poslal eva angella
Evangelický toleranční areál ve Velké Lhotě u Dačic
Ve Velké Lhotě se setkáváme s ojedinělou zvláštností: se dvěma evangelickými kostely s kalichy na obou věžích těsně naproti sobě. Oba dnes náleží jednomu evangelickému sboru. Proč tedy vůbec ke stavbě dvou kostelů v jedné obci, a tak blízko sebe, došlo?
Pro vysvětlení se musíme vrátit trochu dále do minulosti. V 18. století, ještě před vyhlášením tzv. tolerančního patentu císaře Josefa II. v roce 1781, žili v ilegalitě v mnoha obcích západně od Dačic tvrdě pronásledovaní čeští evangelíci - potomci české reformace, husitství a českobratrství. Toleranční patent jim umožnil alespoň trpěnou a všelijak omezenou existenci druhořadých občanů. Směli se však přihlašovat jen k těm evangelickým vyznáním, která byla v celé říši povolena, tj. k luterskému (augsburskému) a reformovanému (helvetskému). Čeští evangelíci se museli rozhodnout pro jednu z těchto variant, když se pod vlastním jménem přihlásit nesměli.
To však nebyla jediná nesnáz. Toleranční patent jako zákonné opatření měl být vyhlášen veřejně, ale nestalo se tak. Naopak byl až na řídké výjimky v českých zemích záměrně utajen. Dosud pronásledovaní a proto ilegálně organisovaní evangelíci si o něm podávali zprávu jen od úst k ústům. Na úřadech se jeho oficiálního vyhlášení museli domáhat. Proto nezískali mnozí hned na počátku podrobnější informaci o dohodě evangelíků na Brněnsku, že se mají všichni přihlásit k církvi reformované. Ti, kteří se na území příštího velkolhoteckého sboru přihlašovali jako evangelíci, byli automaticky zapsáni jako luteráni. Ve Velké Lhotě tak byla nejprve povolena církev luterská. O možnosti získat i reformovaného duchovního se velkolhotečtí evangelíci dozvěděli až později. Větší část tolerančního sboru potom roku 1787 přestoupila k reformovaným, menšina se však risika nového jednání s nejistým výsledkem obávala a zůstala raději v již existující luterské církvi. Tak se stalo, že v jedné obci, těsně vedle sebe, byly potom déle než 130 let dva evangelické sbory. Dalším vývojem se vytvořila situace, že vznikl celý souvislý areál dvou evangelických kostelů a dvou far, což je v českých zemích ojedinělý případ.
Nejstarší stavbou je toleranční modlitebna z roku 1784, rozšířená roku 1876 přístavbou kruchty a věže a pozměněná zvýšením krovu chrámové lodi. Tato modlitebna v původní podobě byla zpočátku užívána oběma církvemi, roku 1873 byl pak postaven reformovaný kostel, tzv. horní. Luterská církev užívala potom dosavadní kostel, tzv. dolní. Tento kostel má pseudogotický interiér, horní kostel má plně zachován původní interiér kromě výmalby, která je z doby těsně po I. světové válce. Jsou v něm také instalovány památkově chráněné pozdně barokní varhany z dílny Františka Svítila mladšího z Nového Města na Moravě. Reformovaná fara č. 37 je v podstatě zachována v podobě z roku 1838, kdy bylo k přízemnímu objektu přistaveno první poschodí. Dolní (bývalá luterská) fara č. 31 byla zachována do šedesátých let 20. století v původní podobě první poloviny 19. století, byla však změněna atypickou moderní přístavbou v době, kdy nebyla v užívání farního sboru ČCE ve Velké Lhotě. Je v ní zachován původní interiér pouze v jedné místnosti v přízemí.
Roku 1918, když došlo konečně k dosud stále marně žádanému spojení luterské a reformované církve v nynější českobratrskou církev evangelickou, stala se tato i majitelkou obou kostelů a far. Oba kostely také nadále střídavě užívala. Postupně se od mateřského venkovského sboru oddělila další střediska ve městech a městečkách okolního kraje, ale Velká Lhota zůstala historickým symbolem.
V 70. a 80. letech 20. století byl tento jedinečný památník vážně ohrožen, zejména postupující devastací horního kostela. Od roku 1991 započalo proto energické úsilí o záchranu velkolhoteckého tolerančního areálu, který byl 13. ledna 1992 prohlášen za kulturní památku. Varhany v horním kostele byly prohlášeny za kulturní památku 12. února 1993. Za přispění státních orgánů, případně církve a jednotlivců, včetně půjček, se realisovaly nutné stavební práce: výměna střešních krytin na obou kostelech, zajištění statiky i odvodnění horního kostela, obnovení jeho fasády a další opravy na jednotlivých objektech. Také varhany prošly generální opravou.
Dolní kostel a horní fara dnes slouží běžným potřebám sboru, v horním kostele se konají větší mimořádná shromáždění a koncerty; jsou tam rovněž instalovány výstavy. Dolní fara slouží kromě jiného také k rekreaci hostů a k setkáváním mládeže a dětí.
Doc. PhDr. Eva MELMUKOVÁ
