Grano Salis - Marie - vzor anebo modla

poslal Frantisek100

Vzpomínám si, že moje maminka mívala v peněžence, která byla pořád prázdná, ušmudlaný obrázek Panenky Marie. V kredenci mezi skleničkami byla pak její soška. Nikdy jsem tomu nevěnoval pozornost.

Rodiče se snad vůbec nemodlili a do kostela nechodili. K sošce i ke svatým obrázkům, kde na druhé straně byla napsaná nějaká veršovaná modlitba, však měli jakousi bojácnou úctu. Když byly dušičky, maminka se pomodlila u hrobu a pak chtěli vstoupit do kostela. Bylo mi tak pět roků. Viděl jsem od dveří, že tam je spíš taková tma, všude hořely svíčky a sochy ve mně naháněly strach. Do kostela mne prostě nedostali. Měl jsem strach. Ty podivné sochy !!! Tak ponuré, strašidelné a smutné...., Tak jsem to vnímal. Možná i proto, že jsem měl kostel často ve spojení se smrtí, protože odtud vynášeli rakev ke hrobu. A rodiče byli tak vážně nemocní, že jsem se děsil chvíle, kdyby jejich rakev byla vystavena v kostele. Když zemřeli, bylo mi sedmnáct a smuteční obřad byl v krematoriu. Trochu se mi ulevilo. Pohřeb trval jen chvíli a s minimálním počtem smutečních hosti. Rok před tím při prvním pohřbu maminky jsme ve velké obřadní síni stáli jen tři: já, zdrcený a nemocný tatínek, který plakal, a maminčin švagr. Při druhém pohřbu o pár měsíců později tam byla skoro polovina mých spolužáků z gymnasia, kteří dostali na ten den volno. Vrátil jsem se domů a právě v peněžence po mé mamince, do které jsem se dříve nepodíval, jsem našel obrázky Panenky Marie. Uložil jsem je zpět s posvátnou úctou, že třeba něco znamenají.

O pár měsíců poději jsem pochopil z Bible, kdo Panna Marie je. Seznámil jsem se s věřícími a začal číst Nový zákon, který jsem asi rok před tím dostal od věřícího chlapce.

Ale nesmím zapomenout na úžasnou zbožnou babičku Márinku. Říkali ji stará slečinka, protože se nikdy neprovdala. Milovala kostel, Panenku Marii, Ježíše. Žádný den nevynechala cestu do kostela, který byl na kopci. U každého křížku a sošky se zastavila a pomodlila. Křehká stařenka, která měla malý důchod a stále stejné oblečení. Celé její tělo se při chůzi třáslo, pohybovala se pomalu a v zimě měla boty obalené hadry, aby prý tak snadno neuklouzla. Mého tatínka několikrát poprosila, aby ji odklidil uhlí a na zimu nasekal a složil dříví do kůlny. Rád jsem tatínkovi pomáhal. Tehdy, když tatínek sekal dřiví, jsme se blíže seznámili. Bylo mi tak asi 10 roků. Seděli jsme na lavičce v zahradě a dívali se do krásné šumavské přírody. A babička vyprávěla a vyprávěla. Byla sestřenicí slavného spisovatele, vyprávěla o něm i o svém životě. Byl jsem moc malý, abych všechno chápal. Pamatuji si jen zlomky jejího vyprávění. A pak nastalo něco zvláštního. Začala se modlit za mne, abych se dobře učil a vyjmenovala spoustu svatých, k nimž se obracela. Jak mohla vědět, že mám na vysvědčení čtyřky? Tehdy jsem tomu nevěnoval pozornost. Babičce jsem namaloval za odměnu na tu největší kreslící čtvrtku kostelíček, aby když bude zima, nemusela chodit do kopce do kostela. Prý si ho pověsí nad postel. Za několik roků babička zmizela. Odvezli ji do domova důchodců. Já si však uvědomuji, že se po té její modlitbě se mnou přece jen něco stalo. Za pouhé dva roky z kluka, který měl ve čtvrté třídě tři čtyřky, jsem nakonec na konci šesté třídy měl jen jednu trojku a v devítce už skoro samé jedničky. Jak je to možné ? Kde se ve mně vzala ta touha se učit? Jistě to nebylo zásluhou jen té zázračné babičky, ale kdo ví? Možná, že i její modlitby přispěly.

Chtěl jsem vyjádřit, že některé příspěvky věřících, které z Panny Marie dělají modlu, nadpřirozenou bytost, k níž se máme modlit, mne až vnitřně naštvou. Přece nikde Pán Ježíš neřekl, že se máme modlit k Marii, že se mají malovat a líbat její obrázky, sochy apod. Marie si zaslouží úctu za svůj vztah k Bohu a stejně tak i její manžel Josef. Ani on to neměl lehké a musel mít velkou víru. Marie trpěla moc a moc. Největší její utrpení spatřuji pod křížem. Viděla umírat svého syna. Jaká to musela být zkouška víry a plno otázek? Proč? Proč má umřít tak potupným a mučivým způsobem, když je Syn Boží? Ani Marie ještě nevěděla všechno. Jen to, že i ona bude trpět a trpěla. A Pán Ježíš se k ní obrací, aby ji složil do péče svého milovaného žáka Jana.

Nikde se v Bibli nedočteme, že je Marie v nebi a že se k ní máme modlit.

A přesto, měl bych odvahu toto říci té zbožné stařence, která možná už sedm či osm desítek let praktikuje takovou víru?

Bůh je tak dobrý a milostivý, že trpí různé způsoby vyznání. A pokud nás způsob víry přivádí k Bohu, dělá lidmi, kteří konají dobro, Bůh se nezlobí. Všechno chce čas a Bůh ví, proč věci jsou takové, jaké jsou.

Škoda, že bylo tolik nepřátelství mezi křesťany.

Marie si nesmírně lidsky vážím. Víc než Ježíš však pro mne nemůže být. Ona není Bohem, ale příkladem lidské víry, vzorem a podobně i Josef a jiní a jiní, o nichž se dočteme v Bibli.

Hezký den.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace