Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Je vůbec možno dar věčného života ztratit?
Vždyť je přece věčný!


Mnozí z vás berou mé komentáře osobně, jako útok na sebe. Pak tvrdí, že o nich vlastně lžu, že je neznám a přesto zpochybňuji to, co prožili na vlastní kůži.
Tak tomu ale není. Usiluji se vyjadřovat věcně, pouze k obsahu, nikoli ke konkrétní osobě.
Naučme se oddělovat vlastní zkušenost, vlastní prožitek od objektivní pravdy, se kterou náš skutečný prožitek nemusí nutně být v souladu.




Snažil jsem se to objasnit Toníkovi už zde:

"To, co popisuješ o rozdílech mezi křesťany a lidmi tohoto světa, je tvá vlastní vize. Tvé vlastní přání s stalo otcem "reality," jakou si přeješ vidět.
Vůbec nepochybuji, že jsi o této realitě přesvědčen, že je skutečná.
Ovšem vašimi vlastními výklady Písma, bez ohledu na historický a věroučný kontext, se dostáváte docela mimo realitu. Nelze vydávat za hlas Ducha kdejaký myšlenkový zkrat a vykládat Písmo podle něho. I když to vypadá na první pohled zbožně, je to nepravdivé".

Já tedy vůbec neútočím, nezpochybňuji to, že jste o svém prožitku přesvědčeni, že jste ho prožili právě tak, jak svědčíte. Pokud je však v rozporu s Písmem, nesouhlasím s jeho pravdivostí.
 



Dám zde za příklad jeden výrok  Andulky, ke kterému jsem se zatím nevyjádřil
- a ke kterému jste se nevyjádřili nikdo, ačkoli jako skuteční křesťané jste měli povinnost ji upozornit na omyl:
"Právě jsem zjistila - že jednoduše žádné vysoké teologické učení, ale prosté - že Otec chce místo nás sebe !!!  A na nás je odstaranit za pomoci Ježíše všechny překážky."



Otec opravdu nechce místo nás nikoho jiného (ani sebe), on chce právě nás, naši osobu jako subjekt.
Ten Andulčin výrok vypadá na první pohled převelice zbožně, ale je to tak skutečně?
K takovým druhům mylného a zjednodušeného výkladu svádí Pavlův výrok: "Nežiji už já, ale žije ve mě Kristus" (Gal 2,20).
Ale je to nepochopení skutečného smyslu.
Znamená to, že zde už není Pavel, člověk podle těla, ale Pavel křesťan, který oblékl Krista. Že Kristus se stává zdrojem veškeré křesťanovy činnosti. Žijeme sice "v těle", ale náš život je produchovněn vírou (Ef 3,17).


Měli bychom si uvědomit, co nebeský Otec miluje na člověku. Je to právě Boží obraz v nás, to je to dobré a krásné, hodné jeho lásky. Je to naše vztahovost (schopnost vytvářet společenství lásky, milovat dokonce i nepřátele), schopnost vnímat a oceňovat krásu, schopnost přinášet z lásky oběti. Bůh však v žádném případě nemaže naši identitu, naši osobnost! Milující milovaného nepohltí, ale respektuje! Kdyby naše osobnost vyprchala, nebylo by na nás už koho milovat. Bůh netrpí sebeláskou.





Jak je to tedy s darem věčného života?
Tento dar dostáváme obléknutím do Krista ve křtu, znovuzrozením do křesťana. Dar věčného života je výsada začít žít svůj život s Bohem jako jeho dítě už na této zemi.
Otec se v lásce dává Synu a Syn nemůže dělat nic jiného, než Otec (J 5,30). Tato jejich zosobněná Láska je Duch svatý, který je od Boha sesílán na lidi.
Znovuzrozením, vstupem do vztahu k Otci získáváme podíl na synovství Krista, získáváme podíl na věčném životě Boha.
Věčný život má jen Bůh.
Tvor může získat věčný život jen tím, že se podílí na Božském životě Otce a Syna v Duchu svatém.


Toník říká: "Ano, já odmítám, že Boží dítě může o věčný život přijít. Věčný život je věčný, není to nějaká reklamní vějička".




Můžeme tedy o život věčný přijít, nebo nemůžeme?
Toník se v tomto mýlí, člověk svůj věčný život může ztratit.
Člověk je tvorem, žijícím ve svobodě svých rozhodnutí až do smrti. Stále tedy trvá nebezpečí, že se rozhodne špatně, proti Bohu a ztratí s ním společenství. Písmo tuto duchovní smrt nazývá hříchem ke smrti.
Písmo na mnoha místech varuje před tímto nebezpečím, před ztrátou našeho vztahu s Bohem, před ztrátou našeho věčného života (1 Pt 5,8; 2 Tim 4,10; L 8,13; Gal 5,4; Žd 6,6;).

Tento věčný život není věčným jako subjekt, jako nám jednou daná vlastnost nesmrtelnosti, ale je naprosto závislý na našem vztahu k Bohu, na našem napojení na Boha.
Při ztrátě tohoto napojení ztrácíme současně i svůj věčný život.