poslal matys
Trojskokan skončí kvůli znamení z bibleDrží světový rekord a vyhrál téměř všechny velké závody: mistrovství světa, Evropy i olympiádu. A teď se trojskokan Jonathan Edwards rozhodl ukončit kariéru. Důvod? Bleskurychlé uzdravení jeho zraněného kotníku, které považuje za znamení od Boha. "Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin," citoval z Bible překvapeným novinářům britský atlet.
Znamení shůry uposlechl britský trojskokan Jonathan Edwards a dost nečekaně se rozhodl nepokračovat v kariéře až do olympijských her v Aténách příští rok, jak měl původně v úmyslu. V sedmatřiceti letech se navždy rozloučí s rozběžištěm, odrazovým prknem a pískem v pondělním finále mistrovství světa v Paříži, kam hravě postoupil z dnešní kvalifikace.
Během své kariéry vyhrál téměř všechno. Je mistrem světa, Evropy i olympijským vítězem. Krátce před pařížským šampionátem si však před čtrnácti dny na mítinku v Londýně hrozivě podvrtl pravý kotník.
"Stal se zázrak," okomentoval Edwards neuvěřitelně rychlé uzdravení, o kterém pochyboval i jeho věčně optimistický kouč Norman Anderson.
"Bůh mi dal šanci, abych ukončil kariéru jinak než kvůli zranění," vysvětlil sympatický trojskokan. Cítil, že po události v Londýně už přišel jeho čas. Při opakovaných záběrech se všem divákům tajil dech při pohledu na kotník v nezvyklé poloze vůči noze při dopadu na kraj rozběžiště.
"Uvědomil jsem si, že do olympiády závodit nemohu. Rozhodl jsem se tedy, že to oznámím dnes, v klidu a s trochou důstojnosti," vykládal. "Děkuji, že jsem dostal znamení. Ale ještě pořád jsem závodník a budu jím, než skončí soutěž. Nepřijel jsem joggovat, ale skákat. Mám na to," zdvihl prst.
Za nejkrásnější moment kariéry považuje dvojnásobný mistr světa šampionát v roce 1995 v Göteborgu, kde dvakrát překonal světový rekord. Jeho tehdejší výkon 18,29 metru dosud nikdo nenapodobil. Ve své sbírce má z mistrovství světa ještě dva bronzy ze Stuttgartu 1993 a Sevilly 1999, v Aténách 1997 skončil druhý. Závodil již na olympiádě v Soulu, kde se stejně jako o čtyři roky později v Barceloně nekvalifikoval do finále. Z Atlanty 1996 si přivezl stříbro a vyhrál v Sydney 2000. Není pouze halovým mistrem světa.
Plány do budoucna už má, pracuje na pár projektech, hlavně televizních. Několikrát už spolukomentoval přímé přenosy britské stanice BBC. Připustil však, že sport mu bude chybět. "Popravdě si moc neumím představit, že po patnácti letech už do sektoru nevkročím. Je to trochu vzrušující, ale zároveň z toho mám strach," přiznal. "Ale jsem si naprosto jist, že pro mě nebude problém být obyčejným člověkem," dodal.
Že v Paříži bude v pondělí večer skákat naposledy, řekl bez humbuku na tiskové konferenci věnované jen britským novinářům u atletické vesnice. V očích měl slzy. "Je to pro mě hodně emotivní moment," omlouval se.
"Zranění bylo znamení od Boha k ukončení kariéry. Proto tady budu skákat naposledy," řekl překvapeným žurnalistům a odcitoval z Bible, přísloví 16, verš devátý: "Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin."
