Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Jan 16,7 – 13; Židům 10,14 – 18; 1 Jan 1,8 – 10. Doporučují vám, aby jste si nejdříve tyto uvedené oddíly přečetli.

Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám. (Jan 16,7).

Od 13 do 16 kapitoly apoštol Jan popisuje promluvy Ježíše k učedníkům při poslední večeři před ukřižováním. Ježíšova slova k učedníkům byly přerušeny pouze odchodem Jidáše, který ho zradil. Ježíš teprve po odchodu Jidáše začal hovořit o Duchu svatém jako o Přímluvci. Některé slovníky uvádějí, že řecké použité slovo „parakletos“ se dá i přeložit jako obhájce. Slova Ježíše o prospěšnosti jeho odchodu a příchodu „přímluvce“ (obhájce) jsou zbývajícím 11 učedníkům velice prospěšná. Následující slova sdělují učedníkům, že tento přímluvce-obhájce má pro svět úplně jiný význam. Pro učedníky je obhájce, ale pro svět žalobce. Neboť tento přímluvce bude obžalovávat svět z hříchu za to, že nevěří v Ježíše.

Učedníkům říká v 13 verši, že tento obhájce – Duch pravdy jim po svém příchodu oznámí další Boží slova. Mezi tato slova zcela určitě patří i list Židům a výše uvedený oddíl.

V souladu s tím, co Ježíš říkal 11 učedníkům při velikonoční večeři, a době napsání listu Židům již apoštolům, že Duch svatý již nebude jejich žalobce, ale naopak přímluvce, neboli jejich obhájce, tady říká, že Duch svatý na jejich hříchy již nikdy nebude vzpomínat. Neboli nebude to On, kdo by po ukřižování a vzkříšení Ježíše ještě někdy obviňoval učedníky, apoštoly a všechny ty, kdo od té doby uvěřili a přijali Ježíše Krista jako svého Pána a spasitele z jejich hříchů. Neboť za tyto hříchy již byla vylitá krev Ježíše. „Není odpuštění hříchů bez vylití krve.“

V souladu s tím může směle říci: „Kde je odpuštění hříchů, není již třeba více obětovat za hřích“. A pokračuje: „Máte-li bratři plnou svobodu k vejití do svatyně skrze krev Ježíše, přistupte s pravým srdcem v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého.“ Co tedy ještě říci než spolu s pisatelem zvolat, verš 28: Spravedlivý pak z víry živ bude, jestliže se však odvrátí od víry k jiným způsobům jak zachovat své spasení (např. list Galatským), nezalíbí se duši mé v něm.

Nevím zda si uvědomujete, že pisatel listu Židům již v 8 kapitole připomíná tato slova v 12 verši s odkazem na slova Jeremiáše 31,34: „Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu.“ A když hovoří o nové smlouvě, říká tím, že první je zastaralá. Co je zastaralé a vetché, blíží se zániku (13 verš). Pisatel tady připomíná věřícím ze Židů slova ze Starého zákona a dává podmínky Nového zákona. Na základě této Nové smlouvy On zaslibuje, že všechny hříchy jsou dokonale odpuštěné tak, že Bůh prohlásil, On nikdy více na ně nebude vzpomínat. Teď je zcela na místě popřemýšlet o tom, že když byly všechny naše hříchy dokonale odpuštěné, tak není třeba žádné další oběti. (Žid. 10,18)

Toto odpuštění je slavné, ale postupme ještě kousek dál: Víte proč Bůh nebude žádat Krista, aby zase zemřel? Protože pro všechny, kteří důvěřují Spasiteli jsou jejich hříchy a nepravosti úplně pryč a Bůh na ně nikdy více nevzpomene. Takže už žádná další oběť není třeba. Není ji třeba stále znovu opakovat. Kdo by mohl pochybovat o svém přijetí do Boží rodiny, když poslouchá jak Duch svatý svědčí o milosti a dobrotě Boží k nám?

Někdo namítne, a co 1 Janův list 1,8 až 10? Jediné vysvětlení, které je v souladu s předtím uvedeným, může být pouze to, co kromě Jana píše i Pavel ve svých epištolách. Například 1 Korinstkým 5,1 až 5: „Vydejte toho člověka satanu ke zkáze těla, aby duch mohl být spasen v den Páně.“ Z čehož vyplývá, že znovuzrozený věřící již nemůže ztratit svou příslušnost k Boží rodině, nebo-li jeho poměr syna k Otci nemůže být ukončen ani hříchem, ale může být pro svou neposlušnost vydán satanovi k zahubení těla (tělesného života) a projít tak Otcovskou výchovou, aby byli jeho duch a duše spasené v den Páně.

K tomu co psal Jan 8 verš: všichni v sobě máme až do smrti tu svou hříšnou přirozenost, kterou jsme zdědili od Adama, což tady označuje Jan jako hřích v nás. 9 verš: Někdy můžeme zhřešit proti Otci a tím ho zarmucovat a uhašovat. Ale nemůžeme ho tím zarmoutit a uhasit definitivně tak, aby se nás zřekl. Něco jiného je výchova a něco jiného věčné zatracení. Tento 9 verš vlastně říká, že pokud někdo zarmucujeme Ducha svatého hříchy proti bratru, nebo Otci, může být tento zármutek odstraněn ihned tím, když si svůj hřích uvědomí a vyzná. 10 verš: A jestli někdo říká, že nikdy nehřešil (všimněte si toho minulého času) tak činí z Boha lháře.

Zrekapitulujme si jasně uvedená fakta: Podle evangelia Jana Ježíš řekl 11 učedníkům, že když odejde cestou kříže, tak pošle Přímluvce, který sice bude obviňovat nevěřící svět z hříchu, ale učedníky bude pro krev Ježíše, vylitou na kříži utěšovat a obhajovat před žalobníkem bratří (Zjevení 12,10). Pisatel listu Židům od 4 do 10 kapitoly vysvětluje, že kněžství Ježíše je vyšší než Árónovo. Krev Ježíše, našeho velekněze a jeho jediná oběť nám otevřela přístup do svatyně (autor tady má na mysli svatyni svatých). Do této svatyně můžeme vstupovat s odvahou (Žid. 4,16).

Jeden známý přítel tuto smělost vysvětloval takto: Toto není svatá světlost, spíše nesvatá smělost. My máme smělost přístupu do Boží přítomnosti ne proto, že máme nějaké zásluhy, nebo že bychom dosáhli určitého stupně posvěcení, my máme tuto smělost navzdory skutečnosti, že jsme byli bezbožní hříšníci a ještě se nás přidržují různé chyby.

Jak to vyvýšuje Boží milost! Právem můžeme hlásat: „Kdo je takto odpouštějící Bůh jako ty? Anebo kdo má milost tak bohatou a zadarmo? Pouze my, někdejší hříšníci s odvahou přicházíme do svatyně. Ne s třesením a strachem, zda obstojí naše skutky nebo posvěcováni. Ne jako lidé uvedení před krále a sedajíc si na okraj židle, neodvažujíce se ani promluvit slovíčko a mluvíce pouze, když jsme tázáni.

My máme smělost, to znamená nejen odvahu a důvěru, ale svobodu říkat vše, co máme na srdci.

Jen si vzpomeňte na slova Izraelců z 2 knihy Mojžíšovy 20, 19: Řekli Mojžíšovi: „Mluv s námi ty a budeme poslouchat. Bůh ať s námi nemluví, abychom nezemřeli.“