Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Milý Tomáši,píšu tento dopis u vědomí našeho přátelství, trvajícího téměř čtvrtstoletí, i u vědomí naší shody v naprosté většině názorů na svět. V jedné věci však s Tebou nejenže nemohu souhlasit, ale ani o ní nemohu mlčet. Jde o Tvůj článek z Lidových novin ze 12. srpna 2011 „Paráda růžové hrdosti“, v němž se stavíš proti Prague Pride a celému fenoménu průvodů gay hrdosti, mluvě o „ohňostroji nevkusu a obscenity“, „juvenilní maškarádě“ a „devastaci smyslu pro rozlišování hodnot“. V tom článku totiž mluvíš (jistě nejen) o mně, když píšeš „Znám zejména v intelektuálních a uměleckých kruzích řadu gayů, kteří se nijak úzkostlivě neskrývají se svým citovým zaměřením, ale nikdy by nešli exhibovat na podobné manifestace.“

Omyl. Byl to právě Tvůj článek, který přiměl mě, mého přítele a řadu dalších lidí, katolíků, homosexuálních i heterosexuálních, aby na Prague Pride šli, a jiné přivedl ke smutku nad tím, na jakou stranu ses to veřejně - aniž jsi musel! - postavil. Vyrobil jsem si transparent a prošel s ním Prahou (obrázek). V průvodu nás šlo několik tisíc, opět - homosexuálů i heterosexuálů, dospělých i rodin s dětmi. Naprostá většina z nás byla v civilu. Karnevalové prvky ten průvod jen kořenily (ale média samozřejmě zase zabírala především těch několik málo maškarád, které tam byly). Všichni se chovali velmi slušně, odpůrcům nikdo nespílal. Kdo spílal, byli křesťanští odpůrci průvodu. Ti na mě zblízka řvali nadávky, ti nám všem vyhrožovali peklem.

ylo to právě na Prague Pride, kde jsem - tak jako málokdy - pocítil skutečnou hrdost. Nikoliv hrdost na to, co se týká přímo sexuality a co dle mého vkusu (asi stejně konzervativního jako Tvůj) patří do soukromí. Avšak hrdost na to, že jsem členem komunity, která během posledního půlstoletí povstala z podzemí a ponižování, dokázala se zorganizovat, dokázala docílit toho, že její členové už nemusí žít život ve lži a mlčet o své identitě - že už jsou rovnoprávnými členy společnosti, a nikoliv objekty ponižování a vydírání, péče psychiatrů nebo shovívavého soucitu. A konkrétně, komunity, která se v Praze 13. srpna 2011 chovala daleko důstojněji, než ti, kteří toho dne vyšli do ulic s křesťanskými hesly.

Milý Tomáši, po léta vedeš u Salvátora a jinde mezikulturní dialogy s buddhisty či muslimy, hledáš spojující body mezi věřícími a ateisty, dokonce začínáš vést rozpravu s neomarxisty. Nenastal možná čas, abys vzal vážně také homosexualitu jako zásadně JINOU zkušenost, odlišnou od Tvé vlastní – osobní i kulturní? Nenastal čas, aby ses pokusil na ni pohlédnout ne jako na objekt profesionální péče, ale jako na vážného partnera k dialogu? Homosexualita je pro církev 21. století podobnou výzvou, jako byl na počátku novověku heliocentrický systém. Zdá se bořit všechny hodnoty a jistoty dosavadního křesťanského světa. Ale jsou již ve světě teologové a křesťané, kteří pochopili, že s koncem představy „o placaté zemi“ nekončí křesťanství. Seriózní teologické, historické, a jiné literatury je na téma možného pozitivního vztahu křesťanství a homosexuality množství. Jak dobře víš, přivezl jsem si z Ameriky celou knihovnu na to téma a je Ti k dispozici.

Prosím, ber tento dopis v dobrém, jako výzvu k vážnému dialogu, jako výzvu k novému překročení hranic dosavadního poznání, k novému vykročení ze stereotypů – transitio, pascha.

Tuus semper in Xto,
Martin C. Putna

V Praze 14. srpna 2011

www.mcputna.cz