poslal HoMoer
A to Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi …
VÁNOČNÍ ÚVAHA
Tento rok si vánoc asi moc neužijeme. Budou všeho všudy jen tři dny pracovního volna. Dost možná že to bude všechno v takovém shonu, že si ani nestihneme tu správnou vánoční atmosféru vychutnat. O důvod víc proč se zamyslet nad pravým významem vánočního poselství.
Ono totiž to, co se sice stalo jindy, ale o vánocích si to připomínáme, nebylo zase tak romantické jak se nám to z těch různých vánočních koled a tradic jeví. Narození Ježíše Krista to byla přece docela komplikovaná věc. Jen uvažte, utrmácená prvorodička bez základního hygienického a materiálního zázemí, rodí kdesi ve stáji dítě. Nerodí ho ale svému muži jak bývá zvykem, ale rodí ho Bohu, Bohu a lidstvu. Ruku na srdce milé matky, která z vás by vyměnila svůj porod monitorovaný utrazvukem za porod Marie, a milí otcové jež si své otcovství můžete kdykoliv potvrdit testem DNA, kdo z vás by své ženě věřil, že počala z Ducha svatého ? A když už i tohle byste zvládli, kdo z vás by si nemluvňátko místo do připraveného pokojíčku chtěl narychlo odvést rovnou do vyhnanství.
A právě o tom jsou vánoce. O tom, že sám Bůh se v osobě svého Syna rozhodl vzít na sebe všechnu tu lidskou bídu, že se Slovo (tedy něco vznešeného a nekonečného) rozhodlo stát lidským tělem, se všemi jeho bolestmi, chudobou a trápením. A to všechno proto, že Bůh chtěl člověku pomoci, že mu chtěl dokázat svou lásku činem nad všechny činy.
Většina nevěřících lidí dnes argumentuje tím, že pokud by Bůh existoval nemohl by dopustit to či ono. Já se ale ptám zdali to, že si dítě rozbije nos znamená, že nemá rodiče, či zdali to, že někdo propadne z matematiky znamená, že neexistuje žádný učitel matematiky ? Vždyť přece všechny podobné problémy mají své příčiny a každý správný rodič či učitel je pomáhá najít a vyřešit. A právě v Pánu Ježíši Kristu v jeho narození, v jeho životě, díle a odkazu dal Bůh jasný důkaz svého zájmu o člověka, své ochoty a trpělivosti pomáhat mu řešit problémy, do kterých se svou neposlušností dostal.
Avšak aby tato pomoc mohla být účinná musí být druhá strana, tedy člověk, ochoten ji přijmout. Jen tam, kde jsou lidé dobré vůle lze měnit něco k lepšímu. Bohu prostě nestačí, že si na něj o vánocích pár těch zbožnějších vzpomene, zazpívá písničku či zajde do kostela. Jemu totiž už od stvoření světa jde především o vztah s člověkem, a jde-li někde o vztah, pak nepostačí dát tomu druhému za sebe nějakou, byť sebehodnotnější, náhradu. Proto se nám Bůh vydal takříkajíc osobně, proto se ono Božské Slovo stalo tělem. Otázkou zůstává jak na tento velkorysý akt odpovíme my. Dobré skutky i všechen ten adventní soucit jsou jistě v Božích očích cenné, na navázání vztahu s Bohem ale nestačí. Bůh čeká na tebe, na tvoje vydání se mu. Betlém před 2000 let pro něj moc místa neměl, jaké místo ve svém srdci a mysli mu dáš ty ?
HoMer
