poslal Krestan Pedofilie je zločin i choroba
Problém moderního světa. Šíří se v kruzích katolické církve, v mládežnických organizacích, ve školách, ale především v rodinách. Souběžně s pedofilií kvete dětská pornografie. Skandály s pedofilními knězi a biskupy, kteří jejich jednání kryli, dospěly do takových rozměrů, že se loni začal situací zabývat sám papež. Zdaleka ale nejde jen o katolickou církev. Pedofilie zasahuje všechny skupiny obyvatelstva, i když některé výrazně více.
ZE STRÁNEK HISTORIE
Pedofilie se v církevních kruzích provozuje už celá staletí. Svatý Petr Damian napsal v jedenáctém století dlouhé pojednání s názvem Kniha o Gomoře. Mimo jiné v něm píše: 'Kněz nebo mnich, který svádí mládež nebo mladé chlapce nebo je přistižen při líbání nebo v jakékoli jiné necudné situaci, musí být veřejně zbičován.' Takový člověk také přišel o tonzuru (vyholené místo na hlavě, symbol kněžství) a na šest měsíců se dostal do vězení. Situace se vyhrotila o století později za papeže Kalixta II. (1119 - 1124), který prohlásil manželství duchovních za neplatná, a jak praví básnička z té doby, kněz se 'musí naučit sám ležet na svém lůžku, nebo si vydržovat chlapeckou družku'. Řada kněží v té době proto veřejně provozovala pedofilii. Sexuálně žili s malými chlapci, obvykle kostelními zpěváky nebo ministranty. Všeobecně známá byla i homosexuální pedofilie papeže Bonifáce VIII. Kromě malých chlapců, které měl u sebe jako stálé milence, se snažil získat pro sex jakékoli dítě, které ho zaujalo. Třeba ševcovského učedníka, který mu přišel ozkoušet boty. Podobně na tom byl papež Julius III. (1550 - 1555), který své malé milence rovnou jmenoval kardinály a podle kronik zneužíval i svého syna Bertuccina a adoptovaného syna Inocence.
ŠIROKÝ ZÁBĚR
Pedofilii lze nalézt ve všech historických obdobích a ve všech společenských vrstvách. Je otázka, zda je jí v současné době více, nebo méně než dříve. Ve srovnání s historií na tom třeba nejsme až tak špatně. Jen se o ní více hovoří. Dochází k ní na nejrůznějších dětských táborech, v zájmových oddílech, ale také v nemocnicích, v dětských domovech a jak uvádějí statistiky, nejčastěji doma. Padesát procent pohlavního zneužívání dětí mají na svědomí vlastní rodiče. Dalších osmnáct procent příbuzní, kteří s rodinou nežijí. Právě v případech incestu se pedofilie dokazuje jen velmi těžko. Poměrně častá bývá pedofilie u ošetřovatelek, ošetřovatelů, pečovatelek a u lidí, kteří pracují s mládeží. Třicetiletý Christopher Reardon, mládežnický pracovník katolické organizace YMCA v Massachusetts, si schovával stovky fotografií nahých chlapců s ručně psanými popiskami, jak si s nimi užíval. Byl uznán vinen z pohlavního zneužívání dětí v pětasedmdesáti případech a odsouzen ke čtyřiceti letům vězení. Třiatřicetiletá dětská pečovatelka z americké Nevady se přiznala k několika stům sexuálních aktů s dětmi, o které měla pečovat. Šlo o devět dětí ve věku od dvou do tří let. Svá sexuální dobrodružství si natáčela na video. Jeden z případů, který vzbudil velkou senzaci, se týká americké internátní školy pro choralisty. Byl to prestižní program univerzity Princeton v New Jersey. Vyšlo najevo, že jedenáct členů učitelského sboru v létech 1960 až 1980 soustavně žáky sexuálně zneužívalo. A není to tak dávno, co Belgie zažila jeden z největších novodobých pedofilních skandálů, kde pedofilem byl navíc sériový vrah.
POHLED VĚDCŮ
Pojem pedofilie si většina lidí spojuje se zločinem, na který jsou v řadě států poměrně vysoké tresty. Současně je ovšem pedofilie na seznamu psychických chorob. Je tedy pedofilie choroba, nebo zločin? Doktor Fred Berlin, který založil americký Národní institut pro studium, prevenci a léčení sexuálních traumat, definuje pedofilii jako výraznou, někdy výlučnou sexuální orientaci na malé děti nebo dospívající mládež. Psychiatr John Bradford z univerzity v kanadské Ottawě se studiu pedofilie věnuje už čtvrtstoletí. Tvrdí, že je to nemoc. Předpokládá se, že touto chorobou trpí celá čtyři procenta světové populace. Je-li u člověka diagnostikována pedofilie, znamená to, že byly jasně zjištěny jeho sexuální preference. Ne všichni pedofilové ale své touhy a sexuální představy realizují a pohlavně zneužívají děti a traumatizují je. Právě násilí na dětech je trestné.
NEJEN NEMOCNÍ
Problém je v tom, že daleko častěji jsou děti sexuálně zneužívány lidmi, kteří pedofilií jako chorobou netrpí. Mají třeba problémy s navazováním komunikace a vztahů s dospělými, a proto se orientují na děti a mladistvé. Nebo dnes ještě častějším důvodem je přesycenost běžnými podněty, které člověka už nedokážou sexuálně vzrušit, takže si hledá podněty jiné, výraznější, obvykle krutější. Proto tak kvete dětská pornografie. Navíc je stále žádanější takzvané tvrdé dětské porno, realistické a často velmi brutální scény s hodně malými dětmi. Samozřejmě ne každý, kdo sleduje dětské porno, děti i zneužívá.
LÉČENÍ
V USA je podle oficiálních údajů každý rok sexuálně zneužíváno kolem sto tisíc dětí. Skutečné počty jsou daleko vyšší. Už zmíněný doktor Fred Berlin vede jednu z několika málo klinik, které jsou v USA určeny pro léčení pedofilů. Dívá se na ně jako na alkoholiky nebo lidi závislé na drogách. Připouští, že zcela vyléčit se nedají nikdy, ale je možné jejich chorobu ztlumit do určitých mezí. Berlin pro tyto pacienty pořádá skupinové terapie. Pro zhruba třicet procent terapie nestačí, a proto dostávají léky tlumící sex. Jde o preparáty, které snižují úroveň testosteronu v krvi a tím potlačují sexuální choutky. Léčba není časově omezená, musí pokračovat nejlépe navždy, nejméně však deset až patnáct let. Ani to však není dokonalé řešení. I lidé, u nichž probíhá léčení, spáchají často stejný čin znovu. U neléčených to bývá až šedesát procent.
PŮVOD
Jak vlastně pedofilie vzniká? To je otázka, na kterou vědci také zatím nemají odpověď. Rodí se pedofilie u lidí, kteří byli sami v mládí zneužíváni nebo týráni? Průzkumy ukazují, že pouze třetina těch, kteří se dopustili pohlavního zneužití dětí, byla v mládí také zneužita nebo týrána. Nebo je pedofilie snad mozková choroba? Podle doktora Bradforda z Kanady mozek pedofilů skutečně vykazuje jiné reakce na změnu hladiny hormonů v těle než mozek většiny lidí. Výzkum je teprve v začátcích. Jako další rizikové faktory, které mohou vést ke vzniku pedofilie, se uvádějí chromozomální abnormality, psychologické problémy v dospívání, stres a řada dalších příčin. Existují i velmi rozdílné věkové hranice, za nimiž se už o pedofilii nebo zneužívání mladistvých hovořit nedá. V amerických státech se tato hranice pohybuje až kolem osmnácti, někde sedmnácti let. V Nizozemsku ale například zákon umožňuje už dětem ve věku od 12 až 16 let, aby samy rozhodly, zda chtějí sex dobrovolně s někým mít. U nás je to patnáct let. Pedofilie je v současném světě, kde násilí je glorifikováno, vážnou a narůstající hrozbou. Spíše než vyjádřením vnitřní sexuální orientace je realizací těch nejhorších brutálních sklonů zdravých lidí. Svět má dnes ale jiné problémy, odlišné preference, jiné oblasti, kam směřují miliardy eur a dolarů. Pedofilie se ve většině států přísně trestá, ale na její výzkum se věnuje jen minimum prostředků.
Příklady pohlavního zneužívání dětí a mladistvých:
Američtí kardinálové Law z Bostonu, Egan z New Yorku a Mahony z Los Angeles (shora dolů), kteří se z krytí pedofilie svých kněží zodpovídali papeži.
Jerrold Schwartz, jeden z představitelů amerického Skautu. Byl obviněn ze šestatřiceti případů sodomie (sexuálního styku ze zvířaty) a pohlavního zneužívání mladistvých.
Christopher Reardon, mládežnický pracovník katolické organizace YMCA v Massachusetts. Byl uznán vinen z pohlavního zneužívání dětí v pětasedmdesáti případech a odsouzen ke čtyřiceti letům vězení.
Donald Hanson je jeden ze štábu učitelů, kteří v Princetonu pohlavně zneužívali chlapce ze školy choralistů.
Landonna Tucker, dětská pečovatelka, odsouzená ke čtyřiceti letům vězení za sexuální zneužívání dětí ve věku od čtyř měsíců do dvou let.
NEWSWEEK, New York
