|
Zaznamenali jsme 116508074 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Nebezpečná učení: CIZÍ OHEŇ - 2. William Branham - největší prorok?
Vloženo Úterý, 04. listopad 2003 @ 06:36:17 CET Vložil: Bolek |
poslal Aleš Franc CIZÍ OHEŇ - 2. William Branham - největší
prorok?
Historická a doktrinální analýza “Torontského požehnání”
Kapitola II
William Branham - největší prorok?
Motto:
“Abyste mohli být oddáni s druhým Adamem, Kristem – Slovem,
museli byste se od svého prvního manžela – denominace oddělit tak, že
byste jí zemřeli… Jste-li sjednoceni s Kristem a stále ještě oddáni s nějakou
denominací, pak jste cizoložníci….”
W. Branham, Volba nevěsty
“Zakládám si na tom, že kážu evangelium tam, kde o Kristu ještě
neslyšeli; nechci stavět na cizím základu…”
Epištola Římanům, kapitola patnáctá, verš dvacátý
Historická část
Předmluva ke kapitole
Než se pokusíme popsat život a dílo kazatele Williama Branhama, nebude od
věci podívat se na citát z práce Josefa Potočka, který pro ilustraci přeložil
výňatek z knihy Gordona Lindsaye, “Muž poslaný Bohem.”
“Jednoho večera si bratr Branham s námahou razil cestu zástupem na pódium.
Protože ho nikdo neznal, nebyla mu věnována žádná pozornost. Tu náhle
zaslechl dojímavé volání: “Tati, tati,” volal tam někdo. Když se rozhlédl
kolem, spatřil slepou černošskou dívku, která se prodírala mezi houfy lidí.
Ztratila otce, a žádný se nenamáhal, aby jí ho pomohl nalézt.
Tento žalostný pohled se dotkl srdce evangelisty. Postavil se jí do
cesty tak, aby se ho musela dotknout. “Promiňte prosím,” prosila dívka,
když zpozorovala, že do někoho narazila. “Jsem slepá, ztratila jsem tatínka
a nemohu najít cestu zpět k autobusu.” “Odkud jste?” ptal se bratr
Branham. “Z Memphis,” zněla odpověď. “Co zde děláte?” ptal se dále.
“Přišla jsem, abych se setkala s uzdravovatelem,” odpověděla. “Jak
jste se o něm dozvěděla?” “Poslouchala jsem dnes ráno rádio a slyšela
mluvit lidi, kteří byli od narození hluchoněmí. Slyšela jsem o jednom muži,
který – jak říkal – byl z Missouri. Říkal, že byl dvanáct let v penzi
jako slepec a nyní může číst bibli. Pane, já jsem oslepla jako malé dítě.
Stalo se mi to od šedého zákalu. Lékař říká, že zákal narušil zrakové
nervy. Kdyby to operoval, mohla bych na tom být ještě hůře a tak nyní je
mojí jedinou nadějí, že se dostanu k uzdravovateli a potom mne Bůh uzdraví.
Říkali mi, že je to poslední večer, co bude uzdravovat a já jsem se ještě
nedostala ani do blízkosti budovy. A teď jsem v té tlačenici ztratila svého
otce. Byl byste tak laskavý a pomohl mi dostat se k autobusu?”
Přirozeně nemohlo děvče, když bylo slepé, vidět, s kým hovoří.
Mezi lidmi, kteří se nacházeli v jeho blízkosti, ho žádný před tím ještě
neviděl. Proto se divili, co je to za muže, který tomuto barevnému děvčeti
věnoval pozornost. Bratr Branham na to řekl, aby vyzkoušel její víru: “Věříte
těm věcem, které jste slyšela, když máte zvláště dnes, tolik zdatných
lékařů?” “Ano, přece,” odpověděla; “lékařům se nepodařilo, aby
pro mne něco udělali; věřím, že událost s andělem, který bratra
Branhama navštívil, je pravdivá. Kdybyste mne jen přivedl, kde ten muž je,
potom bych už svého tatínka našla sama.”
To bylo příliš mnoho na bratra Branhama. Sklonil svoji hlavu, zatímco
mu slzy stékaly po tváři. Potom se napřímil a řekl: “Vážená dámo,
snad jsem já ten, koho hledáte?” Na to ho uchopila za okraj pláště a
zvolala: “Vy jste ten uzdravovatel?” A v slzách ho prosila: “Neodcházejte
ode mne, pane, mějte se mnou, slepou ženou slitování.” Evangelista však
řekl: “Já nejsem uzdravovatel, já jsem bratr Branham; Ježíš Kristus je
ten, který uzdravuje!” Potom ji poprosil, aby sklonila hlavu a začal se
modlit:
“Pane, před přibližně 1900 lety byl jednou ulicemi Jeruzaléma vlečen
hrubý kříž, za nímž zůstávaly krvavé stopy toho, který ho nesl. Jeho
slabé tělo klesalo na cestě na popraviště pod tíhou kříže. Pak šel
kolem Šimon Cyrenenský, Afričan, a ten mu pomohl kříž nést. Nyní, Pane,
zde stojí jedno z Šimonových dítek, které klopýtá v temnotě. Vím, že
jsi tomu porozuměl.”
V tom okamžiku děvče zvolalo: “Byla jsem slepá, a nyní mohu vidět!”
Tu se přiblížili muži, kteří šli bratru Branhamovi naproti. V jasném světle
poznali nyní všichni lidé, že tento mladý muž byl bratr Branham…
(z knihy Gordona Lindsaye, Muž poslaný Bohem, přeložil Josef Potoček)
Po četbě podobných příběhů, jako se v létě roku 1946 odehrál – a
jsou jich zaznamenány stovky - člověk ke kritice Branhamova učení začne přistupovat
s bázní a chvěním. Snad jen toho nejotrlejšího kritika by se takovýto příběh
nedotkl natolik, aby si nemusel položit otázku, zda se svojí kritikou nestaví
vůči tomu, jenž zpytuje srdce a ledví.
Jakkoliv se však můžeme pozdějším Branhamovým doktrínám protivit a
nesouhlasit s nimi, musíme, pokud chceme zůstat biblicky věřícími křesťany,
uznat, že (pokud je příběh autentický) nikdo krom Boha nemůže otevřít oči
slepému (J 10,21) a nikdo než Bůh nemůže křísit mrtvé (2 K 1,9). Ostatně
biblickou knihu Kazatel psal muž, který stavěl svatyně a obětoval cizím
bohům (1 Kr 11,7 – 11) a muž, který páchal cizoložství jako by pil vodu,
činil zázraky přímo v klíně nevěstky (Sd 16,9 – 16,14). Dar Boží
moudrosti používal muž ke vzpouře vůči králi Davidovi (2 S 16,23) a později
spáchal sebevraždu (2 S 17,23). Rovněž moc vymítat démony a uzdravovat každou
chorobu měl člověk (Mk 3,15), kterého Kristus nazval ďáblem (J 6,70).
K této skutečnosti se můžeme postavit dvojím způsobem. Můžeme Boha
vinit z nezodpovědnosti, jako bychom obviňovali otce, který dal právo
disponovat svému synovi prostředky, které ten zneužije, nebo v němém úžasu
respektovat Boží velikost, která ve své milosti a bezelstnosti svěřuje člověku
svoji moc i za cenu, že ten této moci bude zneužívat. Jistě nás napadne otázka,
proč Bůh, který je vševědoucí, dává tuto moc k dispozici lidem, o kterých
ví, že ho později zradí. Ano, Bůh je vskutku vševědoucí, ale stejně
jako dal Adamovi svobodu k hříchu, dává tutéž svobodu každému svému dítěti.
Je to tentýž otec, který vyplácí marnotratného syna i za cenu jeho vlastní
újmy. Je nutné vidět, že tak činí z lásky a s bolestí, se kterou dopředu
vidí důsledky takového rozhodnutí. Láska, která svobodu bere, již není láskou,
ale diktaturou. Bůh dodnes natolik respektuje svobodu svých stvoření, že
mnoho z nich nechá zahynout v ohnivém jezeře, aniž by je násilím přinutil
k poslušnosti. Jakkoliv to humanismem deformovanému myšlení může znít
krutě, budeme Bohu vyčítat, že nás miluje?
Je však dost dobře možné i to, že statut Branhamova prorockého úřadu
byl pochybný od samotného počátku. Autentické literární záznamy z
Branhamovy služby (tj. svědectví jeho samotného, nikoliv jeho sympatizujících
životopisců), by tomu mohly nasvědčovat. Hlas, který jeho službu stavěl
na úroveň služby proroka Eliáše již v raných fázích jeho služby by
toho mohl být důkazem.
Období 1909 – 1933
Zázračné dítě
William Marrion Branham se narodil 6. dubna 1909 v rodině chudého lesního
dělníka v Berksville v Kentucky (USA), jako první z devíti dětí. Jeho
matka byla poloindiánkou a on sám od jejího původu odvozoval svou lásku k přírodě. “Slyším-li
volání zvěře, něco ve mne vzplane,”1 říkával. Podle svých
vlastních slov měl těžké dětství; byl přistěhovalcem z kentucky a v
Inidianě, kde vyrůstal, se jej děti stranily. “Byl jsem vyloučený v
rodině, vyloučený ve škole, vyloučený v práci, kamkoliv jsem šel,”2
posteskl si.
Mládí i jeho pozdější život jsou však poznamenány mnoha neobvyklými
jevy a událostmi, které popisoval jak on sám, tak lidé v jeho okolí.
Traduje se, že již při narození se nad ním objevilo zvláštní světlo,
které spatřili jeho rodiče i příbuzní.3 V září 1916 již
jako sedmiletý chlapec, uslyšel v naprostém bezvětří šum v koruně keře.
“Když mi bylo sedm let, viděl jsem v Utica Pike ohnivý sloup v keři,”4 popsal
celou záležitost později. Poté, zcela tímto fenoménem zaujat, přišel blíž
a uslyšel z jeho koruny hlas: “Nepij a nekuř a nikdy žádným způsobem
neposkvrňuj své tělo, neboť musíš pro mne vykonat dílo, až budeš starší.”5
Od svého okolí byl však pro tento zážitek varován před spiritismem, a
tak se bezvýsledně pokoušel tomuto vlivu uniknout. “Billy, nezabývej se
ničím takovým. To je ďáběl,”6 říkali mu kazatelé.
Konverze a první zkušenosti
V září 1928 zemřel Branhamovi jeho bratr a on se sám, nemocen, dostal až
na pokraj smrti. Tehdy se obrátil k Bohu a připojil k místnímu společenství
baptistů v Jeffersonville (Indiana), které se vyznačovalo pietistickou, až
letničně orientovanou tradicí.7 Zde byl také později ustaven
kazatelem. Jeho prostá a přímočará kázání dokázala v té době přilákat
až 3 000 posluchačů, zejm. z řad mladých lidí.
Koncem dvacátých let měl Branham vidění, které se později, pro jeho
doktrinální vývoj, stalo - alespoň jak on sám v té době tvrdil - důležité.
Ve svých dvaceti letech se setkal se skupinou letničních křesťanů a když
mluvil s mužem, který se modlil v jiných jazycích, dostal vidění, skrze
které mu bylo zjeveno, že daný muž žije v cizoložství.
“On měl tmavovlasou ženu a měl dvě děti se světlovlasou ženou. Viděl
jsem to před sebou ve vidění,”8 uvedl. Byl velmi zmaten tím,
jak člověk s duchovními dary může žít v tak těžkém hříchu. Jako
odpověď obdržel údajně vysvětlující zjevení, ve kterém viděl muže v
bílém rouchu, který rozséval semeno pšenice v poli, následován “darebákem,”
který k setbě přidával semena plevele - lopuchu.
“Potom jsem viděl, jak obojí vzešlo: pšenice i plevel s trny a bodláky.
Obojí vzešlo společně. Potom nastalo velké sucho. Viděl jsem, jak ta malá
pšenice svěsila svou hlavu, protože byla blízka toho, že zahyne žízní.
Viděl jsem, jak ten lopuch svěsil svou hlavu, protože umíral žízní. Všechny
se začaly modlit o vodu. Náhle přišel mohutný déšť, jako odpověď na
modlitby. Déšť se spustil na zem a jakmile voda zasáhla zemi, napřímila se
ta malá pšenice a řekla: “Sláva, sláva, sláva,” a ten lopuch se rovněž
napřímil a zvolal: “Sláva, sláva, sláva.” Myslil jsem si: “Co je to
teď? Pšenice jásá, to mohu vidět. Avšak co tím míní ten bodlák?” Tu
řekl ON: Čti k Židům 6.” 9
Toto vidění v budoucnu sloužilo Branhamovi jako odrazový můstek pro jeho
učení o denominacích. Letniční denominace, s jejímž příslušníkem se
Branham setkal, představovala bodlák a dary jazyka v denominacích byly ďábelskou
náhražkou. “Letniční nejsou nic... To
semeno je od počátku zvrácené,” 10
dovtípil se.
První velké znamení
V roce 1933 se Branham rozhodl pro stavbu tzv. “Branhamovy kaple” (Branham
tabernacle). Při pokládání základního kamene obdržel poselství, v němž
mu Bůh řekl: “Toto není tvá kaple. Konej dílo evangelisty a vykonávej
tu službu plně a cele.”11 Tento prožitek proto pochopil jako
předzvěst expanze své pozdější služby.
Za jeden z dalších mezníků této služby bývá označováno datum 11. 6.
1933, kdy došlo k jejímu nadpřirozenému potvrzení. Když po stanové
evangelizaci Branham křtil v Ohiu sedmnáctou osobou z celkem 130 konvertitů,
modlil se: “Otče, tak jako já křtím vodou, tak křti ty mě Duchem svatým.”12
Poté uslyšel tichý hlas, který mu pravil: “Pohleď vzhůru”13
a tato slova se třikrát opakovala. Záhy se na nebi objevilo jasné světlo
v podobě hvězdy, zůstalo nad ním, a Branham uslyšel znovu hlas, který mu
pravil: “Jako Jan Křtitel byl poslán vstříc prvnímu příchodu Páně,
stejně ty jsi poslán vstříc jeho druhému příchodu.”14 Křtu
přihlíželo okolo čtyř tisíc lidí, z nichž někteří utekli, jiní se začali
modlit nebo křičet a další upadali do mdlob. Ačkoliv podivný světelný úkaz
viděli mnozí, hlas byl srozumitelný pouze pro Branhama. Ostatní slyšeli
jenom hluk. Ještě v roce 1966 se našli očití svědkové, kteří si na tuto
událost pamatovali. Zprávu o tom podal v USA a v Kanadě i Associated Press.15
Vidění o konci světa
V červnu 1933 Branham obdržel sedm velkých vidění, která měla velký
vliv na jeho budoucí teologii. Tyto události však způsobovaly, že se od
Branhamovy osoby stále více jeho stoupenců odvracelo, zatímco jiných
lavinovitě přibývalo. Branham prožil, že bude poslán do celého světa a
že se bude modlit za krále a panovníky.
-
Obsahem prvního vidění bylo poselství, že Mussolini vtrhne do Etiopie a
podmaní si domorodce. Později se však proti němu postaví jeho vlastní lid
a jeho konec bude hrozný.
-
Ve druhém vidění bylo předpovězeno, že Rakušan Hitler povstane jako diktátor
nad Německem, rozpoutá světovou válku a nakonec skončí tajemným způsobem.
Ve vidění byla zobrazena Siegfriedova linie a těžká situace spojeneckých
jednotek.
-
Třetí vidění se týkalo problémů světové politiky a jeho obsah není rozšířen.
-
Čtvrté vidění obsahovalo vyobrazení rychlého rozvoje vědy po 2. světové
válce. Branham viděl auto na dálnici, které bylo automaticky řízené.
-
Páté vidění se týkalo morálky. Ukazovalo, že ženy přestanou být poddány
mužům, ustřihnou si vlasy a budou si nárokovat rovnoprávnost a mnohdy i více.
Obléknou si mužské oblečení a svůj oděv budou neustále odkládat. Vidění
končilo obrazem nahé ženy, která měla pouze fíkový list.
-
V šestém vidění bylo ukázáno, jak v USA povstala krásná, ale krutá žena
a držela lid ve své moci. Branham věřil, že se jednalo o obraz římsko-katolické
církve, příp. o moc vzešlou z voleb.
-
V sedmém a posledním vidění Branham slyšel strašlivou explozi, a poté viděl
trosky, krátery a kouř nad celou Amerikou.16
Proroctví po třiceti letech od doby, kdy jej obdržel, komentoval Branham následovně:
“na základě těchto sedmi vidění a rychlých změn světa v posledních
padesáti letech předpovídám (ne prorokuji), že všechna tato vidění se
naplní do roku 1977. Ačkoliv mnozí mají za to, že takovéto předpovědi se
nemají dělat, protože Ježíš řekl, že nikdo nezná dne ani hodiny, trván
přece ještě, po třiceti letech, na této předpovědi, protože ježíš neřekl,
že by nikdo nemohl vědět rok, měsíc nebo týden, ve kterém se má naplnit
všechno, co je v souvislosti s jeho příchodem. Opakuji proto, že upřímně
věřím, a na tom trvám jako muž, který Boží slovo, spolu s Božskou
inspirací, zná, že roku 1977 budou ukončeny všechny světové systémy a
započne tisícileté království.”17
Branham údajně v posledním vidění spatřil kalendář, který se sám od
sebe stále otáčel, až se nakonec zastavil na roce 1977. Mimořádná exploze
posledního vidění následovala poté, co se podíval na letopočet na kalendáři.18
Období 1933 - 1955
Manželství a smrt první ženy
Dne 22. června 1934 se W. M. Branham oženil s Hopem Brunbachovou a 13. září
1935 se manželům narodil syn Billy Paul a 27. října 1936 dcera Sharon Rose.
Branham byl tehdy v kontaktu s letničními Jednosti "Oneness,” kteří
popírali klasické trojiční učení. Tato skupina věřících měla svůj počátek
v kázáních R. E. McAlistera, který zdůrazňoval křest ve jménu Ježíš,
na rozdíl od křtu ve jménu Trojice. Se zastánci těchto učení se představitelé
Assemblies of God, největší klasické letniční denominace v USA, rozešli
již v roce 1916. Branham navštěvoval jednu z jejich konvencí a byl pozván kázat
a pracovat na obnově církve. Své ženě doma řekl: “Setkal jsem se s
vrcholem žně, největším, jaký jsem kdy viděl. Tito lidé se nestydí za
své náboženství.”19
Ještě v roce 1961 však ve svém kázání vzpomenul, že svoji pozdější
doktrínu o křtu “na jméno Pána Ježíše Krista,” který se mezi Oneness
praktikoval, rozvíjel již za svobodna. O otci dívky, se kterou měl tehdy vážnou
známost, řekl: “Vždycky se mnou debatoval o křtu na jméno Pána Ježíše”20.
Bylo to tedy v době, kdy byl ještě baptistickým kazatelem v Miltown. Později
byl Branham svou rodinou a přáteli přesvědčen, aby styky s letničními Oneness
přerušil.21
Tři roky po své svatbě, 22. července 1937,
Hope Branhamová umírá a o čtyři dny později umírá i Branhamova dcera Sharon.
Příčinou byla tuberkulózní meningitida. Tuto rodinnou a osobní tragédii
si Branham vysvětluje jako trest za jeho přerušení kontaktů s letničními
Oneness.22
Zmocnění do služby proroka
O několik let později se Branham seznamuje
se svou budoucí druhou ženou Medou Broy, která se 23. října 1941 stává
jeho manželkou a 21. března 1946 se manželům rodí dcera Rebekah. Branham
je v té době neustále kritizován a teologové se mu snaží dokázat, že jeho
vidění jsou nebiblická. Jednoho dne v jeho životě dozrálo rozhodnutí učinit
si v této věci jasno. Manželce proto oznámil:
“Přes dvacet let nejsem
schopen porozumět své službě, ani sobě samému. Nemohu už tímto způsobem pokračovat. Musím
znát odpověď. Je to od Boha? Co je to vlastně? Musím to vědět…Budu hledat
boha se svou biblí a na modlitbě, a
naleznu, nebo se nikdy nevrátím zpět.”23
7. května 1946, poté, co strávil dlouhý
čas v ústraní a v pokání, se mu opět zjevuje anděl. Bylo to kolem 23 hodiny,
když do místnosti vstoupilo shora světlo, které sílilo.
“…Když jsem vzhlédl, visela
tam velká hvězda. Neměla ale pět cípů, vypadala spíš jako zářivý ohnivý
míč, který svítil na podlahu. Potom jsem slyšel někoho jít. Vylekal jsem
se ještě více, neboť jsem nevěděl o nikom, kdo by sem byl přišel, kromě
mne samotného. V tom světle jsem viděl se k mně blížit muže, tak přirozeně,
jako byste vy přicházeli ke mně. Ten muž vážil odhadem 85 kg a měl bílé
roucho. Měl hladkou tvář, žádný vous, tmavý vlas až na ramena, trochu tmavší
pleť, velmi příjemný vzhled. Přiblížil se ke mně, naše zraky se střetly.
Viděl, jak velice se bojím, a řekl: “Neboj se. Byl jsem poslán z přítomnosti
všemohoucího Boha, abych ti řekl, že tvůj zvláštní život a tvé neporozuměné
cesty poukazují na to, že Bůh tě poslal k národům s darem Božského uzdravování.
Budeš-li upřímný a dosáhneš toho, že ti lidé uvěří, nebude moci tvé modlitbě
odolat žádná moc, ani rakovina ne.”24
Anděl Branhamovi vyložil dvě znamení, která
měla jeho mezinárodní službu provázet. Měla následovat jako potvrzení po
kázaném slovu a modlitbě za ty, kdo chtěli být uzdraveni a obnoveni. Jak
popisují jiní, první znamení spočívalo v tom, že když Branham uchopil ruku
nemocného, jeho nemoc se projevila na hřbetu ruky. Při modlitbě za uzdravení
pak nemocný mohl na hřbetu své ruky sledoval průběh změn podle zabarvení.
Pokud byla modlitba vyslyšena, označení nemoci před očima trpícího zmizelo.25
Branham sám při tom ve své ruce
cítil vibrace. Ačkoliv tato znamení vypadají přinejmenším neobvykle, popisují
je v praxi i blízcí Branhamovi spolupracovníci.
“Vibrace na levé ruce,”
řekl anděl, by byla Branhamovi znamením, že byl skutečně vybrán za nástroj
k uzdravení. Skrze tyto vibrace byl Branham schopen rozeznat všechny druhy
nemocí svých stoupenců. Jakmile se duch nemoci přišel do kontaktu s vibracemi
jeho ruky, fyzikální vzrušení bylo schopné zastavit hodinky.”26
Branhamův společník a obhájce Dr. F. Bosworth
o těchto situacích dokonce řekl.
“Dotknout se bratra Branhama
bylo podobné jako držet drát s velmi vysokým napětím. Když byl utlačující
duch v Ježíšově jménu vyhnán, mohli jste vidět, jak se rudé a oteklé ruce
bratra Branhama vracejí do normálního stavu.”27
Anděl pak vyložil i druhé znamení. Spočívalo
v tom, že Branhamovi byla dána schopnost nahlížet do osudů lidí a rozpoznávat
jejich jména i bydliště. Anděl ukázal na místa v Písmu, která se k této
věci vztahovala. Jednalo se o pasáže, kde Ježíš Petrovi oznámil koho je
synem, aniž ho osobně znal, podobně jako oznámil Natanelovi jeho původ
a samařské ženě ukázal, že zná podrobně její život. Anděl dále sdělil,
že tato znamení v těchto textech se naplňovala na Židech a Samaritánech
a nyní se - prostřednictvím Branhama
- mají naplnit na církvi z pohanů (?!).
Později Branham prohlašoval, že nemůže
s uzdravováním začít, dokud do uzdravující místnosti nevstoupí anděl v
podobě světla, které při uzdravování hrálo zprostředkující úlohu. “Nemohl
s modlitbami za uzdravení postižení v těle
začít… dokud si nebyl vědom přítomnosti anděla vedle sebe”28,
řekl Dr. Bosworth. Šlo
o nadpřirozené světlo, které se sklánělo nad hlavami těch, za které se
měl, s použitím daru poznání a uzdravení, modlit. Všechny potřebné věci,
týkající se identity daného člověka, které bylo třeba zjevit, se Branham
dozvídal prostřednictvím vidění.
Mezinárodní uznání
Ještě v květnu 1946 se již zmocněný Branham
vydává na evangelizační kampaň, při které se snaží naplňovat své evangelizační
pověření, které prostřednictvím anděla obdržel. Jeho shromáždění čítala
okolo 50 – 70 tisíc lidí a v Bombaji evangelizace navštěvovalo přes 100
tisíc účastníků.29
Jiné zdroje uvádějí až 400 tisíc (Frank). Branham od té doby cestoval do
zemí Jižní Afriky a Evropy. Z této doby se dokládá i případ vzkříšení chlapce
zabitého při autonehodě ve Finsku v roce 1950. Branhamova proslulost byla
nevídaná. Anglický král Jiří VI. jej prosil o modlitbu, kterou obdržel
v Buckinghamském paláci, a v USA měl možnost kázat kongresmanům,
politikům a ekonomům. Nakonec se mohl vykázat pěti úmrtními listy lidí,
které vzkřísil z mrtvých a dle jiných svědectví bylo takovýchto případů
dokonce sedm.30
Jedněmi byly všechny věci zpochybňovány a démonizovány, druhými otevřeně
a vřele přijímány. Pro jedny byl Branham prorokem, pro druhé jasnovidcem,
v lepším případě podvodníkem. Tato jeho nadpřirozená služba je popsána
v Lindsayově knize “Muž poslaný Bohem” (1950), v Stadsklevově knize “Prorok
navštívil jižní Afriku” (1952) a v knize “Skutky proroka” od Pearryho
Greena.
V praxi Branhamova shromáždění mívala standardní
průběh. Branham většinou před lidmi zopakoval pověření, které obdržel od
anděla a oznamoval lidem z jaké země přicházejí, jak se jmenují, kde bydlí,
a také jakou chorobou trpí. Pak se za ně krátce modlil a vyhlašoval uzdravení.31
Často se však dostával do zvláštních stavů, které nedokázal definovat.
Při jednom svém kázání z počátku padesátých let řekl:
“A nyní, křesťanští přátelé,
rád bych to řekl vám všem, neboť když mě to někdy zasáhne, mohli byste
se ptát, co se děje. Nemohu to vysvětlit. Nemám pro to žádné vysvětlení,
ale zeslábnu tak, že sotva mohu stát, i když jsem se třeba modlil jen za
jednu nebo dvě osoby.”32
Fotografie, která se stala legendou
Již legendou se stala událost, která se
odehrála 24. února roku 1950. V listopadu 1949 přijal Branham pozvání kazatele
Jacka Mooreho a kazatele Gordona Lindsaye, aby v lednu následujícího roku
sloužil na velkých shromážděních v Houstonu (Texas). Tato zpráva se velice
rozšířila a způsobila pohyb ve městě
i v jeho okolí. Místní duchovní však byli znepokojeni a před Branhamem
otevřeně varovali. Mezi kritiky vynikal kazatel Dr. Best, který skrze místní
tisk požadoval otevřenou diskusi s Branhamem. K této památné disputaci
na téma “Uzdravování nemocných dnes,”
v Sam Houston Coliseum, před zraky 8 tisíc účastníků, skutečně došlo. Dr.
Best si k tomu dokonce přizval dva profesionální fotografy - Jamese Ayerse
a Tedda Kippermanna. Sám Branham se do diskuse nezapojil, zastupoval jej
jeho společník, Dr. F. F. Bosworth.
Diskuse byla doprovázena živými ohlasy v publiku. Pokud lidé souhlasili,
volali “amen,” pokud ne, volali “no.” Avšak nebyla to síla teologických
argumentů, vznášená Dr. Bosworthem, o výsledku disputace se rozhodlo prozaičtěji.
Když byli posluchači vyzváni, zda jsou mezi nimi ti, kdo byli skutečně
během těchto shromážděních uzdraveni, stovky jich povstalo. Odpůrce byl
tímto přinucen kapitulovat.33
Branham po skončení debaty přistoupil k
mikrofonu a řekl: “Nepřišel jsem, abych se obhajoval. Jestliže to je
Bůh, který mne poslal, potom bude za mne bojovat.”34
V tomto okamžiku fotograf Ayers Branhama vyfotografoval. Když Ayers, který
se sám přikláněl na stranu kritiků, vyvolával celý film, v údivu zjistil,
že ze všech ostatních snímků nezbylo nic, avšak dochoval se právě snímek
pořízený v tomto okamžiku. Nad Branhamovou hlavou zde bylo zachyceno nadpřirozené
světlo. Negativ snímku byl pak k vědeckému prozkoumání poskytnut odborníku
pro posuzování sporných dokumentů Dr. G. J. Lacymu,
pozdějšímu vedoucímu laboratoři FBI. Výsledek zkoumání byl následující:
“Na základě výše popsané
zkoušky a studií jsem plně přesvědčen, že zkoušce podrobený negativ nebyl
retušovaný, ani sestavený nebo dvakrát exponovaný negativ. Dále jsem definitivně
přesvědčen, že světelný pruh, který se objevil nad hlavou jako světelný
kruh, byl způsoben světlem, které zasáhlo negativ.”35
Nedlouho po této památné události se 19.
března 1951 Branhamovým narodila další dcera, které rodiče dali jméno Sarah
a 19. května 1955 Branhamova žena porodila ještě syna Josepha.
Období 1955 - 1965
Učitel církve
Zhruba v polovině padesátých let dochází
k pozoruhodnému posunu v chápání Branhamovy služby. Zatímco do této doby
byl Branham vnímán jako uzdravující evangelista, nyní začíná vstupovat
i do učitelského úřadu. Avšak stejně, jako byla pro mnohé kamenem úrazu
jeho služba proroka, nyní, ještě v mnohem širším měřítku, se stává kontroverzní
i jeho vyučování. 28. září 1955 totiž poprvé veřejně vystupuje s doktrínami,
které jsou křesťanské ortodoxii cizí. Zveřejňuje doktrínu o “semeni hada”
neboli tezi o tom, že Evin syn Kain byl fyzickým synem ďábla. To byl však
jen odrazový můstek k jeho eklesiologii o “padlých denominacích,” kterou
v roce 1961 již plně rozvíjel. Při jednom vyučování,
dle svědectví jeho následovníka Ewalda Franka, Branham kreslil na tabuli
své chápání historie církve v sedmi dispenzích a během přednášky vstoupil
na pódium anděl a na znamení souhlasu celé schéma obtáhl křídou.36
Branhamovo pomazání začalo být tak silné,
že jej přepadalo takřka na každém kroku. Někdy měl vidění tak výrazná,
že musel přerušit kázání a snažil se zachycovat zprávy z duchovního světa.
Býval tak zmaten, že netušil, co se s ním vlastně děje. Zde je ukázka z
jeho kázání z 18. března 1962, v němž je zachyceno, jak se tvořila jeho
proroctví. Bylo to během kázání, kdy mluvil o padlých denominacích a napadal
Billyho Grahama a letniční hnutí.
“Ó nyní se něco děje.
Vidím, jak to kolem mne přechází. Duch to zachytil. Amen. Vím, že toto
je pravda. Je to TAK PRAVÍ PÁN. Vidění právě přišlo. Skoro nejsem s to,
abych pokračoval. Pokaždé, když se podívám, vidím, jak se to přede mnou
rozvíjí. Potom je vidění přerušeno, a já se opět vracím k své úvaze. Několik
z vás, kteří tam sedíte, jsem se pokoušel pozorovat.
Potom jsem pohleděl pryč, avšak všude, kamkoliv jen pohlédnu, je mi něco
ukazováno.” 37
22. prosince 1962 měl Branham vidění, že
na zem sestoupí sedm andělů zahalených v oblaku a v tomto vidění také spatřil
krajinu a jednotlivé události. Toto vidění oznámil 30. prosince členům
svého sboru.Vidění se naplnilo 28. února 1963, kdy se s několika přáteli
vypravil do Tucsonu na lov. Sám vystoupil na vrcholek hory a jeho přátelé
šli jiným směrem. Náhle se ozvala detonace. Když Branham vzhlédl k nebi,
spatřil sedm andělů v oblaku, do kterého
byl vtažen. Andělé stáli proti Branhamovi ve formě pyramidy a jejich perutě
se navzájem dotýkaly. Anděl stojící nejvíce vlevo Branhamovi sdělil: “Navrať
se do Jeffersonville, odkud jsi přišel, neboť nastal čas, aby bylo otevřeno
sedm Pečetí.”38
Branham tuto příhodu mnohokrát ve svých kázáních i osobních svědectvích
opakoval a dovolával se svědectví mužů, kteří s ním toho dne vyrazili na
lov. Jednalo se o stěžejní svědectví pro kredibilitu jeho služby učitele.
“Není to tak dlouho,
když jsem se ohledně toho tématu modlil na vrcholu hory v blízkosti Tucsonu.
Vynechali vyučování, aby se mohli podívat na ohnivý sloup, který kroužil
nad horou, zformoval se do trychtýře a stoupal a klesal. Jsou zde lidé,
kteří to vědí a viděli to.”39
Smaragdový mrak, který se tehdy počátkem
roku 1963 v Tucsonu objevil, měl údajně podobu tváře Krista a stal se –
vedle světelného sloupu na Branhamovou hlavou a hvězdy, jež se v roce 1933
objevila nad místem křtů – dalším fyzikálním fenoménem, který zaujal sekulární
vědu. Jeho existencí se tehdy zabývaly časopisy “Life” a “Science.”
Výzva všem křesťanům a tragická
smrt
Série kázání, kterou Branham ve dnech od
17. do 23. března na tento andělský pokyn učinil, vytýčila zcela novou
eschatologii a ostře se postavila proti existenci křesťanských denominací.
Od té doby nabrala Branhamova kázání spád. Jejich tématem byly doktríny
o zvrácenosti žen v důsledku jejich “dopuštěného stvoření,” a zvrácenosti
denominace jako úřadu. Na základě vztahu Adama a Evy zde Branham
rozvíjel učení o Kristu a církvi. Byl přesvědčen, že Eva počala Kaina skrze
ďábla a zrovna tak věřil, že skrze ďábla církev počala denominace. Došel
k závěru, že být členem denominace vlastně znamená být synem ďábla a přijmout
znamení šelmy (Zj 13.16). On, jakožto
prorok poslední doby, toto učení přinesl skrze rozlomení “sedmé pečeti,”
které se projevilo manifestací v Tucsonu a Branhamovi dáno na základě odhalení
“Božího tajemství” (Zj 10,7). Tato učení však lze v Branhamových kázáních
vystopovat i dříve, avšak nyní byla
doktrína stále otevřeněji a zřetelněji vyjadřována. Nakonec Branham vyzval
světovou církev k vystoupení z denominací.
V témž roce se Branham rozhodl své učení
přednést i na shromáždění křesťanských obchodníků v Los Angeles v Kalifornii.
Jeho výklad byl tak šokující, že okresní představitel Assemblies of God
přišel na pódium, aby se skutečně o obsahu Branhamova kázání ujistil.40
V tu chvíli však přišel na pódium i mladý baptista Danny Henry a přestože
mu údajně vše nadpřirozené bylo cizí, pronesl poselství v jazyku. Shromáždění
bylo přítomno několik lidí, kteří v poselství rozpoznali jasnou francouzštinu.
Jeden z nich byl Američan, druhý Francouz a třetí překladatel francouzštiny
pro OSN. Všichni, nezávisle na sobě pořídili překlad
proroctví, jehož pravost tento překladatel ověřil. Znělo následovně:
“Protože jsi zvolil úzkou,
těžkou cestu – následoval jsi vlastní volbu. Učinil jsi správnou a jasnou
volbu. A je to má cesta. – Kvůli tomu důležitému rozhodnutí tě očekává
velký podíl v nebi. Jak nádherné rozhodnutí jsi učinil. Toto samo v sobě
je to, co dá mocné vítězství v božské lásce.”41
V roce 1965 Branham vyslovil své poslední
proroctví o zkáze západního pobřeží USA, kdy se jeho část měla odtrhnout
zemětřesením a skončit v moři.42
Pak jeho život dramaticky skončil tragickou smrtí. Dne 18. prosince 1965
se vůz s W. M. Branhamem čelně střetl s vozem, řízeným čtyřmi mladými Mexičany
a Branham, přesně na štědrý den téhož roku, následkům zranění podlehl.
Doktrinální část
Kde se stala chyba?
Budu-li se v následujících řádcích pouštět
do popisu jednotlivých doktrín, jsem si vědom kritiky, kterou je možné
vůči mému způsobu práce vznést. Totiž, že uvádím do souvislosti doktríny,
které se u Branhama projevovaly postupně, během mnoha let. Svůj způsob
práce však ospravedlňuji skutečností, že tyto doktríny do sebe zapadají
jako ozubená kolečka v hodinovém strojku a vytváří tak něco, čemu pracovně
říkám “duch doktríny”. Teprve, když k sobě přiložíme několik částí leporela,
zjistíme, že dohromady dávají ucelený
obraz. Co naplat, že některé jeho součásti pochází z roku 1933, kdy Branham
uslyšel z nebe hlas, který jeho službu postavil na služební úroveň proroka
Eliáše a jiné z roku 1963. Avšak již ve dvaceti letech měl Branham vidění,
které později interpretoval jako potvrzení
své doktríny o nečistých denominačních křesťanech.
Ten kvas, který později prokvasil celé
těsto, zde musel patrně být již někdy ve třicátých letech. Osobně se domnívám,
že Branhamova setkání s letničními Oneness, mohla, ale také nemusela, být
tou mrtvou mouchou, jež postupně zkazila celou mast. Je také dost dobře
možné zpochybnit Branhamovou službu jako celek a i k tomuto soudu existuje
dost věrohodných důkazů.
Doktríny, které nyní budou popsány, však
představují období, kdy se Branham již pozvolna vydával vlastní cestou.
Nepředstavují ale dobu jeho hlavních světových tažení, kdy byl křesťanskou
veřejností, jako např. americkým evangelistou Billy Grahamem vřele přijímán.
Pro návaznost na další kapitoly této knihy je však nutné uvést
právě tyto věci, neboť doktrinální stránku nástupnických uskupení ovlivnily
nejvíce.
V čem se však shodují jak Branhamovi stoupenci,
tak mnozí jeho kritici, je skutečnost, že jeho rukama se děly zázraky ať
učil co učil.43
Nemoc a uzdravení
Učiňme na chvíli výjimku od strohého popisu
doktrín a pokusme se sestavit Branhamovu doktrínu božského uzdravení na
základě přepisů z jeho uzdravujících shromáždění.
Původ nemoci
Přes všechny doktrinální kontroverze provázely
Branhamova kázání neobvyklé divy a zázraky. On sám věřil, že činit zázraky
na jeho shromážděních je Boží povinností. “…stanou se všechny druhy
znamení a zázraků, neboť Ježíš Kristus to zaslíbil... On je povinen je
při vás splnit…”44 Také
věřil, že veškeré nemoci jsou způsobeny satanem a přítomností démonů v
těle, lhostejno zda u nevěřících, či křesťanů. “Nádor je démon. Každá
nemoc je od ďábla. Bůh nestíhá své děti nemocí, to dělá ďábel…”45
Branhamova pozdější uzdravující shromáždění
mívala standardní průběh. Nejdříve Branham kázal o svých zážitcích a viděních,
přičemž vždy zmiňoval ta nejčerstvější. Pokaždé ale zopakoval své původní
andělské povolání ke službě uzdravování (1916) a vysvětloval znamení, která
při něm obdržel. Dovolával se toho, že lidé k tomu, aby mohli být uzdraveni,
musí těmto znamením uvěřit. “On mi řekl: Budou ti dána dvě znamení jako
proroku Mojžíšovi. Takto ti lidé uvěří…”46
Někdy se přímo lidí ptal, zda věří, že není od Zlého47
a zasliboval: “On mi řekl, jestliže dokáži,
že mi lidé budou věřit, a budu-li upřímný při modlitbě, nebude moci modlitbě
nic odolat.”48
Uzdravovatel přichází
Když vzbudil v sále dostatečné očekávání,
objevilo se světlo, které nazýval “Kristem,” “Duchem svatým,”
“Andělem Páně” nebo “oblakovým
sloupem.” Věřil, že se jedná o stále tutéž
osobu – Boha. Dokud se tato osoba neobjevila, aby mu mohla zjevovat za
koho se má modlit, stále kázal. Často ukazoval i fotografii pořízenou z
disputace s Dr. Bestem a tvrdil, že je to “jediná
vědecky potvrzená fotografie nadpřirozené bytosti”49
Na videosnímku z roku 1954, což je v podstatě
vrchol jeho služby, je zaznamenán okamžik, kdy čekal na příchod oné tajemné
bytosti, aby z jejích rukou převzal kontrolu nad lidmi v sále.
“Vy víte, že na něco čekám
– je to tak – na Anděla Páně. To je pravda. Jsem tak bezmocný, jak jen
mohu být, stejně jako vy všichni, tak tu jsem a možná, že tu sedí i kritikové.
Kolik z vás vidělo jeho obraz a ví o mých shromážděních, ve kterých věda
pořídila tento snímek?” [Branham ukazoval fotografii s ohnivým
sloupem nad svoji hlavou]. “Velké světlo,
které přichází dovnitř. Můžete se na něj podívat…”50
Čím dříve se branhamovi
podařilo vzbudit v lidech touhu a očekávání, tím dříve se “ohnivý sloup”
objevil. Nyní, když se po dalších pár minutách kázání konečně dočkal, mohl
celou situaci pevně uchopit do svých rukou a převzít vládu nad shromážděnými.
“On je zde, Duch svatý. Nuže, jménem Ježíše Krista, Syna Božího, beru
každou osobu zde pod svoji kontrolu (!),
ke cti Boží.”51
Duchovní dary
Po těchto slovech se začalo naplňovat zaslíbení
anděla a Branham ve viděních spatřoval, odkud lidé přicházejí, jak se jmenují
a jakou chorobou trpí. Nezřídla se stávalo, že nádory padaly na zem jako
banánové slupky. Zde je příklad rozpravy Branhama s ženou, kterou nikdy
před tím neviděl a která je i zaznamenána televizní kamerou.
“Měla jsi – vidím, velkou
srážku. Je to nehoda. Auto bylo vrak, bylas vyhozena do vzduchu a něco
ve tvé šíji se vykloubilo, což způsobilo rakovinu v tvém krku. Jsi vyučena
v Písmu. Věříš, že Ježíš Kristus tě uzdravuje? Ó Bože a Otče, ve jménu
tvého Syna Ježíše Krista, na základě autority Slova Božího nařizuji této
zlé věci, aby opustila tuto umírající ženu. Satane, jsi odhalen, tedy vyjdi
z té paní, neboť církev živého Boha ti říká, abys jí opustil ve jménu Ježíše
Krista. Amen. Nyní sestro, okamžik,
prosím. Rád bych ti ještě něco řekl. Ovšem, víš, že je to nyní pryč. Také
to tak zůstane. Podívej, jak máš hladký krk. Všechno ji opustilo. Nádor
zmizel. Jdi nyní svou cestou a buď vděčná a šťastná. Raduj se.”51
Světlo znovu a znovu Branhamovi ukazovalo,
za koho se modlit a ve vidění se mu promítal život dotyčného. Byl přesvědčen,
že i Ježíš získával informace o smýšlení lidí stejným způsobem - skrze
vidění. Při modlitbách o zjevení “ohnivého sloupu” proto prosil následujícími
slovy.
“Nebeský Otče, jelikož
tvé Slovo je pravda, potvrď své Slovo znameními a zázraky vzkříšeného Ježíše.
Víme, že když byl na zemi, nenárokoval si být velkým mužem. Požadoval jen,
abys mu ve viděních ukázal, co má dělat.”52
Někdy jej při očekávání světla rušilo umělé
osvětlení a on nemohl Ducha svatého zaostřit. “Mohl by někdo obrátit
to velké světlo? Někdy přijde Duch svatý a mnozí z vás ten obraz viděli
53
Když bylo na jeho žádost zhasnuto, mohl opět prohlásit: “Vidím Ducha
svatého tam v tom rohu. Je nad černou ženou…vidím, že světlo tu paní ještě
sleduje, je to ona, která právě odešla?”54
Moc podvědomí
Po těchto manifestacích již Branham nebyl
nucen biblicky dokazovat, zda satan je, či není původcem všech nemocí nebo
zda je, či není každá nemoc projevem zlého ducha. Lidé viděli, že tato
teologie “funguje v praxi” a víc jim nebylo zapotřebí. Světlo však obvykle
viděl pouze Branham, a proto neustále lidi v sále povzbuzoval k víře. Dalo
by se říci, že vzbudit silné očekávání přítomných v sále a přesvědčit je,
že za uzdravení zodpovídá neidentifikovatelná
bílá duchovní osoba, bylo to nejdůležitější, co Branham ke svým zázrakům
v pozdějším období své služby potřeboval. Vysvětloval při tom, že jeho
cílem není zasáhnout lidskou mysl, nýbrž lidské podvědomí.
“Máte vědomí a podvědomí.
Snažím se tedy pomocí Ducha svatého pracovat na podvědomí. První je vědomí.
Mohl bych se zde někoho zeptat: “Věříš?” “Ó ano, pane!” Věříš tomu zde,
ale jak je to s vědomím zde dole? To je to, které pohání loď. Ne ten muž
tam nahoře, na velitelském můstku, ale ten člověk dole ve strojovně. Někdy,
když usneme, vcházíme do podvědomí a sníme. Zdá se vám o věcech, které
jste dělali, když jste bděli.”55
Věděl, že k navození atmosféry, ve které
by mohl vzít věřící “pod svoji kontrolu” je nutné, aby se
lidé dostali do stavu, který je podobný spánku,
kdy podvědomí je aktivní, ale při tom, aby člověk bděl a mohl tak své podvědomí
používat k aktivní činnosti. Tedy aby jeho vědomá a podvědomá část aktivně
spolupracovaly. Vůdčím prvkem v těchto případech mělo však
být lidské podvědomí. Věřil, že právě tohoto stavu dosahovali proroci a
vidoucí.
“Vy, kteří jste měli před
mnoha lety sny, si na ně jistě vzpomenete. Tedy jedna část vašeho vědomí
u toho byla přítomna. Souhlasí to? nebo
si na mnohé sny, které jste měli před lety nevzpomínáte? Tedy podvědomí
člověka, který spí tvrdě, zůstalo daleko, nedostihne jej. Podvědomí vidoucího
však není tam někde. Ještě je zde. Je přesně tady. Neusíná. Jeho oči jsou
otevřené a vidí.”56
Těžko říci, zda si Branham uvědomil, že
touto teorií v podstatě navazuje na poznatky vídeňského lékaře Sigmunda
Freuda. Ten viděl v aktivaci podvědomí nevídaný zdroj lidského potenciálu,
který se dal dešifrovat právě skrze sny. Jeho následovník, švýcarský psychiatr
Carl Gustav Jung, poté už podvědomí resp.
“nevědomí” viděl – podobně jako Branham - jako prostředek pro komunikaci
s nadpřirozenem.57
Jako prostředek k dosažení těchto stavů u obou lékařů sloužila hypnóza.
Duch nemoci
Branham si byl velice dobře vědom, že jeho
shromáždění budí pozornost a stále víc se setkával s těmi, kteří jeho zázraky
považovali za působení démona. Na tato nařčení měl pohotovou odpověď.
“Snad řeknete: “Ďábel také uzdravuje.” Nuže, Ježíš řekl, že to nedovede.”58
Jelikož učil, že nemoci jsou způsobovány démony a jejich vyléčení závisí
na vypuzení zlého ducha, potom, na základě citace verše “Jestliže satan
satana vyhání, pak jeho království je rozděleno”59,
mohl Branham každé uzdravení považovat za božské. Kdo se však s jeho doktrínou
o démonickém původu všech nemocí neztotožnil, ten se s jeho argumentací
nespokojil. Branham proto svou démonologii rozpracoval do podivuhodného
celku. Věřil, že nemoci, jako např. rakovina nebo šedý zákal, jsou způsobeny
démonem, který způsobil zvětšování buněk v organismu a nyní je duchem smrti
oživuje a stává se tak životem nádoru.
“Každá osoba vzniká jako
malá buňka; buňky se začínají rozvíjet a další buňky se k tomu přidávají
podle druhu života, který v nic je, který člověka vytváří. Buňka ve zvířeti
vytváří zvíře, ptačí buňky ptáka. Každý vždy podle svého druhu. Ale démon,
který způsobuje nádor – nemusí být pouze v nádorech - začíná buňky zvětšovat.
Například u rakoviny. Začíná buňky zvětšovat a zvětšuje stále více a více.
Nyní má život a je životem, právě tak, jako jste se vyvíjeli vy, v těle
své matky. Je to totéž… tento život vaším životem není. Je to cizí život,
to je však život ke smrti nebo správněji duch smrti. Je to smrt. Nepatří
to do vás. Dříve to tam nebylo, ale teď to tu je. Nuže, kdo to tam vnesl?
Přichází to jen skrze jednoho a to
je ďábel… Hleďte, když toto zemře, kupříkladu šedý zákal. Když tento duch
opustí osoby, které mají šedý zákal, říkají: ”Ach vidím, já vidím. A příští
den již vidí mnohem lépe..”60
Dodnes se však najdou lidé, kteří dosvědčují,
že lidé, kteří se nechali Branhamem uzdravit, byli již za několik dní znovu
nemocní, případně se jejich stav ještě více zhoršil.
“V té době, myslím, že
to bylo v roce 1947, jsem byl v denominačním sboru naší biblické školy
v Saskatoonu. Uzdravovací shromáždění byla pořádána ve sborové posluchárně…
uzdravovatel této kampaně byl William Branham z USA. Když W. Branham uzavíral
své shromáždění ve sborové posluchárně, mohl jsem ho vzít za ruku a vodit
ho od třídy k třídě po celé škole, aby se mohl modlit za ty, kteří nebyli
schopni navštěvovat veřejná shromáždění
nebo stát v uzdravovacích řadách… Běžná praxe W. Branhama byla, že vzal
ruku nemocného a pak mu řekl asi tohle: “Vibrace ve vaší ruce mi říkají,
že máte rakovinu. Ale budu se za vás modlit, aby vás Pán uzdravil." Když
se modlil, říkal asi toto: “Vibrace zmizely, rakovina je mrtvá. Jste uzdraven!
Ale budete ještě tři dny trpět, dokud vaše tělo nevyvrhne smrtelnou podstatu
rakoviny. Ale nemějte obavy, jste uzdraven! Jenom důvěřujte Pánu… Čas plynul,
kampaň skončila a W. Branham a jeho
skupina odjeli. A pak jsme viděli výsledky ověřené časem. Byla to pro nás
těžká doba, zvlášť pro mne. Jeden po druhém, z těch, co jsem osobně viděl,
že byli “uzdraveni” (a já to podle uzdravovatele také prohlašoval), zemřeli.
Naše víra byla tvrdě zkoušena.” 61
Branham na to v každém případě měl své
vysvětlení.
“Ovšemže, jestliže život
vyjde, nádor je mrtvý, ale je-li nádor vevnitř, nemůže odpadnout. Když
odumře, bude tam několik dní ležet a začne se scvrkávat tak, jako zde,
na povrchu těla a buňky se začnou rozpouštět. Pak dostanete horečku. Přirozeně,
neboť je to jako infekce. Srdce pumpuje krev a čistí tělo. Tady je velký
kus masa, které je volně ve vašem těle. Pacient náhle onemocní a pak řekne:
“Ach, cítil jsem se tak dobře na pódiu a potom ještě dva dny,
ale myslím, že jsem uzdravení ztratil.” Ach, bratře, sestro, to je to nejlepší
znamení na světě, že jste byli uzdraveni. Vidíte! Potom začnete pochybovat
a tak jistě jako vaše víra ten život usmrtila, tak jej vaše nevíra opět
vrátí. Vidíte, tak to bude.” 62
Uzdravení
Když se Branhamovi podařilo v sále vzbudit
dostatečné očekávání a lidské podvědomí bylo aktivováno, služba kulminovala.
Už neuzdravoval jen jednotlivce, osvícené ohnivým sloupem, ale celé skupiny
lidí, které trpěly nějakou chorobou. Jednou to byli “nefrotici” jindy “kardiaci”
nebo lidé s nádory a vždy vymítal z davů démony, kteří za touto chorobou
stáli.
“Každá osoba, která má
srdeční potíže, nechť vstane. Můžete být nyní, lhostejno, co to je, uzdraveni
od srdeční choroby… A nyní přikazuji této démonické moci, která tyto lidi
srdeční chorobou spoutává, aby z jednoho každého vyšla ve jménu Ježíše
Krista. Amen.”63
Když byla atmosféra v bodu varu, uzdravoval
Branham dokonce již všechny přítomné přikazujíce už nejen jednotlivým duchům
nemoci, ale i samotnému satanu.
“Všemohoucí Bože, který
jsi stvořil nebe a zemi, prosím nyní, aby každá démonická moc v této budově
byla zlomena. Moc Ježíše Krista nechť se zjeví. Pane, my nejsme poraženi.
Satane, přikazuji ti ve jménu Pána Ježíše Krista, vyjdi ven z lidí.”64
Některé charismatické skupiny, ať vědomě
či nevědomě, těchto technik – jako např. uzdravování celých skupin lidí
se společnou chorobou, či masové vymítání démonů z davu - při svých shromážděních
používají do dnešní doby.
Pád člověka
Žena v řádu stvoření
Podle Branhama Bůh Evu uvedl v život jako
nejnižší ze všeho stvoření, jako vedlejší produkt z Adamova žebra proto,
aby Adama svedla. “Ona je vedlejší produkt muže a nikoliv z přímého
stvoření Božího. Bůh stvořil celek, potom vyňal z jedné části svého stvoření
něco ven a učinil pomocnici.”65
“Ona je překroucením původního stvoření.”66
“Eva v původním stvoření
nebyla… nic není tak utvořeno, aby mohlo tak snadno svádět a zároveň být
svedeno jako žena... Nic na světě v Božím stvoření nemůže být tak nemorální
a klesnout tak hluboko… Svině nemůže být nemorální, fena nemůže být nemorální.
Žena je ta jediná, která může… důvod, proč to žádná samice zvířete nemohla
učinit, spočívá v tom, že byla originálním stvořením. Ale žena nebyla originálním
stvořením.”67
Žena jako samice je totiž dle Branhama
ke svádění vybavena svoji krásou. Je proto na rozdíl od všech zvířecích
samic hezčí než muž – samec, zatímco zvířecí samci jsou hezčí než samice.
Tuto krásu v ženě formuje ďábel k tomu, aby lidské pokolení, skrze svádění
bezbraných mužů, stále více propadalo do propasti hříchu. Vždyť “ona
je z ďábla.”68
“Ona jediná je utvořena
tak, aby mohla žít neslušný a nečistý život… U všech ostatních stvoření
Božích je mužská část krásnější… ale u lidí je to žena, která je krásná,
ne muž... Její formovatel, Satan se jí také ještě v těchto posledních dnech
zabývá… v těchto posledních dnech ji satan inspiruje, neboť on je jejím
tvůrcem.”69
Semeno hada
Žena, jako jediná samice z celého stvoření,
měla původně dar cudnosti. Ona však toužila po pohlavním styku, a to –
na rozdíl od zvířat - v kteroukoliv roční dobu. Místo toho, aby svůj chtíč
skrze cudnost chránila, rozhodla se pro nemravný život, který se dodnes
projevuje tím, že ženy nosí šortky a malují se. To proto, aby vyprovokovaly
muže k uspokojení svých vlastních, tělesných žádostí, což způsobuje satanský
duch, který v nich přebývá.
“Mnohé z vás žen se oblékají
neslušně, když jdete na oběd, a vystavujete se takto před muži. Ježíš řekl:
“Kdo by jen na vdanou ženu se žádostí pohleděl, zcizoložil již v srdci
svém.” Kdo je potom vinen, ten muž, nebo ty? On je muž a je učiněn tak,
aby mohl ten akt vykonat. Ale ty jsi žena, která by měla odmítnout. Proč
se takto předvádíš? Přece ne proto, že je to pohodlné. Tak tomu přece nemůže
být, když ve svých šortkách napůl mrznete. To nemůže být pohodlné. Co je
to tedy. Je to kvůli neslušnosti. Nechcete to přiznat, ale Bible říká,
že to tak je. Je to pravda. Je to nečistý duch ve vás. Nechtěly byste být
neslušné, avšak nepoznáváte, že jste
duchovně nečisté, protože se neslušně předvádíte.”70
Pro tuto svoji vlastnost Eva podlehla satanovu
pokušení a měla s ním pohlavní styk. Tak zcizoložila “duchovně i fyzicky,”71
otěhotněla a z cizoložství se narodil Kain, vlastní Syn ďábla. Eva tím
zkřížila semeno lidské se semenem hada a každý člověk se proto nyní rodí
s ďáblovou přirozeností.
“Ona zcizoložila, skrze
to vzešlo to první dítě: Kain, vlastní syn Satana.”72
“Eva, žena, učinila to první křížení, které se kdy stalo… Bůh jí přece
řekl: Buďte plodní a množte se a zploďte zemi. Avšak ona odešla a stala
se děvkou.” 73
Původní plán stvoření
K pádu člověka však nikdy nemělo dojít.
Dokonce ani sexuální rozmnožování Bůh pro člověka neměl v úmyslu. To vše
je následek Evina cizoložství se satanem. Branham věřil, že původní Boží
příkaz “ploďte se a množte se” (Gn 1,22) byl zamýšlen duchovně, nikoliv
fyzicky. Eva měla uvěřit Božímu Slovu a otěhotnět jím. Avšak uvěřila slovu
ďábla, spáchala cizoložství, a toto originální Slovo zkřížila. Původní,
duchovní plození, ke kterému byla povolána,
spatřoval Branham v analogii s početím Krista. Marie počala Krista tím,
že přijala Slovo Boží – Semeno - a otěhotněla z Ducha. Tak mohla později
porodit Božího Syna.
“Mluvené Slovo Boží zrodilo
skrze jednu pannu tělo. Do toho těla vešla voda, Duch. On ho umyl vodní
koupelí Slova, vešel do něho a přebýval v něm.”74
“Jestliže Bůh a jeho Slovo se stanou jedno (Hallelujah!), to znamená, že
když Duch Boží zavodní Semeno Boží, Slovo Boží, zrodí se Bůh.”75
Po tomto hříchu, kdy Eva smísila druhy,
již nebylo duchovní plození možné, neboť lidstvo bylo zkříženo. Bůh proto
uzavřel se svým lidem jinou smlouvu, kdy k plození docházelo skrze pohlavní
žádost: “Nyní již neměl být svět zalidněn jako na začátku skrze originální
stvoření, nýbrž skrze pohlavní žádost.”76
Původní Boží plán to však nebyl! Byl to plán ďáblův. “…všichni ostatní
se narodili skrze pohlavní žádosti podle plánu ďábla.”77
Dvě Boží smlouvy
Existují tedy dvě smlouvy, které Bůh s
člověkem ohledně rozmnožování lidského pokolení uzavřel: ta původní,
která byla dána zpočátku, a podle které se měly děti rodit duchovně
– z prachu země - a druhá smlouva,
která platí nyní, a na základě které se lidé rozmnožují sexuálně.
“Nyní jsme obdrželi jednu smlouvu pro “produkt”
a jednu pro “vedlejší produkt.. Máme teď dvojí smlouvu. Nejdříve byla jenom
jedna smlouva, Adam a Eva byla rovnocenní, jeden muž, jedna žena… Bůh udělal
jinou, novou smlouvu...”78
Tato doba však bude překonána a v budoucnu
bude Bůh opět volat své děti z prachu. Do té doby však lidstvo trvá ve
svém padlém stavu pohlavní žádostivosti.“Přijde opět čas, kdy již nebude
existovat žádný sex, nýbrž Bůh bude opět volat své děti z prachu země tak,
jako původně! Ne skrze nějakou ženu, nýbrž formováním hlíny, kosmického
světla a minerálů zase vykoná tvořitelský akt, jak to učinil pro Adama.”79
Antropologie
Stvořená přirozenost
Původní člověk – Adam - byl stvořen z prachu
země a jak již bylo uvedeno, zahrnoval ve své podstatě mužský i ženský
princip. “Muž i žena byli dosud v jednom a témže člověku”80,
což znamená, že Adam měl v sobě “mužského i ženského ducha”81
a byl tedy jak “mužský tak ženský v jednom.”82
Žena však v původním plánu stvoření vůbec
nefigurovala, byla stvořena až po všem ostatním stvoření, a proto je nejnižší
bytostí, “jediným vedlejším produktem z
celého božího stvoření.”83
Všechny ostatní samice byly Bohem stvořeny, žena však nikoliv. “Z něj
vzal on ženu. Je vedlejším produktem muže, neboť Bůh nemohl něco takového
stvořit. Prohledejte Písmo. To přesně souhlasí. Bůh jí nestvořil při svém
původním tvoření. Ne, stojí mimo.”84
Padlá přirozenost
Další lidé, počínaje Kainem, již byli lidé
se satanskou přirozeností, neboť Eva zkřížila druhy a od té doby v sobě
člověk tuto satanskou, po Kainovi zděděnou, přirozenost nese. Cizoložstvím
Evy s ďáblem se tak lidstvo dostalo pod prokletí, člověk propadl smrti
a stal se smrtelným. Branham byl o této teorii tak přesvědčen, že právě
v lidské smrtelnosti viděl nezvratný argument pro ospravedlnění doktríny
“semene hada.” Svým odpůrcům vzkázal.
“Jestliže stále ještě
popíráte semeno hada, pak se táži vás: Proč existují všechny tyto pohřby?
Ona se zkřížila. Jeden každý z vás je zkřížením originálu. To je ten důvod,
proč všichni musejí zemřít!”85
Proč musíte umírat, jestliže se nestalo skrze sex?”86
Branham však netušil “jakou technikou”
vlastně Eva zcizoložila, vždyť satan je duch, který nemá kosti a krev.
K tomu, aby mohl zplodit lidské stvoření, by musel mít tělo. Neměl ponětí,
jak k tomuto zkřížení vlastně došlo. Dozvěděl se to až z Božího zjevení,
při diskusi s letničním pastorem z Assemblies of God, který mu “spekulativní”
otázku ohledně této věci položil. “Bratře Branhame, kde je onen druh…
Kde je? Byl to šimpanz? Kdepak je to dotyčné zvíře?”87
Branham byl tak zmaten, že zprvu nemohl
nalézt slova, a tak, aby věděl jak má odpovědět, položil tuto otázku přímo
Bohu. Teprve v odpovědi z “vyšších míst” získal doktrinální jistotu. Satan
cizoložil ve formě hada!
“…řekl jsem: “Pane Ježíši,
ty jsi řekl: Nedělejte si starost, co máte lidem říci, neboť vám to v oné
hodině bude dáno.” Pane, co mám říci?” On řekl: “Řekni mu, že je to zde.”…
Řekl jsem: “Je to zde.,” ale nevěděl jsem kde. Zeptal se: “Kde?” A nežli
jsem mohl o tom přemýšlet, On řekl: “Je to had.” Přesně to to bylo, neboť
už není zvířetem na nohou, byl zlořečený a plazí se po břiše až do konce
svých dnů. Je zde. Souhlasí to? Oním jednáním, které koná, způsobuje u
ženy tentýž hřích, jako muž. Ona nabývá strnulého pohledu a dostavuje se
u ni vzrušení, jakého by u ní muž nemohl dosáhnout.”
88
Vykoupená přirozenost
Kristus však, jako ten, který byl narozen
z původního Božího Semene, nikoliv ze semene hada, vzal toto prokletí na
sebe. Každý, kdo přijme Boží Semeno, což je Slovo Boží, vykoření ze sebe
tuto satanskou přirozenost a stane se inkarnací Božího Slova. “…Slovo
ve vás se stane tělem. Stanete se dětmi Božími. Slovo plyne přímo z Boha
do vás, neboť jste se stali účastní jeho přirozenosti.”
89
Takovouto inkarnací jsou samozřejmě branhamisté,
ale nejen oni, byli jimi již starozákonní králové a proroci jako např.
Mojžíš. “Slovo zahalené do lidského masa bylo také v Mojžíšovi...
Jestliže je Bůh ve vás, nemůžete pak být
nic jiného… Ke komu se stalo slovo Boží? K prorokům. Neoznačil je Ježíš
za “bohy”?90
Toto Boží Semeno (Boží Slovo) však nemohlo v době Zákona přinést svoji
úrodu, neboť se lidstvo zatím nenacházelo v dispenzi Ducha, a zaseté Slovo
nemohlo být zavlaženo Božím Duchem. Příležitost se samozřejmě naskytla
až v Branhamově době, skrze jeho učení.
Pro tyto své úvahy si Branham často vypomáhal
teorií klasu: Původní zaseté semeno – předzvěděný Kristus – pokud je v
člověku zavodněno Duchem - vzroste a nejprve vytvoří stéblo. Ze stébla
pak vyroste klas. V klasu se nacházejí plevy a teprve v obalu plev se nacházejí
zrna, což jsou branhamisté. Zrno, které je
nyní zrozeno, je do podstaty stejné s originálním zrnem - a je-li původním
semenem Boží Slovo, Boží Syn, inkarnovaný Bůh - stávají se i branhamisté
předzvěděnými inkarnovanými Bohy.
“To malé semeno rostlo, ale ještě
nebylo jako původní semeno. Tak to bylo s poselstvím Luthera. Pak přišla
ostatní poselství jako Finneyho, Sankeae, Knoxe a Calvina a jiných. Bylo
to stále ještě poselství, ale neměli úplné zjevení, protože ještě nebyl
ten čas. Nemůžete dát klas na stéblo,
není-li tu ještě jeho čas. Ale nakonec vyjde původní semeno, které bylo
vloženo do země.” 91 “Život
je zase v zrnu. Co je to? Přesně totéž zrno, jako to, které bylo zaseto
do země.”92
Každý “branhamista” je tedy vtělením Boha
a živým Božím Slovem.
“Kristus je to originální
Semeno a toto originální Semeno bylo předurčeno předzvěděním Božím…On byl
to zjevení Slovo. Skrze každého dalšího syna je zjevováno totéž. To jsou
ti, kteří jsou předurčeni... “Jestli smýšlení Kristovo je ve vás, jste
to Slovo. Vy jste to živé Slovo Boží.”93
Avšak musí to být pravé Boží Slovo, nikoliv
slovo, které se káže v denominacích. Toto Slovo musí být stejné podstaty
s Bohem, a takové Slovo kázal pouze Branham. Jen ti křesťané, kteří přijmou
skrze Branhama setbu Slova, se tak stávají Boží inkarnací. “…vy již
neexistujete… Nejste to již vy, není to již ten člověk – je to Bůh v člověku.”94
Toto je klasický princip deifikace člověka,
se kterým se setkáváme v gnózi. Původní, tělesná přirozenost, je v gnostických
systémech považována za hříšnou a satanskou a teprve skrze zjevené poznání
se člověk ze zajetí této hmotné přirozenosti vymaňuje a přijetím pravdy
z “vyššího zdroje” se stává ve své podstatě Bohem. S teorií, že znovuzrozený
křesťan je inkarnací Boží stejně jako Kristus, se později
setkáváme u všech odvozených učení jako je hnutí Víry, Zjevení synů Božích,
Království nyní, Joelova armáda apod.
Christologie
Kristova přirozenost
Pro Branhama byl Kristus, jako pro miliony
křesťanů, inkarnovaným Slovem Božím, jež je samo Bohem. Problém však nastává,
prozkoumáme-li blíže celé učení a dáme-li si některé jeho doktríny do souvislosti.
Např. tvrzením,
“On přišel nejdříve jako
prorok, Syn člověka a jeho vlastní krajané ho ukřižovali. Potom, když přišel
Duch svatý, byl Synem Božím, neboť Bůh je Duch. On byl Duchem svatým. Žil
po věky církve jako Boží Syn. V tisíciletém království bude Synem Davida…”
104
Bůh se tedy v průběhu dějin pouze metamorfoval
do různých podob, ale vždy byl tou stejnou osobou. “Je tímtéž Bohem
po celý čas. Jenomže proměnil svoji podobu.”105
Kristus nebyl osobou Trojice, nýbrž Bohem, který byl obklopený masem, které
na sebe v dějinách spásy bralo různou podobu. “Bůh byl ve svém chrámu,
zahalen v lidském mase… oni jej vidět nemohli kvůli schránce z masa… on
byl v tom mase a to maso bylo závojem.”106
Pro tento masný závoj byl neviditelný Bůh lidským oči po věky skryt. Jeho
skutečnou, nezastíněnou podobu mohl člověk přesto spatřit na fotografii,
kterou Branham nosil u sebe.
Křest
Vzhledem k tomu, že pro Branhama bylo trojiční
učení ďábelským podvrhem,107
vždyť Otec, Syn a Duch svatý jsou jen Božími tituly, nikoliv osobami -
je přirozené, že se tato teologie musela odrazit i v křestní praxi. Neexistuje-li
Trojice, nač tedy křtít v jejím jménu? Jediným správným křtem musí být
křest ve jménu Pána Ježíše a jenom ten, kdo bude na toto jméno pokřtěn,
bude spasen. Každý, kdo se chtěl stát inkarnovaným Kristem a vtěleným Božím
Slovem, musel se s tímto učením ztotožnit.
“Každý, kdo je kdy křtěn,
musí být pokřtěn na jméno Otce, Syna a Ducha svatého. A jestliže jste nebyli
pokřtěni tak, že se to stalo na jméno Ježíše Krista, nejste na jméno Otce
a Syna a Ducha svatého pokřtěni. Pak jste byli pokřtěni na tituly, které
patří k nějakému jménu.”108 “Ukažte
mi v Písmu nějakou osobu, která kdy byla pokřtěna na použití titulů. “Ve
jméno Otce Syna a Ducha svatého.” Proč to tedy činíte? Kvůli nějakému vyznání
víry, které přináší zkřížené, mrtvé děti, bastardy, které jsou dvakrát
mrtvé a s kořeny vyrvány?”109
“Bůh… se projevil ve třech formách zjevení -jako Otec, Syn, Duch svatý-
a že jméno Boží zní Ježíš Kristus. To je to jméno Otce, Syna a Ducha svatého.”110
Prorok poslední doby
Přirozenost proroka
Z předchozích citátů nám musí být jasné,
že prorok, skrze kterého Bůh v daném čase mluvil, nemohl být opět nikdo
jiný, než inkarnovaný Bůh, Slovo Boha, obklopené a zastíněné masem.
“Po věky se Bůh
zjevoval skrze své proroky, a ti byli nejen proroky, byli bohové. To řekl
On. Co řekli, bylo slovo Boží. Byli tělem, ve kterém byl skryt Bůh…”111
“Bylo to tak, že Bůh přijal tvářnost muže v muži zvaném prorok. Slovo Boží
přišlo k tomuto muži, proto to nebyl ten prorok, protože prorok byl jenom
schrána, ale Slovo byl Bůh… Slovo v podobě člověka. Nezměnil svoji přirozenost,
změnil jen svoji podobu”112
Sám Branham věřil - neboť se považoval
za jednoho z druhu těchto proroků – že i on je stejné podstaty s Bohem,
neboť byl originální setbou Slova Božího – Semene, a tedy byl stejné podstaty
s Kristem. Uvědomíme-li si tyto skutečnosti, je nasnadě, že Branham sám
sebe, aniž by si toho možná byl dostatečně vědom, považoval za Krista.
Poslání proroka
Přímo se sice odmítal nazývat prorokem
- “lidé mne nazvali prorokem. Sám se neoznačuji za proroka,”113
avšak za koho sám sebe považoval, dal najevo dostatečně. Ve svém kázání,
kdy popisoval svůj rozhovor s farářem římskokatolické církve, který prohlásil,
že každé hnutí má svého představitele, a zeptal se, kdo je představitelem
letničních, Branham sice nechal tuto poznámku nezodpovězenou, nicméně dal
v plen, že by se letniční měli zamyslet nad tím, skrze koho k nim Bůh v
této době mluví. Branhamovo pochopení prorockého úřadu bylo totiž exklusivní,
věřil, že Bůh jedná v jednom čase pouze s jedním prorokem.
“Bůh jedná jenom s jedním
mužem v jednom čase… jeho slovo je zjeveno jednomu. Vždy to tak bylo. V
každém věku přišel jeden prorok se Slovem Božím, pokaždé, jak to čteme
v celém Písmu svatém, Slovo přichází jenom k jednomu proroku. V každém
věku je to stejné, i v církevních časových obdobích, od prvního až k poslednímu.”114
Je pochopitelné, že za proroka, s nímž
jediným Bůh “v tomto čase” jednal, považoval Branham sám sebe. Toto vědomí
vlastní výlučnosti se v něm utvářelo již od roku 1933, kdy uslyšel hlas,
který postavil jeho službu na úroveň Jana Křtitele. “Jako byl Jan Křtitel
poslán vstříc prvnímu příchodu Páně, stejně ty jsi poslán vstříc jeho druhému
příchodu”115
Svoji úlohu spatřoval v tom, že byl povolán ke konci časů k tomu, aby znovuzrozené
křesťany vyvedl z denominací a zvěstoval jim celou pravdu Božího Slova.
“Čas pohanů skončí posledním věkem církve. Až tento pomazaný posel vystoupí,
zaseje ovšem semeno celé Bible,”116
naznačoval svoji úlohu.
Ve své službě Branham neustále nacházel
další a další paralely, které mu korespondovaly s jeho důležitým posláním.
Při jeho památném lovu v Tucsonských skalách, kde mu “Pán zjevil” poselství
“sedmi pečetí,” popisoval Branham zážitek, který připodobnil ke zjevení
Boha Mojžíšovi.
“Vrátil jsem se tam, kde
jsem měl stát a ze vzduchu přišla vichřice, přihnala se shora dolů propastí,
byla tak mohutná, že vyrvala z vrcholu kusy skály 8 – 10 coulů v průměru
a mrštila jimi kolem nás. Pak to třikrát tlesklo a ozval se z toho hlas…
Mojžíš si žádal vidět Boha a Bůh mu
přikázal, aby šel a postavil se na skálu.”117
Tato zjevení byla dáno starozákonním prorokům
zpravidla jako posila, aby z manifestace Boží moci přijali ujištění o Boží
svrchovanosti ve chvílích, kdy jim hrozilo pronásledování vlastním lidem
pro zjevení, která se Izraelitům příčila. Také Branham tu odmítání své
osoby ze strany ostatních církví vysvětloval tím, že církve se protiví
zjevenému Božímu slovu zrovna tak, jako se Izrael bránil poselstvím těchto
proroků. “Ten
pravý prorok boží v posledních dnech bude zvěstovat Slovo. Denominace ho
budou nenávidět, ale on na ně nebude brát žádný ohled.”118
Soteriologie
Znovuzrození
Počátkem šedesátých let začal Branham již
vystupoval otevřeněji jako posel, který má církev uvést do nové etapy.
Aby jeho posluchači mohli do této dispenze vstoupit, museli prožít nové
narození z Branhamova plného Slova, a tak se mohli stát inkarnovanými Bohy.
Branham své doktríny začal rozvíjet tím, že křesťanům oznámil, že – pokud
stále ještě hřeší – nejsou znovuzrozeni,
a že tomuto znovuzrození musí nejprve předcházet smrt.
“Nejdříve musíte zemřít,
abyste byli znovuzrozeni. Máte-li v sobě stále ještě věci světa, nejste
znovuzrozeni. Jak si můžete činit nárok, že jste znovuzrozeni, když stále
ještě jste ve věcech tohoto světa?”119
Důležité je podtrhnout, že jeho poselství
byla určena církvi, nejednalo se o evangelizační shromáždění. Podstatné
je si uvědomit, že své následovníky – letité křesťany - nevedl k pokání,
nýbrž ke znovuzrození. Vyzýval je, aby položili svůj život jako oběť na
měděný oltář, neboť měď je znamení Božího soudu. Toto znovuzrození však
nechápal jako “nové narození,” nýbrž jako “zplození,” či “nové početí.”
“Když je duše strávena
ohněm, vystupuje kouř. Zdvihnete se i s obětí a budete přesazeni do toho
nebeského a pryč od věcí světa zapečetěni. Naše duše je na oltáři. Co se
stane s vámi, když jste zemřeli? Pak budete znovu počati, znovu zplozeni.”
120
Sebeobětování
Toto “nové početí” již nebylo založeno
na oběti Beránka, nýbrž křesťan měl obětovat sám sebe na “měděném oltáři”
– jenž se ve starozákonních dobách používal k oběti za hřích - a přejít
do tajemné podoby “nového druhu” křesťanů, ve kterých nyní obživne Boží
Slovo.
“Nepřinášíme Beránka jako
oběť, klademe se tam sami, jako hříšníci, abychom byli spáleni a proměněni
a stali se z nás znovuzrozením beránci… Co jste teď? Jste nově zplozeni
živým Slovem. Co je to? Slovo ve vás obživne… Co jste kdysi vidět nemohli,
to nyní vidíte.” 121
Cílem však bylo, aby křesťané zemřeli svému
smýšlení a hlavně učení křesťanských církví, ve kterých se nacházejí a
o kterých Branham prohlásil: “denominace – jsou děvky.”122 Tak křesťan zemřel církevní ortodoxii
a narodil se z učení Branhamova. Teprve tehdy začal “konvertita” vidět
tyto doktríny, které před tím “vidět
nemohl”123, jako pravdivé.
“Když se narodíte do nějaké
bratrské církve, pak to je to, co máte. Jste znovuzrozeni z ustanovení
víry, pak máte jen to. Když jste ale zrozeni z Boha, počati jeho slovem,
máte nového Otce.. Když se zrodíme jen do nějakého sboru, máme za otce
ten sbor… Falešní proroci přinášejí falešná zrození od ustanovení víry,
zrození od denominací. Tady to máte, letniční bratři.”124
Následováním tohoto učení vlastně křesťan
zrušil svoji původní smlouvu s Bohem, skrze kterou se považoval za znovuzrozeného
a uzavřel smlouvu novou, skrze kterou se stal “znovuzplozeným.” Se zatajeným
dechem můžeme sledovat, jak do sebe tyto věci zapadají a jak rafinovaně
je vlastně křesťan přesouván z původní smlouvy do smlouvy jiné, za kterou
patrně stojí světelná bytost, od níž
Branham tato učení přijímal.
Vymazání z knihy života
Snad už nás ani nepřekvapí, že jednoho
dne Branham řekl svým farníkům, že skrze přijetí jeho učení bylo jejich
jméno vymazáno z Knihy života. Aby mu tento, zřejmě tragicky pravdivý výrok,
prošel, vypracoval teorii o dvou knihách, a to knize Života a Knize zabitého
Beránka. Při “znovuzplození” je jméno křesťana odstraněno z Knihy života
a dostane se tak do věčného zapomnění. V této knize se nacházelo pouze
do té doby, pokud byl křesťan členem
denominace. Jakmile však křesťan denominaci opustí a rozvede se, záznam
zmizí.
“Kniha byla zahozena do moře zapomenutí
Božího.”125 “Vaše
stará kniha a staré manželství je zrušeno, je mrtvé a ani se nenalézá v
Boží paměti.”126
Křesťanovo jméno tedy bude, jakoby se v Knize života nikdy před tím nevyskytovalo.
“Nyní se vaše jméno nachází v nové knize, již ne v Knize života…”127
I když Branham učil, že toto jméno se nyní
ocitne v knize Beránka128,
zdá se, že první část doktríny, tzn., že jméno křesťana při jeho konverzi
k branhamismu z knihy života zmizí,
je asi jedinou správnou doktrínou jeho reformátorské teologie.
Nová přirozenost
Po novém narození křesťan, i když setrvává
ve svém sboru, obdrží novou přirozenost a stane se odlišným od ostatních
křesťanů. “Stará přirozenost zemřela a dostali jste novou.”129
Branham zde rád používal přirovnání
např. orlího mláděte mezi slepicemi. Stará kvočna – denominace - však mládě,
které se právě narodilo, nutí dělat věci, které neodpovídají jeho nové
přirozenosti. Orel však touží po větru – Duchu svatém. Náhle si “znovu
počatý” křesťan uvědomí, že skrze smrt na měděném oltáři získal novou přirozenost,
oddělí se od své denominace a bude následovat hlas orlice, své původní
matky, která jej nyní volá k životu v jeho
vlastní přirozenosti.
“V denominacích je mnoho
těch, kteří jsou vlastně orli. Není správné, když přihlížíme, že se pohybují
ve špíně a věcech tohoto světa. Je naším úkolem je vyvolat. Jednoho dne
přiletěla orlice. Myslíte, že ta stará slepice ho mohla ještě držet na
zemi? Ať kdákala sebevíc a říkala: “Pojď sem miláčku, tady jsem pro tebe
něco našla,” – jeho sklony směřovaly vzhůru a ono vzlétlo nahoru.”
130
Jindy Branham používal stejného příkladu
u kachny a kachního mláděte mezi slepicemi. “Tak
je to s křesťanem, který je znovuzrozen. Má
jiný původ, je z jiného vejce. Mám za to, že ještě mnozí v různých denominacích
a církvích se podobají kachně. Mají za vůdce kvočnu, proto nechápou.”131
Tím vlastně ukázal, že začne-li křesťan
následovat nové učení, změní se, a z domácího zvířete se náhle stane zvíře
divoké.
Démoni denominací
Člověk, který učí podobným doktrínám, by
patrně mezi křesťany mnoho nezmohl. Jeho učení by byla rázem odmítnuta.
Branham byl však někým, za kým stála letitá služba a všude jej předcházela
pověst velkého božího muže. Na luterány,
baptisty a metodisty udělalo velký dojem duchovní obdarování, kterým Branham
proslul. Avšak např. letniční z Assemblies of God se od hnutí Pozdního
deště, se kterou se pozdější Branhamova vystoupení spojují, distancovali
již v roce 1949, a poté znovu v roce 1957. Zázraky pro ně nebyly ničím
novým. Navíc z letničních řad přicházela na Branhamovu adresu nejtvrdší
kritika a dokonce i varující proroctví. V těchto kruzích proto neměl pozici
tak snadnou. Nezbývalo mu nic, než ocejchovat letniční obdarování jako
falešná, způsobená “duchy denominací” a vyzvat k exodu i křesťany z církví
letničních.
“Vy říkáte: “Bratře Branhame,
mluvil jsem jazyky.” To může být dobré. Je to hezké. Teď se dívám na jednu
ženu, která ke mně před časem přišla s viděním, které měla a k němuž jsem
obdržel výklad. Bylo těžké říci ženě letničního kazatele, že ještě nepřijala
Ducha svatého.”132
“Věřím v mluvení v jazycích, jistě. Avšak také jsem viděl, že ďáblové mluvili
v jazycích.”133
Ti, kdo neslyšeli a nebyli k těmto exodům
ochotni, či dokonce se Branhamovu učení protivili, byli zařazeni mezi ty,
jež byli svedeni denominačními démony, kteří oslepili jejich mysl. Byli
to neznovuzrození křesťané, kteří byli posedlí démony, kteří skrze ně mluvili
jazyky. Od této doby se traduje termín “duch církve,” což má být denominační
démon, který křesťany svazuje a brání jejich duchovní svobodě. “Lidé
dnešní doby přijímají kdejakého ducha. Jdou, přijmou ducha nějaké církve,
přijímají duchy, kteří se vydávají za Ducha Božího a jako znovuzrození…
mají ducha církve a duchy všeho druhu.”134
Branham však nabízel možnost se tohoto
vlivu zbavit, vyjít ze závislosti na denominačním duchu a ze svazku denominačního
hříchu se osvobodit. “Předejte se Bohu na okamžik, aby on ďábla, který
je ve vás, usmrtil – vyhnal – a vás vyhloubil, učinil dutými. Hned nato
dovolte Bohu, aby zasadil ve vás svůj vlastní život. Pak to nejste vy,
je to život Boží, protože je to Slovo Boží.”135
Ty křesťany, kteří jeho poselství odmítli
a nadále zůstávali ve svých denominacích, již Branham za své bratry rozhodně
nepovažoval. Na jejich adresu říkal: “Pes se vrací ke svému vývratku
a prase se vyválí v kališti. Proč? Jsou to psi a prasata. Proto se vracejí
ke kališti a vývratku. Nejsou znovuzrozeni. Kdyby byli znovuzrozeni, byli
by novými stvořeními.”136
Prubířským kamenem opravdového znovuzrození
byl až souhlas s jeho novými doktrínami. Kdo s nimi nesouhlasil, ten své
znovuzrození pouze předstíral. “Když se vám řekne o křtu na jméno Ježíše
Krista, odpovíte: “To je fanatismus, moje církev to tak neučí!” A potom
říkáte, že jste znovuzrození ?”137
Proto pro ty, kteří byli Branhamovým poselstvím
zasaženi, byla v dosahu voda k novému křtu. Kdo tedy ve víře následoval
jeho učení, Semeno Boží, opustil denominaci a nechal se pokřtít, byl zachráněn.
Tím definitivně ztvrdil novou smlouvu, jíž se rušila ta stará, “denominační”
a stal se fyzickou inkarnací Krista.
Eklesiologie
Sedm dispenzí
Své učení o padlých církvích Branham zasadil
do širšího dějinného kontextu. První apoštolská církev za doby apoštola
Pavla byla – dle Branhama- církví, která postupně prošla až do dnešní doby
několika etapami. Nejprve to byla církev apoštolská, jejíž nejvýznačnějším
představitelem byl apoštol Pavel, poté se stala církví
raně katolickou, jejímž představitelem byl Martin a v další etapě – středověké
katolické dispenzi- byl jejím představitelem Columba. Pak přišla reformace
s Lutherem, metodisté s Wesleyem a nakonec letniční hnutí, za jehož představitele
se Branham skrytě považoval. Celkem měla církev projít sedmi etapami –
dispenzemi – které rámcově odpovídaly sborům ze 2 a 3 kapitoly knihy Zjevení.
Efez
53 – 170
Pavel
Smyrna
170 – 312
Ireneus
Pergamon
312 – 606
Martin
Tytira
606 – 1520
Columba
Sardis
1520- 1750
Luther
Filadelfia
1750 – 1906
Wesley
Laodicea
1906 – 1977
Branham
Každý představitel dané dispenze byl zároveň
prorokem, přímou inkarnací Božího Slova, který v daném okamžiku přinesl
Boží zjevení pro svou dobu. Ta poslední etapa tedy nastala již za Branhamova
života a ohlášena byla rozlomením sedmé pečeti. To se stalo 28. února 1963,
kdy byl Branham povolán, aby se ve skalách setkal s Bohem, kde přijal zapečetěné
poselství. Jeho obsahem bylo, že církev vstoupila do své poslední, laodicejské
dispenze a že Kristus se znovu inkarnoval
v poslu pro tuto dobu. Tím zjeveným Synem člověka byl samozřejmě Branham.
Církev jej však odmítla, a proto on stojí za dveřmi a tluče.
“Toto se stalo neboť je
psáno, že v hodině poselství sedmého anděla podle Zj 10,7 všechna tajemství
Boží budou skončena a že nám bude v této poslední hodině ukázáno, jak je
Kristus vyobcován ze Své církve, a jak Syn Boží opět zjevil Syna člověka.”138
Obraz pyramidy
Obraz egyptské pyramidy měl být potvrzením
správnosti nastoupeného učení. Branham věřil, že pyramidy byly postaveny,
aby ukazovaly na historický vývoj církve. Této informace se mu dostalo
po modlitbě, kdy žádal Boha, aby mu řekl, jakým způsobem má církvi oznámit
učení o semeni hada. Na svoji modlitbu obdržel následující odpověď: “Vezmi
si své plnící pero a piš.”139
Po chvíli automatického psaní, kdy pero psalo, aniž by pisatel věděl, co
bude následovat, radostně zvolal: “Ó Bože, měj slitování. To je ono,
přesně to. Po tom jsem vyhlížel.”140
Branham s údivem zjistil, že ve stavbě pyramidy je vlastně Duchem svatým
zakódována historie i budoucnost církve.
“Ona je stavěna, jak je
průběh církve. Dolní část pyramidy symbolizuje počátek reformační doby,
kdy stačilo jen, že se někdo nazýval křesťanem a odmítl katolickou církev,
aby byl usmrcen. Tehdy bylo kázáno ospravedlnění vírou… Nato vystoupil
John Wesley a kázal posvěcení. Církev se zmenšila. Hleďte, takový byl vývoj.
Po době posvěcení Johna Wesleye přišla letniční církev, a Bůh dostal ven
ostatek. Všichni přijali Slovo. Když tu pak
byl čas letničních, přiblížilo se to již ke špičce, neboť dary byly opět
navráceny… Tak ta stavba pokračovala.”141
Každé nové patro se sestává z těch, kteří
pokročili ve vývoji dále. Nejvýše jsou zatím letniční, kteří přijali jak
ospravedlnění vírou, tak posvěcení a nakonec duchovní dary. Letniční, kteří
však nechtějí jít dále, se zkřížili a nebudou již použiti ke stavbě dalšího
patra. Ne však všichni, jen ti, kteří nebudou následovat Branhamovo učení.
“Bůh ty vyvolené bere ven z letniční církve, která se smísila. On je
vytahuje a dokončuje Slovo.”142
Vrchol pyramidy však zatím není dostavěn.
“Víte, že pyramidy nemají žádný závěrečný kámen?”143 Tímto úhelným kamenem má být
sám Kristus, kterého egyptští stavitelé zavrhli a v nynější dispenzi jím
bude Slovo vtělené v církvi, neboli Kristus sám, který bude pozůstávat
z nezkřížených letničních, kteří budou následovat Branhamovo učení – vrchol
reformace: dokonalá Nevěsta, inkarnace Boha v církvi.
Padlé církve
Následníci proroků jednotlivých dispenzí
však originální zjevené Boží Slovo smísili s vyznáním víry svých denominací,
a tak se dopustili stejného hříchu jako kdysi Eva, která zkřížila Boží
sémě se semenem hada. “Přesně to stejné činí denominace dnes. Ony konají
skutky ďábla, jejich otce. Vezmou vyznání víry a pokouší se je spárovat
se Slovem Božím. To učinil Satan, jejich otec, ďábel, na počátku.”144
Denominační křesťané tak sice zůstávají
formálními křesťany, ale jejich otcem již není Bůh, nýbrž denominace.
“Oni mají formu pobožnosti,” drží se denominací. Ty jsou jejich otcem.
Narodili se denominačnímu otci.…”145
Tito křesťané sice svědčí o svých prožitcích
s Bohem, věří, že jsou znovuzrozeni, avšak jedná se o klamné dílo démonů.
“Docela jedno, kolik citových prožitků jste měli, jste pořád ještě dítětem
ďábla…”146
I křesťan, kterého dokonce i Branham uznal
za znovuzrozeného, zemřel ve chvíli, kdy se stal členem denominace...
“V tom původním probuzení, když padl Duch svatý, byli lidé vyvoláni. Bůh
se pokusil jim dát své slovo, oni však organizovali, ustanovili se, založili
denominaci a zemřeli na místě.”147
Tato duchovní smrt se netýkala jen některých
tradičních denominací, které se mnohdy právem stávaly terčem kritiky v
probuzeneckých kruzích. Branham odsuzoval denominaci apriori.
“Luteráni, presbyteriáni,
baptisté nemají vodu. Jestliže se někdo obrátí, vzhlédne ke Kristu a uvěří.
Avšak ihned ho nějak někdy sváže denominace, vláha Ducha ho opustí, stává
se členem denominace a je mrtev.”148
Duchovní cizoložství
Starou římskou církev pro toto zkřížení
– cizoložství - nazval nevěstkou a protestantské denominace “děvkami”,
neboť přejaly její Trojiční učení a smísily je s originálním Semenem –
Božím Slovem. Místo toho, aby církve uspokojily žádost Krista a otěhotněly
s ním – jeho Slovem, otěhotněly vlastními doktrínami a tím se ze snoubenek
staly děvkami. S velmi podobným konceptem, i když rozdílným obsahem, se
můžeme setkat u adventistů a jehovistů.
“…Luther, Wesley a letniční
se vzepřeli stát se jeho částí skrze duchovní zplození a otěhotnět s další
částí Slova. Rozumíte tomu: Ona (církev) se vzepřela, zdráhala se. Luterská
církev odepřela Kristu ukojit jeho žádost s ní. Luther to odepřel… Ony
to slovo nepřijímají. Ony Krista odmítají a každá žena, která odmítne mít
s mužem dítě, nemá právo být jeho ženou. Amen.”149
Těmito spekulacemi, které byly již mnohokrát
zmíněny při popisu téměř každého bodu jeho učení, Branham dospěl k závěru,
že denominace je vlastně cizoložnou ženou, která uzavírá své děti pravdě
Božího slova, protože trvá na svých učeních a doktrínách a nechce jít dál.
Být členem denominace znamená být synem ďábla a nést znamení Šelmy.150
Zákon a milost
Na podepření svých argumentů si vypůjčil
Pavlovo učení o Zákonu a milosti. Církev, která žije v denominaci, je pod
Zákonem a nemůže být svobodná a oddat se z milosti Kristu.
“Tak je tomu s církví,
jestliže se snaží smíchat vyznání víry a denominace se slovem Božím. Ona
nemůže být oddána s nějakou denominací a zároveň být Nevěstou Kristovou.
Ona musí být buďto pro jednoho, nebo pro druhé mrtvá… Nemůže být oddána
s nějakou církví a světskými ustanoveními víry a současně být Nevěstou
Kristovou, neboť jedno stojí v protikladu k druhému… Ona nemůže žít se
dvěma manžely současně.” 151
Branham uvažoval, že stejně jako žena,
která nebyla zahrnuta v původním stvořitelském díle a která přijala slovo
hada a porodila syna ďábla, tak i denominace, která nebyla Božím záměrem
–“Bůh nikdy nezaložil denominaci. Odjakživa byl proti tomu. I Slovo
je proti tomu”152-
přijímá slovo ďábla (doktríny denominace), čímž přijme znamení Šelmy. Tímto
způsobem denominace rodí v cizoložství syny světa: “Rodí společnost
nemanželských Jezábel, které si malují své obličeje a nosí šortky.”153
“Abyste mohli být oddáni s druhým Adamem, Kristem –
Slovem, museli byste se od svého prvního manžela
oddělit tak, že byste jí zemřeli. Neboť ani jedna z nic nemůže přijmout
celé Boží Slovo… Jste-li sjednoceni s Kristem a stále ještě oddáni s nějakou
denominací, pak jste cizoložnicí…”154“Ó
církvi, k níž v celé zemi mluvím, odděl se od denominací, od té špíny,
od věcí tohoto světa, ode všech ustanovení, nařízení apod.”155
K tomu pak “prorocky” poznamenal: “Kdyby
pravda o manželství a rozvodu v tomto světle, jak to zde v Bibli stojí,
byla vynesena, rozbilo by to jednu každou církev v tomto a všech ostatních
městech, kdyby se pokusila s tímto vyrovnat” 156
Eschatologie
Pozdní déšť
Branham věřil, že před koncem dějin, který
plánoval na rok 1977, a kdy mělo nastat tisícileté království, se zjeví
církev pravá. To nastane tehdy, až bude zaseté semeno skropeno “pozdním
deštěm” a vydá úrodu. Plodem bude církev stejného druhu jako zaseté Slovo,
Boží Syn. K zasetí tohoto semene došlo těsně po válce, kdy evangelisté
jako B. Graham, T. Osborne, O. Roberts, T. Hicks a W. Branham, zaseli slovo
do celého světa. “Billy Graham dosáhl
svět. Letniční dosáhli svět, a Slovo vyšlo ke světu. Co je nyní? Nyní se
očekává pozdní déšť.”157
Raný déšť
Probuzení, ke kterému vlivem působení těchto
evangelistů došlo, však ještě nebylo oním “pozdním deštěm,” nýbrž “deštěm
raným,” který je v zemědělství používán k zavlažení setby. “Co jste
dostali v čase setby? Raný déšť. Napište
si to, jmenuje se to “moureh”…Znamená to poučení. Déšť poučení spadl.”158
Po tomto zavlažení nastalo období růstu,
kdy se znásobil počet členů ve stávajících církvích. “Semeno
musí být zaseto, a pak potřebuje vodu, aby mohlo růsti.”159
“déšť poučení těch denominací spadl…”160
Po spadnutí deště poučení nastalo období
jakéhosi “vegetačního klidu,” kdy ustala setba a rostlinky, aby mohly vydat
úrodu, čekaly na příchod pozdního deště. “Proč zmizely ty ohně probuzení?
Sotva je ještě něco slyšet o Billy Grahamovi a ostatních evangelistech.
Oral Roberts nepřivádí již v zemi oheň, jak to kdysi činil… Co se přihodilo..?
Stojíme krátce před žní. Semena byla zaseta.”161
Zároveň je toto období dáno k tomu, aby
denominační křesťané ještě mohli činit pokání z nebranhamovského učení.
Stejně tak jako Bůh čekal s deštěm, než Noe dostaví archu, čeká i nyní
s pozdním deštěm, dokud nebude nevěsta kompletní. “Proč ten déšť, který
až dosud spadl, nezrodil nevěstu Kristovu…? On prodlévá jako ve dnech Noemových
a Svoji Nevěstu připravuje.”162
Dobré a špatné semeno
Byl zde však jeden háček. Záleželo totiž
na tom, na jakou půdu bylo Slovo zaseto. Branham si v těchto svých úvahách
netroufl zpochybňovat pravost ostatních evangelistů, vždyť během celé své
služby s nimi spolupracoval a pokud by zpochybnil evangelium svých kolegů,
podrazil by tím nohy i své službě. Opakovaně proto zdůrazňoval, že “Tommy
Osborn a všichni, jsou dobří, bohabojní muži.”163
Nicméně oni zaseli Slovo do svých denominací,
a toto Slovo se zkřížilo.
“Vy můžete zkřížit koně
a osla, avšak není to nic trvalého. Vymře to. Avšak originál má život v
sobě. Opět se rozplodí. Doufám, že to nyní můžete vidět. Originál má život.
Z toho důvodu míním, že kulty, denominace a organizace zemřou. Historie
to dokazuje, že ony všechny jsou mrtvé…. Denominace, nebo ať cokoliv, budou
vyrvány.”164
Ačkoliv byla semena původně zaseta jako
Slovo Boží, zkřížila se hned po zasetí. Branham proto rozlišoval tři druhy
zasetých semen. První dvě byla denominační, tzn. letniční a baptistické
a třetí bylo pravou setbou Božího Slova.
“Tři rozličná semena byla
zaseta. Denominační skrze Billy Grahama. On byl ten hlavní rozsévač. Oral roberts jim byl pro letniční. I to
letniční semeno bylo zaseto. Já se nyní odvolávám na tu organizaci. Potom
ještě slovo bylo zaseto… Semena musí
být zaseta dříve než padne déšť.”165
Avšak teprve Slovo, které bylo zaseto mimo
denominace, může přinést potřebnou úrodu podle svého druhu, totiž Boží
Syny. Je více než jisté, že
se jednalo o setbu bratra Branhama.
“Chcete-li život z Boha,
začněte se Slovem Božím. Přijměte slovo Boží v jeho plnosti, a to v plném
rozsahu. Jestliže potom bude ta plnost Boží ve vás, déšť, který spadne,
vyvede právě to, co ve vaší zahradě jest. Jak je tomu nyní s vaším pozdním
deštěm?”166
Klín panny a klín nevěstky
Denominace je na tom stejně jako Eva po
cizoložství se satanem. “Ona nemůže porodit žádné duchovní děti Slova,
protože je sama křížení. Jak by mohla, je-li sama zkřížena s denominacemi?”
167 Avšak
pravá, nedenominační církev, která není znečištěna žádnými vyznáními, které
by se proti Branhamovým doktrínám mohly vymezit, bude podobna Marii, která
Slovem otěhotněla a porodila Krista. Až tedy Kristus, který je nyní inkarnován
v proroku Branhamovi, k nedenominační církvi, panně, přistoupí, může jí
oplodnit a ona, po příchodu pozdního deště, porodí semeno podle svého druhu
– inkarnovaného Krista.
“Z čeho se zrodil Ježíš?
Z panenského klína… Pravá nevěsta, právě tak jako Marie, bude mít panenský
klín pro Slovo, které je Kristus. Až Kristus, to Slovo, přijde k nevěstě,
bude ona totéž, co on… Mluvené Slovo se opět zrodí. Slovo Boží, které zde
na zemi bylo učiněno tělem, se zrodí skrze lidský klín…
Když se Slovo zrodí, je to Kristus.”168
Abraham a Lot
Branham si při vysvětlování svých konstrukcí
často vypomáhal i starozákonními obrazy. Představitelem apoštola, jenž
byl inkarnovaným Slovem božím byl Abraham,
který se oddělil od své denominace a zůstal na “volné noze,” zatímco Lot
odešel do Sodomy, kde založil denominaci.
“Jak je Abraham a jeho
skupina označována? Vyvolené Semeno. Ona nešla do Sodomy. Byli to poutníci
a přecházeli sem a tam. Oni cestovali sem a tam, nebyli žádnou denominací.
Avšak ten, který náležel k denominaci, odešel tam a postavil si město.
Lot se tam stal knězem nebo biskupem, nebo cokoliv to mohlo být – usedlíkem.
Seděl jako soudce v městské bráně.”169
Milostivý Bůh však ke konci času pošle
posly, kteří vyvedou křesťany, orlí mláďata, z denominací a ti se sjednotí
pod apoštolskou autoritou branhamova
učení. Těmito posly byli právě Graham s Robertsem, kteří Božím Slovem oslepili
zvrácenou denominaci Sodomitů: “…ani jeden v Sodomě neviděl, “kázání
slova zaslepuje oči… to je to co Billy Graham a ti ostatní učinili”170,
a poté vyvedli Lota, který si ve svém pomýlení vybral denominaci namísto
následování Abrahama. “Dva andělé šli tam,
dva pomazaní kazatelé se odebrali do Sodomy, protože chtěli jednoho odpadlého
muže, který měl ještě tu trošku Boha v sobě, a jeho ženu, vyvést.”171
Supercírkev
Ne všichni denominační křesťané podlehli
křížení. U těch pozdní déšť také způsobí, že ti, ve kterých se ujalo Slovo,
budou přeskakovat ploty svých církví a shromažďovat se v jediné a pravé,
sjednocené církvi poslední doby. “Oni
vystoupí na zdi a budou je přeskakovat. Budou jako blížící se armáda.”172
Budou znovuzrozeni, nechají se znovu pokřtít
na jméno Pána Ježíše a stanou se součástí nevěsty, vrcholem pyramidy, malým
bohem.
“Všechno denominační,
všechna nevíra, byla vyňata. Když pak Duch svatý vejde do tohoto životního
zárodku, který tam leží, opět se zrodí jedno semeno. Přesně tak to je.
Narodí se další syn boží. Amen. Další “malý bůh” – syn Boží...”173
“Tentýž Ježíš v postavě Nevěsty.”174
“Bude to “tajemné tělo Ježíšovo…
druh podle jeho druhu.”175
Toto budoucí období se kryje se stavbou posledního patra pyramidy.
V těchto posledních dnech
dospěje pravá Církev – Nevěsta k Závěrečnému Kameni. Ona budou tou “Super-Církví.”
“Super-rodem,” zatímco se blíží k tomu závěřečnému Kameni. Oni Mu budou
tak podobni, budou plně v jeho obraze, aby s Ním mohli být sjednoceni.
Oni budou jedno. Skrze něho bude Slovo živého Boha dokonale oznámeno.”176
Znamení Šelmy
Naproti tomu denominační křesťané – Sodomité-
synové ďábla, se rovněž sjednotí, a to ve Světové radě církví, pod katolickou
patronací velké nevěstky – římské církve- v Sodomě.177
Branham odhadoval, že tato nevěstka Kristova se objeví nejpozději do roku
1977.178
“…denominační proudy se
sjednotí a půjdou do Sodomy… letniční a všechny ostatní se sjednotí… ty
denominace světa, ty evangelikální skupiny… K čemu? Aby šly do Sodomy,
aby uzrály pro žeň.”179
Předpovídám, že… denominační skupiny, ta letniční i ty evangelikální skupiny
budou spolupracovat jako v jedné denominaci. Ony se sjednotí a přistoupí
k Světové radě církví.”180
Tito denominační křesťané – Nevěstka Kristova,
se nakonec stanou vykonavateli světovlády a pronásledovateli Branhamových
následovníků. Pro Branhama se protestantismus stal obrazem Šelmy
ze Zjevení, zatímco katolicismus byl Šelmou samotnou.
“Skrze ně bude vykonán
nátlak, resp. bojkot, skrze nějž bude všechno znemožněno, co nepatří k
tomuto sjednocení církví. Bible říká, že bojkot dokonce půjde tak daleko,
že lidé nebudou moci ani kupovat ani prodávat, ledaže by měly znamení šelmy,
jež je romanismus a obraz šelmy, což je protestantismus. Té druhé šelmě
byla dána autorita, aby obrazu šelmy propůjčila život, takže mohl mluvit,
a stalo se. To je to spojení církví.”181
Vytržení ostatku
Branham však zůstával realistou a nikdy
neprorokoval, že by vrchol pyramidy tvořily zástupy křesťanů, a tak zatímco
“pozdní déšť” bude rodit miliony denominačních křesťanů, vytržena může
být jenom hrstka, a to ti, kteří se s Branhamovým učení sjednotí. Jako měl David 500 žen, avšak jen jedna
– dle Branhama – byla jeho ženou, tak je to i s Kristem. Ježíš má sice
mnoho církví, ale pouze jedna je ta pravá.
Stejně tak jako Izrael, když táhl pouští,
bylo to “přibližně dva miliony lidí,”182 avšak do zaslíbené země
vešli pouze dva. Tzn. “jeden z miliónu.”183 Podobně
to Branham viděl s církví v tehdejší době. Jen málo by bylo těch, kteří
by, při druhém příchodu Páně, byli přijati. Počet věřících, kteří by obstáli,
se nápadně podobal počtu těch, kteří Branhamovo učení v té době bez výhrad
přijímali.
“Dnes je dohromady asi
500 000 000 křesťanů i s katolíky. Pět set milionů tak zvaně věřících na
světě. Kdyby dnes večer nastalo vytržení, tak by to znamenalo, že v příštích
24 hodinách by bylo postrádáno nějakých 500 lidí, když by se spočítal poměr
jeden z miliónu. Neříkám, že to tak je, nýbrž, že by to tak mohlo být…
Mesiáš je pomazané Slovo. Nevěsta musí být také Mesiášem… vypadá to, jakoby
nevěsta byla dokončená.”184
Souhrn kapitoly
William Marrion Branham byl původně baptistický
kazatel, z kterého se později stal nezávislý evangelista, proslulý masovými
evangelizačními kampaněmi se službou uzdravování. Spolupracoval s předními
osobnostmi evangelikálního křesťanství jako je Billy Graham, Demos Shakarian,
David du Plessis, Oral Roberts a jiní.
Jeho evangelizační služba byla ve své době přijímána širokým okruhem křesťanů
a nesla ovoce mnoha konverzí.
Již jako malý chlapec uslyšel Branham z
koruny keře hlas, který jej vedl ke zdrženlivosti a čistotě. Po smrti svého
bratra, kdy se dostal do fyzických i duševních těžkostí, učinil pokání
a stal se křesťanem. Za nedlouho poté byl povolán do služby kazatele a
v roce 1933, při hromadných křtech, uslyšel hlas, který mu oznámil, že
stejně jako kdysi Jan Křtitel i on je poslán ke službě před příchodem Páně.
Již v této době navazuje styky s letniční skupinou vyznavačů “Jednosti,”
se kterou se později rozchází. Při dalším andělském navštívení obdržel
dar proroctví a dar uzdravování a vydává se na celosvětová evangelizační
tažení. Jeho službu provázejí neobvyklá
znamení, uzdravení a dokonce vzkříšení z mrtvých.
Počátkem padesátých let Branham začíná
rozvíjet doktríny o démonech a na jeho shromážděních se projevuje světelná
bytost, která je údajně za uzdravování zodpovědná. Nedlouho nato Branham
začíná rozvíjet celý teologický systém, který vyvrcholil přírodním úkazem
v roce 1963, jehož obsahem je zjevení poslední doby o padlých denominacích
a nutnosti vyjití z jejich padlého systému. Toto učení zní ve zkratce následovně.
Bůh stvořil člověka jako původní produkt
svého stvoření tím, že své Slovo obalil masem. Aby tohoto člověka vyzkoušel,
vzal z jeho žebra jako vedlejší produkt ženu, které dal za úkol duchovní
plození dětí. Namísto toho se však Eva dopustila cizoložství s ďáblem,
jenž byl inkarnován ve formě hada, a porodila ďáblova syna Kaina. V té
době uzavřel Bůh s lidmi novou smlouvu, ve které dal lidem za úkol zaplnit
zemi, již ne skrze plození duchovní, ale skrze plození sexuální. Skrze
Evino zkřížení s ďáblem jsou však všichni
lidé satanskými kříženci.
Ve svém čase se Bůh přeměnil do podoby
Krista, který byl zplozen Slovem, a nebyl tudíž synem ďáblovým. Skrze svoji
smrt tak lidem umožnil, aby i oni do svého těla přijali Slovo a stali se
stejně tak jako Kristus, Božími Syny. Tak vznikla první církev, která však
záhy, po vzoru Evy, přijala slovo ďábla, které Branham chápal jako vyznání
víry, a založila denominaci. Největším bludem tohoto vyznání víry je učení
o trojici. Tak se církev zkřížila a stejně jako Eva, i ona začala
rodit syny ďábla.
Protože Bůh nebyl trojjediný, nýbrž bral
na sebe pouze různé manifestace, zjevoval se během církevních dějin v podobě
reformátorů. V posledním čase se inkarnoval v podobě Branhama. Tím dospěla
církev do svého vrcholu a možnosti návratu k nepadlé, apoštolské podobě.
Skrze Branhamovo učení se pak denominační křesťané měli rozvést se svou
denominací, sezdat se s Bohem, a přijetím původního Semene Slova se tak
stát inkarnovanými Bohy.
K plné inkarnaci Krista v církvi však dojde
tehdy, až slovo, které Branham zvěstoval, bude skropeno pozdním deštěm
a církev nedenominačních křesťanů bude vytržena do nebes, zatímco svět
ovládne nevěstka, padlá církev, která bude složena z denominačních církví,
které se sjednotí ve Světové radě církví pod patronací
římského biskupa. V roce 1977 pak nastane konec a bude nastoleno tisícileté
království.
Poznámky a literatura
1. Branham W., Hlubina volá
k hlubině, kázáno v Jeffersonville, Indiana, USA, červenec, 1954, Svobodná
lidová misie
2. Branham W., Musíte se znovuzrodit, kázáno v Jeffersonville,
Indiana, USA, 31. prosince 1961, Svobodná lidová misie
3. Lindsay G., Ein Mann von
Gott gesandt, Zürich, 1968, in: Potoček J., William Branham, Jeho služba
a poselství, samizdat, Hradec Králové, 1973, str. 4
4. Branham W., Manželství
a rozvod, kázáno v Jeffersonville, 21. prosince 1965, Svobodná lidová misie
5. Frank E., William Branham, prorok poslaný Bohem, vydavatel
Ewald Frank, Krefeld, BRD, nedatováno, str. 10
6. Branham W., Hlubina volá
k hlubině…
7. Vokoun I., Hlas muže z
hor, Vokounovi - Vokouns Inc., Praha, 1997, str. 6
8. Branham W., Mluvené slovo
je to originální semeno II. díl, kázáno v Jeffersonville, 18. března 1962,
Svobodná lidová misie
9. Tamtéž
10. Tamtéž
11. Tamtéž
12. Frank E., William Branham, prorok poslaný Bohem… str.
11
13. Lindsay G., Ein Mann von Gott gesandt…
14. Strom A., The Enigma of William Branham, In: ”Encyclopedia
of Pentecostal Ministries and Preachers, Biblical Discernment Ministries,
http://www.bible.ca/tonques~encyclopedia1-preachers.htm
15. Frank E., William Branham, prorok poslaný Bohem… str.
11
16. Branham W., “Die Darlegung der sieben Gemeinde-Zeitaler,”
Herausgeber E. Frank, Krefeld 1966 str. 344 - 346 In:
Potoček J., William Branham, Jeho služba a poselství… příloha I.
17. Tamtéž
18. Frank E., Das Wort gottes
bleibt in Ewigkeit, Zusammenfasung ersten Ausgaben, Krefeld (souhrnné vydání
jednotlivých příspěvků ze září 1966 až dubna 1967), str. 19-20, in: Potoček
J., William Branham, Jeho služba a poselství… příloha I
19. 'Brother Branham', Jeffersonville, Spoken Word Publications,
nedatováno
20. Branham W., Musíte se znovu narodit, kázáno v Jeffersonville,
31. prosince 1961, Svobodná lidová misie
21. 'Brother Branham'…
22. Tamtéž
23. Vayle L., The Messenger
To The Laodicean Church Age, USA, 1964, str. 40, in: Potoček J., William
Branham, Jeho služba a poselství… str. 5
24. Frank E., William Branham, prorok poslaný Bohem… str.
11-12
25. Frank E., William Branham, prorok poslaný Bohem… str.
12
26. Harrell D. E., All Things are possible: The healing
of Charismatic Revivals In Modern America. Bloomington. IN. Indiana University
Press, 1975, in: Hanegraaff H., Counterfeit Revival, Word Publishing, Dallas,
Texas, 1997, str. 135
27. Tamtéž
28. Tamtéž
29. Vokoun I., Hlas muže
z hor… str. 11
30. Frank E., Das Wort gottes
bleibt in Ewigkeit, Zusammenfasung ersten Ausgaben, Krefeld (Souhrnné vydání
jednotlivých příspěvků ze září 1966 až dubna 1967), in: Potoček J., William
Branham, Jeho služba a poselství… str. 5
31. Branham W., Hlubina volá
k hlubině…
32. Tamtéž
33. Frank E., William Branham, prorok poslaný Bohem… str.
13
34. Tamtéž… str. 14
35. Tamtéž… str. 5
36. Frank E., Das Wort gottes bleibt in Ewigkeit,
Zusammenfasung ersten Ausgaben, Krefeld (Souhrnné vydání jednotlivých příspěvků
ze září 1966 až dubna 1967), in: Potoček J., William Branham, Jeho služba
a poselství…
37. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
II. díl, kázáno v Jeffersonville, Indiana,
USA, 18. března 1962, Svobodná lidová misie
38. Frank E., William Branham prorok poslaný Bohem… str.
15
39. Branham W., Volba nevěsty,
kázáno v Los Angeles, Kalifornie, USA, 29. 4. 1965, série IX, číslo 12,
Svobodná lidová misie
40. Branham W., Manželství
a rozvod…
41. Tamtéž
42. Potoček
43. Stetz J., Svrablavé uši,
Křesťanský život, Albrechtice, 1995
44. Branham W., Hlubina volá
k hlubině…
45. Tamtéž
46. Tamtéž
47. Tamtéž
48. Tamtéž
49. Branham W., Manželství
a rozvod…
50. Branham W., Hlubina volá
k hlubině…
51. Tamtéž
52. Tamtéž
53. Branham W., Hlubina volá
k hlubině…
54. Tamtéž
55. Tamtéž
56. Tamtéž
57. Blumfield S. M., “Myl Jung mystikem?,” Mana 1, 3/1996,
str. 29-32
58. Branham W., Hlubina volá
k hlubině…
59. Tamtéž
60. Tamtéž
61. Pohl Alfred H., 17 důvodů
proč jsem opustil jazykové hnutí, A - ALEF, Ostrava
62. Branham W., Hlubina volá
k hlubině…
63. Tamtéž
64. Tamtéž
65. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
I. díl…
66. Branham W., Manželství
a rozvod…
67. Branham W., Manželství
a rozvod…
68. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
II. díl…
69. Branham W., Manželství
a rozvod…
70. Branham W., Manželství
a rozvod…
71. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
II. díl…
72. Branham W., Manželství
a rozvod, kázáno v Jeffersonville, 21. února, 1965
73. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
I. díl…
74. Tamtéž
75. Tamtéž
76. Branham W., Manželství
a rozvod…
77. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
II. díl…
78. Branham W., Manželství
a rozvod…
79. Tamtéž
80. Branham W., Neviditelné
sjednocení nevěsty Kristovy, kázáno v Shreveport, 25. listopadu 1965, Luisiana,
USA, Série IX, číslo 6, Svobodná lidová misie
81. Tamtéž
82. Branham W., Manželství
a rozvod…
83. Tamtéž
84. Branham W., Volba nevěsty…
85. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
II. díl…
86. Tamtéž
87. Branham W., Manželství
a rozvod…
88. Tamtéž
89. Branham W., Musíte se znovuzrodit, kázáno v Jeffersonville,
31. prosince 1961, Indiana, USA, Svobodná lidová misie
90. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
I. díl…
91. Branham W., Odhalení
Boha, kázáno v Jeffersonville, 14. června 1964, Indiana, USA, Svobodná
lidová misie
92. Branham W, Neviditelné sjednocení…
93. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
I. díl…
94. Tamtéž
95. Branham W., Odhalení Boha…
96. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
II. díl…
97. Branham W., Manželství
a rozvod…
98. Branham W., Manželství
a rozvod…
99. Tamtéž
100. Branham W., Odhalení Boha…
101. Branham W., Manželství
a rozvod…
102. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
II. díl…
103. Branham W., Manželství
a rozvod…
104. Branham W., Odhalení Boha…
105. Branham W., Odhalení Boha…
106. Branham W., Odhalení Boha…
107. Sizer S., The Toronto Blessing, in: “Encyclopedia
of Pentecostal Ministries and Preachers”…
108. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
I. díl…
109. Tamtéž
110. Tamtéž
111. Branham W., Odhalení Boha…
112. Tamtéž
113. Branham W., Manželství a rozvod…
114. Branham W., Odhalení Boha…
115. Strom A., The Enigma of William Branham, in: “Encyclopedia
of Pentecostal Ministries and Preachers”…
116. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
II. díl…
117. Branham W., Odhalení Boha…
118. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
II. díl…
119. Branham W., Musíte se znovuzrodit…
120. Tamtéž
121. Tamtéž
122. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
II. díl…
123. Tamtéž
124. Branham W., Musíte se znovuzrodit…
125. Branham W., Neviditelné
sjednocení nevěsty Kristovy…
126. Tamtéž
127. Tamtéž
128. Branham W., Neviditelné
sjednocení nevěsty Kristovy…
129. Branham W., Musíte se znovuzrodit…
130. Tamtéž
131. Tamtéž
132. Tamtéž
133. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
I. díl…
134. Branham W., Musíte se znovuzrodit…
135. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
I. díl…
136. Branham W., Musíte se znovuzrodit…
137. Tamtéž
138. Branham W., Odhalení Boha…
139. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
II. díl…
140. Tamtéž
141. Tamtéž
142. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
I. díl…
143. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
II. díl…
144. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
I. díl…
145. Branham W., Musíte se znovuzrodit…
146. Tamtéž
147. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
I. díl…
148. Tamtéž
149. Branham W., Manželství
a rozvod
150. Branham W., Neviditelné
sjednocení nevěsty Kristovy…
151. Tamtéž
152. Tamtéž
153. Tamtéž
154. Tamtéž
155. Branham W., Neviditelné
sjednocení nevěsty Kristovy…
156. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
I. díl…
157. Tamtéž
158. Tamtéž
159. Tamtéž
160. Tamtéž
161 Tamtéž
162. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
II. díl…
163. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
I. díl…
164. Tamtéž
165. Tamtéž
166. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
I. díl…
167. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
II. díl…
168. Tamtéž
169. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
I. díl…
170. Tamtéž
171. Tamtéž
172. Tamtéž
173. Tamtéž
174. Branham W., Neviditelné
sjednocení nevěsty Kristovy…
175. Tamtéž
176. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
II. díl…
177. Branham W., Neviditelné
sjednocení nevěsty Kristovy…
178. Burges S., McGee G. B., Dictionary of Pentecostal
and Charismatic Movements, Grand Rapids: Regency/Zondervan, 1988
179. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
I. díl…
180. Branham W., Mluvené slovo je to originální semeno
II. díl…
181. Tamtéž
182. Branham W., Volba nevěsty…
183. Tamtéž
184. Tamtéž
Aleš Franc
pokračování
Odkazy na kapitoly zveřejněné na GRANO SALIS
Cizí oheň
Úvod a obsah
1. Mesmer,
magnestismus a hypnóza
2. William Branham - největší
prorok?
3. Historie a učení
hnutí Pozdního deště
4. Paul Cain, svědek k výstraze
světa?
5. Derek Prince, učitel
národů?
6. Kenneth Hagin a jeho následníci
7. Benny Hinn, skutečný
otec Torontského požehnání?
8. Claudio Freidzon, dveře
pro Argentinu?
9. John Wimber a hnutí
Vinice
10. John Kilpatrick a
Steve Hill, duchovní obnovitelé Ameriky?
11. Promise Keepers, muži
všech denominací, spojte se!
Závěr
|
Ovoce díla Aleše France (pár slov o etice) (Skóre: 1) Vložil: Tom v Čtvrtek, 11. prosinec 2003 @ 13:47:34 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Jakkoli upřímně se snažím přistupovat k mravenčímu dílu AF, které zaplavilo server www.granosalis.cz, nemohu se ubránit dojmu, že ve svém důsledku víc ubližuje, než pomáhá. Chápu jeho snahu o odhalování bludařů, je zjevně přesvědčen, ze je oním „strážcem na hradbách“, který musí ochraňovat církev i nekřesťany před „cizím ohněm“, zejména letničních (zatím všechny mnou objevené studie jdou tímto směrem). To je jistě ušlechtilý záměr, přemýšlím ale, jaké jsou skutečné důsledky jeho práce.
1) Studie se snaží dokázat škodlivost osob a učení vybraného spektra církve, snaží se jim dokázat nečisté motivy a praktiky. Pominu-li spornost mnoha Francových tvrzení, zvláště s ohledem na předpojetí, které dokazuje svým jednostranným zaměřením, kladu si otázku, jak vysvětlí dobré ovoce služby těchto svých „nepřátel“. Bylo to v mnoha směrech právě učení oněch opovrhovaných učitelů, které pomohlo mnoha mým přátelům stát se poctivými křesťany (např. kolem r. 1989) a započalo růst k jejich duchovní dospělosti. Za 11 let života v církvi jsem nepoznal nikoho, koho by jejich učení nějak zavedlo, zdeformovalo či vedlo k extrémním projevům. A to nemluvím o zdaleka převažujícím dobrém ovoci jejich služby jinde ve světě. Totéž platí o kurzech Alfa a Nicky Gumbelovi dnes.
2) Říkám si, komu Francovy studie nakonec prospějí. A) Lidem, kteří zklamaní odešli z jím kritizovaného spektra církve? Ti se spíš utvrdí ve svém hněvu a zlosti, spíš než by byli povzbuzeni k odpuštění. B) Křesťanům, kteří se účastní života církve? Ti, pokud negativní vymezení díky žádné špatné zkušenosti neměli, ho asi získají - což je asi autorův záměr. C) Nekřesťané? Jak asi působí na lidi, kteří jsou hledající, útoky církve na církev? To je svědectví světu? Nemáme hledat, co nás spojuje, místo rozděluje? Nepřál si to samotný Ježíš? Odkud se v Bibli vzala věta „musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo (nebo čí dílo) se osvědčí“? Nebude Bůh sám posuzovat OVOCE díla Dereka Prince či Johna Wimbera, stejně jako OVOCE díla Aleše France?
AF se staví do role soudce. Není snad psáno „nesuďte, abyste nebyli souzeni“? Nebo „spíše hleďte, jak povzbudit?“ Nebo věty o tom, že se máme zaměřovat na to, co buduje a je ke společnému prospěchu a pokoji? Neříkám, že všechno, co AF objevuje, musí být „pustá lež“ a že bychom se nad tím měli pokřižovat. Jaké je ale ovoce jeho díla v porovnání s ovocem služby těch, které soudí? Za čí službou, třebaže jsme lidé chybující, zůstane více dobrého a lidí, kteří nalezli víru v Ježíše Krista? Myslíte si, že by bylo lepší, kdyby těch pět milionů lidí, kteří absolvovali kurzy Alfa na všech kontinentech, ve 135 zemích světa, na 25 000 místech ve všech denominacích (viz www.kurzyalfa.cz nebo www.alphacourse.org), by si měli radši číst Francovy studie? Když se AF staví do role soudce, bere na sebe odpovědnost za desítky, možná stovky hledajících, kteří odmítnou mít na základě jeho kritiky už cokoli s církví a Ježíšem společného. Jako by tu nebylo dost negativních věcí z minulosti.
Nechci obhajovat chyby či hříchy kohokoli v církvi, ale neměl by AF postupovat biblicky a napomínat neveřejně, dřív, než tímto kvasem zasáhne ty, co stojí mimo? Zajímalo by mě, jaké má Franc požehnání k této službě od svých duchovních a bratří v těle Kristově. Není napsáno, že „po lásce poznají křesťany“? Já z jeho díla žádnou lásku necítím, spíš nenávist.
Tomáš Janda
P.S.: Vzkaz správcům serveru: Tím, že Francovy studie zařazujete do kategorie „Kritika bludů“, vyvoláváte dojem, že všechno, co AF kritizuje, je automaticky blud. Kdyby někdo do této kategorie vložil kritický příspěvek o učení nějaké jiné, třeba vaší „domácí“ a na domácí scéně etablované církve, taky byste ho automaticky dali do kategorie „Kritika bludů“? Také jsem nedávno vložil na váš server článek do kategorie „Povzbuzení“ a místo toho se objevil v sekci „Charismatici“. Byl bych rád, kdybyste ho mohli přeřadit do té první kategorie (má název „Pár slov ke kurzům Alfa od jejich pražského koordinátora“). Dělení na charismatiky a necharismatiky mi připadá nebiblické, stejně jako dělení na denominace. Díky za to a díky za vaši práci vůbec. Kéž ovoce vaší práce jednou Bůh posoudí jako víc budující, než ubližující.
|
|
|
|
|