Nemusíš prosit o sílu. To je chyba. Je to nevěra, milý bratře.

Měl bys věřit, že Kristus, který v Tobě žije překonává vše za Tebe. To On bojuje s tělem, s hříchem a pokušením, ne Ty. Ty jsi v Kristu mrtev a On žije v Tobě. Pouze se Mu musíš naučit věřit. Duch bojuje proti tělu, ne Ty (Ga 5,17).

Udělej si malý test, jako příklad - Až k Tobě přijde pokušení, ihned řekni ve víře: "Pane Ježíši, toto je Tvá záležitost, nikoli má." A uvidíš, jak v ten samý okamžik Duch svatý zabojuje za Tebe, takže pokušení okamžitě zmizí. A přijde-li znovu, udělej to tak zase. Kolikrát bude třeba.

A tady nejde jen o jednotlivosti života, ale o celý život. Řekni Kristu ve víře, že celý Tvůj život už je pouze Jeho záležitostí a nikoli Tvojí. 

A zakusíš vítězství. 

Pochopitelně, že ne hned ve všech případech. Pokušení se může znovu vrátit a Ty ihned nezareaguješ ve víře, ale necháš v sobě ožít starého člověka a ten zhřeší, kdykoli ho necháš ožít. A na to mu stačí jen chvilka. Ten znovuzrozený nový člověk v Tobě však hříchu nečiní, ba ani hřešit nemůže (1Jan 3,9).

Má to ještě své podmínky. Nemůžeš dělat věci, které Tvého starého člověka drží při životě, tedy krmit ho záležitostmi a činnostmi tohoto světa a dodávat mu tak sílu. Myslím tím věci, které na první pohled nemusí být hříšné, ale jsou satanovým předmostím, kudy může snadno proniknout. Jsou to věci, které vedou ke hříchu. Jsou jeho podhoubím. 

A dále, vítězem se nemůžeš stát hned a instantně. Musíš si projít duchovním vývojem od malého dítěte v Kristu, ke staršímu dítěti v Kristu a teprve až se staneš mládencem v Kristu (počítej s tím, že dřív než za 18 let od uvěření to asi nebude, ale kdo ví...), tak budeš natolik silný a vycvičený ve víře, že budeš vítězit na tím Zlostníkem. Zatímco jako malé dítě jsi zažíval více porážek než vítězství, či spíše skoro samou porážku a málokdy vítězství, tak jako vítězný mládenec zažiješ, že poměr sil se přesně obrátí. Zažiješ téměř samá vítězství a jen velmi málo porážek. Nakonec se staneš zralým a dokonalým otcem v Kristu, který má navíc hluboké poznání Boha Otce, a který má chyby mládí již daleko za sebou (1Jan 2,12-14).

A hned za tímto veršem jsou i ty podmínky (1Jan 15-17), které je třeba naplnit, čili oddělení se od satanského systému tohoto světa a jeho způsobů. Takže když budeš zízat na televizi, hrát PC hry a zabývat se dalšími podobnými světskými věcmi, tak určitě žádné vítězství nezažiješ, z toho důvodu, že žiješ ve svém starém člověku, který tento svět miluje a bez něj by se unudil. Tak potlačuješ Krista v sobě, takže se nemůže skrze Tebe vítězně projevit, ale je pouze uvězněn ve Tvém znovuzrozeném duchu, ale do duše (skrze kterou by se mohl projevit), se nedostane, protože tam je svět. Proto Pán Ježíš mluví o kříži, o nutnosti zapřít svou duši pro toho, kdo Ho chce následovat. (Mt 10,37-39// Mt 16,24-26// Lk 9,23// Lk 14,26-27 a 33// Lk 17,32-33). Proto mluví o tom, že i kdyby někdo získal celý svět a uškodil by své duši, tak mu to není nic platné a že kdo to neučiní, nemůže být Jeho učedníkem (nemá k tomu moc a sílu, respektive Krista). Naše duše touží po světských věcech a činnostech. Musí však být od tohoto prázdná, aby do ní mohl z našeho ducha proniknout Kristus a zaujmout v ní hlavní postavení a obnovit ji (mysl, city i vůli) - Ef 4,23//Ř 12,1-2. Ten druhý verš hovoří o těch samých podmínkách. O oddělení se od světa vydáním těla Bohu v oběť živou za účelem obnovy a proměny mysli (= hlavní součásti duše).

Je nutno se posvětit (oddělit = být svatý, oddělený) pro Boha (1Pt 1,15-16) a VĚŘIT Kristu, že vše je jeho záležitost a ne Tvá. Ty to nedokážeš. Jsi toho neschopný. Já také. Nikdo kromě Něj. Ani se o to nesnažme. Ale On je schopný.

My jsme úplně stejně neschopní být Kristovci, jako kočka nebo pes. Jsme na tom stejně jako oni. Jestliže kočka nebo pes mohou být Kristovci, pak i my! Pouze Kristus Ježíš v nás může být Kristovcem. Proto do nás vložil Sebe.

Kéž Ti Pán dá své milosrdenství a postupně Tě naučí být Mu věrný. Uč se víře v Něj, tak, jak jsem Ti to výše nastínil.