Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Jak porozumět Božímu slovu.

Mezi mnohými z vás je hodně rozšířena představa o tom, jak stačí vzít do ruky Písmo a číst – a všemu už porozumíte.

Jako by už snad bylo automatickou povinností Ducha svatého vám toto porozumění poskytnout. Že stačí tomu uvěřit a porozumění se dostaví samo. Že Duch svatý zázračně zapůsobí a otevře každému hned oči. Přesto, jak se zde scházíme, mnozí z nás rozumí smyslu jednotlivých míst v Písmu evidentně velmi odlišně - a nikomu bych přitom neupíral upřímnou snahu a otevřené srdce i mysl. To by ještě samo o sobě nebylo špatně ( Písmo může mít více správných výkladů jednoho místa), horší je, že některé z výkladů porušují pravidlo "regula fidei," - t.j. ve smyslu odporují jiným místům v Písmu. A to už je špatně. Jaká je tedy všední realita života?


Člověk při práci používá nástroje.

Bez nich by byla efektivita práce nízká a něco by nešlo dělat vůbec.

Nástrojů máme celou řadu. Od jednoduchých až po ty nejvýkonnější. Všechny nástroje však mají cosi společné - vyžadují znalost obsluhy, jinak se jejich užitečnost obrátí proti nám. Když nezacházíme správně se šroubovákem či dlátem, může skončit zabodnutý v naší ruce. Čím výkonnější je pak nástroj, tím je také nebezpečnější: hoblovka nebo cirkulárka nás bez znalosti pravidel obsluhy může připravit o prsty. Jen blázen svěří osmiletému chlapci do rukou motorovou pilu! Prát rukama na valše svede kdekdo. Ale ke správnému praní v moderní automatické pračce už nutně potřebujeme manuál, návod na obsluhu. Čím výkonnější stroj nebo nástroj, tím klade větší nároky na znalost obsluhy s ním, na znalost manuálu.

Písmo svaté je velmi výkonný nástroj, který Bůh daroval člověku jako pomoc na jeho cestě ke spasení.

Podléhá však stejnému principu – čím výkonnější nástroj, tím větší potřeba znalosti s ním umět pracovat, potřeba manuálu. Tímto manuálem, tímto návodem, jak rozumět Písmu, je apoštolská tradice katolické církve, vedení učitelů církve - učitelská úloha církve. Bez ní se stává samotné Písmo (sola scriptura) oním dvousečným mečem, který zraňuje i toho, kdo s ním zamává.

Vždyť ani jízdní řád vám nebude k užitku, když nebudete znát správný způsob, pravidla, jak s ním pracovat! Místo výkonného nástroje spásy se tak nesprávnou manipulací může i Písmo stát nástrojem vlastní zhouby. Takový  člověk se pak sám často chová jako paranoický pomatenec, opitý vlastní "zbožností" (která prý už nehřeší, protože je v D/duchu a vysvobozen z moci hříchu). Skutečnost je ale taková, že i on dál stejně hřeší. Ohání se jen povytrhávanými frázemi z Písma, jejichž smyslu nerozumí. Zcela mimo realitu života pak člověk žije svůj virtuální svět nábožných představ. Čím častěji však používá výroky Písma, tím více krvácí, tím častěji zraňuje sebe i jiné.

Bible byla psána Božím lidem a pro Boží lid z inspirace Ducha svatého.

Pouze ve společenství s Božím lidem můžeme jako "my" přistoupit k jádru pravdy, kterou nám Bůh chce říci.
Autentická interpretace Bible musí být vždy v harmonickém souladu s vírou katolické církve.
Nejedná se o požadavek, který by byl k této knize doplněn zvnějšku.
Sama tato kniha je hlasem putujícího Božího lidu a jenom ve víře tohoto lidu se nacházíme v té správné "tónině", která umožňuje porozumět Písmu svatému.

Bez znalosti manuálu (církevní tradice) je Písmo velmi nebezpečný nástroj! Jednotlivec bez znalosti církevního učení, jak Písmu rozumět, se stává zcela otrokem vlastní rozjitřené fantazie. Cokoli ho nad Písmem napadne, považuje hned za hlas Ducha svatého! Nepřeberné množství takovýchto "výkladů" zde už zaznělo!

Kdo Písmo přesto bere do ruky a ignoruje pravidla jeho výkladu, ignoruje tradici církve, je v situaci miminka, které si místo s chrastítkem pohrává s břitvou. Výsledkem pak bývá duševně zmrzačený člověk, ignorující evidentní logické námitky vlastního rozumu, které překlenuje a pobožně se ohlupuje vytrženými líbivými frázemi z Písma, jejichž skutečnému smyslu nikdy neporozuměl. Pro takové lidi máme označení heretik – člověk žijící v nepoznané lži. Takový člověk nutně potřebuje pomoc od druhých, sám se z toho bahna nikdy nevytáhne. Otázkou je, zda se dokáže chopit nabízené pomocné ruky. Nijak přitom nezpochybňuji mimořádné působení Ducha svatého na působení jednotlivce i v takovém případě. Boží milostí může i takový člověk dostat dar víry, ale má - li dobře dál prospívat, stejně musí dříve či později skončit v církvi, poznat tradici - učení církve Kristovy. Nikoli učení novodobých sekt!

Znalost církevní tradice je tedy základ, který nám dává pravdivě porozumět Písmu jak z pohledu historického, tak věroučného. Poznat věci, jak se skutečně staly.

Na tomto základu je pak teprve možné stavět vlastní pravdivý osobní výklad Písma, onu duchovní nadstavbu, kdy nám Písmo ožívá a Duch svatý promlouvá k člověku. V tomto smyslu bude výklad Písma ukončen teprve s posledním žijícím člověkem na zemi. 

Tak upřímně hledající člověk se znalostí tradice církve, který například ještě trpí hříchem lenosti, otevře Písmo svaté a Duch svatý k němu promlouvá: "Nechce-li někdo pracovat, ať také nejí!" Workoholik naopak otevře Písmo a Duch svatý mu zase říká: "Proč si tedy děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás, vy malověrní? Nemějte tedy starosti. Neříkejte: 'Co budeme jíst?' nebo 'Co budeme pít?' anebo 'Co si oblečeme?' Všechny tyto věci totiž vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a toto vše vám bude přidáno".

V takových případech Písmo mocí Ducha svatého člověka postupně uvádí do svatosti života.

Však bez znalosti pravdivého "manuálu Písma" (tradice) čte například Jehovista: "Nikdo mezi nimi neměl nouzi, protože všichni, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a peníze, za které je prodali, přinášeli a pokládali k nohám apoštolů. To pak bylo rozdělováno každému podle toho, jak kdo potřeboval". 
Následně tedy jde, prodá střechu nad hlavou i veškerý majetek své rodiny a odevzdá jehovistům. Z povinnosti živitele rodiny ujede do blouznění a uvede vlastní rodinu do nouze. A domnívá se, že mu to takto poradil Duch svatý!


Chápete, jak je důležité při čtení Písma stát oběma nohama na pevném základu, na skále? Na Petrovi, na Kristu, na církvi? Jinak se z Písma dá vyčíst naprosto cokoliv.

Kdyby stačilo jen Písmo k našemu spasení, Pán Ježíš by po tři roky nevyučoval apoštoly, ale odevzdal by nám "Knihu". To se však nestalo.

Sola skriptura (jedině Písmo) je tedy evidentním nesmyslem, který se vylíhnul až za reformace. Naše spasení se uskutečňuje v církvi, jako společenství křesťanů v Kristu, uskutečňující Boží plány se světem. Jako společenství křesťanů kráčející a vzájemně si pomáhající na cestě k věčnému spasení.

Chceme – li pracovat s řetězovou pilou, musíme znát základ - jak ji uchopit, jakým způsobem řezat. Studený motor se startuje jinak, než zahřátý. Držet ji třeba za rukojeť, nikoli za řetěz!

Brát Bibli do ruky bez znalosti apoštolské tradice církve je stejně tak naivní a nebezpečné. Může být sebezničující, jako na příkladu jehovisty.