Grano Salis - Státní dotace k růstu církve nevedou

Krátce po pádu komunistického režimu se začalo - ještě v Československu - hovořit o odluce církve od státu. Církve zpočátku chtěly alespoň pětileté přechodné období k tomu, aby se finančně postavily "na nohy". Od té doby se také začalo mluvit o vracené církvím zabaveného majetku, aby měly z čeho žít. Než k majetkovému narovnání dojde, bude stát dotovat platy duchovních a nějaké dotace poskytne i na stavební údržbu a administrativu církve.

Po dvaceti letech je situace stále nevyřešená. Zdá se, že církve a náboženské společnosti si na státní dotace zvykly. Začaly navyšovat počty svých duchovních (různě definovaných) a stát na jejich platy poskytoval a poskytuje dotace. Nakonec v roce 2010 došlo ke zmrazení dotací do roku 2014. Asi s tím také skončí růst počtu duchovních. Vždyť další nové duchovní by si musely církve v jedné z nejbohatších zemí světa platit samy.Problém není to, že církve nestojí ekonomicky na svých nohách ani po jednadvaceti letech, ale v tom, že jsou stále méně "na kolenou". Jsou závislé na státu místo na Pánu. Líbí se nám pojem "státem uznané církve" (nejednou jsem ho sám používal a dosud používám ve styku se sekulární společností), ale nejsme připravení nést "pohanění Kristovo", nejsme ochotni, a snad ani schopni být svědky a služebníky (otroky) Ježíše Krista.

Dokážu tolerovat ty, kteří jsou na státních dotacích závislí. Sám jsem dotace odmítal a mé stanovisko se nezměnilo. Nevidím, že sbory, které je berou a mají dnes kromě kazatelů či farářů ještě i misijní pracovníky, jsou o to misijnější, jak to kdysi slibovaly.

Spíše místo toho, aby všechny údy těla sboru byly aktivně zapojeny do služby podle obdarování, dochází "profesionalizací" za státní peníze a "běžní" členové společenství místo pilné práce duchovně podřimují. Středně velké sbory se dělí na malé ale s vlastním kazatelem. Proč ne, když ho stát zaplatí a nový sboreček může žít pohodlněji - a tak zpravidla pokračuje stagnace nebo vymírání.

Prvotní církev podporovala své pracovníky - a když to nestačilo, tak fyzicky pracovali, ale přitom nesli evangelium. Kvůli tomu i trpěli nebo přicházeli o život. Proto se Kristovo evangelium mocně šířilo.

Ti, kteří kážou evangelium, z něj mají mít o obživu (viz 1K 9,14; Ga 6,6). Navíc zde má fungovat i mezisborová vpomoc. To je cesta nastíněná v Novém zákoně. Kam kráčí církev závislá na státu nebo státní církev, to nám dosvědčují dějiny a evropská (tedy i česká) současnost.

Zrcadlo nám nastaví i letošní sčítání lidu, až budou zveřejněny výsledky.

Dobroslav Stehlík, kazatel Bratrské jednoty baptistů

Zdroj: časopis Život víry 2011/4

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace