poslal šamot
Bude práce zařazena mezi tvrdé drogy? Nenávratně pryč je doba, kdy označení "workoholik" vyvolalo jen pobavený úsměv. Rozvrácené rodiny, zdravotní i psychické potíže a neschopnost žít plnohodnotný život - tedy skutečně život plný hodnot - jsou příliš vážná témata. Proč vlastně mluvíme o workoholismu jako o závislosti?
Závislost je patologický vztah k něčemu nebo někomu (ano, můžeme být závislí i na osobě). Patologie závislosti spočívá v tom, že deformuje všechny ostatní oblasti života a především prožívání člověka. Tak jako alkoholik své závislosti postupně obětuje vše od rodiny až po vlastní důstojnost, tak také workoholik svůj život postupně redukuje jen na oblast práce. V jakékoliv jiné situaci se cítí nepříjemně a nejistě.
K workoholismu musíme mít ovšem určité předpoklady. Především workoholismus musí "něco" kompenzovat, a tím "něčím" jsou nejčastěji sebejistota, sebepřijetí a schopnost prožívat citové vztahy. Workoholik v práci nachází to, čemu se jinde vyhýbá. Z bezpečí své profesionální role se stává důležitým pro ostatní a úspěchy mu nahrazují naplnění vztahových hodnot. Workoholik často pracuje i během "odpočinku" a v některých případech nepřestává na práci myslet i v nejintimnějších situacích partnerského vztahu. Tím vším se dostává do vytouženého úniku od reálného života.
Co vám říká okolí? Ptáte se, jak poznáte, že již jste workoholikem? Dívejte se především kolem sebe. Soustřeďte se na to, jak na vás reagují lidé z vašeho nepracovního okolí. Pokud vám vyčítají vaši zaneprázdněnost a neschopnost odpočívat, jde o jas ný signál. Tento signál ještě neznamená vlastní závislost, ale postoj, jak s tímto signálem zacházíme, už projevem workoholismu může být.
Skutečný workoholik se totiž intenzivně brání myšlence, že něco není v pořádku. Často dokonce v takové situaci ostatní napadá a nařkne je z lajdáctví, nedostatku odpovědnosti či z neschopnosti pochopit jeho situaci. Připomínám, že workoholik prací řeší nějaký svůj vnitřní problém a odpoutání od práce by ho k tomuto problému mohlo přivést a tomu se nevědomě brání.
Workoholici mají často také tendence k perfekcionismu a přemrštěné ambice. Závislost na práci je spíš závislost na tom, co nám práce přináší - uspokojení z výsledku, úspěch a prestiž. Často tyto atributy spoluvytvářejí u workoholika jeho sebeobraz a představa, že by mohl být (a žít) bez těchto atributů, je nemyslitelná a nesnesitelná.
Přiznat si, že jsem, nebo téměř jsem workoholikem, je obrovská odvaha. Uvědomit si problém a nezamést ho pod koberec, chce zralost a vnitřní sílu. Pojďme se společně podívat na nejčastější obranné reakce, které v nás pokus o takové přiznání vyvolá:
Popření (velmi účinná obrana) je často vyjádřeno výroky jako ...normální situace ...všichni tak pracují ...je to moderní životní styl ...vždyť jsme byli loni na dovolené.
Pokud máme s workoholismem problém a bráníme se takto, jsme ve skutečnosti na úplném začátku. Naše rodina nás většinou nedokáže přesvědčit o nepravdivosti obrany. Rada proto zní: Ptejte se, co si budou pamatovat vaši blízcí z tohoto období vašeho života, na co budou vzpomínat vaše děti a manželka, kdyby měly popsat tento rok. A když si tuto představu vytvoříte, zeptejte se, jestli to je opravdu vaše představa plnohodnotného života.
Nebezpečná obrana Agrese a manipulace jako další obrana už reflektuje, že něco je špatně, ale problém vidí mimo sebe. V takové situaci workoholik často používá věty typu: ...když chceš dům, tak ... a děti musí mít pořádné vzdělání ... musím, jinak by mě šéf na místě vyhodil ... je to situací ve firmě.
Agrese je velmi nebezpečná obrana, protože nutí naše partnery k protiakci, a to vede k prudkým sporům. Obviňování často vede k rozkolu a narušení vztahů. Paradoxem je, že se přitom vůbec neřeší samotný problém.
Doporučení pro workoholiky je: Uvědomujte si, co svým chováním vlastně způsobujete. Obhajobou sebe a své závislosti můžete snadno zničit něco, čeho si velmi vážíte. Pokud chcete výše uvedené argumenty použít, vždy je používejte ve tvaru: Chci to dělat jinak, ale nevím jak, protože bychom pak nemohli /ohrozili/ přišli o ... apod. Vyzvete tak partnera k dialogu a je pak na vás, jestli ho dokážete vyslechnout a skutečně se s ním o problému poradit.
Somatizace (tedy převedení duševních stavů na tělesné příznaky) a stažení se, je obrana, která často přichází ve chvíli, když jsou již ostatní argumenty vystříleny a nemají účinek.
Dobrovolná oběť Workoholik vlastně žije ve dvou režimech: Pracovním, kdy jede na plno, a nepracovním, kdy se zabývá výhradně svým vyčerpáním a projevy nemoci. Rodina a sociální okolí se pak stávají součástí záchranné sítě (jak to známe u alkoholiků) a jsou vyzýváni, aby sdíleli tento "osud".
Tato nevědomá obrana má v sobě obrovskou dávku manipulace, protože workoholik si vlastně ničí zdraví ve snaze se obětovat a něčeho dosáhnout. Pro externího pozorovatele pak může být nepochopitelné, když to rodina neobdivuje, ale dokonce to vyvolává negativní postoje. Rada je pro tuto situaci vzít svůj zdravotní stav jako varování a jako výzvu změnit celý životní styl, ale je pravděpodobné, že bez dobré psychoterapie se dotyčnému nepodaří ze začarovaného kruhu nemoci a práce vystoupit.
Je zřejmé, že workoholismem stejně jako jinými závislostmi je často postiženo okolí dotyčné osoby a především rodina. Co tedy můžeme jako partneři workoholiků dělat? Především se se situací nesmířit a reagovat na chování, které poškozuje vztahy. Konfrontovat workoholika s důsledky jeho chování s důrazem na hodnotu toho, co poškozuje.
Například lze na manipulaci "životní úrovní" rodiny reagovat: ... vím, že to je důležité, zároveň ale stojím o to být s tebou a prožívat společně něco pěkného ... pokud by (dům, auto, apod.) měl být důvodem, proč to nejde, tak to nechci. Všimněte si, že tak nepopíráme jedno nebo druhé, ale stavíme hodnoty vedle sebe a snažíme se je uvést do rovnováhy. V případě, že se situace neřeší, je vhodné vyhledat odbornou poradenskou pomoc.Neutrální droga Kapitalismus a tržní hospodářství je jednoznačně ideálním podhoubím pro workoholismus. Práce se nabízí na každém inzertním místě, ale je to skutečně droga? Jak jsem uvedl, závislost je vztah, a to vždy předpokládá zapojení dvou stran. Práce není drogou o nic víc než například televize, koníček, či členství v nějaké sektě. Sama o sobě je neutrální (na rozdíl od skutečných drog, které neutrální nejsou), ale dá se zneužívat a nadužívat tím, kdo ji vykonává. Nejlepší prevencí závislosti je vlastní zralost a schopnost nacházet hodnoty v celé sféře života.
Pokud jste dočetli až sem a jste workoholici, nejspíš usednete k počítači a dáte si "dávku". Pokud jimi nejste, věřte, že do víkendu zbývají už jen dva dny.
Překladový slovníček:
závislý na heroinu
workholik
Dnes naposled...
Jen dodělám tenhle projekt...
Mohu skončit, ale nechci...
Mohu pracovat míň, ale životní standard rodiny...
Umím se bavit o všem! Co ta dávka...
Samozřejmě mě to zajímá! Co jsi říkal/a...
Na to nádobíčko nesahej!!!
Kdo mi vlez do počítače?!!
Nesjíždím se, jsem prostě v pohodě...
Nejsem závislý, mám rád svou práci...
Tomáš Vašák
Autor je psycholog, odborný garant Training & Consulting Center
