Holt už jsem taková. Pocity euforie ve mně vzápětí vystřídají pocity sklíčenosti. Není to znak jakési citové, psychické nevyváženosti, ale jen podtržení rovnice, která nese název „moje povaha.“


Musím uznat, že poslední dobou hodně přemýšlím nad tím jakým směrem se můj život bude ubírat. Nejen soukromý, ale především ten duchovní. V hlavě mi zní slova mého nejlepšího přítele, který mi při poslední rozmluvě řekl „jediným tvým nepřítelem je čas..ten tu hraje proti tobě“. Bylo to v době, kdy jsem se musela separovat od mých přátel, protože jsem opět cosi v sobě řešila. Jsem žena, proto stále něco řeším. Jenže teď mám pocit, že jsem se dostala do slepé uličky. Respektive, jsem postavena před rozhodnutí. Teď už to nejde obejít, přelézt..Teď už musím jednat. Snad je to tím, že člověku už není 18 let a že svět nevidí tak růžově jako tenkrát. Jediná má krize, kterou v současné době prožívám je právě v duchovním světě. Zjišťuji, jak povrchní a prospěchářský můj vztah k Bohu byl a stále ještě je. Srdce mi nyní krvácí nad tím, jak jsem zneužívala tento krásný vztah, který mi byl dán..
Jelikož nesmírně miluji knihy, tak jsem si ve sboru vyžádala poloviční traktát. Jeden člověk zde již zastupuje distribuci křesťanských knih, ale sborová kni***** nám nějak začala stagnovat. Proto jsem se rozhodla, že spojím svou knihovnu se sborovou knihovnu a tak pomalu, ale jistě, rozjedeme opět chod „bibliotéky“. Nebudu popírat, že jsem o to též stála proto, že jsem se těšila, jak si všechny ty knihy přečtu hned a nebudu muset netrpělivě čekat na sobotu, kdy bych se k nim dostala..Z počátku nového roku se mi do ruky dostala kniha od E.G.White (název si opravdu nepamatuji - v této oblasti moje velké mínus..Málokdy si zapamatuji názvy Knih). Byla to taková malá knížka, která se týkala především manželského svazku a rodiny. O Ellen jsem toho slýchávala hodně. Jedni ji nadávají, že to byla falešná prorokyně..Druzí zase shovívavě klopí oči, jako by byla nějaký blázen..Další ji ani nezaregistrovali a jiní? Ti ji zase familiárně nazývají „teta Whiteová“. Já osobně jsem však nikdy o ní nic nečetla. Přiznávám, poněkud flegmatické, že jsem se nikdy o ni nezajímala. Ale prostě nenadešel můj čas.
Čím dál více jsem toužila poznat a hlavně, začít nějak praktikovat pravdu. Nebudu popírat, že s ingrediencemi mé povahy to jde velmi těžko. Přijde mi to jako to nejtěžší životní rozhodnutí, které musím učinit. Nějak se stále nemohu rozhodnout k tomu, abych žila tím skromným životem, který vnímám z bible a z toho, jak mi to vštěpují do hlavy. Jenže má přirozenost je jiná. Nejraději bych se rozutekla do celého světa a žila požitkářsky a užívala si života. To je onen duchovní boj, který nyní svádím. Došlo to až tak daleko, že jsem včera večer ležela v posteli a ptala se sebe: „Jak je to možné, že ještě minulý týden jsi se rozhodla plně odevzdat Bohu a žít s ním a teď tu stojíš dezorientovaná a nevíš co se sebou..“ Bylo mi velmi úzko a vnímala jsem to tak, že to opravdu zabalím. Že já nejsem typ, který je schopný žít duchovním životem a plně se tomu zcela oddat a když, tak je to jak jojo..Nahoře .. dole…a zase nahoře..a zase dole.. A tu jsem si vzpomněla , že bych mohla využít knihovnu..Tak jsem listovala a listovala, až se mi do rukou dostala tato kniha, kt. napsal Georgie Knight - „Setkání s Ellen G. Whiteovou“. Kniha, jenž momentálně obrátila můj život na směr, který jsem tak dlouho hledala.
Má představa E.G.W. byla spíše taková, že jde o paní které je neustále tak 40-50 let. Přísný výraz a neustále se nadnáší někde ve vzduchu ve vytržení vidění. Spíše jsem ji ani nechtěla nějak blíže poznat, protože jsem si nedokázala představit, že někdo takový by mi mohl být blízký..Jenže to byl zásadní omyl. Překvapilo mě na ni tolik věcí a kdyby to šlo, chtěla bych žít vedle ní. Velké překvapení pro mě bylo to, že své první vidění prožila ve věku 17ti let. V pramenech se dočteme, že měřila kolem 160cm a měla nesmírně vlídný a příjemný zjev. Velké oči, snědší pleť a plná ústa - to je aspoň nastínění jejího zjevu. Mladá holka, která ještě ani pořádně neměla srovnaný v hlavě svůj vztah k Bohu, ačkoliv svou víru brala nesmírně vážně. Ve své podstatě to byla nesmírně plachá a mírná dívka, která by si nikdy nedokázala představit, že by měla vystoupit před velkou skupinu lidí a měla hovořit o svých viděních. Rozhodně bych o ní nikdy neřekla to, že by měla jakékoliv pochybnosti o svých schopnostech a o Bohu..a přece..Kolikrát Boha prosila, aby z ní toto „břímě“ sejmul a dal tento dar někomu jinému..A Bůh? V počátcích její víry si nedokázala představit, že je Bůh milující Otec..spíše z něj měla strach! Nebudu popírat, že jsem letmo přeskočila její skutky v počátcích naší církve (která je mimochodem celkem bichle) a začala se spíše věnovat jejímu „já“. Přišla mi v tolika věcech tak blízká, až jsem si říkala, že není možné, aby někdo takhle hluboký ve víře (a ve vašem obraze tak dokonalý) může mít blízko k někomu takto hříšnému a přespřílíš pochybovačnému jako jsem já? A přece..
Takovýmto lidem dáváme spíše takové přívlastky, že snad ani neprožívají ty věci, které dnes a denně zažíváme my..Jenže, když se začneme více zaobírat jejich životy, tak zjistíme, odkud načerpali v sobě tolik pokory a sebezapření. Jejich životy nikdy nebyly procházkou růžovým sadem, ale vždy stálo v pozadí tolik utrpení, že by se dalo krájet..
Můj závěr nad touto ženou je obdiv a neskonalá úcta. Není to na bázi toho, že by mi od útlého věku do hlavy vtloukaly: „Ellen Whiteová, je svatá žena..prorokyně..zakladatelka CASD - proto ji měj v úctě“. Je to proto, že zjišťuji, že tato žena měla opravdu dar od Boha a velkou sílu pro službu Bohu a druhým lidem..
Pomalu se začínám smiřovat s tím, že to se mnou nikdy stoprocentní nebude. Nebýt toho, že jsem se jejími myšlenkami poslední dobou zabývala, asi bych to nejspíš vzdala, protože mi přišlo nepochopitelné, že bych měla mít jakýkoliv význam pro Boha - natož velký. Jenže o tom ten život je. Neutíkat z boje, ale bojovat dokud „nepadneme“. Přeji všem mnoho duchovní podpory a sil v bojích, které svádíme dnes a denně a které nesou název „život“.