Já vím, je to divné. ale stalo se. Můj jediný životní smysl, byly
tehdy krádeže. Já osobně jsem to bral spíše jako adrenalin, takový
sport. Vloupávali jsme se do skladů a ničili vše na co jsme přišli,
popřípadě i ukradli. Vzhlížel jsem se v těchto lidech, a obdivoval. Zní
to hrozně? To ano. To byl začátek mé cesty na šikmou plochu. Nákladové
nádraží Smíchov bylo naše rejdiště. Tedy alespoň do té doby, než nás
začali honit policisti. Některých akcí, jak se tomu říkalo, jsem se
odmítal účastnit. Například krádeže bytů. Jak jsem předeslal, policajti
nás nakonec stejně chytili, a následoval trest. Já s kamarádem naštěstí
vyvázl s podmínkou. Ti další, měli toho více, byli trošku v těžší
situaci.
Byl jsem najednou opuštěný a sám. Nikdo se mnou nechtěl komunikovat.
Byl jsem slaboch, ne moc hezký člověk, a všichni si ze mě utahovali.
Začal jsem hledat smysl života. Smysl života. Takové dvě kouzelná
slovíčka. Proč tady jsem, kam kráčím? Ze zahraničního vysílání jsem znal
TWR a HCJB. Našel jsem Bibli, začal jsem nacházet Boha a Ježíše. Byl
jsem za podivína (osmdesátá léta) i uchýlil jsem se k Bohu. Chtěl jsem
vědět více, ale v ateistické rodině to nešlo. Do sboru sedmáků na
Smíchově, jsem se kolikráte snažil vstoupit, bohužel strach z neznáma
byl větší. Nedokázal jsem to.
Byl jsem jenom s Biblí a kázáním z
vysílání HCJB. Mé první nejisté krůčky k modlení, začaly mít výsledky.
Rodiče byli nešťastný, ovšem já jsem se více a více zabydloval u Boha.
Povídal jsem si s ním, a jsem přesvědčen, že mi odpovídal.
V té době žil ještě můj děda a taky jeho sestra, má prateta, která
žila v Americe. Prateta byla silně věřící a posílala mému dědovi poštou
náboženskou literaturu. To pochopitelně nemohlo zůstat stranou mým očím.
Ano, má prateta byla Křesťanský Vědec. Našel jsem i jejich české
vysílání z Ameriky, WCSN. To se psal rok 1989 a já pociťoval, že se
obracím více ke Křesťanským Vědcům. Těsně po revoluci jsem si je našel i
zde v Praze. Byla to malá skupinka, která se scházela v bytě paní ,,R"
pravidelně dvakráte v týdnu. Později jsme se začali scházet v sídle
Unitářů.
Jenomže práce, kterou jsem měl, zapříčinila, že jsem se v
nedostatku času od KV odloučil. Ovšem jako KV. se cítím i nadále.
Nezačal jsem se chovat jinak. Přesně naopak, což si můžete přečíst zde
na blogu. Celé své srdce jsem věnoval Bohu. Pomohlo mi to třeba i v tom,
že celý život prakticky nemarodím. Pochopil jsem, že nemoc ani nic
churavého, nepatří k Boží tvorbě. Článek jsem uveřejnil i na svém osobním blogu
