poslal lemond
Mocné zbraně náborových pracovníků
Musel jsem náhle odjet do velkého města. Velkého a cizího , kde jsem měl jen pár přátel. Lidí, jež jsem neviděl velmi dlouho a vzájemná náklonnost už dávno vyprchala. Byl jsem dokonalým cizincem, bloudil ulicemi, jimiž sice pulsoval život jak v mraveništi, ale já do něj nepatřil.
Najednou mě v jedné z těch nesčetných uliček oslovili dva muži. Nonšalantně oblečeni ve volných sakách, s kufříky v rukou. Celou dobu se usmívali a vypadali, jako že o mě mají opravdu zájem.
"Můžeme vám položit otázku?", zeptal se jeden z nich.
"Jistě."
Není normální, že vás na ulici osloví cizí člověk, ale já byl vděčný za kohokoliv, kdo mi chtěl věnovat svoji pozornost.
Co si prý myslím , že by pomohlo, aby k sobě byli lidé slušnější a neubližovali si. Zaskočili mě. Marně jsem pátral ve vzpomínkách na šest semestrů psychologie. Zmateně jsem cosi blekotal, ovšem na uspokojivou odpověď jsem se nezmohl.
Jeden pak vytáhl knihu, kterou jsem už dlouho nedržel v ruce a přečetl:
"Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi."
Tato věta pochází z evangelia Lukášova. Musel jsem souhlasit. Po chvíli povídání mi dali několik brožurek a já pochopil, s kým jsem hovořil.
Ať už mám jakkoli nelichotivý názor na lidi a organizace, schopné zbavit člověka samostatnosti i majetku, z těch pánů jsem měl dobrý pocit. Tak dobrý, že jsem ten den zapomněl na svůj smutek a osamění.
Ach ano, jsou to mocné zbraně - ta stará moudrá kniha plná nádherných slov a troška projevené náklonnosti. Tak málo stačí, aby se stal člověk v nejhorších případech otrokem cizí vůle. Ať už si o tom odborníci myslí cokoliv, nové náboženské organizace a sekty nemusí používat složité a rafinované metody k získávání nových příznivců. Mnohdy stačí jen vlídné slovo a trocha lásky.
Ty prosté a obyčejné věci, na které my ostatní nemáme čas. Musíme totiž vydělávat, stávkovat, podívat se na televizi, vypít pár piv a stále se za něčím pachtit. Ženám, dětem a přátelům se můžeme věnovat, jen když doděláme to a to.
Je přece tolik "důležitějších" věcí než se občas usmát i na úplně cizí lidi a projevit náklonnost svým blízkým, neuvědomujíc si platnost těch skoro dva tisíce let starých slov:
"Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem."
Není se pak co divit, že milí pánové, schopní nabídnout tyto jednoduché základní věci, jsou v náborové činnosti tak úspěšní.
Leoš Kyša
Autor je publicistou
