Grano Salis - Listy církvím.

V Novém Zákoně máme dvě skupiny sedmi listů církvím, první napsal Pavel a druhou Jan. První skupina popisuje Církev za normálních okolností, druhá mluví o Církvi, kdy už její stav není normální. Sedm Pavlových listů se týká normálního života v Církvi, ale Církev brzy upadla a její stav už byl nenormální. Proto píše Jan ve druhé a třetí kapitole Zjevení posledních sedm novozákonních dopisů. Ukazují nám, jak Pán Bůh jedná s padlou Církví. Uvědomte si, že odpadnutí, které dnes vidíme, začalo už pře smrtí Pavla, Petra a Jana. Vždyť Pavel píše Timoteovi, že se od něho odvrátili všichni v Asii (2Tm 1,15). Ve Zjevení 2 a 3 kap. nám Pán ukazuje cestu, po níž máme jít. V tomto zamyšlení se chci věnovat pouze jedné skupině lidí: „ti, kdo si říkají Židé“.

Církev ve Smyrně.

Z církevních dějin můžeme vidět, že jak v apoštolských dobách, tak i později byla Církev vystavena těžkému pronásledování. Zastavím se u jedné části listu. Zjevení 2,9: …vím, jak tě urážejí ti, kdo si říkají židé, ale nejsou.

Tito zde zmínění Židé nejsou světové židovstvo, ale Židé v Církvi. Pán zde mluví o Židech uvnitř Církve, od nichž vychází pronásledování. Kdo to jsou tito Židé, kteří urážejí Církev? Pro pochopení si musíme všimnout rozdílů mezi Židovstvím a křesťanstvím.

Židovství je náboženství svázané se zemi chrámem z kamenů a zlata, nařízeními a zákony, psanými černé na bílém, které zprostředkovávají kněží. Poslušným se slibuje pozemské blaho. Židé byli ctiteli Hospodina a chrám byl místo, kde ho uctívali.

V Novém Zákoně tomu tak není. Zvláštním znakem Církve je, že nemá místo k uctívání Hospodina, nemá žádný chrám, protože my věřící jsme sami chrámem. Efez. 2,21-22. Kdekoliv jsme, nosíme prostě své místo k uctívání Boha s sebou. Židovství zná jen hmotný chrám, křesťanství jen chrám duchovní.

Někteří lidé říkají: Když už nemáme ten nádherný chrám, postavme si aspoň nějakou církevní budovu. Jenže Církev žádnou takovou budovu nepotřebuje, Bůh přebývá v lidském srdci, ne v nějaké lidmi postavené budově. V křesťanství přebývá Bůh v člověku, v židovství v chrámu. Mnozí se domnívají, že můžou Pána Boha uctívat jen na nějakém k tomu určeném místě. Pro Židy hraje ústřední budova klíčovou roli.

Kdo tedy jsou ti Židé v Církvi? Ti, kdo chtějí do církve vnést myšlenku zvláštního místa k uctívání Pána Boha.

Vedle chrámu hraje v židovství velkou roli Desatero a množství předpisů, které řídí život věřících. My víme, že Pán Bůh dal Zákon na usvědčení člověka z hříchu. Normou pro praktický život je v židovství něco mrtvého, něco vnějšího.

Zákon v křesťanství není napsán na kamenných deskách, ale na lidských srdcích, a to je ten Zákon Ducha života ve mně. Duch Svatý ve mně přebývá a On sám je mým zákonem.

V židovství jsou psané vnější zákony a předpisy, křesťanství žádné vnější předpisy nemá. Ačkoliv mnohé křesťanské církve mají mnoho psaných zákonů, pravidel a předpisů, s křesťanstvím to vlastně nemá nic společného. V praktickém životě se řídíme vnitřní normou.

Církev ve Smyrně byla pronásledovaná, protože ti, kdo se nazývali Židy, jí vnucovali vnější židovské předpisy.

Obyčejní Židé se nesměli k Pánu Bohu pod trestem smrti přiblížit. Plně byli závislí na prostředníkovi – knězi, který byl jejich zástupcem. Lid je pozemský a může se zaměstnávat jen pozemskými věcmi a žít ve světě. Kněží ale museli být duchovní a pečovali o duchovní věci. Žid sice měl povinnost donášet do chrámu ovce a voly, ale obětování a služba Hospodinu byly záležitostí kněží.

V křesťanství je to jiné. Pán Bůh neočekává od nás jen hmotné dary. Čeká, že my sami budeme přicházet přímo k němu. Už není třeba žádného prostředníka.

Jak mohly znět urážky z úst Židů ve Smyrně? Když kdekdo bude moci křtít, lámat chleba, konat všecku církevní službu a sloužit duchovními dary, pak to bude úplný zmatek. To bude hrůza. Záleželo jím na tom, aby vznikla třída prostředníků.

Velká část současného křesťanství se přizpůsobila židovství. Židovským kněžím odpovídají páteři, pastoři, duchovní a leckde i kněží. A tato třída se stará o duchovní věci. A to jediné, co očekává od údu své církve, jsou hmotné dary. My, ostatní obyčejní věřící se můžeme věnovat jen pozemskému zaměstnání a jak srdce ráčí. Nezapomínejte ovšem, že Církev nemá žádné pozemské údy. V Církvi je každý duchovní. Tady musíme říct s plným důrazem: Jestliže v nějaké církvi jen hrstka lidí pečuje o duchovní věci, je to úpadek.

Panuje mylná domněnka, že čím více se bude tato třída „duchovních“ odlišovat od obyčejných věřících, tím více důvěry bude požívat v duchovních věcech. Dospělo to až do takových absurdit, že se například katoličtí kněží nesměji ženit. To však nemá s křesťanstvím nic společného. Podle Nového Zákona Pán Bůh od nás požaduje, abychom se oddali celým svým tělem. Pánu však musí sloužit každý. A světskými a pozemskými věcmi se zabýváme jen do té míry, do jaké je to nezbytně nutné pro naše živobytí.

Židé slouží Pánu Bohu s velmi konkrétními představami. Vyhlížejí pozemské, hmotné požehnání. Boží zaslíbení pro Izrael také tyto hmotné „odměny“ obsahuje. Mají být mezi národy světa hlavou, nikoliv ocasem. 5M 28. Avšak první zaslíbení pro křesťany je spojeno s vybídnutím, abychom na sebe vzali Kristův kříž a následovali ho. Křesťanství neučí, že budeme mít vždy dobrý výdělek.

Žel i dnes najdeme v křesťanství jak hmotné chrámy, tak zákony, kněze – prostředníky i slibování pozemského dobra.

Ještě jednou zopakuji: Zjevení 2,9: …vím, jak tě urážejí ti, kdo si říkají židé, ale nejsou, nýbrž je to synagoga satanova. Tato hodně silná slova, které Pán použil, mají zdůraznit, že Židé, o nichž se zde mluví, vnášejí do církve synagogu. Křesťanská synagoga nemůže být, znamenalo by to přístup židovství do Církve. Abychom se od židovského smýšlení oddělili, potřebujeme od Pána Církve velkou milost.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace