poslal Nepřihlášený V současné době žijeme v etapě nového pojetí lidských práv. Ne těch lidských práv, která vyšla z judeo-křesťanského nazírání světa a která chránila svobodu lidského jedince a nedotknutelnost jeho bytí před ideologií, svévolnými zásahy státu nebo např. vynuceným náboženstvím. Jinými slovy zde existoval psaný zákon, který ochraňoval lidskou svobodu a život před „vyššími” zájmy společnosti, státu nebo jakékoliv lidské instituce, které vždy podléhaly ideám momentálních vládců. Tato práva byla proto nezadatelná, nezrušitelná a nezcizitelná, což znamená, že o ně nikdo nemohl být připraven a ani se jich nemohl o své vůli vzdát.
Dnes se nás snaží stoupenci nového pojetí lidských práv přesvědčit, že např. nenarozeného člověka je možné zbavit práva na život v zájmu nějakého vyššího cíle, jako je např. životní standard jeho rodičů nebo jejich nedokončené vzdělání. Není zde zapotřebí citovat notoricky známá fakta o tom, že identita lidského jedince je definována jeho genetickým kódem, který je určen již od doby splynutí vajíčka matky a spermie otce. Proto tvrzení, že plod v těle matky je součástí jejího těla, která jej může svévolně připravit o život, je již dnes, z hlediska genetiky a imunologie, zcela neudržitelné.
Problém leží jinde. Jedná se zde o zcela jiné chápání skutečností, podle kterých je možné svobodu jednotlivce obětovat v zájmu potřeby nějakého vyššího principu či celku. Stoupenci potratů obvykle dále hlasitě protestují proti trestu smrti a domáhají se práva na eutanazii. Zapomínají však na to, že jak trest smrti těžkých zločinců, tak zákaz vraždy nenarozených dětí, či nemocných nebo starých lidí je zde především proto, aby chránil lidský život. Ten je podle starého pojetí lidských práv nezadatelný, a proto život člověku nelze beztrestně vzít a člověk se jej ani nemůže svévolně vzdát. Aby stoupenci potratů, eutanazie a zákazu trestu smrti otupili tuto jasnou hranu práva lidského jedince na život, mění jasnou terminologii. Potrat je nazván přerušením těhotenství (jako kdyby v daném těhotenství bylo možné pokračovat), sebevražda je nahrazena pro mnohé nesrozumitelným pojmem eutanazie (jen aby zde nebyl obsažen termín vražda). Trest smrti zase bývá přirovnáván k násilnému činu s úmyslným přehlížením skutečnosti, že života je zbavován notoricky nepolepšitelný vrah. Jinými slovy: zatímco v prvních dvou případech je vražděno nevinné dítě, nevinný stařec či nemocný jedinec - tedy ti, kteří by se měli těšit zvláštní ochraně, život masového vraha je v tomto pojetí ušetřen. Podíváme-li se však do historie, můžeme vidět, že tam, kde se uzákonilo obdobné pojetí lidských práv, klesla porodnost a některé národy téměř vymírají, z asistované sebevraždy se v mnoha případech stal prostředek boje s nemocnými příbuznými a tam, kde se přestaly trestat smrtí těžké zločiny, vzrostl počet vražd a loupežných přepadení. Stoupenci nového pojetí lidských práv se vehementně brání represím proti zločincům s tím, že prý represe nikam nevedou. Represe proti bezmocným, slabým a nemocným se však obvykle neštítí. Lidé pak musí dále přihlížet jak např. masový vrah, který ve vězení nepracuje a není jej možné jakkoliv přinutit k poslušnosti, protože už neexistuje pro něho vyšší trest, je za asistence státu živen z daní pozůstalých své oběti a přitom třeba promýšlí další vraždy - tentokrát např. dozorců nebo spoluvězňů. V případě uzákoněného potratu pak může nevinný člověk opět za asistence státu být beztrestně roztrhán na kusy ještě v těle své matky. V dalším případě, opět za asistence státu, je jedinec ve chvíli, kdy je prakticky bezmocný, vystaven riziku vraždy, resp. tlaku na sebevraždu od svých příbuzných. Případně se raději dobrovolně vzdá svého života ve chvíli, kdy cítí, že je již nechtěným přívažkem společnosti, která ztrácí úctu k lidskému životu. Je jen otázkou času, než společnost, která se vydá cestou potratů, nakonec uzákoní eutanazii a bude se potýkat s nezvladatelnou kriminalitou. Lidé ztratí úctu k životu a lze předpokládat, že děti, kteří vyrůstají v prostředí, kde jsou svědky vraždění svých nenarozených sourozenců, nakonec budou souhlasit i s vražděním (eutanazií) svých rodičů a nikomu se, kromě těch skutečně nevinných, nic nestane. Princip vládní moci, která má dle Bible za úkol odměňovat dobré a trestat špatné, je tak zcela převrácen. Taková společnost nemůže v dlouhodobé perspektivě obstát. Ostatně potratům se poprvé dostalo plné státní podpory za bolševického Ruska a vražděním bezmocných a nemocných proslul nacistický režim v Německu. A ačkoli oba režimy uplatňovaly v hojnosti trest smrti, nepoužívaly ho k ochraně lidského života proti masovým vrahům, ale především proti svým odpůrcům.
Rudolf Bubik
Biskup Apoštolské církve
