Grano Salis - Svědectví o Bohu (úvaha o nebezpečí sektářství)

Svědectví o Bohu
Martin

Úvaha o nebezpečí sektářství. E-mail autora Bůh má mnoho prostředků, kterými neustále upozorňuje na svou existenci a mnoho svědků, kteří prožívali a prožili osobní setkání s Bohem, s Ježíšem Kristem. Takové setkání naplní člověka radostí, že nežijeme v časovém omezení a zbytečně na této zemi, že poslední soud skutků připadá právě Bohu, který odpouští i uzdravuje, zachraňuje a křísí. Ovšem podat ústní nebo písemné svědectví o setkání s Bohem tak, aby nemělo význam jen pro toho, kdo je sděluje, není pro hříšníka právě lehká věc. Asi největší význam má svědectví takové, kdy na člověku vidíme podle jeho chování, vyrovnání a vnitřní radosti, že je osvícen, že prožívá plný, harmonický duchovní život. Potkal jsem mnoho takových lidí, kteří si se sebou dokázali poradit a uvedli v soulad své činy a vyznání, což se ku příkladu mě daří jen velmi kostrbatě a dosti vzácně. Ti, kteří to prokazují vynikají skromností a ochotou kdykoliv člověku pomoci, ale hlavně tím, že svou víru potvrzují neustálým bojem s vlastními slabostmi a postupně se zbavují špatných návyků. Často se setkáváme s lidmi, kteří nás třeba navštíví v domácnosti, aby nám něco řekli o Bibli, o Evangeliích, aby nás seznámili s Božími zákony a ukázali nám správnou cestu. Myslím, že pokud tak činí upřímně, bez nátlaku a vyhrožování, tak není třeba zkoumat, z jaké církve nebo sdružení pocházejí, ale zkoumat to, s čím přichází. Nalezení Boha ve vlastním životě ale člověka často tak rozradostní, že zapomene na toleranci, na to, že ten komu se snaží svědčit, třeba ještě toto setkání neprožil, a tak se často dozvídáme místo rady jak hledat Duchovní komunikaci, spíše sérii útržkovitých zpráv o zázracích, které si tito lidé opravdu prožili. Někdy takové svědectví působí na člověka více negativně. Asi jako kdyby někdo, kdo nalezne krásnou, zdravou rodící jabloň chodil po domácnostech a ukazoval jablka z té jabloně, vydával je za vlastní výpěstky a chlubil se jejich kvalitou, zdravím a krásou. Místo, aby ukazoval cestu k té zázračné jabloni, kde je ovoce dost pro všechny. Často, zejména u mladých lidí jsem pozoroval dokonce odtržení od nás "hříšníků", zapomenutí na to odkud vyšli. Často se skupiny mladých lidí odtrhnou od církve, kam dříve chodili na Bohoslužby a zakládají nejrůznější vlastní uskupení, ze kterých je jen krůček k nebezpečným sektám. Člověk, který nezvládne sám sebe, se začne domnívat, že je jedním z vyvolených, přestává pochybovat o vlastních slovech a často dokonce vlastní inspirace a fantazii vydává za Boží pokyny, které se mu prý zjevily. Sektáře poznáme zpravidla podle jejich diktátu. Utvoří si jakousi podivnou vlastní komunikační síť, ve které si rozdělí jednotlivé "funkce" svého sboru a naprostou nejsou schopni komunikovat s "nevěřícími", pokud ti neakceptují jejich povýšené, diktátorské manýry a rituály. Pokud ale člověk skutečně nalezne Boha a neodtrhne se od něj, potom se odříká hříchu z radosti, protože se mu tím nesmírně ulevuje a je to často mnohaletý, vlastně celoživotní proces. Pokud ale někteří lidé cítí svůj odklon od hříchu jako nějakou povinnost, jako vlastní omezení, může to být jasným znakem toho, že se již nepohybují v oblasti skutečné duchovní komunikace s Ježíšem, ale naopak si utvořili vlastní dogmatický pohled na víru a její zákony, nepřipouští dynamiku a vývoj v Božím Království a předpokládají, že ten, kdo není ochoten nejraději ihned poslouchat jejich "moudrá" slova a podstupovat rituály, není hoden vstupu do Božího Království. Pokud neposlechnete jejich pokyny jste "nežádoucí" a často, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, jste označen za člověka posedlého ďáblem, kterého by tito samozvaní duchovní vedoucí z Vás nejraději vyhnali zaříkáváním, ale často i ještě daleko nebezpečnějšími a morbidnějšími metodami. Každou myšlenku je třeba pečlivě zkoumat, zda-li přichází z naší vlastní inspirace, nebo je skutečně inspirovaná Boží vůli, či vůlí toho zlého. Sektáři pravidelně používají na začátku každé fráze slova " Pán mi zjevil aby si udělal to a to...., aby si šel - šla hledat zaměstnání tam a tam......, Pán mi řekl, aby si odejel z města......". A obávám se, že proti takovým lidem je těžká jakákoliv argumentace, ale také obrana, protože si nenechají vzít své přesvědčení, že vše co činí, činí z vůle Boha. Zpravidla se jejich seskupení potom schází na jakýchsi pravidelných seancích, kde jsou ochotni se vroucně modlit a zpívat písně, zatímco za jejich dveřmi marně zvoní člověk, který potřebuje pomoci, nebo alespoň poradit. Jakmile rozpoznáme takové jednání, myslím, že je dobře přemýšlet o tom, jak se co nejrychleji zbavit jejich osočování a vlivu, protože dokonale ovládají demagogii a manipulaci a mohou člověku způsobit velké psychické potíže. Sám jsem potkal mnoho takových lidí a jednou jsem dokonce velmi těžce s pomocí evangelického faráře dostal z jejich vlivu mladou věřící dívku, kterou před námi schovávali a zamykali, dokonce zařídili její odjezd z města, do místa mnohem vzdálenějšího, kde měla přebývat pod "duchovním" vedením jiné spřízněné sekty a být převychovávána podle jejich rituálů . Stálo nás to mnoho sil i nervů, ale podařilo se a přiznám se, že když potkám tyto lidi, přejdu velkým obloukem chodník, abych se s nimi nemusel setkat, protože jsem si nesčetněkrát vyzkoušel, že pokud si sami nepřiznají bludy ve kterých se pohybují, není možné s nimi vůbec komunikovat. Na druhou stranu je ale mnoho lidí, zejména opět mezi mladými, kteří jsou naprosto upřímně natolik rozradováni ze zprávy Evangelia a ze skutků ve kterých se jim Bůh zjevuje, že jsou v jakési euforii, kdy prostě jen dočasně nedokáží vnímat starosti a trable jiných. Teprve po určitém čase se znovu postaví nohami pevně na zem a zapojí do srozumitelného rozhovoru se svými přáteli i lidmi, kterým se snaží pomoci nalézt správný cíl. Nesnaží se tedy nikoho manipulovat, ale jen znovu a znovu poukazují na zázraky, které si v životě prožili a je nesmírně těžké pro člověka, který na svou víru teprve čeká, aby jim porozuměl a aby Ji skrze jejich svědectví našel. Také já jsem přemýšlel, jestli neberu Boží jméno nadarmo, kolikrát jsem je jen už napsal v této knize, ale řekl jsem si, že nebudu dělat žádnou autocenzuru, ani jiné úpravy těchto textů, protože jsem přesvědčen, že Boží jméno, jméno Ježíše Krista i Ducha Svatého jsou ta nejdůležitější jména před i v celé historii nejen lidského bytí. A když do nás denně ve zpravodajství hustí donekonečna jména nejrůznějších pomatenců a zločinců, tak proč bych já nemohl opakovat často jméno toho, koho miluji, protože zachránil život nás všech. Ale hlavně jsem Bohu vděčný za to, že ustanovil takové zákony, aby všechny děti, které se ve světě trápí a jsou týrány, stejně jako staří lidé, kteří už také nemohou zcela bránit politickým systémům peněz a věcí, zkrátka, že zabezpečil místo pokoje právě pro bezbranné. Také tuto knihu se snažím psát pro ty z nás, kteří ještě hledají útěchu a Lásku, či pomoc v nemoci nebo trápení, abych jim, pokud mohu, poradil a rozebral některé málo zodpovídané otázky, které by nám pomohly najít cestu k pravdě. Mě se této pomoci dostalo, či spíše jsem si ji uvědomil, když jsem se po listopadových událostech v naší zemi ocitl v nemocnici na pokraji sil a čekala mne dlouhá, nepříjemná a bolestivá léčba. Tehdy za mnou přišel jeden lékař a řekl mi ať si přečtu v Novém Zákoně v Bibli jedno z Evangelií, myslím, že mi poradil Matoušovo. Do Té doby jsem podvědomě cítil, že Bůh je, věřil jsem v něj, ale měl jsem naprosto nejasnou představu o tom, kdo to je, zda-li a jak s ním mohu promlouvat. Po návratu z nemocnice a několika měsících indispozice jsem se začetl do Nového Zákona a napadlo mě, proč jsem to neudělal dříve. Byl jsem překvapen tím, že není nutné studovat a pročítat celou Bibli, protože mnoho pasáží zejména Starého Zákona bylo nad mé chápání, natož pochopit souvislosti této zprávy od Boha. Také jsem měl mnoho výhrad k podle mne dosti brutálním zákrokům o kterých se v Písmu píše. Ale najednou jsem si přečetl jedno, druhé, třetí i čtvrté Evangelium, kde se píše o životě a působení Ježíše Krista na zemi, který Bible předjímá , předvídá ústy mnoha proroků a nakonec i potvrzuje, neboť Novým Zákonem je uzavřena. Dílo záchrany je dokončeno a nyní se naplňuje. A přitom jsou Evangelia docela kraťoučké svazky. Svědectví o zázracích, které Bůh na zemi i mimo ni vykonává. A také je tam zmínka, že o jeho působení na zemi v Těle Ježíšově by mohlo být napsáno mnoho tisíc stran. Ale není. Tedy zřejmě nejde o to vystopovat každý Ježíšův krok na této zemi, ale o seznámení se s ním a jeho dílem. O upřímné navázání kontaktu se živým Bohem, se skutečnou Láskou, kterou si často pleteme s vášní a touhou. Evangelium je klíčem k poznávání, není to uzavřená kapitola, je to jen vstup do života, pokud jsme ochotni tuto zprávu přijmout. Do Bible se samozřejmě pustili i matematici. A i Ti dokonce spočítali, že pravdivost o poslání a působení Ježíše Krista vzhledem k jeho popisu ve Starém Zákonu, kdy o jeho příchodu podával Bůh zprávu skrze inspirované zapisovatele po celá staletí, tak tedy, že pravděpodobnost nepravdivosti této zprávy a tedy její nepravdivost je jedna k mnoha bilionům, nebo dokonce trilionům. To číslo nevím přesně, protože se v numerické matematice nevyznám, ale bylo skutečně dlouhé ve prospěch pravdivosti zprávy Evangelia, ve které ale jistě nejde o čísla, ale naopak o lidi, což si mnozí pletou.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace