Kathryn Kuhlmanová a její vliv na Torontské požehnání

Život a dílo Kathryn Kuhlmanová se narodila v roce 1907 ve státě Missourie německým rodičům, jako jedna ze čtyř dětí. Její otec byl starostou města, ve kterém jako rodina žili, a sám byl baptistou, zatímco matka pocházela z významné metodistické rodiny. Své obrácení Kuhlmanová prožila ve čtrnácti letech a ve svých šestnácti již začala cestovat se svým švagrem a svojí sestrou, kteří byli stanovými evangelisty.

Brzy se i ona stala kazatelkou a své první kázání měla v roce 1928. Její služba nebyla zpočátku příliš úspěšná. Ve svých pozdějších vystoupeních o sobě mluvila jako o “zrzavé holce, kvůli které by ani nepřešla ulici”. Záhy začala cestovat po Idaho, až přijela do Denveru, kde se stala pastorem církve. Zde, v roce 1935, postavila novou budovu pro 2 000 lidí, kam začalo přijíždět mnoho známých evangelistů. Jedním z návštěvníků shromáždění byl v roce 1937 i Dr. Burroughs A. Waltrip1. Mezi Waltripem a Kuhlmanovou vzplanul citový vztah, pro který Waltrip opustil svoji manželku a děti a s Kuhlmanovou se, přes mnohá varování ostatních kazatelů, v roce 1938 oženil. Následkem toho oba opustili svoji veřejnou službu a odstěhovali se do Kalifornie. Jejich soužití trvalo šest let. V roce 1944 Kuhlmanová svého muže opustila, a ten se s ní po čtyřech letech rozvedl. Později prohlásila, že jedině rozvod mohl přinést boží požehnání a pomazání zpět do její služby.2 Když odešla od Waltripa, odjela Kuhlmanová do Franklinu v Pensylvánii, kde zahájila sérii shromáždění, a kde začala i svoji rozhlasovou službu na stanici WKRZ. Nyní začíná poprvé kázat boží uzdravení, neboť do doby před svým manželstvím a rozvodem kázala pouze o spáse. První divy jsou datovány od roku 1947, kdy Kuhlmanová začala mluvit o Duchu svatém. Tato vyučování se zaměřením na Ducha svatého se stala jakýmsi katalyzátorem zázraků, které byly jejími příznivci zaznamenávány. Liardon uvádí, že Kuhlmanová měla dva duchovní dary, které se při jejich kázáních uplatňovaly: dar slova poznání a dar divůčinění.3 V počátečních fázích této zázračné služby se Kuhlmanová lidí příliš nedotýkala ani je často nezvala na pódium. Uzdravování se dálo během jejích kázání. Později však přistoupila ke vzkládání rukou na nemocné a pro mimořádné manifestace s tím spojené je mnohými považována za pionýrku jevu, kterému se dnes v charismatických kruzích říká “padnout pod mocí Ducha” nebo “odpočinout v Duchu”. Tento jev spočívá v tom, že dotyčný, na kterého jsou vloženy ruce, upadá naznak do krátkého nevědomí a po procitnutí obvykle svědčí o svém uzdravení, či občerstvení. Na jejích shromážděních proto byli přítomni lidé, kteří padající ukládali na podlahu. Liardon vypráví příběh, že Kuhlmanová byla rozpoznána pasažéry na letišti, a protože neměla mnoho času, procházela uličkou kolem těch, kteří se zde shromáždili, a ti již po letmém vložení ruky začali padat na zem.3 Její vystoupení v té době dokázala zaplnit tisícové sály a mnoho lidí muselo zůstat venku za dveřmi. V Pensylvánii, ve městě Pittsburg, kam později přesídlila, její bohoslužby navštěvovalo nespočet návštěvníků, kteří se sem sjížděli z celých USA. Benedictus Hinn, dnes Kuhlmanové nejvlivnější stoupenec, popisuje část jejího shromáždění: “Zvedl jsem hlavu a spatřil jsem, jak Kathryn skryla obličej v dlaních a dala se do pláče. Vzlykala a vzlykala tak hlasitě, až se ostatní ustrnuli. Hudba přestala hrát, pořadatelé zůstali stát na místě… Trvalo to asi dvě minuty. Pak zvedla hlavu… v té chvíli na ní byla náhle znát smělost, jakou jsem ještě u nikoho neviděl. Napřáhla prst před sebe a to gesto bylo plné nesmírné moci a citu – až bolesti…. Byla to neuvěřitelně silná chvíle. “Prosím vás,” řekla s bolestnou naléhavostí v hlase, “prosím vás nezarmucujte Ducha svatého.”4 V této době byla Kuhlmanová jednou z prvních televizních tzv. “uzdravovatelů vírou” a od roku 1965 vstoupila do podvědomí televizních diváků – zejm. díky TV stanici CBS - v celých USA. Lidé ji navštěvovali v šatně, na ulici i na letišti. Liardon a Wimber popisují její chování jako afektované a teatrální.3,5 Kathryn Kuhlmanová byla prezidentem “Společnosti Kathryn Kuhlmanové”, dobročinné a nevýdělečné organizace. Společnost měla mužský pěvecký sbor, skládající se ze čtyřech set zpěváků, kteří byli členy sedmnácti různých národností. Společnost ze svého fondu podporovala nejen mladé studenty teologie, ale i studenty státní univerzity v Pensylvanii, v Pittsburgu, Carnegiova technologického ústavu, Zenevské koleje, ústavu Taccoa Falls v Georgii a konzervatoře v Cincinnati, Ohio. Společnost Kathryn Kuhlmanové založila rovněž misijní práci na ostrově Cora Island v Jižní Americe.6 Kathryn Kuhlmanová zemřela 20. 2. 1975 v Tulse, městě proslulém přítomností divůčinících evangelistů. Málokterý z nich však svým rozsahem dosáhl jejího významu. Hodnocení z dnešního pohledu Kuhlmanová byla na křesťanské scéně nepřehlédnutelnou osobností a vždy, pokud se někdo takový vyskytne, zanechá za sebou řadu následníků, obdivovatelů i odpůrců. Nejinak tomu bylo i v jejím životě. Pro některé, jako např. pro Robertse Liardona, spisovatele z okruhu hnutí Víry, byla “božím generálem”, pro jiné, jak uvádí například Koch, byla démonizovaná.7 Mezi osobnosti, se kterými spolupracovala nebo pořádala talk – show patřili Johnny Carson, Mike Douglas, Merv Griffin a Dinah Shore. Setkala se dokonce s papežem Pavlem VI., se kterým, dle jejích slov, “nalezla jednotu”.8 Pro své zásluhy obdržela v roce 1972 čestný doktorát na charismatické univerzitě Orala Robertse. Mezi jejími odpůrci však vynikl lékař Williem Nolen, který vydal knihu, kde se zabýval průkazností uzdravení na jejích shromážděních v Minneapolis z června 1973. Dr. Nolen sbíral jména, adresy a telefonní čísla lidí, kteří na shromáždění svědčili o svém uzdravení a z vyšetření dvaceti tří lidí, kteří mu odpověděli, dospěl k závěru, že ani v jednom případě se nedá konstatovat uzdravení. Ve svém závěru podává vysvětlení, že Kathryn Kuhlmanová je podle něho upřímně věřící křesťankou, která věří, že mocí Ducha svatého pomáhá lidem k uzdravení, avšak její naprostá absence lékařského vzdělání ji vede k mylným závěrům.9 Torontské požehnání Kromě svých odpůrců a obdivovatelů zanechala Kathryn Kuhlmanová i mnoho těch, kteří se hlásí přímo k jejímu odkazu, příp. nástupnictví nebo jsou těmito alespoň zasvěceni, či ovlivněni. Benedictus (Benny) Hinn Za toho, kdo obdržel stejnou moc k uzdravování, jako měla ona, je považován americký kazatel a uzdravovatel Benedictus Hinn. Ten sám tvrdí, že Kathryn Kuhlmanová jej seznámila s Duchem svatým, když navštívil její shromáždění v Pittsburgu. Uvádí, že kolem jejího obličeje uviděl jemnou mlhu, a sám prožíval pocit elektřiny na svém těle. Když se rozrušen vrátil domů, Duch svatý ho tahal na kolena z postele.10,str.18 Od této doby se Hinn setkává s Kuhlmanovou ve svých viděních, kdy jej dotyčná uvádí do přítomnosti Krista, a tato zjevení pokračují i po její smrti. Z jednoho nočního vidění dokonce rozpoznal, že Kuhlmanová zemřela.11 Jindy se mu, spolu s duchy zemřelých, zjevuje již jako zesnulá a vede jej, spolu s nimi, ke společným modlitbám za službu uzdravování.12 Hinn také často navštěvuje její hrob, kde získává moc Ducha svatého, který se projevuje na jeho těle manifestacemi.13 Na jeho shromážděních dochází k podobným jevům jako u Kuhlmanové. Hinn např. dokáže vzkládáním, či mávnutím svých rukou srážet k zemi celé zástupy. Sám Hinn je osobou značně kontroverzní, a ačkoliv nejméně třikrát litoval svých omylů14, jeho učení se dodnes vymyká křesťanské ortodoxii, když např. zastává, že sémě Krista nepocházelo z těla Marie,15 což bylo ve 2. století odsouzeno jako hereze, nebo když učí, že Duch svatý má vlastní tělo.10, str. .83 Carlos Annacondia Původně nezávislý argentinský evangelista začínal jako obyčejný křesťan, který Boha žádal, aby mohl obdržet stejné obdarování jako Kathryn Kuhlmanová. Říká: “Můj život ovlivnilo jen několik málo lidí kromě Bible. Nikdy však nezapomenu na dobu, kdy jsem četl knihy Kathryn Kuhlmanové. Tyto knihy o zázracích mne rozplakaly. Pokaždé jsem s velikou naléhavostí poklekl a modlil se. Vždy jsem říkal: “Pane, chci, abys mi dal to, co měla ta žena.” A Bůh vyslyšel mojí modlitbu”.16 Annacondiova služba rozžehla v Argentině probuzení, které trvalo až donedávna, než prezident vyhlásil státní bankrot. Annacondiova shromáždění byla pověstná tím, že se na shromážděných usazoval zlatý prach a zkažené zuby se vyplňovaly zlatem.17 Rovněž Annacondiova doktrína není ortodoxní. Vychází z tzv. “Teorie výkupného”, kterou razil Origenes, a která tvrdí, že satan ovládl tento svět zákonnou mocí. Podle Annacondii k tomu, aby mohlo přijít probuzení, musí křesťané satana slovně atakovat a svět mu vychvátit. Proto Annacondia při svých shromážděních křičí z plných plic na satana a jeho služba uzdravování zpravidla spočívá v tom, že ze shromážděných vyhání zlé duchy. Claudio Freidzon Původně téměř neznámý letniční pastor byl ovlivněn jak Annacondiou - Bůh mu údajně přislíbil, že stejné dary, jaké má Annacondia (a tedy potažmo i Kuhlmanová), obdrží i on18 – tak Hinnem, kterého dvakrát začátkem devadesátých let osobně navštívil. Po Hinnově modlitbě Freidzon padl pod mocí Ducha a po jeho návratu do Argentiny prožívá sbor v Buenos Aires obnovu. Lidé propadají záchvatům svatého smíchu, padají v bezvědomí na zem a chovají se jako opilí. Nedlouho po této zkušenosti Freidzon píše: “Bůh mi říkal, že mě ustanovuje jako “dveře” pro Argentinu… Krátce poté –ne více než o dva měsíce později- se do mého sboru začaly hrnout zástupy z celé země.”19 Freidzon se tak zřejmě stal nepřímým dědicem Kuhlmanové pomazání po dvou liniích. Přímo – skrze Hinna a nepřímo – skrze Annacondiu. Typické manifestace porážení Duchem spolu s plombováním zubů zlatem se tak staly typickým rovněž pro Freidzonova shromáždění. John Arnott Tento muž byl původně obyčejným pastorem kanadského charismatického sboru Vinice, kongregace, v jejímž čele stál bývalý americký pianista a později teolog John Wimber, který v roce 1996 sbor vyloučil pro nebiblické učení a praxi. Arnott byl častým návštěvníkem shromáždění Kathryn Kuhlmanové a sám doznává, že jí byl ovlivněn. Také on přijal Hinnovo zasvěcení. Arnott vysvětluje, že pravděpodobně nechal Hinna se za sebe modlit nejméně padesátkrát, avšak když požehnání přijal a padl na zem, nebyl si jistý, zda šlo o boží moc nebo zda ho Hinn srazil k zemi nebo zda ho stáhl “chytač” stojící za ním.20 Větší užitek však měla Arnottova žena Carol, která se dostala do stavu “opilosti Duchem.”21 Skutečné pomazání z Ducha, v jehož moci Hinn slouží, John Arnott přijal až zprostředkovaně, když se koncem roku 1993 se svojí ženou vypravil do Argentiny na shromáždění Claudio Freidzona. Ordinace byla velmi jednoduchá. “Chcete to?” zeptal se Freidzon. “Ano, jistě.” odpověděli. “Přijměte” řekl opět Freidzon. Následkem této iniciace bylo, dle Risse, Arnottovo rozhodnutí uspořádat sérii měsíčních uzdravujících shromáždění, která Arnott naplánoval v Torontu.21 Tato shromáždění vešla ve známost jako Torontské požehnání a krom padání a smíchu zde lidé vydávali i různé zvuky domácícho zvířectva. Zázraky zlatých zubních plomb a zlatého prachu se záhy přemístily i do Toronta. Sandy Millar a Nicky Gumbel Krátce po propuknutí Torontského požehnání se v Londýně sešla skupina křesťanů z různých církví, aby si vyslechla svědectví Eleanor Mumfordové, manželky Johna Mumforda, pastora a správce sborů Vinice v Británii, která se právě z Toronta vrátila. Když se Eleanor za přítomné modlila, všichni byli citelně dotčeni. Mezi přítomnými byl i Nicky Gumbel, kaplan anglikánského kostela Svaté Trojice v Bromptnu, spoluautor a pozdější popularizátor kurzů “alpha”. Ten si však uvědomil, že zmeškává členskou schůzi své církve a se svojí ženou spěchal do své kanceláře v South Kensington. Setkání se již připravovalo k odročení a Nicky byl nucen se omluvit a vyprávět, co se mu právě přihodilo. Byl pak požádán, aby se pomodlil závěrečnou modlitbu. Plný své nedávné zkušenosti se obrátil k Duchu svatému s žádostí, aby každého v místnosti naplnil. Po této modlitbě se situace opakovala. Mnozí spadli na zem s typickými projevy Torontského požehnání.21 Sandy Millar, vikář Svaté Trojice, byl tou dobou právě na jednání Evangelické aliance, kde obdržel telefonát, že členové sboru leží na podlaze kanceláře, neschopni se zvednout. Glenda, členka sboru, se jen s obtížemi dostala k telefonu, aby svému vikářovi tuto zprávu zatelefonovala. Později, spolu s ostatními vedoucím sboru, zavolal Eleanor Mumfordové, aby v kostele Svaté Trojice v neděli 29. května ráno i večer kázala. Po obou kázáních prosila Eleanor Ducha svatého, aby na shromážděné sestoupil. Jakmile se Eleonořin tým, spolu s týmem sborových služebníků, začal modlit, lidé popadali na zem. Záhy byla zasažena celá církev.21 Steve Hill a John Kilpatrick Steve Hill je mladý evangelista, který se rozhodl působit v Argentině, kde se setkal s dynamickou službou Carlose Annacondii. Hill teoreticky věřil, že jisté manifestace se projevují zejm. při evangelizaci, ale nechápal, k čemu jsou v masovém měřítku v církevním životě dobré. Ke změně postoje ho však přivedla vlastní zkušenost. Zaujal jej totiž článek z časopisu Time, kde se popisovaly neobvyklé zkušenosti věřících v anglikánských farnostech. Při jedné příležitosti se tedy rozhodl do Londýna podívat a navštívit katedrálu Svaté Trojice, kde si domluvil schůzku s místním vikářem Sandy Millarem. Na cestě chrámovou lodí musel překračovat mnoho bezvládných těl. Při tomto setkání již nechtěl debatovat, nýbrž požádal Millara, aby na něho vložil ruce a pomodlil se. Píše: “Při zvuku této prostinké modlitby se se mnou stalo něco zvláštního: v okamžení mě opustila veškerá tělesná síla a já jsem se skácel k zemi… Věděl jsem, že od tohoto okamžiku můj život už nikdy nebude stejný.”22 Zaujatostí Torontským požehnáním se nevyhnula ani rodina Johna Kilpatricka, pastora letničního sboru v Pensacole, Florida, a proto jeho manželka odjela do Toronta na návštěvu. Během shromáždění k ní přistoupila žena s otázkou, zda se ní může modlit a ona souhlasila. “Cítila, jak na její hlavu sestoupil oheň,” říká pastor Kilpatrick. “Potom padla a zůstala hodinu na podlaze. Cítila se úžasně uvolněná.” Když o tomto zážitku řekla Brenda Johnovi, jeho srdce se rozveselilo. “Rozpálilo mne to”, říká. Uviděl takovou radikální změnu u své manželky, že sotva věděl, co si o tom má myslet.”23 Do Toronta na zkušenou odjíždí i někteří členové sborové hudební skupiny. Nakonec se John Kilpatrick rozhodl do svého sboru pozvat i svého přítele Steve Hilla. Po kázání Steve učinil výzvu pro všechny, kteří chtějí přijmout nový boží dotek. Při následujících modlitbách zůstal i pastor Kilpatrick bezvládně ležet na zemi po dobu tří hodin a spolu se svou manželkou musel být po shromážděních dopravován domů, neboť byl několik dní “opilý v Duchu”.21 Tak vzniklo další světové centrum Torontského požehnání, Floridský sbor v Pensacole. Závěr Nedá se s určitostí říci, do jaké míry je Torotské požehnání ovlivněno službou Kathryn Kuhlmanové. Dotyčná zemřela téměř dvacet let před jeho propuknutím, a proto nelze její přímý vliv potvrdit. Nicméně přesto – alespoň podle slov protagonistů Torontského požehnání – je tento vliv nezanedbatelný. Jak Hinn, tak Annacondia tvrdí, že jejich duchovní obdarování je identické s tím, které měla ona. Hinn svá obdarování nalezl bezprostředně pod přímým vlivem Kuhlmanové a Freidzon čerpal jak od Annacondii tak od Hinna. Hinnův vliv pak můžeme přímo vystopovat ve čtyřech největších centrech obnovy: Buenos Aires, Torontu, Londýně a Pensacole. Odhadem lze říci, že výše popsanou duchovní praxí byly zasaženy možná miliony příslušníků křesťanských denominací zejm. v USA, Anglii a Jižní Americe. Ačkoliv mnozí protagonisté obnovy prorokovali, že otevřením se požehnání se jejich země dostávají na práh největšího křesťanského probuzení v dějinách lidstva, někteří vyjadřují podiv, proč Anglie prožívá hospodářské otřesy spojené s hysterií BSE a slintavky s kulhavkou. Taktéž nedávné teroristické útoky proti USA nebo argentinský bankrot poukazují na to, že prorocké nadšení bylo přinejmenším předčasné. Poznámky a lteratura

 
1. Dr. Waltrip byl známý jako zakladatel center pro modlitbu a půst, který byl ovlivněn knihou F. Halla “Modlitba a půst, boží atomová síla” . Tato kniha mimo jiné ovlivnila W. Branhama a utvořila doktrinální základ pro vzestup hnutí Pozdního deště, jehož aktivita byla v roce 1949 Generálním Presbytářem letniční denominace Assemblies of God zastavena.  
2. Hanegraaff H., Counterfeit Revival, Word Publishing, Dallas, Texas, 1997, str. 170
3. Liardon R., Boží generálové, audiokazeta, Voda života, nedatováno
4. Hinn B., Dobré ráno, Duchu svatý, Břetislav Šípek, Příbram, 1996, str. 15-16  
5. Wimber J., Springer K., Uzdravení, Ichythys, 1991, str. 34
6. KUHLMAN K., Věřím v zázraky, překlad z anglického originálu, samizdat, nedatováno, str. 5-7
7. Koch K., Occult ABC, 1978, str. 119
8. TARKOVSKI E., Part One Foundations For Apostasy: 1950-1985 in: Encyclopedia of Pentecostal Ministries and Preachers, BDM, www:bible.ca.tongues-encyclopedia-pentecostal-preachers.htm,
9. NOLEN A., Healing: A Doctor in Search of a Miracle, Fawcett, 1974
10. Hinn B., Dobré ráno, Duchu svatý, Břetislav Šípek, Příbram, 1996
11. Hinn prohlásil: “Dámy a pánové, právě se vám chystám něco říci. Pán mi dal vidění, je to již, má ty dobroto, téměř rok. A mohu vám říci, rozumím tomu, že přišel čas, kdy se naplní. V noci jsem měl vidění. Viděl jsem sám sebe vcházet do místnosti... Viděl jsem sám sebe vcházet do místnosti, kde stála Kathryn Kuhlmanová... ten den, když zemřela, to ráno, co zemřela, měl jsem sen, kdy jsem viděl truhlu s bílým šatem. Když jsem se vzbudil, v to ráno, věděl jsem, že zemřela a v to samé ráno to bylo ve zprávách. Je to již mnoho let. A nyní stojí v tom pokoji a mluví ke mně, samozřejmě, byl to sen, ale ve skutečnosti vidění.” IN: Hinn B., This Is Your Day, 11. června, 1997, videokazeta  
12. Hinn prohlásil: “Pán mi dal vidění Kathryn Kuhlmanové sedící s něčím, co vypadalo jako skupina lidí... a každý z nich vypadal, že mě chce přinutit abych se modlil. Vím, já vím, že to zní bláznivě, ale je to pravda... Modlil jsem se nejméně hodiny. Přinejmenším padesát až sedmdesát z těch sedících ve skupině mi říkali: "Modli se! Žádej Pána, ať ti dá službu uzdravování, která se dotkne celého světa”. Náhle jsem slyšel hlas Kathryn a najednou zde stála, jako jasný krystal. Se svým širokým a krásným úsměvem řekla: "Žádej! Čekáme zde na tvé prosby. Budeme se s tebou za tvé žádosti modlit!" A vidění zmizelo.” IN: Hinn B., Blaisdale Arena, Honolulu, HI, kázání, 28. února, 1997  
13. Hinn popisuje své návštěvy hrobu nezávislé evangelistky Aimme McPherson a hrobu Kathryn Kuhlmanové: “Jedna z nejsilnějších zkušeností, kterou jsem měl před několika lety, byla návštěva hrobu Aimee v Kalifornii... [hrob Kuhlmanové] leží nedaleko Aimeeho hrobu na hřbitově ve Forest Lawn. Již jsem zde jednou byl, a tak často rád vzdávám úctu této velké Boží ženě, která se dotkla mého života. Ten hrob, kde leží, je uzavřen, obestavěn dokola zdí. Nemůžete tam vstoupit bez klíče a já jsem jeden z velmi mála lidí, kteří tam vstoupit mohou. Avšak nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem viděl hrob Aimee. Bylo to neuvěřitelně dramatické. Ona byla taková dáma, že její hrob je obklopen sedm stop vysokými anděly, dokola se zlatým řetězem. Jak neuvěřitelné to je, že by mohl zemřít někdo, kdo má sklánějící se anděly nad svým hrobem. Ucítil jsem na tomto místě úžasné pomazání. Skutečně, slyšel jsem to, při návštěvě hrobu jsem se chvěl. Celý jsem se třásl. Boží moc mne celého zaplavila. Věřím, že to pomazání setrvává na těle Aimee. Vím, může to pro vás být šokující... To je neuvěřitelné. A Kathrynin hrob? To je udivující. Slyšel jsem o lidech, kteří byli uzdraveni, když tento hrob navštívili. Byli zcela uzdraveni Boží mocí. Říkáte, "Jak bláznivé jsou to věci". Bratře, zde jsou věci, kterým nikdy neporozumíme. Slyšíte to všichni?” IN: Hinn B., Double Portion Anointing, část 3, Orlando Christian Center, Orlando, Fla., 7. dubna, 1991.  
14. Poslední z nejznámějších Hinnových pokání bylo zveřejněno po kritice prezidenta CRI Hanka Hanegraaffa v časopise Charisma: “Charisma, srpen,1993” in: Benny Hinn vypovídá, Život v Kristu, 11/93, str. 8-10  
15. Hinn o původu Krista tvrdí: “Duch svatý vytvořil to semínko a umístil ho do Mariina těla.” IN: Hinn B., Dobré ráno, Duchu svatý, Břetislav Šípek, Příbram, 1996, str. 128-129  
16. ANNACONDIA C., Satane, poslyš, Křesťanský život, Albrechtice, 2001, str. 9  
17. Jev, kdy se na místech objevuje zlatý prach není v literatuře ničím neobvyklým. Traduje se např., že na shromážděních brazilských šamanů se na účastnících usazoval zlatý prach. Také v hororové klasice můžeme najít podobné zmínky. Např. na místech zjevení upírů hraběte Draculy padal na zem zlatý prach. Později k tomuto jevu údajně docházelo na shromážděních pionýra hnutí Pozdního deště F. Halla, který zlatý prach nazýval “Ježíšovou substancí”.  
18. Clark R., What We Can Learn From Argentina´s Revival, Ministries Today, 
    http://www.nashuanh.com/cbc/revival/Argentina/interview.htm  
19. “Charisma a Christian Life 9/94” IN: Freidzon rozněcuje nový oheň, Život víry, ročník 5, listopad 1994, str. 337  
20. MORRISON A., Audio clip z A Plague in the Land, nedatováno  
21. Riss R., A History of the Revival of 1992 – 1995,
    http://www.grmi.org/renewal/Richard_Riss/history.html  
22. Hill S., Na cestě za probuzením, Křesťanský život, Albrechtice, 1999, str . 97
23. Ford M., Probuzení v Pensacole, Postilla s. r. o., Brno, 1999, str. 82