Grano Salis - Křesťané a reinkarnace

Křesťané a reinkarnace Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte. Což nechápete, že Ježíš Kristus je mezi vámi? Ledaže jste před ním neobstáli.
2. Korintským, 13, 5 V dnešní společnosti je myšlenka reinkarnace, přijetí nového tělesného života po smrti, přitažlivým tématem.

Svědčí o tom bohatá nabídka literatury na policích knihkupectví. Kolik tu najdeme titulů, např. od známého amerického senzibila Edgara Cayceho (1877-1945). Ten ve svém reinkarnačním zaujetí ve výkladu pro jednu ženu jí přisoudil, že na zemi prožila celkem 20 000 let v asi 330 životech! Z jedné ankety Gallupova ústavu pro výzkum veřejného mínění na téma reinkarnace vyplývá, že v převtělování věří celá čtvrtina obyvatel našeho kontinentu. A co víc, není mezi nimi poskrovnu křesťanů. Podle bruselského kardinála Godfrieda Danneelse k nim patří dokonce 31% praktikujících katolíků. Šíření této myšlenky výrazně napomáhá vedle bohaté knižní produkce také popularizace reinkarnace v periodickém tisku, rozhlase a televizi. Ta nabývá zvláštní přitažlivosti v podmínkách duchaprázdného konzumního světa, v němž egocentrická sebezahleděnost a otřesená smysluplnost života vyvolává mnohdy vážné psychické problémy. A právě v tomto duchovním vakuu je živná půda ezoterických duchovních teorií, které jsou i úspěšně komerčně využívány jako v případě tzv. regresívní reinkarnační terapie, jež hledá příčiny fyzických nemocí, depresívních stavů a dalších psychických poruch v „předchozích životech“. Teprve jejich odhalení pak prý odstraní „karmickou zátěž“, čímž vytváří předpoklady k uzdravení. Tajemno, okultní nauky a ezoterika mají pro vnitřně nezakotvené lidi silnou přitažlivou moc. Ti popřávají sluchu i tzv. zkušenostem klinicky mrtvých, které mají reinkarnační teorii potvrzovat. Nezanedbatelný je i motiv jakési duchovní nadřazenosti vyznavačů této víry a pocitu velikášské výlučnosti, která se podle jejich přesvědčení vymyká chápání normálního člověka. Myšlenka reinkarnace sahá do velmi vzdálené minulosti lidstva, zřejmě až do pravěku. Na území Indie se objevuje již počátkem 1. tisíciletí před Kristem, kdy se tam formují náboženské představy hinduismu. Učení o převtělování se tam zakládá na zákonu o příčině a působení lidského jednání (karma), který určuje charakter budoucích zrození ve formě lidské bytosti různého sociálního postavení nebo případně i třeba zvířete. V nových zrozeních člověk „splácí svůj karmický dluh“ a dostává se mu odplaty za jeho činy i myšlenky v minulých životech. Věčný zákon koloběhu reinkarnací, nekonečného řetězce smrtí a nových zrození, se nazývá sansára. Tento zákon tak působí, že všechno, co člověk prožívá v tomto životě je výsledkem jeho chování v minulých existencích. Žádoucím cílem je uniknout z putování koloběhem životů a vymanit se z jeho neúprosné moci a dosáhnout absolutní svobody, jež se nazývá mókša. V antickém Řecku se s vírou v reinkarnaci setkáváme u orfiků (příslušníků mysteriálního společenství nazvaného podle jeho mýtického původce Orfea) a pythagorejců (nazvaného podle Pythagora ze Samu). Od nich ji převzal mj. filozof Platón (427-347 př. Kr.) a jeho žáci. Inspirovali řadu mystických sekt, a to i v raném křesťanství (gnostici). Na rozdíl od orientálních představ je chápání reinkarnace na západě výrazem naděje v duchovní rozvoj, uplatnění lidské potenciality a seberealizace a považováno za alternativní cestu spásy jako postupného sebevykupování na rozdíl od křesťanské naděje na věčný život z Boží milosti. Západní okultní tradice, která se zabývá tajnými učeními určenými pro zasvěcené, vyzvedává tzv. duchovní mistry, kteří dospěli nejdále v duchovním vývoji a zasvětili život nezištné službě lidstvu a působili jako jeho vůdcové. Ti procházeli řetězem reinkarnací, aby lidstvu předali nové vývojové impulsy a přispěli k jeho duchovnímu pokroku. Tato myšlenka pochází z tajného spolku rosekruciánů, nazvaného podle jeho zakladatele J. V. Andreaeho, který používal pseudonymu Ch. Rosenkreutz. Cílem těchto utopických sekt bylo naplnění okultních principů a ideálů, které od nich převzaly zednářské lóže. Stojí za zmínku, že jejich příznivcem byl i J A. Komenský. S vírou v převtělování se setkáme i v tzv. antroposofii, jež se snaží o rozvoj duchovní potenciality člověka. Jejím průkopníkem je Rudolf Steiner (1861-1925). Antroposofie je odnoží teosofie, u jejíhož zrodu stáli v roce 1875 Američan H. S. Olcott a Ruska H. P. Blavatská. V dnešní době prožívají nauky vyznávající reinkarnaci velkou renesanci v hnutí New Age (Nový věk), které se šíří z USA. Křesťanství se proti myšlence reinkarnace rozhodně stavělo. Ireneus z Lyonu začátkem 3. století odsuzoval gnostiky a prohlašoval, že díky víře v jednoho Boha Stvořitele je život každého člověka jedinečný a jakékoli cyklické pojetí vylučoval. V jedinečnosti duše a těla vstupuje v život věčný. Starokřesťanskou tradici shrnuje sv. Augustin (354-430). Odmítnutí reinkarnace vyplývá podle něho z křesťanské víry samé, která chápe Ježíše Krista jako střed a cíl historie. Reinkarnace zásadně odporuje principům křesťanské víry, která považuje Krista za inkarnovaného Boha, za vtělení Slova Božího, za jediný zdroj a cíl této víry. V ní není pro reinkarnaci místo, protože pro křesťana je život s Kristem jeho životní skutečností i konečným cílem. V. Kašík

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace