Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Před časem jsem zde pod titulem Multikulturalismus a ekumenismus uveřejnil odkaz na videa, demonstrující praxi zacházení s ženami a dívkami v ortodoxním islámském světě. Příspěvek  vyvolal malou reakci, převážně jen u katolických diskutujících, a to ve většině případů tolerantní či omluvnou vůči islámu,  považující videa za podvrh a fašistickou propagandu a v jednom či dvou případech  zlobně útočnou vůči mé osobě a mému konstatování, že to poslední dva papežové (zejména Wojtyla) svou snahu o mezináboženský ekumenismus přehánějí  až do té míry tvrzením, že Bůh křesťanů a Allah islámu  jsou zcela totožné identity. 

Někteří zdejší katoličtí diskutéři tuto myšlenku dotahují ještě dál, že všechna pohanská božstva  a  „svatá písma“ pohanských národů  jsou rovnocenná  s Bohem křesťanů a Biblí na cestě hledání společné pravdy,  a proto nemá cenu je přesvědčovat o pravdě svojí, nýbrž ponechat je v tom, čemu sami dosud upřímně věří. 

Napadá mne otázka, proč právě příslušníci katolické církve, zejména její  klérus,  se tak vehementně islámu zastávají. Hledal jsem proto styčné body, které oba tyto náboženské systémy sbližují.  Zdá se, že jej jich dostatek, aby mohly  tyto dva systémy v budoucnu koexistovat  bez nějakých větších animosit  i po věroučné stránce,  která vždy byla, je a bude zdrojem značného napětí,  vedoucího často až k fyzické likvidaci lidí  s opačnými, byť  i  objektivně správnými názory.  Aby byl mír a klid, musí jedna strana ustoupit.  Je více než zřejmé, že v tomto případě to budou z pragmatických důvodů (hlavně obav  z  demografického vývoje v Evropě)  katolíci  i za cenu zřeknutí se základních pilířů  křesťanské víry,  k čemuž jsou již dnes kladeny základy postojem vrcholových představitelů katolické církve. 

Samozřejmě i ostatní  liberální církve z tábora dosud opačného ji budou  ochotně následovat. Těmito postoji jsou vytvářeny předpoklady pro vznik jednotného, univerzálního, celosvětového  náboženství  Nového Věku  a značné nebezpečí pro ty, kteří budou setrvávat na svých ortodoxních či fundamentalistických pozicích vyplývajících z jejich přesvědčení, že Boží zjevení, obsažené v Pímu Starého i Nového zákona je pravda a nelze  je pod tlakem okolí svévolně desinterpretovat.

Věc zásadní a vůbec klíčová ve vzájemné toleranci je vztah islámu a liberálních katolíků vůči osobě Ježíše Krista. Dosud zde pro ortotoxní katolíky, stejně tak i pro ostatní křesťany, existovala  v tomto ohledu nepřekonatelná bariéra. Islám považuje Ježíše, syna Marie,  za učitele, léčitele a jednoho z proroků na úrovni Mojžíše či Eliáše.  Největším prorokem je však Mohamed a nejvyšším božím zlevením je kniha Korán. Ježíš je osobou sic nevšedního  významu, přesto obyčejný člověk. V islámu nelze v žádném případě připustit, že  Ježíš je Kristus, čili Mesiáš, Spasitel lidstva a už vůbec ne, že Ježíš je svou podstatou totožný s Bohem-Otcem.  Podle islámu Alláh je jednojedinný a nemůže proto mít syna. Ježíšovo prohlášení  Já a otec jedno jsme, je pro islám,stejně jako pro  židovství,  neakceptovatelná,  nejhorší hereze.  Podle Islámu Ježíš na kříži nezemřel, ale uprchl do Kašmíru, kde je dnes uchováván jeho údajný hrob.  Tím, že islám částečně oceňuje i některé etické kvality Ježíšova učení, nepřipouští pak ani to, že by Bůh (Allah) židům dovolil Ježíše popravit a proto vymyslel tuto legendu.

I  když katolíci dosud oficielně drží trojiční dogma a jeho opuštění by zatím  pro většinu tradičních, ortodoxních katolíků znamenalo značný šok a zároveň houfný odliv mnohých tradičně věřících, situace se začíná měnit.  Změna tohoto postoje musí být provedena pozvolně a nepozorovaně, aniž by zatím musela být explicitně vyjádřena v katechizmu a postřehnutelná obyčejnými věřícími.  Jelikož katolíci věří i v evoluci dogmatu a ve své historii to prakticky  dokazují různými přídavky  a vylepšováními , takováto změna nepředstavuje  pro KC  v budoucnu nepřekonatelnou překážku.

Pokus o tuto změnu, zatím však nesmělý  a na úrovni filozofických spekulací, provedl  již před 42 roky  dnešní papež Ratzinger ve své knize Úvod do křesťanství, jejíž zestručnělý výtah a interpretaci  od liberálně věřícího katolíka jsem  zde poprvé uvedl v příspěvku „Nové výklady křesťanského kréda“. On tuto interpretaci  považuje za „Víru duchovní dospělosti“, neboli  teologii pro 21. století, která však, jak sám připouští, musí být  zaváděna  pozvolně a opatrně, aby tradiční věřící nešokovala a nevyvolala  tak odmítavou reakci. Tomuto příspěvku zde byla věnována rovněž  téměř nulová pozornost,  a ze strany katolíků pouze obviňování mé osoby ze lži, ačkoliv jsem uváděl  i odkazy na stránky z citované Ratzingerovy knihy.

To, že se katolická církev vzdálila od původního apoštolského učení a Písma je notoricky známé pěkných pár století  a dosud se to  týkalo sice důležitých, nikoliv však stěžejních věcí. V tomto případě  však  jde o  božství Ježíše Krista a významu jeho smrti jakožto smírčí a zástupné oběti za hříchy, což byl a je samozřejmě i stěžejní a nepřekonatelný rozpor mezi  originálním křesťanstvím a ostatními náboženskými systémy, k nimž nutno počítat  katolíky i všechny další liberální křestany, kteří zpochybňují pravdivost Písma. 

Obecné morální postoje obsažené v Ježíšově učení nebudou zřejmě tak  zásadní problém,  protože  islám  považuje cokoliv,  dokonce i  lež za legální prostředek dosahování cílů.Z nových výkladů nepřímo vyplynulo to, co by mohlo být akceptovatelné i pro islám: Ježíš mohl být (pro moderní katolíky a další liberály) , nebo byl (pro islám) jen obyčejný člověk, z čehož automaticky vyplývají další závěry:  zpochybnění či popření trojičního dogmatu,  zpochybnění či popření Kristovy smrti na kříži a jeho zmrtvýchvstání a anulování významu jeho smrti pro spásu lidstva i člověka jako jednotlivce.

Pro islám i katolictví je typické, že zpochybňuje pravdivost Písma v celé jeho šíři. Islám navíc obviňuje židy i křesťany ze zfalšování božího zjevení a Korán považuje za zjevení pravé, ačkoliv obsahuje jen nekonzistentní výtržky z obou částí Písma.Tuto skutečnost si možná tehdy dnešní papež neuvědomoval, že bezděčně nahrává věroučnému sbližování s islámem, neboť jeho primární snahou bylo představit  Ježíše tak, aby byl akceptovatelný pro sekulární svět , t.j. potlačením jeho božské stránky a významu jeho smrti (vyprázdněné evangelium kříže, které je pro nevěřící bláznovskou zvěstí) a kompromisem  se sekulárním myšlením reprezentovaného darwinismem. Účelem tohoto postoje byla možná i jeho upřímná snaha o zamezení značnému úbytku zvlažnělých katolíků z řad církve nabídnutím takového evangelia, které by lidi Kristovou smrtí nepohoršovalo a konvenovalo se všeobecně rozšířenou a uznávanou evoluční teorií, akceptovanou nejen v sekulární společnosti jakožto náhradu za náboženství, ale dokonce i v katolicismu  a dalších lidových, liberalismem zasažených církvích.

Ratzingerovy spekulace vycházejí z myšlenek jezuitského evolucionisty Tailharda de Chardin.
Tomuto  dalšímu sbližování  značně napomáhaly i aktivity a postoje předchozího papeže Wojtyly prohlášením, že muslimové i křesťané věří ve stejného boha, jeho okázalý projev úcty ke „svaté knize“ muslimů Koránu jejím líbáním a vůbec jeho synkretistické snahy  o sblížení se všech pohanských náboženství s křesťanstvím setkáváními v Assisi v r. 1986 a 2002 pod rouškou mírových snah.  Pro nekřesťany bylo nepřípustné, aby byli pohoršováni symboly Kristovy smrti,  proto musely být všechny tyto symboly ve shromaždovacích prostorech odstraněny nebo zakryty.  Navíc papež projevoval během svého pontifikátu svou přehnanou úctu i k dalším nekřesťanským kultům a sám se nechával od nich zasvěcovat.                                                                                                                                                                                    (pokračování příště)