 |
Právě je 432 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:
ivanp
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116469377
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život víry: Věnujme čas svým dětem
Vloženo Úterý, 02. srpen 2011 @ 11:06:52 CEST Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Když se tak dívám po našich sborech, vidím, že se pastoři snaží, aby děti byly s rodiči na sborovém shromáždění co nejdéle, tj. alespoň na chvály a pak následně na nedělní škole. Z výrazu a projevu většiny těchto dětí je však zřejmé, že je chvály a to, co se děje následně ve shromáždění, nezajímá a pouze čekají, aby mohly ze shromáždění odejít na besídku.
Jeden z mých bývalých zaměstnanců má čtyři děti. Tři starší jsou již obrácení křesťané a (jak znám Zdenka a jeho rodinu) to čtvrté, nejmladší je bude brzy následovat. Na shromáždění chválí Pána a jsou přítomni na kázání Božího Slova, protože je to zajímá a chtějí ho slyšet.
Hovořil jsem s ním několikrát právě na téma vedení dětí v křesťanské rodině a dostal jsem od něho vždy stejnou odpověď. On se i přes náročnou práci svým dětem doma věnuje a dává jim to nejdůležitější, to je svůj vlastní čas. Uvědomuje si, a podle toho se také chová, že děti, které má, jsou Božím darem a jeho povinností je vést je tak, aby rostly k Boží Slávě. Čte doma s dětmi pravidelně Boží Slovo, modlí se, žehná jim a místo televizních pořadů mají doma desítky videokazet s křesťanskou tematikou.
Jeho děti nechodí ven na sídliště mezi ostatní děti, ale kamarádí se buď s jinými dětmi z křesťanských rodin, nebo jsou s rodiči.
Jeho děti nemají vzory ve zpěvácích, umělcích nebo sportovcích, ale ve svých rodičích. S těmi jsou každý den, a jsou pro ně příkladem, který respektují. Vidí na nich, že to, co učí a říkají, také žijí. Nedělá jim pak žádný problém přijmout jejich životní styl, tj. následování Pána Ježíše. Tak, jak žijí jejich rodiče, chtějí žít i ony a žádný posměch nebo urážky ve škole je od tohoto rozhodnutí neoddělí.
Bratři a sestry, žádná nedělní škola nepřivede děti ke Kristu. Mohou to udělat pouze jejich rodiče tím, jak žijí, a jak své děti vedou v lásce a poslušnosti k Bohu a jeho Slovu.
Mnozí členové našich sborů věnují svůj volný čas službě a následování Pana Ježíše a to je dobré, ale to není všechno. Ano, žijeme v posledních dnech a nikdo z nás neví, co bude zítra. Pokud zítra přijde Pán Ježíš, víme, co bude s námi. Víme však, co bude s našimi dětmi? S dětmi, které mnohdy nejsou schopny poznat, co je dobré a co zlé? S dětmi, které znají naše životy a váhají, protože nemají důvod nás následovat?
Věnujme čas svým dětem, které nám Bůh svěřil. Ani ten nejdražší dárek nemůže nahradit čas, který s nimi strávíme. Kdo z nás může říci, že se pravidelně modlí se svým životním partnerem? Kdo z nás může říci, že v jeho rodině společně a pravidelně čte Boží Slovo? Kdo z nás může říci, že se s dětmi večer či ráno pravidelně modlí a žehná jim jejich životy?
Zastavme se a zamysleme se nad tímto slovem, které nás nemá urazit, ale probudit a povzbudit, a pokud se nás osobně dotýká, vezměme jej vážně. Proměňme svou rodinu tak, aby se naplnilo Boží Slovo, které říká, že Boží království je mezi námi, v našich rodinách.
|
Re: Věnujme čas svým dětem (Skóre: 1)
Vložil: rive v Úterý, 02. srpen 2011 @ 23:55:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | 1. Je krásné žehnat dětem, jak to dělá taťka Zdenda ... :))), ale je třeba žehnat i těm, které se vrtí v lavicích a netrpělivě pořád něco špitají a neumí se ještě přetvařovat tj. tváří se pravdivě - unuděně, protože prozatím ještě ne všemu rozumí, myslím že tyto děti ještě více potřebují naší pozornost, lásku a modlitby. Problém vidím třeba v tom, kolik strýčků (bratrů), pastorů se dokáže sklonit ve sboru až k té zemi, aby se přivítalo s unuděným, vrtícím se prckem, prohodilo pár milých slůvek zájmu, aby si mohlo dítko trochu opravit dojem o těch velkých nudných dospělých.
2. Je veliká pravda, že nedělní besídka nemůže nahradit rodinu, nejdůležitější na světě je doopravdy to, jak žijí rodiče s Bohem, jak s Bohem počítají v různých situacích, které denně přicházejí, jaké mají rodiče postoje vůči bratřím a sestrám ve sboru, vrstevníkům dětí ve sboru ( snad nejhorší - zabiják lásky! jsou kritické postoje pěstované doma vůči sboru, jejich aktivitám, autoritám, které děti lehce okoukají a ovoce nedá na sebe dlouho čekat)
3. Myslím si, alespoň to tak vnímám, že na nedělní besídce se vytvářejí - utužují vztahy - kamarádství mezi dětmi - vrstevníky, děti mají možnost zažít si zkušenost, jak jiní vrstevníci prožívají denní situace v kterých jedná Bůh, představují si , že na nedělce poznávají názory ostatních dětí, ale v tomto případě dětí věřících - zajímavá zkušenost, jak věřící kamarádi vnímají, co je dobro a co zlo. Je strašně fajn, když děti které jsou vedeny správně rodiči přicházejí na nedělní besídku, nebo ve škole do nějakého toho křesťanského kroužku, protože určitě tam i tam chodí i nějaké dítě jehož rodiče jsou hledající- nevěřící, a děti které už poznaly Ježíše Krista, jim tak mohou být názorným příkladem jak se modlit, jak se sdílet s ostatními. Prostě já bych takovým jednoduchým šmahem nedělní besídky nezavrhovala, jak se o to autor pokusil. Ale plně souhlasím, že osobní zodpovědnost za děti, jejich duchovní vedení patří do rukou rodičů, besídka může být pouze podporou dětem, a to hlavně v těch případech, kdy rodiče jsou nevěřící (hledající), ale nevím jestli takhle někde besídky fungují.
4. Velice si cením názoru, že dětem je třeba věnovat čas. Ještě přidám svoji zkušenost, jsem pro to, aby maminky, pokud to jen trochu jde, byly co nejdéle doma, neodcházely do práce. Teda neodcházely do práce proto, aby se mohly dostatečně věnovat svým dětem. (Zpříjemnit jim stresové ranní vstávání do školy, kdy jsou jim na blízku, milým slovem, ztišením se, prostě vytvořit dětem prostor pro praktickou lásku. Když se dítě vrací ze školy, naskýtá se pro maminky opět ten nejlepší prostor na to sdílet se, co bylo ve škole,například kolik hloupých názorů si děti ze školy od svých vrstevníků přinášejí, názory co je či není dobré, a maminky teď mají úžasný prostor otázkami, povídáním si, přivést dítě k tomu, že to je hloupost. Tyto chvilky vznikají spontánně, proto je dobře, když při příchodu ze školy je někdo doma, táta či máma, někdo kdo bude mít na dítě teď čas. Dítě se učí sdílet, je to důležitá dovednost pro zdravé vztahy v rodině např. při večerním čtení - povídání si - ztišení.) Takže, když do práce, tak určitě ale tak, abyste s dětmi mohli trávit, co nejvíce společného času.
rive
rive
|
|
|
|
|
