poslal Martin Škapík
Teorie tabákové
síly
Martin Škapík www.nekurte.zde.cz
1)
proces
2) vyhodnocení procesu
3) nábor
4) tabák a sdělovací prostředky
5) tabák, sport a umění – sponzoring
6) tabák a politické systémy
7) Závěr, doporučená východiska
8) Zdroje odborných a statistických informací
1)
Proces:
Největším známým nebezpečím pro
lidstvo je Pandemie kouření. Jen v Evropě je objektivně příčinou nejméně
každého pátého úmrtí. Tato především dětská
nemoc způsobila jen ve 20. století více úmrtí, než všechny válečné konflikty
dohromady, asi 100 miliónů. Ve 21. století to už bude miliarda obětí.
V roce 1999 prokazatelně zmařil tabák asi 4 miliony lidských životů. Věk
vykouření první cigarety je většinou mezi 8-15. rokem. Medián věku, ve kterém
děti začínají kouřit byl v roce 1993 - 12 let, v roce 1998 11,8 let
(Česká republika). Naprostá většina
kuřáků, 8 až 9 z deseti začne kouřit před svým 18. rokem. Děti jsou také cílovou
skupinou tabákové reklamy. Cena dvanáctiletého dítěte, které onemocní kouřením,
byla odhadnuta ve velké Britanii na cca 66 000 USD, tolik za svůj život
průměrného kuřáka vydělá tabákovému průmyslu. I při současné absenci, zejména
v Evropských státech, informací o této nemoci, by více, než 70% současných
dospělých kuřáků chtělo přestat kouřit, ale neasistovaně, či bez příznivého
společenského klimatu to nedokáží. Dětských kuřáků tedy přibývá a právě Ti jsou
základním, podmiňujícím faktorem existence této pandemie.
2)
Vyhodnocení
procesu:
Kouření je jednoznačně
nejvýznamnější samostatnou (přitom jednoduchou prevencí zcela řešitelnou)
příčinou smrti na planetě. Kouření je jediný spotřebitelský výrobek, který
užíván podle návodu, způsobuje vážné zdravotní poškození a u každého druhého
kuřáka smrt, aniž by měl jediný společenský, či individuální přínos. Za
kouření zaplatí kuřák asi výši jednoho měsíčního platu ročně. Provozování
tohoto „podnikání“ je v přímém rozporu s požadavkem zdravé
demokratické společnosti a jeho podmínkou je naprosté zablokování svobody
informačních toků – televize, rozhlas, noviny, časopisy.
3) Nábor:
Vzhledem k tomu, že jen úplné minimum kuřáků začne kouřit
v dospělosti, je tabáková reklama cílená na podchycení mladého,
dětského kuřáka. Jednoznačně lze hovořit o dětské nemoci, diagnostické číslo F
17.2,3 ( ČR), neboť výhradně skrze dětské kouření tabák funguje. Jen u
dítěte je předpoklad, že nebude schopno kvalifikovaného posouzení této nemoci a
tedy začne kouřit, aby později jako dospělý kuřák už bylo nemocno nikoliv ze svobodné
volby, ale z těžké závislosti na tabáku.
Technologie kouření, tedy perorální
vstřebávání, vdechování drogy je později základní vstupní branou pro
experimenty s dalšími drogami. Jen mizivé promile narkomanů tzv. „tvrdých“
drog jsou nekuřáci. Obecně platí, že těžko někomu, kdo není tabákem na
technologii užívání „připraven“ cigaretou, nabídnete kupříkladu marihuanovou
cigaretu. Podobně agresivní tabáková reklama a blokace informací tabákem působí
také negativní společenské klima, když učí mladé lidi doslova nevnímat realitu
a nebránit se sebepoškozování, což aplikují nejen v přístupu k nemoci kouření,
ale i v sexuálním životě a při celkovém vnitřním řazení hodnot.
4) Tabák a
sdělovací prostředky:
Tabáková reklama a propagandistická strategie je bez sebemenšího
přehánění na úrovni špičkové zpravodajské služby se všemi potřebnými
atributy. Tabák je historicky
nejdokonalejší censor všech dob. Působí napříč státoprávními systémy a přitom
už od roku 1950 se ví, že je nejničivější drogou na světě. Tabák způsobil
neporovnatelně větší degeneraci novinářské obce a otevřených zdrojů, než
všechny totalitní systémy dohromady.
Velmi
zjednodušeně řečeno: „Musí to být opravdu „umění“ ve společnosti, která je
postavena na principu úcty k lidskému životu nechat prosperovat tabák,
který má na svědomí každé páté úmrtí a přitom „se tvářit“ jak novinářům záleží
na lidském zdraví. Je to velmi absurdní pohled, když vidíme jak televizní štáby
a redaktoři vyráží sledovat kde jaký nešvar, ale tabák, hlavní zdroj světové
nemocnosti a úmrtnosti, pomíjí, jako kdyby neexistoval.
Není to ovšem
důkazem neexistence tabáku, ale neexistence téměř čehokoliv, co bychom mohli
nazvat objektivní novinářskou reflexí fenoménu kouření. Výhradně díky zdrojům
z tabáku se dokonale sterilizovala veškerá média vyjma internetu a
v některých totalitních systémech i ten.
Tabák má všechny
znaky demagogické náboženské sekty, která díky obrovskému dispozičnímu kapitálu
naprosto degeneruje rozvoj lidské společnosti. Pokud podnikáte tím, že zabíjíte
skrze klamavou reklamu a „sponzoring“ každého pátého občana světa, potřebujete
samozřejmě naprosto zmanipulovat tisk a tedy veřejnost, potřebujete důkladnou a
funkční strategii manipulace.
Proto tabák
s oblibou pomáhá v charitě, sponzoruje Vánoční koncerty, zve si jako
účinkující a moderátory oblíbené herce, sponzoruje divadelní představení, tedy
naprosto cílenou strategii sterilizuje možné „neposlušnosti“ ze strany těch,
kteří mohou ovlivňovat společensky, či politicky veřejné mínění. Zde je velmi
zajímavá paralela s nástupcem nacismu – komunismem. Smí se říkat „všechno“
jenom ne, to, že jsme totalitní a kontrolovanou společností. Ano jsme,
kontrolovanou tabákem a to že si to mnohdy neuvědomujeme, či spíše se to nesnažíme
ze svých občanských pozic změnit je pouze alarmujícím zjištěním, které by
mělo pomoci navodit pravdivou reflexi této spotřebitelské genocidy zaměřené
výhradně na děti.
Tabáku nejvíce
vyhovuje prostředí fakticky totalitní, kde parazituje už na státní censuře a má
neporovnatelně menší rizika odsouzení, stejně jako náklady na „sponzorství“.
Ideálním podhoubím tabákového "průmyslu" je tedy společnost,
kde nefunguje relativně svobodný tok informací, tabákový průmysl se svým
dominantním společenským a politickým vlivem tedy nemá nejmenší zájem na
demokratickém vývoji světové politiky a na sbližování národů. Na přerody
totalit v demokratické systémy.
5)
Tabák, sport a
umění:
Kouření je iracionální návyk, výhradně
založený na dětské reklamě, napodobování vzoru, ze kterého teprve vzniká těžká
fyzická a psychosociální závislost na cigaretě. Je to rituál, kdy za roky
degenerace tabákovou reklamou mnoha kuřákům je cigareta partnerem. I to je
geniální strategie tabáku. Opět podobně jako u totalitních systémů a
fanatických náboženských sekt můžeme u cigarety sledovat obhajování trýznitele
„mučedníkem“, obětí. Tento faktor, kdy kuřák si často vztáhne upozornění na
nemoc dětského kouření jako osobní napadení zase „jakousi“ kampaní je opět
důsledkem sterilního novinářského prostředí a naprostého nedostatků informací.
Tabák tím mistrně zastírá, že se jedná o dětskou nemoc. Velmi častou odpovědí
na mé bezpočetné dotazy u politiků, proč nezamezí dětskému kouření je věta:
„Nemám rád omezování a navíc já jsem sám přestal“.
Přitom se jedná o zjevné obrácení
důkazu. Pokud přece by rozhodnutí ke kouření plynulo ze svobodné volby, proč by
později bylo 80% kuřáky přehodnoceno na negativní? To je důkaz nikoliv svobodné
volby, ale zneužívání dětí tabákem. Jejich neznalosti, tápání, hledání
realizace.
podkapitola -
Tabák a Film
Filmový průmysl je hlavním propagačním
médiem nemoci kouření a také nejnebezpečnějším. Tabák sponzoruje filmy dvojím způsobem. Otevřeným sponzoringem
celého projektu, přes vlastní, či dceřinou firmu a nebo opět až agenturní
strategií:
Platí se za záběr na kouřícího herce, či herečku, často bez vědomí producenta a
tak dochází k tragickému a neméně absurdnímu jevu. Abyste mohli poskytnout
filmové osobní, umělecké sdělení, musíte, (velmi často s neznalostí
možných důsledků takového počinu),
znáborovat statisíce mladých lidí. U jednoho mezinárodně úspěšného filmu
lze dokázat nábor až několika set tisíc dětských dosud nerozhodnutých kuřáků,
reálné číslo ale bude zřejmě mnohem vyšší.
Film plní sny o úspěšnosti, ale
hlavně navozuje emoce, pocity souznění. Pomáhá lidem hledat své touhy a
realizace i odpočinutí od často složitého života. Divák tedy často vidí vynikající film, jehož hlavní hrdina (a
samozřejmě ne vždy jde o kladnou postavu a proč ne? Inklinaci k obdivu
destrukce dítě později změní, cigaretovou závislost nikoliv) je ve všem hodný následování a samozřejmě
kouří.
Děti potom odchází s kina s krásným pocitem chuti udělat něco
dobrého, napodobit prožité vjemy. To je ovšem v realizací velmi těžké, tak
se připodobňují ke svým hrdinům tím, co mohou, tedy se učí kouřit. Kombinace
filmové a televizní propagace kouření s cílenými tabákovými kampaněmi je
bez výhrad smrtící a to nikoliv jen ze zdravotního, ale jistě také
psychosociálního hlediska. Podobně si tabák počíná i v televizi. Zejména
v mladých demokraciích bývalé komunistické Evropy můžeme sledovat mnoho
televizních inscenací a děl, jejichž zjevnou jedinou úlohou je podsunout
dětskému spotřebiteli, že kouření je obdivuhodná věc. I zde má tabák své
"pěšáky", kteří jsou sponzorováni za to, že zdůvodní třeba
neodvysílání příspěvku o škodlivosti tabáku, nebo za to, že známý politik bude
ve zprávách viděn s cigaretou. Lepší propagaci si tabák ani nemůže představit,
která navíc působí i censurně ve prospěch výrobku. Není potřeba vlastnit
televizní kanál, u státních to ostatně ani nejde, ale zřejmě velmi opodstatněná
je hypotéza, že tabák má své „kanály“ do prakticky všech médií, kde potom
působí pomocí „klíčových“ míst.
Podkapitola - Klíčová
místa:
Jako každá sázková společnost ví, že
fotbalový zápas lze ovlivnit prostřednictvím jednoho hráče v týmu
k prohře, tedy jednou jedenáctinou týmu - tak samozřejmě tabák dobře ví,
že ovlivněním klíčových míst kupříkladu vybraných produkčních
v televizích, nebo vybraných editorů v redakcích, lze nejen nabízet tento
produkt skrze skrytou reklamu, ale také „propagovat nereflexí,
tedy jen syntetickým zabržděním pravdivých informací. Svobodné informace o
tabáku by samy o sobě podle nespočetných analýz v řádu jedné generace
zcela ukončily nemoc kouření. Zde je opět zjevná absurdita tabákové
propagandy:
Modelově si lze představit kvalitní
společenský časopis, kde jsou většinově poctiví redaktoři s potřebou
sdělování, reflexe veřejného života a podle toho i pracují. Ve stejném
společenském časopise potom jsou jeden, či dva lidé v marketingu, kteří
přijímají tabákovou inzerci. V důsledku pak tento sdělovací prostředek
dominantně, často bez vědomí autorského týmu slouží k blokaci svobodných
informací o tabáku, byť navenek působí jako seriosní časopis, který podporuje
dobročinnost a dobré mravy, ve skutečnosti pomáhá k rozkladu společnosti
tabákem. Tento model je velmi častý a jistě nebezpečný. Proto také si tabák
možnost „legální“ reklamy velmi brání, pokud si přízeň musíte kupovat, jakmile
nebudete platit s vlastních cenzorů se Vám stanou nebezpeční protivníci.
6) Tabák a politické systémy
Tabákový průmysl je nejnebezpečnější
doposud známá forma teroru. Padesát let tabák ví, že působí smrt každému
druhému vlastnímu spotřebiteli za často nepředstavitelného předchozího utrpení.
Přesto celým systémem reklamy podsouvá člověku, zejména potom dětem, že je
jejich dobrý přítel, sponzoruje jim různé sportovní a společenské akce.
Samostatnou studii si zaslouží
automobilové závody a jejich sepětí s tabákem. Je to opět geniální
strategie. Peníze tabáku jsou investovány do nejdokonalejších závodních strojů,
které člověk dokázal vyrobit. Jezdci formule jedna jsou z těchto důvodů mládeží
nekriticky uctívaní. Přitom často nevědomě zaštiťují nejhrůznější a
nejdokonalejší genocidu v lidské historii – tabák.
Děti obdivují rychlá auta a jejich jezdce, skrze které jsou jim nabízeny
cigarety, ty jsou jistě znamením souznění opět se svým vzorem. Přece by hvězdy
nezávodily, nebyly fair play na trati a přitom nenáborovaly skutečně milióny
nových obětí tabáku? Ano je to bohužel tak.
Ve velmi složité situaci se tak kupříkladu ocitl Bernie Eccleston, který
v britském parlamentu skvěle připraveným zákonodárcům naprosto nedokázal
odpovědět na otázku, co že si to vlastně tabákový průmysl od formule 1 za
těch 200 až 300 000 000 LBS ročně vlastně kupuje? Je možno se domnívat, že
oběti, děti, které naláká na obdiv k unikátním výkonům skrze důmyslné
reklamní kampaně s F1.
Tato propaganda je tak dokonalá, že často
i demokratičtí představitelé státu se schází s představiteli tabákového
průmyslu a diskutují s nimi otázky daní, či jim „domlouvají“, aby přeci
jen tak otevřeně neoslovovali děti.
K tomu je jediné přirovnání – je to opravdu a bez výjimky: " jako
kdyby se soudce na svobodě scházel s mnohonásobným sadistickým a zákeřným
vrahem a konzultoval s ním postup proti němu samotnému", zda a jakou
výši trestu a nebo mu vymezoval cílovou skupinu jeho vraždění a prosil ho, aby
vynechal alespoň děti, nebo je nenáboroval tak zjevně. Zde www.nekurte.zde.cz
můžete nalézt fotokopie tabákové spotřebitelské hry a sami posoudit koho
oslovuje.
Jsou velmi rozporuplné názory na to,
jestli velmi mocná tabáková lobby "tlačí" na urychlený vstup
postkomunistických zemí do EU, neboť se domnívá, že skrze centrální byrokracii
jí "odpadne" riziko odpadnutí „poslušnosti“ u některého členského
státu EU a sníží se jí náklady na "sponzorství".
Osobně se domnívám, že hlavním sjednocovacím prvkem EU je nyní opravdu tabák,
neboť na půdě EU místo toho, aby vznikla rozumná legislativa k zamezení
dětského kouření, tak vznikají velmi podivné kompromisní návrhy, které více, či
méně tabák tolerují a zcela absurdně
neřeší dostatečně problém zdraví v souvislosti
s tabákem.
Naopak hledají se cesty daňového zatížení tak, aby na tabák měli i chudší
občané. EU, pokud jednoznačně se nevyjádří k problému tabákové pandemie je
zcela nevěrohodná instituce, neboť se lze domnívat, že za horečnatou integrací
může být tabákový lobbing. Osobně intervenuji v této věci a také tato
studie se dostane na stůl úředníkům EU.
Jakékoliv sjednocení za účelem posílení národního bezpečí a rozvoje je velmi
potřebné, nejinak je tomu i v případě EU, pokud ovšem EU se jasně
nevyjádří k problému tabákového podnikání a rychlého řešení této dětské
expandující pandemie, ještě není věrohodnou institucí a byť i nevědomě by mohla
tabáku pomoci zastřešením jeho „činnosti“ nadstavbovými zákonnými opatřeními,
pod která by pak spadaly i členské státy, které by se nemohly s touto anomálií
vyrovnávat individuálně.
V této souvislosti je nutno říci, že
tabákové podnikání je v drtivě většině zemí již podle základních, často
ústavních zákonů zcela nelegální. Pokud v některých státoprávních
systémech ministr zdravotnictví vzkazuje spotřebiteli skrze tabákovou krabičku,
či propagační leták, že „kouření zabíjí“, pouze si zakládá na své vlastní trestní
stíhání! Protože, (pokud má pro to důkazní prostředky a zjevně tedy je má,
neboť jinak by se jistě tabák bránil žalobou proti takovému vzkazu, který jej
poškozuje), potom jak z titulu
občanské zákonné povinnosti, tak i titulu politické odpovědnosti a moci
má povinnost podat trestní oznámení v této věci a samozřejmě
zajistit zákaz distribuce tohoto titulu jako zboží a vyřešit jeho distribuci
jako léku pro již postižené.
Nemoc tabáku lze vyřešit jednou pracovní
skupinou ministerstva zdravotnictví v řádu několika měsíců, včetně
reorganizace distribuce této drogy jako léku současným kuřákem. Pouze tabáková
propaganda nám za ta léta „vymývání mozků“ podsunula, že " to jaksi"
nejde. Ale ono to jde a velmi efektivně. Zároveň řešení nemoci kouření je pro
kterékoliv ministerstvo zdravotnictví otevření obrovských materiálových zdrojů,
neboť nemocniční obsazenost je z 30-40% udržována výhradně obětmi kouření
a v nákladech na léky jsou statistická čísla stejná. Odhaduje se, že platy
lékařů a zdravotnického personálu by mohly stoupnout na trojnásobky již v
prvních pěti letech ukončení dětského kouření a to hovoříme jen o úsporách za
léky. Pokles počtu lékařského stavu by samozřejmě za této situace nebyl nutný,
pouze by se dramaticky zlepšilo materiální a sociální zázemí jak pacientům, tak
i lékařům. Spolu s úsporou by se tedy uvolnily významné léčebné kapacity!
V dlouhodobé perspektivě (asi 30 let) dokonce každé třetí nemocniční
lůžko. Kouření zaměstnává celosvětově nejméně 35% všech
farmaceutických a zdravotnických kapacit!
Podkapitola
Tabák „uzdravuje“:
Je mnoho důvodů, abychom se mohli
domnívat, že kupříkladu strategií mamutí firmy Tobacco Japan, která vyrábí
cigarety Camel, Winston, Mild Seven a Salem je smluvní zajištění výlučných práv
prostřednictvím smluv s biotechnologickými společnostmi pro prodej
budoucích vakcín proti rakovině plic. (Rakovina plic je přitom jen jedním
z mnoha fatálních onemocnění, které kouření způsobuje, ale to tedy téměř
výhradně, statisticky až 90% rakoviny plic je způsobeno kouřením – ovšem
každý třetí nádor v lidském těle a to nikoliv jen u kuřáků také způsobí
dětská nemoc kouření!). Zajímavá v této absurdní věci je reakce Helen
Wallace z britské organizace GeneWatch, citace: „Poskytnout tabákové
společnosti exkluzivní práva na prodej vakcín proti rakovině plic, to je jako
jmenovat Drákulu ředitelem krevní banky!“
Je možno se též domnívat, že v mnoha
zdravotnických a farmaceutických programech má již tabák investováno. Tabákový
průmysl, který po dobu Vašeho čtení této úvahy zabil nejméně několik tisíc
nevinných obětí, dobře ví, jakou cenu mají léky. Kombinace vydělávání na
usmrcování i léčení by v případě tabákového průmyslu byla pro lidstvo
ničivější, než jaderný konflikt. Základním předpokladem podnikání v tabáku
a to již na středním manažerském postu je totiž přinejlepším naprostá absence
soudnosti. Neboť využití kreativního talentu ve prospěch spotřebitelské
genocidy opravdu vylučuje rozumnou, orientovanou bytost se základní známkou
zpětné vazby, sebereflexe. Nelze vše omlouvat nevědomostí. Tabák má vlastní
laboratoře a výzkumné týmy, které jsou jednoznačnou paralelou k nacistickým
laboratořím. Snad i horší. Nacismus nesponzoroval dobročinné koncerty a jeho
cílovou obětní skupinou nebyli děti! Tabákový průmysl zkoumá jak v moderní
společnosti vydělávat na zabíjení spotřebitelů, zajišťuje takové společenské
klima, aby tato anomálie mohla fungovat a neváhá investovat i do léčebných
programů zcela bez známky sebereflexe a studu, ve válce bychom mohli hovořit o
klasifikaci pro nejtěžší zločin. A válka to jistě také je.
Pokud
svobodná, demokratická společnost chce vychovat k dokonalým technologiím
21. století člověka odpovědného s úctou k životu, se silnou zpětnou
vazbou a dokonalým rozlišením dobrého a zlého, tedy schopného samostatného
úsudku, potom tabák má zájem na pravém opaku. Vychovat člověka neschopného
vnímat základní ohrožení druhu, ale přitom vzdělaného, schopného obsluhovat
moderní technologie dneška. Tento rozpor je dnes velmi zjevný v celém zábavním
průmyslu a bohužel i ve školství, v základních vzdělávacích systémech a
podepisuje se na zájmech dětí, mládeže, neboť rodinu dominantně nahradila
vzdělávací a zábavná média. Ta výraznější, schopná oslovit jsou ovšem právě
pod téměř absolutním vlivem tabákových koncernů.
Celý princip fenoménu tabák je založen na
hesle „Užívej si života a kuř při tom naše cigarety, které ti ho stoprocentně
pokazí a často také vezmou, no a tvař se jako kdyby tento rozpor nebyl!“ Tento
rozpor je potom už po desetiletí aplikován právě i do společenských a správních
systémů. Tabák tak zabraňuje rozvoji občanské společnosti na principu
pravdivého reflektování věcí a podsouvá, viz spotřebitelské hry, jakýsi
iluzorní svět neodpovědnosti za to základní, lidský život. Cíleně vede lidi a
zejména mladé, děti k citovému otupení, vychovává generaci „chytrých“
idiotů.
Tedy
lidí schopných technologického využití mozku, ale bez schopnosti základního
rozlišení dobrého a zlého, bez odpovědnosti k životu a samozřejmě
frustruje tu část společnosti, která se oněch hodnot nemíní vzdát, ale jistě
skrze kapitálově zajištěnou obrovskou a důmyslnou bariéru informačního bloku
tabáku nelze bez politické a občanské reflexe prorazit.
Je velmi oprávněná hypotéza podle které
zrušení tabákové reklamy a otevření tématu nemoci kouření povede
k otevření zcela nevyužívaných informačních a hlavně občanských zdrojů.
Nikoliv jen obrovskou úlevou na národním zdraví, ale právě ukončením
degenerujících informačních blokátorů, tedy tabákové censury. Obecně otevření
tématu "tabákový průmysl" povede ke kompenzaci největšího společného
komplexu lidského stvoření.
Tabáková anomálie nemůže být už
příliš dlouho legalizovaná vmanipulovaným pocitem, že když už se to jednou
dovolilo, tak to nejde naráz zakázat. Přece pokud od roku 1950 oficiálně
víme, že tabák zabíjí? Kde se vzalo těch asi 30% současných kuřáků? Jsou to
sebevrazi, volili svobodnou vůlí? Nikoliv, tabák užívá také skrytou sílu,
dokonale promyšlenou a organizovanou demagogii, se kterou odmítal vyklidit své
pozice v době, kdy ještě mohl být omilostněn z titulu nevědomosti o
tom, že provádí spotřebitelskou genocidu. Nyní už se mu tento ústup ze scény
nepovede a o co více se blíží zjevně neodvratný odsudek a zřejmě také přísné
právní postižení tabákového podnikání, tím je chování tabákové propagandy
agresivnější.
podkapitola
- Tabáková Chyba:
Pokud by tabákový průmysl v následujících letech po roce 1950, kdy
byla prokázaná smrtonostnost této drogy reinvestoval své biliony z této
spotřebitelské genocidy, potom mohl odejít ze scény a zůstat velmi vlivným.
Jenže tabák podnikal dále, s vědomým poškozováním a klamáním svého
spotřebitele, dalo by se říci svého věřícího, neboť tabák je návyk nejen
objektivně tělesný, ale také psychosociální. Tabák docílil toho, že to největší
světové nebezpečí je absolutně podceňováno, domněle dokonce legalizováno.
Přivedl mnoho z nás stranou od rozumného posouzení věcí.
Jenže si tím způsobil
dominový efekt. Dostal se do situace, kdy uvolnění syntetických
informačních bariér ho nejen vyžene ze scény, ale v horizontu už 3 až 5
let můžeme očekávat procesy s tabákovými distributory, které rozhodně
budou mít oprávněnou podobnost s procesy s válečnými zločinci, byť
tabák je samozřejmě horší, neboť má na svědomí více obětí, než všechny války i
lokální konflikty dohromady.
Závěr:
Jakákoliv další tolerance k nemoci
kouření a tabákovému podnikání vůči nezletilcům by vedla již v řádu
desítek let k naprostému zhroucení nejprve nestabilních, následně i
stabilních politických a ekonomických systému a úplné degradaci občanské
společnosti.
Cílovou skupinou tabáku nejsou jen oběti,
kuřáci, ale i nekuřáci, které sdílí sociální a společenské prostředí, které
tabák významně ovlivňuje. Tato studie se nezabývá zjevnou zdravotní tématikou
v této věci, snad jen připomíná, že díky tabákovému kouři samozřejmě
umírají i nekuřáci. Tabák má celosvětově na svědomí více dětských úmrtí, než
všechny ostatní nezaviněné i zaviněné nehody dohromady. Ale v této studii
nejde o prokázání již zjevného, tedy, že tabák je nejničivější drogou historie.
Chtěl jsem upozornit na některé méně známé souvislosti nemoci kouření. Tabák má
hlavní tři nepřítele a všechny na rozdíl od něj jsou nejen legální, ale
většinou jsou to i zákonné společenské požadavky. Pro velmi efektivní zastavení
tabákové pandemie podle mnoha tisíc odborných posudků, které zatím obecně
politiky bohužel moc nezajímají stačí:
1) Zákaz kouření u
neplnoletých, důsledný a důsledně kontrolovaný. Zatím je zákonem často
zakázán pouze nákup této drogy nezletilcem!
2) Naprostý a
okamžitý zákaz tabákové reklamy a sponzoringu, spolu s kouřením na
veřejnosti. Okamžitý. Přece nebudeme čekat, protože má tabák nějaké kontrakty!,
až znáboruje další dětské kuřáky, kdo vymyslel, že se tabáku má dát čas na
odstup z reklamy? Tabák samozřejmě! A je to zrůdný požadavek. Buď je to
regulérní spotřebitelské zboží a tedy má právo plně se propagovat a nebo je to
nemoc a co hůře spotřebitelská genocida a potom stojí mimo zákon. Jak je
možné, že někde může tabáková reklama být a jinde nikoliv? Sám tabák kupříkladu
nemá zájem na inzerci v televizích, protože by šla proti jeho požadavku
v nich toto téma zcela tabuizovat, nebo by mohla otevřít téma nemoci
kouření v nějaké méně poslušné TV stanici. To by opět byl dominový efekt.
Tabák se jednou zhroutí podobně jako komunismus, vysterilizoval si totiž takové
prostředí, že neunese sebemenší konfrontaci se skutečným stavem věci. Dominový
efekt pádu tabákových impérií je nevyhnutelný a nemá nic společného s nedostatkem
této drogy pro závislé! Jistě ministerští úředníci jsou schopni zajistit
distribuci této drogy jako léku.
3) Postup vůči tabáku a jeho
distributorům dle platných právních norem.
Velmi moudré by bylo nechat si
statisticky zjistit, kolik času této nejhorší nemoci v dějinách věnují
veřejnoprávní sdělovací média. Je naprosto nutné odtabuizovat tabák i zákonnou
cestou v médiích. Pokud veřejnoprávní média kupříkladu jsou zřízena pro
společnost, potom musí ze zákona reflektovat systémové nebezpečí číslo 1. tedy
pandemii kouření.
Pokud by zákon stanovil povinnost téma tabáku reflektovat, jistě i jeho
pozitivní přínosy (které jak víme nejsou), kupříkladu dvěma vysílacími hodinami
týdně. Během několika měsíců by se téma tabáku mediálně otevřelo, což asi
stejně nutně přijde a povede to k světové renesanci společnosti.
Pokud
se podaří vrátit problém tabákového průmyslu do veřejné diskuse přijde bez
sebemenšího přehánění doba renesance, neboť nestabilní prostředí a depresivní
je otázkou podvědomou. Pokud základním poselstvím všech známých
sdělovacích prostředků je nereflektování nejhoršího bezpečnostního rizika země,
odráží se to v atmosféře celé společnosti. Vyrovnání s tabákem bude
zároveň stabilizace kladných hodnot člověka. A konečně zmizí největší censor
v lidských dějinách, což se zdaleka neprojeví jen na informovanosti o
fenoménu tabák.
Některé informační a studijní zdroje:
Bílá
Kniha Kouření – Koalice proti tabáku ČR
Bertollini R.: Health consequences. European Conference Smoke Free Workplaces,
May 10-11, 2001, Berlin
Commision of European Communities: Cigarette taxes and price components of
retail prices in EU members states at January 1999 for cigarettes of the most
popular price category (EURO per 20 cigarettes)
Direktiva Evropské Unie 98/43 EC
Králíková,E., Kozák,J., Nesnídal,P., Lichtenbergová,J.: Doctors and
tobacco in the Czech Republic, 11th World Conference on Tobacco or
Health, 2000
Peto R., Lopez A.D., Boreham J., Thun M., Heath C., Jr.: Mortality from smoking
in developed countries 1950 – 2000
Smoking kills.A White Paper on Tobacco, The Stationary Office, 1998
Towsend J.L.: The role of taxation policy in tobacco control
In: Abedian I.,van der Merwe R., Wilkins N., Jha P.: The Economics of tobacco
control. Towards an optimal policy mix. Univ.of Cape Town, 1998: s. 366 a další
studijní materiály.
