poslal Willy He/Žd 12:25-29 Hleďte, ať neodmítnete Toho, kdo mluví. Neboť jestliže neunikli oni, když odmítli Toho, který k nim promlouval na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme–li se od Toho, kdo mluví z nebes. Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, a nyní zaslíbil řka: ‚Já ještě jednou zatřesu‘ nejenom ‚zemí‘, ale i ‚nebem‘. Ono ‚ještě jednou‘ ukazuje na proměnu těch věcí, jimiž lze otřást/které se otřásají, neboť jsou učiněné, aby zůstaly ty věci, jež jsou neotřesitelné/které se netřesou. Projevujme proto vděčnost, že přijímáme neotřesitelné království, a s ní přinášejme Bohu Jemu příjemnou službu s uctivostí a bázní. Neboť náš Bůh je oheň stravující.
Bůh ještě jednou zatřese nejen zemí, ale o nebem, takže zůstanou jenom neotřesitelné věci, tj. věci Boží.
V Božím Království ve věčnosti nezůstane nic, co by nemělo svůj zdroj a původ v Bohu! Dokonce nám známá země i víceméně neznámé nebe bude otřeseno a bude nové nebe a nová země, které budou očištěny Božím soudem, tzn. přímo Bohem, který je oheň stravující!
To znamená, že nezbude nic ze starého stvoření a všechno bude učiněno nové = Boží, neboť Bůh je novost sama.
To také ukazuje na to, že bude proměněn i člověk, kterým lze tak snadno otřást. Pokud však člověk bude v Kristu, kterým otřást nelze, pak bude zachován, ale proměněný Bohem, připodobněný Kristu a Jím oslavený. A to už stojí za to s vděčností přijmout toto neotřesitelné Království a sloužit Bohu s vděčností Jemu příjemnou službou s uctivostí a bázní, co říkáte?
A teď ruku na srdce a řekněte, kdo z vás, kdo čtete tento článek, takto Bohu sloužíte?! Ani já sám nemohu říci, že bych Bohu takovým způsobem sloužil, ale mohu říct, že chci, poněvadž je toho hoden a protože dal mi úkol a přijal jsem od Něho službu, skrze níž mám ten úkol naplnit.
To všechno také znamená, že Bůh od nás v naší službě nepřijme nic, co by nebylo z Krista, co by nebyl Kristus, co by skrze nás nevykonal Kristus, který je stižitelný v bázni Hospodinově a který vždycky/stále činí to, co se líbí Bohu Otci, který Ho poslal (J 8:29). A Kristus poslal nás, jsme-li Jeho, s jistým posláním a každému dal aspoň jeden talent/hřivnu. Tak ji nezakopejme!
Apoštol Pavel to napsal Římanům (15:16b-19) takto: Konám posvátnou službu při evangeliu Božím, aby se pohané/národy stali/staly příjemnou obětí, posvěcenou Duchem Svatým. Mám se tedy čím chlubit v Kristu Ježíši ve věcech, které se týkají Boha. Neodvážil bych se mluvit o něčem, co by Kristus nevykonal skrze mne k poslušnosti pohanů/národů, slovem i skutkem, v moci znamení a divů, v moci Ducha Božího/Svatého, takže od Jeruzaléma a dokola až po Illyrii jsem dovršil zvěstování evangelia Kristova.
A k tomu dodejme 1K 9:16 Když hlásám evangelium, není to má chlouba; je to pro mne/leží na mně nutnost, a běda mi, kdybych ho nehlásal.
Bůh při nás nebude vyhledávat nikoho a nic jiného než Krista. Všechno ostatní shoří!
Kéž se nad námi Bůh smiluje a Krista v nás a nás v Kristu najde takové, jaké nás chce mít - ve víře/věrnosti/důvěře, v pokoji a bez úhony. Milost s vámi všemi. Amen.
