Tak jsem to prošvihnul

Svištím si to tak na kole přes Velkou Lhotu a koukám, že jsem opět něco prošvihnul. Tentokrát to byly oslavy 220 výročí postavení dřevěného tolerančního kostela, které proběhly 29. června.

Je to nejzajímavější památka na území obce. Jeho historie je spjata s tzv. Tolerančním patentem císaře Josefa II. z roku 1781. Ten ukončil dlouholeté pronásledování protestantů. Rok po zveřejnění tohoto patentu se ustanovuje na tehdejší Hrubé Lhotě evangelický sbor. Bohoslužby se nejprve konaly ve stodole Jiřího Fabiána. Později byl ze silných smrkových klád postaven dřevěný kostel. První bohoslužby se v něm konaly v roce 1783. Kostel je prostý, nevytápěný, bez umělého osvětlení, bez věže. Celá stavba je kryta šindelem. Kostel je chráněn státní památkovou péčí, a to jako jediný kostel s původními základními rysy tolerančních kostelů. Kostel je doposud v provozu a konají se v něm každonedělní bohoslužby a další obřady. Na přilehlé faře máte možnost do 30. září si prohlédnout výstavu o historii kostela. Toto místo je však spjato i s literaturou, neboť na faře od roku 1875 téměř dvacet let působil Jan Karafiát. Autor nesmrtelných Broučků. Ty sice napsal již před příchodem na Valašsko, ale ani zde neustala jeho literární činnost, byť méně známá. Málokdo již ví, že Karafiát je autorem několika teologických spisů a že se například podílel i na revizi překladu Bible kralické. V červnu 1895 pro neshody s nadřízenými složil svůj úřad a odešel odsud do Prahy, kde v letech 1896-1905 vydával reformované listy.