici mezi oběma
nelze vytýčit lidským rozumem. Nezúčastněnému pozorovateli zůstane vše
vnějškové. A přece Pán potvrzuje kazatelovo slovo. Freidzon rozpoznává,
že Pán bude uzdravovat. “Nejsou to
uzdravovací shromáždění, ale i zítra bude Pán uzdravovat”, říká. Příští
noci, když k pódiu přicházejí desítky uzdravených, aby od mikrofonu vydali
svědectví, si připomínám tato slova. Freidzon se prochází po pódiu a prorokuje
jednoduchá biblická zaslíbení do srdcí
přítomných… Skrze pomazání se slovo pro člověka stává realitou a nadpřirozeně
se naplňuje v jeho životě.”52
Pneumatologie
Vzkládání rukou
V průběhu i ke konci každého shromáždění
následuje velmi podstatná část, a to tehdy, když se Freidzon dělí s přítomnými
o pomazání, které na jeho službě spočívá. Někdy, jak již bylo uvedeno výše,
je pomazání tak silné, že pastor poslouží naráz celému zástupu.
“Během shromáždění vyzval [Freidzon] všechny mladé lidi,
aby přišli dopředu, aby se za každého z nich mohl modlit. V atmosféře slávy
pak dvě dlouhé řady mladých lidí se zavřenýma očima čekaly na Pánovo požehnání.
Úžasné bylo, že pastor se dostal jen k tomu, aby vložil ruce na prvního
člověka v řadě – a tu celá řada padla pod Boží přítomností.”53
Modlitba k Duchu svatému
Freidzon je dodnes službou Bennyho Hinna,
v jehož pomazání sloužil dnes již takřka všem národům světa, ovlivněn.
Tato spirituální, a jak patrno, i doktrinální spřízněnost se projevila
také tím, že Hinn napsal úvod k jeho bestselleru s příznačným názvem: “Duchu
svatý, hladovím po tobě.” Hinn neváhal, a stejně jako v závěru své
knihy “Dobré ráno, Duchu svatý”,
uvedl, že klíčem ke zde popisovaným zkušenostem je právě oslovení Ducha.
“Na stránkách této knihy
je příběh Claudiovy výpravy za poznáním Ducha svatého. A je to také příběh
o naplnění a společenství, které jsou výsledkem osobního vztahu s Duchem
svatým. Jeho osobní svědectví o cestě k nasycení velikého vnitřního hladu
pro vás bude zdrojem inspirace. Tatáž proměňující moc je dostupná i vám,
když Ducha svatého pozvete do svého života slovy: “Duchu svatý, hladovím
po tobě.”54
Ke stejné praxi povzbuzuje uprostřed své
knihy i Freidzon.
“Brzy přijde den, kdy
budete svědky práce Ducha svatého ve svém životě, kdy skrze vás bude slavně
působit a vy budete celým srdcem volat “Úžasné!” Pokud byste to rádi chtěli,
modlete se se mnou slovy této modlitby:… “Duchu svatý, hladovím po tobě,
Naplň má ústa dobrotou. Prosím tě o to v Ježíšově jménu. Amen.”55
Nová dimenze Ducha: nejdůležitější
životní rozhodnutí a smlouva lásky
Tato prostá modlitba k Duchu, který za
tímto dílem stojí, pak může věřícího přenést dále v “dimenzi Ducha”, což
je termín, se kterým se můžeme opakovaně setkat i Hinnově literatuře. Nový
věk Ducha je v současné době očekáván v mnoha religiózních skupinách, a
stejně jako u Freidzona, je jeho nástup akcentován zejm. s počátkem nového
Millenia, kdy se očekává celosvětové probuzení, ve kterém křesťané dobudou
pro Krista národy světa.
Freidzon proto pak na samý závěr své knihy,
stejně jako Hinn na jejím začátku, dychtivé pobízí čtenáře, aby si tuto
zkušenost rozhodně nenechali ujít, učinili nejdůležitější rozhodnutí ve
svém životě (tedy patrně něco mnohem důležitějšího než rozhodnutí ke znovuzrození)
a novým odevzdáním tomuto duchu se skrze “smlouvu lásky” v nové dimenzi
s Duchem setkali.
“Duch svatý tě dnes chce
pozvat, abys učinil nejdůležitější rozhodnutí ve svém životě – rozhodnutí,
které ti umožní radovat se ze slavné budoucnosti. Tímto rozhodnutím
je odevzdání, smlouva lásky s Pánem,
ve které budeš každodenně pozvedat své oči a hledat ho. Duch svatý si přeje
uhasit tvou vnitřní žízeň a dovést tě dál ve slavné dimenzi, kde
můžeš mluvit s Bohem jako to dělal Mojžíš: tváří v tvář. Netouží po ničem
jiném, než aby slyšel jak vášnivě, upřímně a z hloubi svého srdce mu řekneš:
DUCHU SVATÝ, HLADOVÍM PO TOBĚ!”56
České církvi, v souladu se svou vidinou
celosvětového probuzení, Freidzon vzkázal: “Tato konference je
krok před novým miléniem. Bůh vás
chce vystrojit, dát vám nový oheň, novou vášeň.”57
Za povšimnutí stojí, že za nejdůležitější
rozhodnutí v životě, zde Freidzon nepovažuje znovuzrození, tj. odevzdání
se Kristu a vstoupení do smlouvy s ním skrze prolitou krev. Je zde patrně
ještě důležitější rozhodnutí, smlouva lásky s Pánem, jehož prostředníkem
není Kristus, nýbrž duch, v jehož pomazání Freidzon, a potažmo i Hinn,
slouží, a kterého je skrze modlitbu nutné pozvat. Teprve tehdy se začnou
dít kýžené, Freidzonem zaslíbené věci.
Ačkoliv to není explicitně řečeno, stojí
za úvahu zde porovnat Kenyonovu doktrínu o “vitální stránce ztotožnění”,
Warnockovo učení o “Zjevených Synech Božích”, příp. Branhamovo učení o
“znovuzplození”. Na každý pád všichni jmenovaní učí o něčem, co následuje
po znovuzrození a křtu Duchem svatým, co křesťana pozvedá ještě na nějakou
zvláštní, božskou úroveň, kterou Freidzon nazývá “slavnou dimezí”.
Pacholík?
Křesťané, kteří postoupí až ke “slavné
dimenzi”, si poté podrobí národy, neboť se na nich naplní zaslíbení, které
bylo dáno Božímu Synu (Ž 2,8).
“Abychom sloužili, potřebujeme
duchovní uvedeni do úřadu… Pomazání Ducha je pro věřící duchovním uvedením
do úřadu. Když Pán pomazává, dává nám duchovní pravomoc, kterou každý
uznává. Sám ďábel půjde proti nám a uvidí pravomoc a zastaví se… V Ježíši
máme náš nejlepší příklad. Skutky 10,38 říkají, že Bůh pomazal Ježíše Nazaretského
Duchem svatým a mocí a že “procházel zemí a uzdravoval všechny, kteří byli
v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.” Jsme
Boží svícen a světlo světa. Pokud chceme postoupit ke
slavné dimenzi, musíme jednat
jako Boží služebníci. Božím záměrem je, abychom s mocí Ducha
svatého dobyli národy pro Krista… Pán
nám říká: “Požádej, a národy ti předám do dědictví” (Ž 2,8).”58
Ačkoliv je Freidzon vychován v letniční
tradici, která je k doktrínám Pozdního deště více než nepřátelská, Warnockova
a Cainova doktrína o “dospělé církvi”, dorostlé pod novými úřady, která
obdrží mocné “duchovní naplnění”, stane se “Mesiášem” a podmaní si
národy světa, je více než nápadná.
Divy a zázraky
Přes běžná svědectví o uzdravení, se v
argentinské obnově vyskytly tzv. “dental miracles”, zubní zázraky, které
pronikly z Argentiny do všech zemí zasažených tzv. Torontským požehnáním
a vážně si jimi zabývali i takoví mediální giganti jako BBC News. Jedněmi
byly tyto zázraky chváleny, jinými zpochybňovány a dalšími démonizovány.
Zlaté plomby
Nezůstalo jen při Annacondiově zkušenosti,
ale zlaté plomby provázely i službu Freidzonovu a nakonec se přemístily
do Toronta, kde se dokonce na účastnících shromáždění začal vyskytovat
zlatý prach, a prostřednictvím Freidzonovy služby byly zlaté zuby prorokovány
i českým křesťanům.59
“[V oficiální zprávě vydané
17. března Torontským letištním společenstvím se říká] Po konferenci
se delegáti vrátili domů a tyto “zubní zázraky” se začaly objevovat u jejich
přátel a členů rodiny. Někteří z nich vydávají svědectví o tom, že zažili
tyto zázraky, když sledovali videozáznamy z konference. Zprávy o tom, jak
se plomby mění na světle stříbrné nebo zlaté, přicházejí z jižní Afriky,
Austrálie, Anglie, Mexika a ze všech částí Kanady a spojených států.
Naše společenství (TACF) je nadšeno a fascinováno zprávami, jak se tato
“zubní zázraky” rychle šíří.”60
Šíření tohoto zázraku je opravdu kuriózní.
Nejprve se objevil u Annacondii, skrze něhož po vložení rukou přešel na
Freidzona, ten vkládal ruce na Arnotta a v Torontu se skrze navštěvníky
TACF rozšířil do celého světa. Obrázky těchto zázraků byly zobrazeny
na Internetové adrese: http://www.tacf.org,
odkud si je někteří zvědavci stáhli, a když je ukazovali jiným, začaly
se tyto zázraky vyskytovat i v jejich místě.61
Ti kritici, kteří věří v možnost divů a
zázraků dnešních dní, nejvíce kritizují skutečnost, že by Bůh uzdravoval
takto “neúplně”, pomocí zubních protéz. Bůh by byl totiž (jen) zručným
zubařem62
ale zázraky tohoto typu v Písmu nejsou dokumentovány: vždyť Ježíš chromým
též nedával zlaté protézy. Jiní poukazují, že symbolika kříže, na zubech
a plombách viditelná, ještě nemusí být zárukou křesťanství a poukazují
- i když zobrazení kříže mezi křesťany jinak respektují - že mystické znázorňování
kříže má původ již v předkřesťanských náboženství a bylo rozvinuto v katolické
mytologii.63
Další zde vidí podvod a souvislost s protagonisty
hnutí Pozdního deště, jako byl A. A. Allen, u něhož se též vyskytovaly
zprávy o “zázračném ošetření zubních kazů.”64
Jako důkaz jim slouží skutečnost, že Freidzon tyto zázraky prorokoval i
českým křesťanům a nic z toho se zatím neuskutečnilo. Stejně tak se zlatý
prach objevoval již na shromážděních pionýra hnutí Pozdního deště Franklina
Halla, který Hall sám nazýval “Ježíšovou substancí.”65
Na internetových stránkách křesťanské apologetiky
se nedávno objevily zprávy, že chemici podrobili zlatý prach z Toronta
chemické analýze a zjistili, že se jedná o syntetickou hmotu, nikoliv o
zlato. Mnozí též poukazují na alchymistickou podstatu transmutace zubní
plomby. Klasická zubní plomba totiž obsahuje
rtuťový amalgám a přeměnou rtuti ve zlato se pyšnili středověcí alchymisté.66
Protagonisté Torontské obnovy však našli
biblický důkazní text, kterým tuto zkušenost mohou podložit. Citují Žalm
81,10, kde se píše: “Otevři svá ústa a já je naplním.”67 Jiní citovali Zj 3,18 “Radím
ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného…”68
Jak je vidět, David a Jan, pisatelé těchto
pasáží, pamatovali skutečně na vše.
V Torontském hnutí se nyní rozvíjí teorie,
která má svůj původ v Hallově učení startujícího hnutí Pozdního deště,
a která prohlašuje, že zlaté plomby, či zlatý prach, který se na účastnících
shromáždění objevuje, je Boží pečetí, kterou jsou lidé zapečetěni pro dobu
Velkého soužení. Jako biblický důkazní text jim slouží místo: “Uděláš
také plech z zlata čistého a vyryješ na něm dílem vyrývajících pečeti:
Svatost Hospodinu.” (Ex 28,36)
Misiologie
V roce 1996 uspořádal vedoucí Torontské
obnovy Randy Clark interview se třemi vůdci argentinské obnovy, a to Claudio
Freidzonem, Carlosem Annacondiou a Omarem Cabrerou, s cílem zjistit, co
se může církev v USA naučit od církve v Argentině. Centrálním tématem rozhovoru
byl duchovní boj.
Duchovní boj
V tomto rozhovoru se nejprve vyjádřil Annacondia,
který řekl, že věří “že celý svět je připraven na probuzení”69,
avšak věří, že jej nepřinese anděl, nýbrž vycvičení lidé.70 Na otázku, zda je duchovní boj
integrální součástí probuzení, odpověděl.
“V duchovním boji jsou
důležité dvě věci. Prvně potřebujete vaší ohnivou výzbroj v nebesích. Tradiční
církve se modlí, modlí, modlí a nic víc. Říkají, “Ó Pane zachraň duše.
Přinuť ďábla aby propustil ztracené.” Duchovní svět není tak odlišný od
světa materiálního. Vezměme v úvahu válku v Perském zálivu. Jak byla vedena
válka s Irákem? Nejprve spojenci bombardovali z letadel, raketami a děly.
Ale co když stále stříleli rakety a přelétávali svými letadly? Stále bychom
byli ve válce. Museli
bychom vysadit jednotky a jít obsadit zemi. Potřebujeme se modlit. Ale
poté se musíme přemístit dobýt území, za které jsme se modlili.”71
V této formulaci se nedá než s Annacondiou
souhlasit. Vlastní obsah tohoto Annaconodiova pojmu “duchovní boj” však
popisuje Edgaro Silvoso v Wagnerově bestselleru “Teritoriální duchové”.
“V Argentině se modlí
všemi druhy modlitby, ale nejjedinečnější jsou modlitby v kontextu duchovního
boje. Křesťané se ve svých modlitbách zaměřují dvěma směry: K Bohu, kterého
uctívají a chválí; a k satanovi, na
kterého směle a násilně útočí. Věřící se plně ztotožňují s názorem, že
modlitba hraje podstatnou a aktivní úlohu v Božím plánu vykoupení. Tvrdí,
že Bůh neobsadí satanem okupované území, pokud se církev nebude modlit…
S takovým přístupem je modlitba vzrušující. Když se lidé modlí, očekávají,
že se něco stane. Pustí se do zápasu
s nepřítelem a svážou ho. Potom jdou dál a vyloupí jeho tábor. Omar Cabrera
, kterého někteří považují za děkana evangelizace
mocí v Argentině, se před každým tažením v novém městě zavře na pět až
sedm dní v hotelovém pokoji, aby se tam věnoval útočné modlitbě. Modlí
se za svázání silného muže, knížete, který vládne temnotě v té konkrétní
části “vesmíru”. Když cítí, že se tak stalo, jde na veřejnost a vyhlašuje
lidem, že teď mají svobodu přijít ke Kristu jako vězni osvobození za
žaláře. Carlos Annacondia začíná
svá tažení tím, že pastorům ukáže, jak mají převzít vládu nad svým územím.
Noc před začátkem tažení se všichni pracovníci účastní intenzivního
modlitebního shromáždění, které připomíná shromáždění Jozue a jeho lidu,
když pochodovali kolem Jericha. Když šel Annacondia do Chordoby, nejexkluzivnějšího
centra Argentiny, mnozí mu předpovídali neúspěch. Carlosův přístup se však
znovu osvědčil. Během dvou měsíců se pro Krista rozhodlo padesát osm tisíc
lidí.”72
Victor Lorenz tuto strategii duchovního
boje argentinské církve plně potvrzuje, když popisuje Cabrerovu a Annacondiovu
službu duchovních přímluvců.
“Po Cabrerovi přišel Carlos
Annacondia, o němž se mluví jako o jednom z nejefektivnějších evangelistů
v dějinách církve. Ten začal svá večerní shromáždění slovy: “Já
postupuji proti tobě, Satane!” nebo: “Poslyš, Satane!”
Na to, abychom postupovali proti démonským silám, kladl velký důraz. Ani
ne za deset let přivedl tento muž k Pánu přes čtyři miliony lidí.”73
Lorenzo přiznává, že úvodní modlitba
“k satanu” a satanocentrický aspekt
vykoupení Annacondiovy misijní služby činil zprvu problém mezi “předprobuzeneckými
kruhy” argentinských evangelikálů, nicméně nakonec zvítězil pragmatismus
nad doktrínou a posléze i oni zaměřili svojí pozornost k satanu.
“Kvůli průlomům, ke kterým došlo, je pak
začala následovat celá církev… Dnes už nenajdeš sbory, které by byly duchovnímu
boji uzavřené, a sbory, které by mu byly otevřené.”74
Pozorný čtenář postřehne, že jde o typický
příklad strategie duchovního boje hnutí Víry, kterou popsal Hagin ve své
knize “Autorita věřícího”, a kterou, jak dokazuje McConnell, autor doslova
opsal od jiného výtečníka, J. A. McMillana75
. Typické je, že tito křesťané nejsou osvobození “Kristovou intervencí”,
nýbrž “intervencí věřících”, kteří ke Kristu již osvobozené přivádějí.
Písmo však tuto intervenci nechává výlučně
na Kristu: “Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.”
(J 8,36)
Adamova velezrada
Satanocentrický aspekt Annacondiovy služby
potvrzuje i sám Silvoso. Stojí na domněnce, že satan má zákonné právo na
lidskou rasu v důsledku “Adamovy velezrady.” “Když Bůh stvořil svět,
svěřil ho Adamovi a Adam vydal svět satanovi”, tvrdí Silvovso.76
Pokud věřící nad nevěřícími tuto moc neuplatní, Bůh nemůže zákonně uplatnit
svou autoritu. “Kdyby Bůh podnikl přímou
inetrvenci, satan by ho mohl obvinit z přestoupení.”76
Satan, silný muž, od té doby střeží “svůj”, od Adama získaný palác, a je
třeba jej přemoci a jeho dům vyloupit. Tuto doktrínu potvrzuje i Lorenz.
“Myslím, že změna přišla
s Omarem Cabrerou v 70. letech a Carlosem Annacondiou na počátku 80. let.
Když začal Omar Cabrera s bojem za to, aby se města otevřela pro evangelium,
pronajal si v určitém hotelovém pokoj, postil a modlil se tam, postavil
se proti “silnému muži”, proti
zlým duchům, které město ovládaly, a to až do doby, dokud mu Bůh neřekl, že je město pro
evangelium otevřeno. Pak pronajal stadion a začal zde shromážděními, kde
se děly zázraky a projevy moci, osvobozování démonizovaných a podobně.
Přišlo třeba padesát šedesát tisíc lidí. Na město to mělo výrazný vliv…
Cílem duchovního boje je vstoupit na území nepřítele, vzít jeho zajatce,
přivést je do svobody, přivést je ke světlu.”77
Freidzon na otázku Clarka, co se naučil
v duchovním boji od Annacondii, odpovídá, že Annacondiova praxe pro něho
není nic nového a nijak se nestřetává s jeho dosavadní teologií. “Není zde nic nového, co bych se ohledně
modliteb od Annacondii naučil. Ale co jsem viděl, bylo, jak se modlit s
autoritou, jak zaujmout postavení syna Krále a jak se modlit za Boží dílo.”78
Ve své knize, již poučen, Freidzon tyto
myšlenky samostatně rozvíjí.
“Dalším znamením Božího
navštívení svého lidu je duchovní pravomoc, kterou je církev obdařena.
Nikdy předtím jsem neviděl církev tak silnou a v takovém vítězném postavení.
Už se nebojíme sil zla, začínáme vidět a chápat, že Ježíš Kristus je ten,
který zvítězil a dal nám moc nad říší nepřítele.”79
Těmto pravdám Freidzon vyučuje i české
křesťany.
“Přišel jsem vám říci,
že Bůh chce jednat v této zemi, v těchto městech, aby v nich utrpení skončilo,
aby přestala vláda satana, protože Bůh miluje města, má plány pro vaší
republiku.”80
Z těchto slov můžeme jasně vidět, že zde
Freidzon nemíní nějakou nesvobodu, nýbrž démonický útlak, jímž satan lidi
v Čechách ve své moci drží, neboť občanům suverénního státu s demokratickým
zřízením a jedním z nejliberálnějších církevních zákonů na světě zaslibuje
osvobození od utrpení, a je zřejmé, že nikoliv tělesného.
Evangelizace
Z výše uvedeného je zřejmé, že křesťany
očekává něco velkého, celosvětového, něco, co v biblických dobách, natož
pak v historii církve, nemá obdoby. “Duch
svatý hovoří po celém světě, že Bůh bude činit něco, co ještě nebylo viděno.
A nebude to lokální jev, ale proud, který půjde skrze města a národy.”81
Určitým předstupněm je již dnes obnova
argentinské církve, avšak jedná se jen o určitý mlhavý náznak obnovy budoucí.
“Věřím, že to všechno je jenom příprava na to, co přijde,” říká pastor
Claudio Freidzon. “Je ještě mnohem víc, co Bůh chce dát. Skutečné duchovní
probuzení v argentinském národě je zatím ještě před námi.”82
Někteří křesťané však nevidí až tak daleko
a spokojili by se pouze s tím nepatrným náznakem, který v Argentině probíhá
již nyní. Proto byla Carlosu Annacondiovi položena otázka, jak docílit,
aby k obživení došlo i v místech evangeliu těžko přístupných, jako je např.
katolické Španělsko. Annacondia odpověděl.
“Když jsem kázal ve Španělsku,
lidé mi říkali, že Španěly by bylo těžké zasáhnout. Ne tak. Kázal jsem
na ulicích a nebylo zde jedince, který by řekl, že nechce přijmout Krista..
Zeptal bych kazatelů, kteří říkají, že nevěřící je těžké zasáhnout. “Jaké
je evangelium, které kážeš? Možná, že od nich hodně žádáš dříve, než
jim řekneš, že je Bůh miluje. Ukaž jim Boží lásku.” Když mne Bůh získal,
nikdy mě nevychovával v minulých hříchách. Jednoduše řekl “Dej mi své srdce.”
Bůh nikdy nedělá chyby. Druhý den jsem přišel ke Kristu a opustil jsem
všechno zlé, co jsem činil. Boží láska mne totálně změnila.”83
Pokud by se proti těmto slovům, na kterých
je z jistého pohledu velký kus pravdy, člověk postavil, mohl by být považován
za dogmatika, kterému je pro jeho kritiku každá poznámka dobrá, či být
obviněn z necitlivého přístupu k nevěřícím. Nicméně je zde náznak něčeho,
co se tvoří téměř ve všech obnovou
zasažených společenstvích, a to tzv. “nekonfrontační evangelium”, ve kterém
člověk není veden nejprve k pokání, nýbrž k duchovní zkušenosti.
Vzali bychom-li Annacondiova slova do důsledku,
pak člověk pouze pozve člověka k Bohu skrze lásku a ostatní učiní Duch
svatý. To je ovšem v rozporu jak k biblickému kázání evangelia – “v
jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům”
(L 24,47) - tak k historické praxi např. metodistické obnovy, na kterou
se všichni Torontští představitelé tak rádi odvolávají.
Nicméně o tom, že je tato metoda evangelizace,
totiž duchovního boje s nekonfrontačním evangeliem úspěšná, svědčí i smělé
prognózy do budoucna, kdy se odhaduje, že v Jižní Americe “v
roce 2010 budou evangelikálové tvořit 70%
obyvatelstva.”84
Jakoby slova o úzké cestě, kterou málokdo nalézá, pozbyla v těchto posledních
dobách platnosti.
Eklesiologie
Struktura sboru
Argentinské megasbory zpravidla fungují na
učednickém (skupinkovém) principu, který jednak umožňuje udržet sbor pohromadě
a zároveň pastorovi dovoluje mnohem lépe ovlivňovat životy členů sboru.
Marcelo Doynel, Freidzonův spolupracovník je popisuje následně.
“Náš sbor existuje na systému domácích
skupinek – tj. pastoři, kteří jsou řekněme na vrcholu pyramidy, mají k
dispozici suprevizory. Ti mají na starosti vedoucí skupinek, kteří vedou
malé skupinky po deseti, dvanácti osobách. Tento systém umožňuje nejen
samotné vyučování slova Božího, nýbrž také
proces formování člověka…”85
Tento – dle Doynela - “pyramidální” systém
zpravidla umožňuje pastorovi pečovat o život jednotlivých členů sboru a
ve švýcarském modelu, který je zřejmě součástí argentinského pojetí, získávat
skrze zpětnou kontrolu poradců vedoucích, tzv. “prodloužených rukou pastora”86,
kteří pak pořizují docházku a ze skupinek píší výkazy, informace o členské
základně.
Jednota církve
Freidzon je, v souladu se stoupenci Pozdního
deště přesvědčen, že následující doba má být dobou jednoty, slávy a velkých
zázraků církve posledních dní. “Je
čas, jak říká Jan 14,12, kdy také my máme dělat věci, které dělá on, kdy
se máme snažit následovat Ježíšovy plány a kdy máme žít v nádherné jednotě,
za kterou se v 17. Kapitole Janova evangelia Ježíš modlil k Otci.”87
Jak dokládá i známý druhý pastor třetího
největšího sboru na světě Ruben Gimenéz, tato jednota, která vylučuje kritiku,
nakonec způsobila, že jednotní pastoři přijali zjevení k vedení agresivního
duchovního boje.
“Rozepře nakonec pastory
unavily. Začali mluvit spolu, ne proti sobě. Zjistili, že jsou všichni
ve stejné situaci, začali se scházet a modlit. To první, za co se modlili,
byla jednota. Když se scházeli v jednotě, začal jim Pán ukazovat něco o
duchovním boji. Přestali bojovat proti tělu
a krvi a začali boj proti nečistým duchům nad místy a oblastmi.”88
Zatímco v historických dobách reformace
začínalo probuzení vždy tam, kde se někdo podržel jisté biblické pravdy
- mohlo to být ospravedlnění vírou, křest ponořením, křest Duchem svatým
- a začal tuto pravdu neohroženě zvěstovat, vyučil učedníky a nakonec založil
denominaci, která tuto pravdu ochránila a mnohdy tím však de facto došlo
i k oddělení se od stávajícího systému této pravdě se vzpírajícímu - katolickou
církví počínaje - dnes je tomu jinak.
Obnova nebývá spojena s porozumění nějaké
pravdě – pomineme-li nové zjevení o satanocentrickém aspektu vykoupení,
a z něho vyplývající praxi duchovního boje, které má ovšem kořeny nikoliv
biblické, nýbrž mytologicko – katolické. Dnešní obnova je ryze pragmatická.
Již zde není osvědčené: sjednoťme se kvůli doktríně, nýbrž sjednoťme se
navzdory doktríně. I zde platí charismatické přesvědčení: až se všichni
sjednotí, přijde probuzení. Jak je vidět, zatím to funguje.
“V Argentině i všude ve
světě vedoucí, kteří touží po dokonalosti pro Boha, neváhají požádat o
pomoc jiné. Je to skutečně nádherné! A jak my, vedoucí, nové požehnání
od Pána potřebujeme! S tímto postojem náš sbor navštívily a spojily se
s naší službou více než čtyři tisíce pastorů, že se tam nedostali členové
vlastního sboru. Tito spoluslužebníci přišli s hladem po Bohu a byli připraveni
vidět a ověřit si působení Ducha. Slyšeli jsme svědectví o obnově – a ta
pokračují dodnes.”89
Práce s kritiky
K zachování této jednoty, která by mohla
být narušena např. kritikou, je v probuzených sborech věnována nemalá péče.
Jak vypovídá jeden z Freidzonových
blízkých spolupracovníků:
“Jednota – aby nic nepřinášelo
rozdělení do těla Kristova. Toto vyučujeme, toto zdůrazňujeme. Nedovolujeme
– protože Bůh to nedovoluje – pomluvy, kritiku druhých,
vzpouru…Takže přijde-li někdo se slovy, která rozdělují, zraňují, ti, kteří
jsou kolem něj, okamžitě reagují. Jsou vyučeni ve slovu Božím ohledně tohoto,
a tedy nepřijímají takové věci.”90
Freidzon není osamocen, kdo vidí kritiku
jako jednoho z hlavních nepřátel obnovy. Se stejným důrazem se můžeme setkat
i u Gimeneze. “Už bylo dost vzájemného negativního mluvení, říká Ruben.
Když za tebou někdo přijde a bude chtít negativně mluvit, řekni mu: Ty
jsi úplně mimo. Čas kritizování je pryč.”
91
Tento “pozitivní postoj” argentinců, je-li
skutečně tak jednotný, jak jej představují vůdci megasborů, již z principu
vylučuje jakoukoliv biblickou korekci, doktrinální kritiku, či veřejné
vyjádření nesouhlasu.
Změněný pohled
S touto existencialistickou jednotou je
samozřejmě spojen měnící se pohled i na rigidní katolickou církev, jež svá učení nikdy nemění, pouze rozšiřuje
a jejíž protireformační teze ustavené např. Tridentským koncilem jsou dodnes
v platnosti. Jestliže tedy odklon od katolicismu je právem nazván
“reformací”, současné trendy nejsou
logicky ničím jiným než “deformací”.
Církev, pokud své pohledy k těmto historickým skutečnostem přehodnocuje,
nenavrací se do své původní “formy” nýbrž do své “deformace.”
Co je nejvíce znepokojující, že Lorenzo,
popisující situaci mezi argentinskými evangelikály, není zpochybněn katolickým
modlářstvím, popisuje však změnu paradigmatu, kterou “koná Bůh”.
“Katolickou církev pokládám za část
Božího lidu, která je modlářstvím znečištěna, a která potřebuje
očistit… Během posledních třech let jsem se zabýval proměnou struktury
našich sborů na skupinkovou a mobilizací ke zvěstování evangelia, ale povolání
Vision de Futuro je nyní jít za ztracenými ovcemi v katolické církvi. Je
to pochopitelně změna: v minulosti jsme
se na katolickou církev jako evangelikálové dívali z protikatolických pozic
– nevnímali jsme je jako křesťany, jako část Božího lidu… Bůh sám začal
proměňovat náš úhel pohledu.”92
Toto zaměření na ztracené ovce katolické
církve, která se patrně skrze evangelium lásky celá zreformuje, před televizními
kamerami argentinské televize vysoce ocenil i Msgr. Di. Carricam, místopředseda
argentinské biskupské konference, který na adresu probuzeneckých pastorů
prohlásil. “Chci na tomto místě
opravdu uznat jednu věc: tito lidé naši komunitě přinášejí Ježíše. Jsou
to mí bratři a já jsem jejich bratr, jsme součástí téže církve – církve
Ježíše Krista.”93
Tato současná, oboustranná vstřícnost –
nelze přeci negativně mluvit o katolických sourozencích - nyní obnovou
proměněné vůdce vede i pozměněnému pohledu do své historie a odhalování
svých kořenů.
“Když uvažuji o katolické
církvi, pak je to církev, kde má svůj původ většina z nás – když jdeme
ke kořenům. Když na to pohlížíme, vidíme různé věci, které pocházejí z
jednoho kořene: je zde znečištění, je zde však také příležitost
se vrátit a usilovat o proměnu prostřednictvím základů. Je zde zcela
křesťanský základ, z něhož můžeme vycházet. Chce to čas – bude to proces.”94
Ostatně, kdo zná ontogenezi Hinnova pomazání,
pod jehož mocí Freidzon, svého času duchovní dveře Argentiny, slouží, ten
se tomuto trendu nebude divit. Je naprosto logické a nade vší pochybnost,
jak je to již dnes zřejmé v celém hnutí počínaje Wimberem, přes Hinna,
Caina, Kilpatricka ad., že cesta sbližování
s katolickou církví je nevyhnutelná.
Dokonalost církve
Ve Freidzonově doktríně se můžeme přesvědčit,
že tento služebník obnovy je přesvědčen, že církev poslední doby čeká dospělost,
proměna do dokonalosti, která nastane, když nyní, ke konci času, Bůh vylije
svého Ducha. Proto Freidzon hovoří: “Když Bůh začal toto nové hnutí…
s vděčností vzpomínám na dobré chvíle, ze kterých jsme se radovali na našich
schůzkách starších. Modlívali jsme se a v Božím zájmu hledali dokonalost.”95
Má tím na mysli nikoliv wesleyovskou “dokonalost” v posvěcení, nýbrž vstup
do “slavné dimenze” poslední doby.
“Když Bůh vylévá Ducha
svatého, má při tom na mysli svůj věčný záměr, touží mít mnoho synů připodobněných
Kristu (Římanům 8,29, Židům 2,10-11). Bůh sesílá svého Ducha svatého, aby
připravil církev k dílu služby a abychom byli všichni zralí a dokonalí
“a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti” (Efezským
4,7-13, Koloským 1,28-29).”96
Povrchní čtenář by si ani nepovšiml, jak
mistrně jsou zde v závorkách uvedena čísla veršů, jež mají ospravedlnit
autorův názor na vylévání Ducha poslední doby. Podívejme se však na tyto
verše blíže.
Ř 8,29: “Které předem
vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl
prvorozený mezi mnoha bratřími;”
Žd 2,10 – 11: “Bylo přirozené,
že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě,
když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy. A on, který posvěcuje,
i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat
je svými bratry …”
Oba verše však v žádném případě neukazují
na vylití Ducha, nýbrž poukazují na 1) naše připodobnění se Kristu skrze
vyvolení a 2) naše přijetí Boží slávy skrze Kristovo utrpení. Doktrína
o připodobnění se Kristu skrze vylití Ducha, která souvisí – jak je uvedeno
výše - s “novou dimenzí”, do které má křesťan aktivně vstoupit, a která
nemá v historii obdoby, je něco poněkud odlišného, než věrný obraz Kristův
na naší tváři. Ašak splňuje to podstatná kriteria
Warnokovy dospělé církve, druhého domu, jehož sláva je větší než domu prvního.
Eschatologie
Pozdní déšť
Doktrína o pozdním dešti, který je zaslíben
k obnovení Izraele, a jehož si církev poslední doby přivlastňuje, je Freidzonem
citována velmi často.
“Pán Ježíš, který byl
kvůli otcově lásce poslán na tento
svět, na nás v současnosti vylil tento zaslíbený pozdní déšť: ”v posledních
dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi (Skutky 2,17). O tom
chceme svědčit v této knize.” … “Poznávejme Hospodina, usilujme ho poznat.
Jako jitřenka, tak on jistě vyjde. Přijde k nám jako přívaly dešťů a jako
jarní déšť, jenž svlažuje zemi.”97
Freidzon nejenže chápe poslední dobu jako
vylévání Ducha
Poznámka:
Poznámky
a literatura
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě, Křesťanský život, Albrechtice, 1997, str. 16
-
Tamtéž, str. 20
-
Tamtéž, str. 22
-
Tamtéž, str. 23
-
Tamtéž, str. 25
-
Tamtéž
-
Beseda s mužem, jenž se účastnil
rozhovoru s Carlosem Annacondiou, ze dne 2. 7. 2000 v Nové vsi u Tišnova,
podrobnější reference u autora
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě, str. 42
-
Charisma a Christian Life,
září, 1994, in: Freidzon rozněcuje nový oheň, Život víry, ročník 5, listopad
1994, str. 337
-
Tamtéž
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě, str. 45
-
Clark R., What We Can Learn
>From Argentina´s Revival, Ministries Today, http://www.nashuanh.com/cbc/revival/Argentina/interview.htm
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě… str. 49
-
Tamtéž, str. 50
-
Tamtéž, str. 58
-
Freidzon C., “Este es tu
tiempo”. Argentina 1994 in: Pastore Freidzone, jak to všechno začalo? Život
víry, ročník 6, březen, 1995, str. 64 – 65
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě… str. 9
-
Tamtéž, str. 60
-
Freidzon C., in: Smetana
R., Nový čas pro střední Evropu, Ohlédnutí za konferencí s Claudiem a Betty
Freidzonovými v Břeclavi, Život v Kristu, květen, 1997, str. 7-8
-
Smetana R., Poznej více službu
Claudio Freidzona, Život v Kristu, 1996/4, str. 13-15
-
Tamtéž
-
Charisma a Christian Life
9/94 in: Freidzon rozněcuje nový oheň, Život víry, ročník 5, listopad 1994,
str. 337
-
Freidzon C., “Este es tu
tiempo”. Argentina 1994 in: Pastore Freidzone, jak to všechno začalo? …
-
Charisma a Christian Life,
9/94…
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě… str. 9
-
Tamtéž, str. 53
-
Tamtéž, str. 61
-
Z deníku superintendenta
AoG, In: Freidzon C. Duchu svatý, hladovím po tobě…str. 7
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě… str. 61
-
Tamtéž, str. 63-64
-
Riss R., A History of the
Revival of 1992- 1995, Argentina as a Prelude to the “Toronto Blessing”
http://www.grmi.org/renewal/Richard_Riss/history/argentina2.html
-
Bubik S., Boží požehnání
v Torontu, Život víry, ročník 6, březen 1995, str. 66 – 67
-
Tamtéž
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě… str. 79
-
Freidzon C., Poselství národům,
Buenos Aires, videokazeta, nedatováno
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě… str. 67
-
Tamtéž, str. 81
-
Riss R., A History of the
Revival of 1992 – 1995, Argentina, http://www.grmi.org/renewal/Richard_Riss/history/argentina1.html
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě, str. 83
-
Monti E., Ecumenical News
International, Sept. 15, 1999, in: Cloud D., Baptist and Protestants seek
freedom of religion in Argentina, Way of Life Literatureś Fundamental Baptist
Service, http://wayoflife.org/~dcloud
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě… str. 53
-
Tamtéž, str. 106
-
Dittrich T., Putování pod
svatou horu, shromáždění s Claudio Freidzonem 1 – 2. března 1995, Život
víry, ročník 6, duben 1995, str. 97 – 99
-
Dittrich T., Putování pod
svatou horu, shromáždění s Claudio Freidzonem 1 – 2. března 1995…
-
Ondráček L., Duch svatý dnes,
Claudio Freidzon v Havířově, Život víry, ročník 7, duben 1996, str. 94
– 95
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě… str. 94
-
Špirko P., Duch(u) svatý
– teď!, Život víry, Život víry, ročník 7, červen, 1996, str. 178
-
Dittrich T., Putování pod
svatou horu, shromáždění s Claudio Freidzonem 1 – 2. března 1995…
-
Navrátil A., Konference s
Claudio a Betty Freidzonovými ve Zlíně 25. – 27. června, 1999, Život v
Kristu, 9/1999, str. 9-13
-
Dittrich T., Putování pod
svatou horu, shromáždění s Claudio Freidzonem 1 – 2. března 1995…
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě… str. 96
-
Tamtéž, str. 10
-
Tamtéž, str. 29
-
Tamtéž, str. 127
-
Navrátil A., Konference s
Claudio a Betty Freidzonovými ve Zlíně 25. – 27. června, 1999…
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě… str. 120 – 121
-
Novotný T., Torontské požehnání
pokračuje, Zlaté boží plomby, Dingir, 2/1999, str. 11
-
Tamtéž
-
Fish M., Gold Teeth Make
Their Mark On Toronto, Spread The Fire, Issue 2, 1999, str. 4 – 5
-
Jenkins S., Toronto Gold:
News Report, http://www.geocities.com/~ship-of-fools/TorontoGold5.html
-
Tillin T, Latter Rain, Doctrine
of Demon, http://www.banner.org.uk
-
Novotný T., Torontské požehnání
pokračuje, Zlaté boží plomby…
-
Tillin T., Doctrine of Demons,
http://www.banner.org.uk
-
God “fills in” for dentist,
BBC News, http://news.bbc.co.uk/hi/english/uk/newsid_324000/324274.stm
-
Tamtéž
-
Fish M., Gold Teeth Make
Their Mark On Toronto…
-
Clark R., What We Can Learn
>From Argentina´s Revival …
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Silvoso E., Global Church
Growth, July-September 1987 in: Wagner C. P., Teritoriální duchové, Logos,
Praha, 1991, str. 127
-
Lorenzo V., Doladit Ježíšův
obraz, S Victorem Lorenzem o duchovním boji, Život víry, ročník 11, duben,
2 000, str. 4-5
-
Tamtéž
-
McConnell D. R., Jiné evangelium…,
str. 77
-
Silvoso E., in: Wagner C.
P., Teritiriální duchové… str. 128
-
Lorenzo V., Doladit Ježíšův
obraz, S Victorem Lorenzem o duchovním boji…
-
Clark R., What We Can Learn
>From Argentina´s Revival, Ministries Today …
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě…, str. 95
-
Navrátil A., Konference s
Claudio a Betty Freidzonovými ve Zlíně 25. – 27. Června, 1999…
-
Tamtéž
-
Freidzon C., in: Smetana
R., Poznej více službu Claudio Freidzona, Život v Kristu,1996/4, str. 13-15
-
Clark R., What We Can Learn
>From Argentina´s Revival…
-
Na to jak takové “nedoktrinální”
a “nekonfrontační” zvěstování evangelia může vypadat poukazuje Ken Ham
v knize “Genesis a úpadek národů”. Ten samý autor v článku “Otázky v Genesis,
1/2000” uvádí: “Myslím, že v mnoha církvích se dnes káže “jednoduchá víra
– poselství dobré zprávy”, totiž to, že Ježíš nás miluje. Lidem je řečeno:
“Přijďte k Ježíši a věřte v něj.” Stále častěji lidé nerozumí tomu, že
Ježíš je Boží Syn poslaný na tento svět proto, aby zaplatil pokutu za hříchy
lidstva. Nerozumí vlastně hříšné přirozenosti a vzpouře vůči Bohu. Nechápou
Boží svatost, svoji ztracenost a vážné následky hříchu… Domnívám se proto,
že je dnes v našich církvích mnoho těch, kdo v Ježíše uvěřili pouze emocionálně.
Byli ujištěni, že jsou křesťany, ale ve skutečnosti nikdy nepochopili skutečné
evangelium a jeho poselství “špatné zprávy” (pád člověka v Genesis), a
proto ani důvod pro dobrou zprávu, kterou je v Novém zákoně smrt a vzkříšení
posledního Adama (Zápas o duši, 68, duben 2001, str. 7-9).
-
Lorenzo V., Doladit Ježíšův
obraz, S Victorem Lorenzem o duchovním boji…
-
Na nekonfrontačním způsobu
evangelia je postavena i filosofie tzv. “kurzů Alfa.” Jejich překladatel
sám uvádí: “Mám za to, že některé z “principů Alfa” by se daly kategoricky
označit za nepravdivé, tak, jak jsou v “praxi Alfa” chápány. Například
tvrzením, že “zvěstování evangelia je proces”, se má (pokud tomu dobře
rozumím) v rámci kurzu na mysli to (pokud to přeženu), že stav člověka
se dá vyjádřit škálou od –10 do +10, kde na bodě – 10 stojí masový vrah,
který znásilní každé druhé dítě, které potká na ulici, na bodě 0 člověk,
který se obrací ke Kristu na bodě +10 beze zbytku vydaný Kristův služebník.
Přitom během kurzů Alfa se někdo “posune” z bodu –10 do bodu –5, pak do
bodu –1, a pak třeba odejde, nebo se potom někdy posune do bodu +3 (hurá)
a pak se zapojí do místního sboru, kde pokračuje jeho růst dál.” (Zápas
o duši, 61, červenec 99, str. 40-42.) Již dnes je možné setkat se s mnoha
lidmi, kteří tento způsob “duchovní evoluce” kritizují pro nejednoznačnost
konverze s tím, že některé lidi vede “ke křesťanskému způsobu života než
ke Kristu” (Ian Lewis, 'The Alpha Course', Evangelicals Now, Dec 1995).
Vzhledem k tomu, že tyto kurzy byly koncipovány v Londýně, ve sboru Svaté
Trojice, která byla zasažena Torontským požehnáním, a taktéž ke skutečnosti,
že je zde člověk veden k duchovní zkušenosti (křtu Duchem svatým) s téměř
detailním návodem jak začít mluvit jazyky, aniž by si – s ohledem na výše
zmíněnou koncepci kurzu - musel být nutně jist svým obrácením, stěžují
si někteří účastníci, že místo biblických znaků naplnění Duchem, lidé např.
vydávají zvířecí zvuky a projevují se u nich torontské manifestace. (The
Times, 11 May 1996)
-
Marquet M. in: Poznej více
službu Claudio Freidzona, Život v Kristu, květen, 1999, str. 12 - 14
-
Kutruff S., Všechno o životě
domácích skupinek, Apoštolská církev, sbor Kolín, leden 2 000. Jedná se
o manuál k vedení domácích skupinek, který se používá v Curyšském sboru
W. Kniessla. Stěžejní myšlenkou je vybudování sboru do pyramidálního tvaru,
kde na vrcholu stojí pastor, který skrze své poradce používá vedoucí domácích
skupinek jakožto svých “prodloužených rukou”. Jedná se vlastně o umírněnou
obdobu “pastýřského modelu”, který známe z Pastýřského hnutí.
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě… str. 96
-
Dittrich T., Probuzení začíná
ve tvém srdci, Život víry, ročník 5, leden, 1994, str. 4 – 5
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě… str. 83
-
Smetana R., Poznej více službu
Claudio Freidzona…
-
Dittrich T., Probuzení začíná
ve tvém srdci, Život víry, ročník 5, leden, 1994, str. 4 – 5
-
Lorenzo V., Doladit Ježíšův
obraz…
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě… str. 55
-
Tamtéž, str. 78
-
Tamtéž, str. 89, 97
-
Tamtéž, str. 96
-
Dittrich T., Probuzení začíná
ve tvém srdci…
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě… str. 66
-
Šelongová A., Nový čas pro
střední Evropu, Ještě ohlédnutí za konferencí v Břeclavi s Claudiem a Betty
Freidzonovými, Život v Kristu, 6/1997, str. 6-7
-
Kremský J., V Božej prítomnosti
natrvalo! Život víry, ročník 7, červen, 1996, str. 177
-
Moldan M., Seminář s br.
Ulonskou – 1. část, Život v Kristu 7/1993, str. 6
-
Clark R., What We Can Learn
>From Argentina´s Revival…
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě… str. 79
-
Dittrich T., Putování pod
svatou horu…
-
Freidzon C., Duchu svatý,
hladovím po tobě… str. 102
-
Tamtéž, str. 81
Aleš Franc
pokračování
Odkazy na kapitoly zveřejněné na GRANO SALIS
Cizí oheň
Úvod a obsah
1. Mesmer,
magnestismus a hypnóza
2. William Branham - největší
prorok?
3. Historie a učení
hnutí Pozdního deště
4. Paul Cain, svědek k výstraze
světa?
5. Derek Prince, učitel
národů?
6. Kenneth Hagin a jeho následníci
7. Benny Hinn, skutečný
otec Torontského požehnání?
8. Claudio Freidzon, dveře
pro Argentinu?
9. John Wimber a hnutí
Vinice
10. John Kilpatrick a
Steve Hill, duchovní obnovitelé Ameriky?
11. Promise Keepers, muži
všech denominací, spojte se!
Závěr
|
Ovoce díla Aleše France (pár slov o etice) (Skóre: 1) Vložil: Tom v Čtvrtek, 11. prosinec 2003 @ 13:27:34 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Jakkoli upřímně se snažím přistupovat k mravenčímu dílu AF, které zaplavilo server www.granosalis.cz, nemohu se ubránit dojmu, že ve svém důsledku víc ubližuje, než pomáhá. Chápu jeho snahu o odhalování bludařů, je zjevně přesvědčen, ze je oním „strážcem na hradbách“, který musí ochraňovat církev i nekřesťany před „cizím ohněm“, zejména letničních (zatím všechny mnou objevené studie jdou tímto směrem). To je jistě ušlechtilý záměr, přemýšlím ale, jaké jsou skutečné důsledky jeho práce.
1) Studie se snaží dokázat škodlivost osob a učení vybraného spektra církve, snaží se jim dokázat nečisté motivy a praktiky. Pominu-li spornost mnoha Francových tvrzení, zvláště s ohledem na předpojetí, které dokazuje svým jednostranným zaměřením, kladu si otázku, jak vysvětlí dobré ovoce služby těchto svých „nepřátel“. Bylo to v mnoha směrech právě učení oněch opovrhovaných učitelů, které pomohlo mnoha mým přátelům stát se poctivými křesťany (např. kolem r. 1989) a započalo růst k jejich duchovní dospělosti. Za 11 let života v církvi jsem nepoznal nikoho, koho by jejich učení nějak zavedlo, zdeformovalo či vedlo k extrémním projevům. A to nemluvím o zdaleka převažujícím dobrém ovoci jejich služby jinde ve světě. Totéž platí o kurzech Alfa a Nicky Gumbelovi dnes.
2) Říkám si, komu Francovy studie nakonec prospějí. A) Lidem, kteří zklamaní odešli z jím kritizovaného spektra církve? Ti se spíš utvrdí ve svém hněvu a zlosti, spíš než by byli povzbuzeni k odpuštění. B) Křesťanům, kteří se účastní života církve? Ti, pokud negativní vymezení díky žádné špatné zkušenosti neměli, ho asi získají - což je asi autorův záměr. C) Nekřesťané? Jak asi působí na lidi, kteří jsou hledající, útoky církve na církev? To je svědectví světu? Nemáme hledat, co nás spojuje, místo rozděluje? Nepřál si to samotný Ježíš? Odkud se v Bibli vzala věta „musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo (nebo čí dílo) se osvědčí“? Nebude Bůh sám posuzovat OVOCE díla Dereka Prince či Johna Wimbera, stejně jako OVOCE díla Aleše France?
AF se staví do role soudce. Není snad psáno „nesuďte, abyste nebyli souzeni“? Nebo „spíše hleďte, jak povzbudit?“ Nebo věty o tom, že se máme zaměřovat na to, co buduje a je ke společnému prospěchu a pokoji? Neříkám, že všechno, co AF objevuje, musí být „pustá lež“ a že bychom se nad tím měli pokřižovat. Jaké je ale ovoce jeho díla v porovnání s ovocem služby těch, které soudí? Za čí službou, třebaže jsme lidé chybující, zůstane více dobrého a lidí, kteří nalezli víru v Ježíše Krista? Myslíte si, že by bylo lepší, kdyby těch pět milionů lidí, kteří absolvovali kurzy Alfa na všech kontinentech, ve 135 zemích světa, na 25 000 místech ve všech denominacích (viz www.kurzyalfa.cz nebo www.alphacourse.org), by si měli radši číst Francovy studie? Když se AF staví do role soudce, bere na sebe odpovědnost za desítky, možná stovky hledajících, kteří odmítnou mít na základě jeho kritiky už cokoli s církví a Ježíšem společného. Jako by tu nebylo dost negativních věcí z minulosti.
Nechci obhajovat chyby či hříchy kohokoli v církvi, ale neměl by AF postupovat biblicky a napomínat neveřejně, dřív, než tímto kvasem zasáhne ty, co stojí mimo? Zajímalo by mě, jaké má Franc požehnání k této službě od svých duchovních a bratří v těle Kristově. Není napsáno, že „po lásce poznají křesťany“? Já z jeho díla žádnou lásku necítím, spíš nenávist.
Tomáš Janda
P.S.: Vzkaz správcům serveru: Tím, že Francovy studie zařazujete do kategorie „Kritika bludů“, vyvoláváte dojem, že všechno, co AF kritizuje, je automaticky blud. Kdyby někdo do této kategorie vložil kritický příspěvek o učení nějaké jiné, třeba vaší „domácí“ a na domácí scéně etablované církve, taky byste ho automaticky dali do kategorie „Kritika bludů“? Také jsem nedávno vložil na váš server článek do kategorie „Povzbuzení“ a místo toho se objevil v sekci „Charismatici“. Byl bych rád, kdybyste ho mohli přeřadit do té první kategorie (má název „Pár slov ke kurzům Alfa od jejich pražského koordinátora“). Dělení na charismatiky a necharismatiky mi připadá nebiblické, stejně jako dělení na denominace. Díky za to a díky za vaši práci vůbec. Kéž ovoce vaší práce jednou Bůh posoudí jako víc budující, než ubližující. |
|
|
|
|