Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Křesťanství je třeba v prvé řadě žít - až potom je možné ho také kázat druhým.


Patriarchovi vyretušovali na fotce superluxusní hodinky .

Následovat Krista znamená také odmítat zbytečný přepych.
To je zátěž, kterou si křesťan nemůže dovolit, protože brání na cestě k dokonalosti víry. Když jsem upnutý na věc, nedokážu se jí z lásky k bližnímu zříci.

Po celou dobu historie církve s tímto lidé bojují - a často prohrávají. Neuvědomují si, že stejně si sebou nikdo nic nevezme. Nazí jsme na svět přišli a v podstatě také tak odejdem.

Středověká katolická církev by také mohla vyprávět!
A ani mnozí dnešní duchovní se ještě nic nenaučili a chovají se podobně. Nic naplat, jsou také jen lidé a mají své chyby. Tolik bych pochopil a v tom množství, kolik nás pořád je, se najdou různé extrémy. Samozřejmě nejsou všichni takoví, máme i velmi svaté biskupy i kněze, příkladné svým životem.

Problémem ale je, že takové farizejské chování pastýřů církvi velice ubližuje.
Když přijede biskup na shromáždění v autě za milión (nebo za dva), koho chce oslovit? Cožpak by mu k tomu stejně dobře nepostačila třeba "Oktávka?"  Říká se, že sytý hladovému nevěří, ale který hladový uvěří sytému?

Stále ovšem i v katolické církvi (a nejenom v ní) chybí dostatečný dialog mezi pastýři a stádem.
Mnohdy schází sebereflexe, zpětná vazba od věřících zpátky k duchovnímu. Ze středověku zde stále přetrvává umělá bariéra. Mnohá fara je pro lidi stále zavřená, mnohého biskupa věřící uvidí tak jednou za rok a to ještě z dálky na nějaké slavnosti. O nějakém křesťanském společenství v praxi pak těžko mluvit.
Dobrý pastýř se pozná podle toho, že se stádem jí i spí, zná jeho starosti i bolesti. Jí stejná jídla jako oni ( a často ve společenství u stejného stolu), jezdí v autech stejné třídy jako oni, obléká se jako oni. Nežije si nad poměry svých oveček.

Chudobu třeba nejenom hlásat, ale především sám jít stádu příkladem.
Patriarcha si je dobře vědom své slabosti, ale řeší ji tím vůbec nejhorším způsobem: Přichycen "na hruškách" zatlouká a zatlouká.
Cožpak neví, že lež má krátké nohy?
Je pak docela farizejským vyzývat důchodce na životním minimu ke sbírkácm na charitu a na druhé straně si sám žít v přepychu. Lidé nejsou hloupí a nenechají se balamutit. Takový člověk neosloví nikoho. Nemá čím. A církev tímto způsobem ztrácí slabší ve víře čím dál ve větší míře. Často vinou právě "svědectví" podobných pastýřů.

Náprava spočívá v prvé řadě v tomto: nešvary hlasitě pojmenovat.
V otevřeném dialogu uvnitř církve. Tak, jako apoštol Pavel vytkl Petrovi jeho chybu (Gal 2,11).
Díky Bohu se i v katolické církvi začínají ozývat takové hlasy a i zde sílí tlak na takový otevřený dialog.
Byl by ku prospěchu všem.