poslal baraba V jistotě spásy od Krista užívám si bezmezné svobody žít si podle svých představ a dělat si co uznám za vhodné ať krize stíhá krizi, úpadek, zkaženost, morální chaos a marasmus řádí si jak chtějí coby důsledky neovládání se, sklonu jednat podle sobeckého chtění a posilování vlastní nezávislosti. Drahý Jezu mě vysvobodil od každého hříchu a jistě není síly, která by mu v tom měla bránit i nadále.
Jak však žít a jednat, abych nebyl spasen skutky zákona, vědom si toho, že jen odpouštějící milost boží toto může zajistit, když je docela dobře možné zaujmout zákonický postoj k tomu co dělám stejně jako k tomu co nedělám?
Není život skutečně upřímných obrácených věřících daleko víc než jen
poslušnost projevovaná navenek zachováváním božích přikázání? Není tato
poddajnost založená na Ježíši naplňujícím veškerý zákon, který tak
přetrvává redukován netoliko pouze na lásku a dochází tak až k srdci ve
svém skutečném záměru a významu učinit z něj srdce z masa a být
skutečně obrazem božím?
Slova: měj rád svého bližního jako sám sebe
tak potvrzují podstatu zákona. Ne tedy nedělat druhému co sám nechci,
ale dělat mu co bych chtěl i já od něj. Láska a zákon nejsou dvě
neslučitelné věci: zákon bez lásky je prázdný a studený, láska bez
zákona nemá správný směr.
Co je těžší: poslouchat Desatero nebo
prostě mít rád druhé láskou, kterou pociťuji sám k sobě? Jestli ovšem
namísto toho koušu a rvu, pak ať jsem na pozoru: je to k sežrání...
