Zejména tehdy, když poukazuju na to, v čem všem se římskokatolická církev rozchází s Božím slovem, se setkávám s názorem, že "tenhle konfrontační styl nikomu neprospěje a musíme hledat to, co nás sjednocuje." Zastánci tohoto názoru většinou vyznávají pokojné křesťanství, čili křesťanství, které se vyhýbá jakýmkoli konfliktům i za cenu toho, že bude mlčky tolerovat lži a klamné nauky.Takoví lidé by se měli vážně zamyslet nad několika věcmi, které se zdaleka netýkají jen římského katolicismu:

Proč vůbec říkají někomu evangelium, když jde o konfrontaci bludů, které ten dotyčný člověk vyznává, a Boží pravdy a "konfrontační styl ničemu neprospívá"? Proč nehledají raději to, co je s takovým člověkem sjednocuje? Vždyť například muslimy a křesťany sjednocuje, že věří pouze v jednoho Boha. Dokonce lze nalézt sjednocující prvky mezi křesťany a satanisty - obě skupiny uznávají existenci duchovního světa a vědí, že existují démoni a Satan. Jestliže konfrontace není k prospěchu, pak by zastánci pokojného křesťanství měli mlčet o spasení v Ježíši Kristu, aby se náhodou nedotkli někoho, kdo tomu nevěří.

Je skutečně poukázání na tradice římskokatolické církve rozcházející se s Písmem útokem na katolické věřící? Pokud o tomto rozdílu mluví skutečný následovník Krista, neútočí na lidi, ale na lživý systém organizace. 

Je projevem skutečné křesťanské lásky mlčet a nechat lidi žít v bludu a obelhávání, jestliže máme před očima Písmo a tyto bludy jasně identifikujeme?

Ježíš neřekl, že přišel na Zemi přinést pokoj. Jeho slova hovoří o meči a o rozdělení dokonce uvnitř rodin.

Lukáš 12, 51-53 Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem; budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“

Skutečné křesťanství je boj a účast ve válce. Ne proti lidem, ale proti zlým duchovním mocnostem. Součástí tohoto boje je i odhalování Satanových podvodů a klamu, a to i za cenu, že se staneme nenáviděnými a pronásledovanými (na což nás ostatně Ježíš ve svém Slově připravil.). Pokojné křesťanství je past, která má křesťany umlčet a zpacifikovat, aby v rámci nadcházejícího teroru humanity mlčeli k tomu, co je v rozporu s Božím slovem a vyznávali poslušně slepou supertoleranci a superlásku ke všemu, tedy i ke lži. Nechat vědomě tápat lidi ve lžích a klamu a obhajovat to potřebou sjednocení a tolerance nemá nic společného s křesťanskou láskou k Bohu, který je Pravda, a k lidem, kteří tuto pravdu potřebují poznat. Jde jen o budování pohodlné cestičky, na které nás nic nebude obtěžovat, nebudeme si muset "pálit prsty" a riskovat kritiku a pronásledování. Ježíš ale svým následovníkům nikdy pohodlnou cestu nesliboval. Pravda je totiž ve světě, kterému vládne otec lži, velice nepopulární.