Pohled ČCH na legalizaci sňatků osob stejného pohlaví je méně příkrý Rozhovor s Janou Šilerovou, biskupkou Československé církve husitské Vatikán znovu otevřel otázku legalizace sňatků osob stejného pohlaví. Staví se ostře proti a v argumentaci neváhá použít silných slov. Pohled některých jiných církví na tento problém je již mnohem méně příkrý.

1. Mohou podle vás dva lidé stejného pohlaví vstoupit do manželství?
   Homosexualita není deviace ani nemoc. Je to nezvolený, nezaviněný, v podstatě neměnný stav. Homosexuálové mohou jen volit způsob, jak se svou orientací naložit: buď zvolený celibát, nebo heterosexuální manželství, v němž se trápí oba partneři, nebo žít v homosexuálním partnerství, ovšem ve stejné vzájemné odpovědnosti a lásce jako všichni ostatní. Pro církevní homosexuální sňatky nejsem. Ty jsou záležitostí svátostnosti, s se nehýří ani u heterosexuálních párů. Dosavadní legislativa však právně a ekonomicky nedostatečně zajišťuje jakákoli partnerství.
   
   
2. Proč by dva homosexuálové nemohli vychovávat dítě?
   O tom uvažuji léta. Vyrůstala jsem bez rodičů, ale měla jsem štěstí na skvělou babičku. Znám přeplněné dětské domovy, také děti týrané a zneužívané heterosexuálními rodiči. Vím ale i o všech úskalích pro děti vychovávané homosexuálními partnery. Pro individuálně posuzované spolehlivé a zodpovědné homosexuální páry bych adopci viděla jako nouzové řešení, rozhodně lepší, než neosobní stádní výchova v domovech.
3. Podle Vatikánu by uznání homosexuálních svazků zatemnilo základní hodnoty, které patří ke společnému dědictví. Kromě rodiny, kterou má Vatikán na mysli, patří ale k těmto hodnotám i tolerance a láska. Nenarušuje bránění homosexuálnímu manželství právě tyto hodnoty?
   Nikdo nezpochybňuje fungující a funkční heterosexuální rodinu. Ta je nenahraditelná. Lidská sexualita je však fenomén velmi složitý a není vázán na rodinu. Morální hodnoty jsoutaké zčásti proměnným kulturním vzorcem. Církve bohužel vytěsňují otázky lidské sexuality tím nejnešťastnějším způsobem: zjednodušením, paušalizováním a moralizováním. Sexualita není vnímána jako úžasný boží dar, ale jako něco vulgárního, za co se má člověk spíš stydět. Skutečné "vědění" je nahrazeno "míněním". Tohle nedorozumění poškozuje jak manželství, tak postoj k ženám, tak homosexualitu.
4. V České republice je každá snaha o legalizaci homosexuálních svazků pokaždé velmi prudce smetena se stolu. V čem vidíte příčinu českého odporu vůči homosexuálům?
   Každá totalita bývá až viktoriánsky prudérní. Přitom sex a peníze jsou nejfrekventovanější diskusní témata, v nichž se každý pokládá za odborníka. Přidejte nedostatek vzdělání, mravnostní integrity a karikované homosexuály a jsme u nás doma.
5. Homosexuální svazky podobně jako další ožehavá témata lidské sexuality začnou politici přetřásat vždy, když se na ně začne zapomínat. Není to tedy nakonec spíš politikum?
   Politikové bez "vědění" o čemkoli ventilují svá "mínění" o čemkoli. Mají čich vlichotit se do "mínění" svých voličů. Úřad, moc, zákon vítězí nad láskou, službou a vnitřní poctivostí. Bohužel někdy i u křesťanů.