 |
Právě je 529 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116489437
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Sexualita je biologické i společenské chování lidí
Vloženo Sobota, 28. červen 2003 @ 07:38:07 CEST Vložil: Stepan |
poslal styblo
Sexualita je biologické i společenské chování lidí
Co vlastně hýbe živočišnou říší, včetně homo sapiens a jeho společenství? Právě sexualita. Silně ovlivňuje lidské city, pocity, myšlení, chování a společenské vztahy. Natolik je bytostnou podstatou člověka. Týká se tedy všech, a přece jde o věc tak individuální. Sexuální pud může motivovat osobnost, její vývin a projevy také tak, že se jedinec začne dostávat do konfliktu s obecně platnými společenskými normami. Dopustí se násilí na jiném člověku.
Vědec a pedagog Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové, sexuolog doc. PhDr. Vladimír Täubner, CSc., hovoří o sexu dobrém a zlém. Spousty vražd, znásilnění, pohlavního zneužívání, ale i sebevražd - ty z nejzávažnějších trestných činů. A za nimi stojí sexualita či její poruchy. Oběti jsou často téměř bezmocné. A přitom někdy stačí jen málo - dodržovat zásady bezpečného chování nebo alespoň znát problém. Proto jsme pro vás připravili s nejvýznamnějšími sexuologickými kapacitami nový seriál Sex a násilí, v němž se vás pokusíme co nejobšírněji seznámit s tímto závažným fenoménem...
Světová zdravotnická organizace WHO došla v roce 1974 na konferenci v Ženevě, kde se účastnili nejvýznamnější světoví odborníci v otázkách lidské sexuality, k jednoznačnému závěru: "Sexuální zdraví je nedílnou součástí zdraví člověka."
Sexualita není chápána pouze jako zdroj rozmnožování lidského druhu, ale také jako jeden z nejvýznamnějších zdrojů lidského štěstí. Proces rozmnožování se však vývojem začal oddělovat od sexuality požitkové. Tato luxusní struktura, sex jako prožitek slasti a štěstí, se časem stala jedním z nejvýznamnějších předpokladů vývoje civilizace a kultury. Jak sexualita ovlivnila vývoj umění, politiku, vědu a celé dějiny lidstva, je zcela zřetelné. U své původní funkce zůstala jen její nepatrná část. Tu větší tvoří, jak říká nositel Nobelovy ceny za biologii K. Lorenz, biologicky "neužitečný balast".
A právě tento "balast" či "luxusní struktura" je trvalým fondem civilizace, součástí tradic a obyčejů a principiálně ovlivňuje všechny sféry lidského života. Právě proto musela společnost sexualitu svázat společenskými doktrínami, normami a zákony.
A tak se objevil sex dobrý a zlý. Problém v pochopení dobré či zlé sexuality vytvořila už sama příroda a společenské normy určily její hranice. Když muž v České republice na konci 20. století zatouží po čtrnáctileté dívce, vydává se na cestu trestného činu, ale když tak učinil v době Karla IV., nic se nedělo. Dokonce v Talmudu, staré židovské písemnosti, najdeme povolení, které může dát otec své dceři k pohlavnímu styku, když jsou jí tři roky a jeden den. Zlý a dobrý sex je tedy stanoven jednak právní normou, ale také morálkou, obyčeji, tradicemi a zvyky. Proto mluvíme o tom, že lidská sexualita, ač podmíněna silným biologickým puzením, je také do značné míry vychovatelná. Teprve tam, kde selhala výchova, nastupuje sankce nebo léčení. Zlý sex je pak označen jako chování, které nějakým způsobem poškozuje druhého.
Zlý sex - sexuální zneužívání dětí
Trestní zákoník v § 242 a 243 sice stanoví, co pohlavní zneužívání je, ale psycholog a pedagog vidí mnohem šířeji. Při přednáškách proto hovořím o sexuálním zneužívání dětí dotykovém a bezdotykovém. Při sexuálním zneužívání a jeho důsledcích pro dítě velice záleží na těchto okolnostech: jaký má vztah pachatel k dítěti a dítě k pachateli, jak dlouho zneužívání probíhá a jaké strategie pachatel volí, jaká je forma zneužívání a jeho atmosféra, jaká je reakce okolí při odhalení pachatele a jaké je následné chování ke zneužívanému dítěti. Snadno odvodíme, že pro dítě má nejhorší následky sexuální zneužívání v rodině, kde pachatelem je jeden z rodičů nebo blízký příbuzný. Dítě bývá zneužíváno často i několik let. Pachatel, nejčasněji otec nebo druh matky, využívá hrubého násilí, s dítětem souloží a členové rodiny o chování pachatele vědí a kryjí ho.
PhDr. Vladimír Täubner, CSc.,
Vědec a pedagog Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové, sexuolog doc.
|
Re: Sexualita je biologické i společenské chování lidí (Skóre: 1)
Vložil: mk v Sobota, 28. červen 2003 @ 21:58:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Měli bychom rozlišovat podklad a přídavek.
Podkladem jistě je, že máme každý jiné pohlaví (jedno ze dvou, ale hermafroditi jsou obdařeni navíc) a že žijeme podle toho. Ergo: už dívka vozí panenku, kluci kopou míč a vydávají se na dobrodružné výpravy, zatímco sestra češe panenku nebo vozí dítě v kočárku atd. To funguje, společnost je (byla) dobře založená na dělbě činností.
Ale jsou tu navíc : estetika, chování, atd. Třeba když se žena češe před randem, je to proto, že je upravená jako přitažlivější pro početí (at si to uvědomuje nebo ne), až si ho vezme a bude jednou matkou.
Strojení se do šatů, pomády a td. je "navíc" (počít by šlo i bez toho), a potom vznikla celá struktura, jako je moda, dvornost, milostná proza a mnoho dalšího. Každá zamilovaná písen může mít základ v tom, že je tu něco "navíc". Proto se pokládá sexualita za součást kultury. A proto muži se pomerně méně "kultivují", od nich se vyžaduje, aby přinesli obživu, chránili rod a bezpečnost atd (až donedávna, pokud ženy nedobudou staré fuknce mužského rodu a neodsoudí muže do role vařičů a zabávačů dětí - ovšem fintit se k tomu je nedonutí, to není pro muž spásné).
A ted ještě bomba:
Clověk má schopnost otěhotnět až třináctkrát do roka, to je mezi každou menstruací, a některé druhy zvířat mohou počít ve více termínech, jako myši nebo krávy. Jiné druhy jen jednou za rok, na příklad srny, kuny, dikobraz atd. Biologové říkají, že je to způsobeno potřebou jak přežít.
Kdysi byl lidský rod namáhán a napadán a jen plodnost umožnila přežít. Ted jí je požehnaně, ženy se chtějí chránit, aby nepočali každý rok atd.
Podle Darwina by se dalo říci: přežily ty klany, kde žena byla nadána vysokou frekvencí menstruace, tedy příležitostí k početí (přesněji : více ovulacemi v čase). Zeny, které měly méně disponibilních vajíček měly méně dětí a tak se opakoval výběr vedoucí k preferování časté možnosti početí.
Proto přežily myši, ačkoliv je mnoho zvířat loví: lišky, kánata, poštolky atd a podobně zajíci. Proto přežil lidský rod, ačkoliv zápasil s nebezpečím od tygrů, medvědů, pardálů a jiných zvířat horších než jsou volavky nebo káně.
Protože hlodavci jsou napadáni a hubeni jako potrava pro mnoho zvířat, mohli existovat jen díky časté možnosti zabřeznout.
A ted, když se rozmohla civilizace, zůstává u člověka stále schopnost mít dítě v různé roční době.
Prý se vývoj člověka datuje už nikoli na statisíce let, ale počítá se i přes milion (je tu případně nějaký fundamentalista, který by mi tvrdil, že se dějiny táhnou jen 7000 let?).
Nedávno civilisace umožnila "pokojný život", oséváním kultur, pěstováním dobytka, lepšími příbytky a ohněm. Je to krátká doba - obilí asi 7 až 10 tisíc let, udomácnění dobytka 6000 let, (předtím jen lov) atd. V tom poměrně "blahobytném" prostředí a situaci - odlišném od strašného strádání našich pra- pra- prapředků se už tak moc rychle neumře a lidé by měli mít upravenou tu zbytečbou schopnost započít kterýkoliv měsíc v roce. Možná i náznaky promiskuity jsou tu z doby, kdy po katastrofách stačilo pár lidí na obnovu zpustošeného rodu.
Jestli vývoj se počítá zhruba na milion let, potom krátká doba blahobytu (asi deset tisíc let) nestačila na úpravu plodnosti na přiměřenou míru. Ta doba kultury je asi jedno procento doby výboje člověka jako druhu.
Po době "kdysi" nám zůstaly také jiné stopy na těle: boltec ucha má nahoře malý, zcela nepatrný náznak bývalé špičky ucha (měli jsme také špičaté uši, lépe se s nimi slyší), třetí zub "špičák" byl kdysi dobrý na trhání jídla (ted kousáme vařené, zpohodlněli jsme), chlupy na těle svědčí o snaze uchránit tělo pokryvem srsti, také slepé střevo je záhadný zbytek čehosi co prý ukazuje, že jsme kdysi byli vegetariáni.
Bylo prý období sběračů", kdy se lidský rod živil semeny divých trav, a období "plavců", kdy jsem jistě žili na pobřeží teplých vod, jak dokazují směry chlupů na lebce - totiž od temene se chlupy (pardon vlasy) stáčejí vždy tak, jak odpovídá splývání ve vodě hlavou napřed s pohledem ponořeným na dno pod hladinou. Proč by se jinak vlasy ukládaly přirozeně tak, jak je hladila splývající voda?
Potom jsem se ustálili na suchu. Museli jsem přežít ochlazení i ústup lesů na savany s otevřeným terénem nechráněným před útoky šelem a přestat se spoléhat na stromy. Stali jsme se lovci, chovatelé a pěstovatelé rostlin. Společenství nám ale umožnilo ubránit tlupu před dravci, ale za tu krátkou dobu se nestačila uklidnit schopnost těla mít vajíčka. Byla to příliš krátká doba. I to slepé střevo je z pradávna, tak vzdáleného, že neumíme odhadnout jak dlouho to bylo.
Ve změněné situaci, kdy se rod nemusí zachranovat vysokou plodností by stačilo mít třeba jen jednu menstruaci ročně. Vždyt pohodlně přežíváme i při víceletém odstupu mezi dětmi. Ale tělo to neví a dosud produkuje hormony a vajíčka dále jako v čase ohrožení, které trvalo dosud 99 procent vývoje.
A protože není možné, aby při 13 ovulacích v roku měla také žena 13 dětí za rok, je to tedy nadprodukce.
Jsme na to tak zvyklí, že při nečekaném vynechání menstruace navštěvuje žena doktora, má starost a svěřuje se mu, jakoby to byla výchylka. Místo toho by se mohla cítit osvobozena od "těch dní".
Dejme si otázku: opravdu je nutné, aby se žena cítila křehší až třináctkrát v roku? Pro "provoz" by stačilo mít ovulaci třikrát do roka (aby se vybrala vhodná doba, někdo chce rodit v létě jiná na jaře atd) a možná jen jedna. Bylo by to jako u srn, které mají možnost počít na podzim. Které se to nezdaří, dostane "náhradní" ovulaci na jaře (jak tvrdí myslivci), a porodí na podzim. Jarní porody jsou ale pro kolouchy výhodnější, napasou se do zásoby na zimu.
Změna by vadila snad jen průmyslu zpracovávajícím vatu, bylo by méně reklam na to, jak mít pocit lehkosti v každém čase. Kdybych byl ženou, asi bych to uvítal. Ale také bych se třeba - kvůli tradičnímu myšlení- obával, jestli jsem zdravá, když "mi nic není". Je to také zmatek a tedy zvyk v pojmech.
A proto: vše s mírou, i toho "sexování" - vždyt je to přežitek z minulosti, který si taháme a pěstujeme navíc. Nestačí ta "nadstavba", jako krásné šaty a hezké jednání?
Jsem pro to, hlavně abychom byli ohleduplní, zdvořilí a pěstovali kulturu.
mk |
|
|
|
|
