poslal Vaclav
Když jsem si přečetl Ž 139: 1-12, dralo se z mého nitra : „ Pane, alespoň trochu tmy ! „
Vzpomněl jsem si na divadelní kavárnu. Dříve jsem seděl v hledišti potemnělé kavárny, popíjel víno a koukal na světlem zalité hlediště. Když jsem uvěřil, vystoupil jsem z hlediště na „ prkna, co neznamenají svět“ . Dostal jsem se do kuželů reflektorů neúprosně odhalujících každý můj pohyb, mimiku tváře, každé zvýšení obočí.
V hledišti nikoho nevidím . Diváci sedí ve tmě. Sledují a kritizují …… Popíjí víno, občas prohodí nějakou poznámku směrem k sousedovi a jinak nic. Sedí a sledují děj na prknech „ která znamenají Boží království „ .
Saka mají přezaplá , kravaty nakřivo a šaty polité vínem. Jsou ve tmě, není to vidět …… a právě proto kritizují každou chybičku těch, kteří jsou na jevišti
Uvěřit v Krista znamená „ být ve světle „ . Křesťan má „být vidět“ . Nejde o dokonalost, ale o vztah k Bohu a bližním na základě lásky, kterou nám dal do srdce Bůh. Jde o vyznavačský životní styl.
„Pane, dej mi sílu, abych žil pravdivě a nebyl překážkou k přístupu mých bližních k Tobě . Pane , odpusť mi, že občas se z mého nitra dere ono : Alespoň trochu tmy ….“
Rybář
