Předkládáš jako fakt, že Řím byl zapálen na rozkaz císaře. Velké požáry ve větších městech a velkoměstech nebyly v té době žádnou vzácností. Řím opět hořel v roce 69 a 80. Ohledně Nerona bych tu věřil Tacitovi. Ten zmiňuje, že v populaci se začala šířit fáma, že za požárem byl Nero. Císaři se to samozřejmě nehodilo a potřeboval to hodit na někoho jiného a volba celkem logicky padla na málo oblíbenou skupinu, tj. křesťany. Z historiků Nerona vidí jako pravděpodobného žháře Suetonius a Cassius Dio. Suetonius žil v letech cca 70 až 135 a Nerona označuje za žháře s tím, že údajně hrál na lyru (nevím, kde se v legendách a lidovém povědomí vzaly housle, které v té době ještě vůbec neexistovaly). Jeho životopisy císařů však mají hodně daleko k seriózní historické práci a je to takový starořímský bulvár. Cassius Dio popisuje Nerona jako šílence, jehož snem bylo zničit Řím (Římská historie, 62,16-18). A tak měl poslat žháře s tím, že měli předstírat opilce a zapálit Řím. Tento pisatel však žil až asi 100 let po požáru a ačkoli uvádí křesťany jako příklad zvrhlosti Nerona, nedává jejich pronásledování do souvislosti s požárem Říma. Z v době požáru žijících historiků se o požáru zmiňuje už jen Plinius Starší, který z něj neviní nikoho. Naopak Plutarchos, Epictetus a Dion Zlatoústý o něm nepíšou nic. Zřejmě se shodneme, že slavný dopis Seneky Pavlovi je podvrh - neuvěřitelně zmenšuje skutečné následky požáru a ještě tvrdí, že požár hořel 6 dní (Tacitus mluví o 4 a půl dnech).

S oblibou se tvrdí, že Nero chtěl místo pro své nové sídlo Domus Aurea. Jenže požár začal asi kilometr od toho místa na opačné straně Palatina. A díky tomu byl vážně poškozen i Neronův dosavadní palác Domus Transitoria. 

Pokud máš zájem, tady je odkaz na práci té archeoložky. Osobně považuji za vysoce pravděpodobné, že je tomu tak, jak píšeš. Za svým způsobem důležitější (i s ohledem na zdejší nedávné debaty) považuji to, že se dovídáme, jak se křesťané chovali k ostatkům svatých (mučedníků) už v prvním století.