Grano Salis - Bible 21 - Podvod 21. století!

poslal Nepřihlášený

příklad 57 veršů, /z toho 56 z Nového zákona/manipulace s nimi, změny významu či úplné jejich vynechání!!!To vše nabízí B 21, která tak hlavně v NZ pro mne ztratila důvěrhodnost...

BIBLE 21 - PODVOD 21.STOLETÍ!

(tento článek vyšel jako součást občastníku Studnice č.10)

Milý čtenáři, možná jsi v tuto chvíli překvapen razantnosti tohoto nadpisu a kroutíš nad ním hlavou. Pokud tomu tak u tebe je, pak důvodem Tvého překvapení je to, že Tobě se Bible 21 líbí a jsi jejím zastáncem. Jsi přesvědčen, že je věrně přeložená z původních jazyků a vyhovuje ti i srozumitelnost jejího textu. Dovol mi tedy, abych Ti objasnil, proč jsem přesvědčen o tom, že v případě Bible 21 jde o podvod 21. Století. Bible 21 není slíbenou Novou Biblí kralickou! Jde totiž o jiný překlad Bible, než který byl vedoucím předkladatelem na začátku slibován. Když se vedoucí předkladatel před časem pustil do revize textu Kralické bible z roku 1613 (KB1613), zdůvodňoval to zastaralou řečí KB 1613, pro dnešního člověka prý nesrozumitelnou. Když jsem tehdy slyšel tento argument, domníval jsem se, že text KB 1613 bude v NBK přesně zachován, že vedoucí překladatel pouze nahradí nesrozumitelná slova, uvedená v KB 1613, slovy dnes používanými, nám dobře srozumitelnými. Tak tomu rozuměli i mnozí věřící, členové různých církví. Proto se také začali modlit za zdar nového překladu Bible, majícího mít název Nová Bible kralická (NBK) a posílat hlavnímu překladateli potřebné peníze, o které prosil, bez kterých by NBK nikdy nemohla vzniknout. Vedoucí překladatel se nejdříve pustil do revize Nového zákona (NZ). V roce 1998 vyšlo první vydání NZ NBK, jež obsahovalo mnoho míst, která nesouhlasila s textem KB 1613, i když v úvodu k NZ byo uvedeno, že jde o překlad dle Přijatého textu (PT), neboli Textus Receptus (TR). Tedy z textu, ze kterého překládali kraličtí. Je zajímavé, že jeden americký misionář, působící tehdy v České republice, nepovažoval ona rozdílná místa za projev lidského faktoru, ale viděl v tom úmysl. Pověděl, že dojde k několika dalším vydáním tohoto NZ; že s každým dalším vydáním dojde k většímu odklonu od PT a KB 1613, až nakonec vyjde úplně jiný NZ, než který je v KB 1613. NZ, který bude přeložený dle tzv. kritických textů a nikoli dle PT. Argumentoval tím, že právě takovým způsobem vznikly v zemích Evropy a USA nové moderní překlady Bible. Další vývoj potvrdil jeho slova. V roce 2000 vyšlo druhé vydání NZ NBK. Vedoucí překladatel v předmluvě uváděl, že text přeložil dle PT. Opravil sice nejkřiklavější místa, na která mu bylo poukázáno a dal je do souladu s KB 1613. Toto vydání však nadále obsahovalo místa, jež byla v rozporu s KB 1613. V roce 2004 došlo k třetímu vydání NZ NBK a v roce 2006 dokonce k jejímu čtvrtému vydání. V něm už není uvedeno, z jakého textu tvůrce překládal, zda dle PT či dle kritických textů. Ještě více se však v něm odklonil od PT a KB 1613 a rovněž od druhého vydání NZ NBK. Připomínám, že hlavní překladatel slíbil přeložit do dnešní češtiny celou KB 1613 a nikoliv jen její NZ! Celá slíbená Bible, obsahující Starý i Nový zákon, vychází v roce 2009. Nenese však název Nová Bible kralická, ale Bible Překlad 21. Století (B 21). Mnozí věřící se nad tímto názvem nepozastavili a považují B 21 za NBK! To je však veliký omyl. B 21 není NBK! B 21 je naprosto jiný překlad Bible! NZ B 21 není přeložen dle PT, jak tomu je v případě KB 1613, ale je přeložen z 27. Opraveného vydání řeckého textu Nového zákona Nestle-Aland, vydaného ve Stuttgartu v roce 1998, založeném mezi jinými na Vatikánském a Sinajském kodexu! Rovněž SZ není přeložen z rukopisu, ze kterého překládali kraličtí, ale je přeložen z textu Biblia Hebraica Stuttgartensia, 5. revidovaného vydání z roku 1997. Vedoucí překladatel slíbil věřícím NBK, přeloženou věrně dle rukopisů, dle kterých byla přeložena KB 1613. Tedy celou KB 1613 přeloženou do dnešní češtiny. Od samého začátku se však víc a víc odkloňoval od rukopisů, dle kterých překládali kraličtí. V konečné fázi pak vydal úplně jiný překlad, než který sliboval, na který mu věřící z různých církví posílali své těžce vydělané peníze! To je přece podvod!

PŘIJATÝ TEXT

Přijatý text NZ, neboli Textus Receptus, je kompletním novozákonním řeckým textem, vydaným Desideriem Erasmem v roce 1516, 1519, 1522, 1527 a 1535 a později Theodorem Bezou, založeným na starých řeckých východních textech NZ. Je to text, který byl reformátory přijatý za přesně zachovávající Boží slovo a spolehlivý. Proto ten název Přijatý text, neboli Textus Receptus. Tento text byl až do konce 19. století nejrozšířenějším a nejčastěji překládaným textem v Evropě i mimo Evropu. Na NZ, přeloženém do němčiny Martinem etherem dle PT, vydaném v roce 1522, stála reformace. NZ krále Jakuba (KJV), vydaný v roce 1611, byl rovněž přeložen dle PT. Též NZ, jenž se stal části Kralické bible, našimi předky tak drahé a milované, byl přeložený do češtiny rovněž dle PT, a to univerzitním profesorem řečtiny Janem Blahoslavem. SINAJSKÝ A VATIKÁNSKÝ KODEX Překlad NZ Nestle-aland, ze kterého překládal vedoucí překladatel B 21, patří mezi tzv. Kritické texty, předkládané veřejnosti jako modernější a přesnější než jsou NZ založené na PT, za vědecky a kriticky prozkoumané, obohacené o nejnovější vědecké poznatky na poli biblického bádání! Překlad NZ Nestle-Alland je úpravou NZ Westcott-Hort, vycházejícího ze Sinajského a vatikánského kodexu, předkládaných veřejnosti jako starší než je PT, a tím automaticky i za přesnější a spolehlivější. Vše, co tzv. kritické texty doprovází, není pravda, ale je to úmyslně vymyšlený mýtus. Nelze totiž spolehlivě prokázat, že Sinajský a Vatikánský kodex jsou starší než východní rukopisy, dle kterých vznikl PT. I kdybychom připustili, že Sinajský a Vatikánský kodex jsou starší, ještě to automaticky neznamená, že jsou i přesnější! Sinajský kodex například obsahuje kromě NZ i epištolu Barnabáše, řazenou mezi spisy tzv. „církevních otců“ z doby poapoštolské. Ukázalo se však, že jde o její padělek! Je-li tomu tak, jak hodnověrný je asi pak text NZ tohoto kodexu? ! Padělaná epištola Barnabáše asi měla někomu posloužit a splnit nějaký účel. Tak tomu zřejmě je i se samotným textem NZ Sinajského kodexu. Pokud by měla platit zásada, ž čím starší rukopis, tím je přesnější, pak nejstarší rukopisy a nejpřesnější jsou ty, ze kterých byly přeložené Bible, které vydali Valdenští. Jejich původ je totiž spolehlivě datován do roku 157 našeho letopočtu! Proč tedy dnešní moderní Bible, a tedy i B21, nejsou přeložené právě z těchto rukopisů, spolehlivě starších než Sinajský a Vatikánský kodex?! Rukopisy, jež později obdržely název Sinajský kodex, objevil Konstantin Tischendorf(1815-1874) v roce 1859 v klášteře sv. Kateřiny na Sinaji. Neležely v přísně střeženém archivu, ale v koši u kamen. Jelikož vypadaly staře, Tischendorf je z koše vytáhl a zjistil, že jde o řecky psané rukopisy. Mniši je chtěli spálit v kamnech, protože dobře věděli, že nemají žádnou cenu. Když však viděli, jak Tischendorfa zaujaly, a že o ně má velký zájem, přinesli mu další pergameny nevalné ceny a nechali si za ně velmi dobře zaplatit. Vůbec nešlo o nevzdělané a hloupé mnichy, jak je nám předkládáno. Sinajský kodex, obsahující části Starého zákona, apokryfy, celý Nový zákon a již zmíněnou padělanou ep. Barnabáše, skutečně nemá valnou cenu. Dr. F. H. A. Scrivner, skutečný znalec starých rukopisů, uvádí, že Sinajský kodex obsahuje „změny jasně opravného charakteru, provedené nejméně 10 různými korektory“. Datuje je do šestého nebo sedmého století n.l. Uvádí, že kromě těchto oprav je v textu na mnoha místech vynecháno 10, 20, 30 i 40 slov. Celé věty, slova, písmena jsou často dvakrát přepisována nebo započata, a pak se v psaní nepokračuje. V NZ Sinajského kodexu je nejméně 115 krát vynechána věta, poněvadž končí stejnými slovy jako věta předchozí. To samo o sobě dokazuje pochybnost a nevěrohodnost Sinajského kodexu! NZ nám byl přesně zachován v PT a nikoli v koši u kamen nějakého zapadlého a naprosto nevýznamného kláštera! Učedníci Pána Ježíše Krista měli po celou dobu, a to od doby apoštolů, přesné znění Nového zákona! Nemuseli čekat na „objevení“ přesného znění Nového zákona až do rolku 1859! Vatikánský kodex, další z dnes vychvalovaných a upřednostňovaným „kritických textů“, na kterém stojí učení a obřady římskokatolické církve, ležel po celá staletí v papežově knihovně a nikomu nebylo dovoleno do něho nahlédnout a prozkoumat ho. Jen Erasmovi bylo v roce 1533 dovoleno se podívat na několik z něho vybraných míst. Erasmus je však odmítl jako nespolehlivé a falešné. V roce 1843, tedy za 310 let po erasmovi, bylo umožněno do vatikánského kodexu nahlédnout Tischnendorfovi, ale pouze na šest hodin. V roce 1845 pak bylo umožněno nahlédnout do vatikánského kodexu anglickému učenci Tregellesovi. Ovšem pod podmínkou, že z něho nesmí nic zkopírovat. Vždy, než mu byl zapůjčen k nahlédnutí, mu byly nejdříve prohledány kapsy, zda v nich nemá něco, čím by mohl text okopírovat. Když se na nějakou pasáž díval příliš dlouho, byl mu kodex odebrán. Byl to opět Tischendorf, komu bylo v roce 1866 opět umožněno nahlédnout do Vatikánského kodexu. Tischendorf ho mohl mít k dispozici 3 hodiny denně po dobu 14 dnů. V roce 1867 pak tento rukopis vydal. Vatikánský kodex mnohokrát vynechává v textu slovo, části vět i celé věty. Celkový počet všech vynechávek ve Vatikánském kodexu jde do tisíců. Skuteční znalci rukopisů tvrdí, že tento kodex je nedbale přeložený na každé stránce textu, že žádný jiný „prominentní“ rukopis neobsahuje tolik hrubých chyb v pravopisu, gramatice a vynechávek, jak právě Vatikánský kodex. PT obsahuje celý NZ. Vatikánský kodex však obsahuje jen část NZ! Chybí v něm část Matoušova evangelia od 16,2 až do jeho konce. Dále v něm chybí celé evangelium Marka, Lukáše, Jana a Skutky apoštolů. Celá epištola Galatským a Efezským, obě epištoly Korintským, epištola Filipenským, Kolossenským, obě epištoly Tessalonicenským, Timoteovi, Titovi, Filemonovi a celá kniha Zjevení. Z epištoly Židům chybí část od 1,1-9,14. Ze starého zákona v něm chybí Genesis 1,1-46,28. Dále pak 106-138 Žalm. Tzv. kritické texty, založené na kodexu Sinajském a Vatikánském, nejsou obohacené o nejnovější vědecké poznatky na poli biblického bádání, přesnější a věrohodnější než NZ, založené na PT, jelikož jsou založené na pochybném a nevěrohodném kodexu Sinajském a vatikánském, nesahajícím PT ani po kostky!

WESTCOTT - HORT

Jelikož překlad NZ Nestle-Aland, z něhož vycházel vedoucí překladatel B 21, je upraveným překladem Westcott-Hort, je nutné zmínit se i o těchto překladatelích a jejich společném překladu. B. F. Westcott byl Dr. A biskupem v anglikánské církvi, lnoucím veřejně k římskému katolicismu a římskokatolickým obřadům. F. J. A. Hort byl jezuitským profesorem pod tajnou přísahou. (viz tajné dějiny jezuitů, str. 280). Tito muži se dali dohromady, aby opravili a vytvořili nový PT. Oba jmenovaní opravovali PT dle pochybných kodexů sinajského a Vatikánského. Následně „vědecky“ a „kriticky“ zdůvodňovali zásahy do PT, kterých se opovážlivě dopustili a nutnost jeho opravy. Vůbec jim nevadilo, že Sinajský a Vatikánský kodex si na mnohých místech odporuje. Při každém zásahu do PT a jeho opravě použili tu verzi, která více a lépe vyhovovala jimi vytčenému cíli. Jednou použili verzi Sinajského kodexu, jindy zase Vatikánského. Výsledkem jejich společného „díla“ pak byl řecký text NZ, mající být vědecky a kriticky opraveným a novým PT! NZ Westcott-Hort se v mnohém a znatelně odkláněl od PT, n kterém stála reformace, přikláněl se k římskému katolicismu a římskokatolickým doktrinám a umožňoval ekumenu. To však byl jen začátek, jen první krok.

NESTLE-ALAND

Profesor Eberhard Nestle a Aland byli těmi, kdo udělali další krok potřebný k dovedení protestantů a evangelikálů k papeži, do Vatikánu a v konečné fázi do ŘKC. Upravili NZ Westcott-Hort a vytvořili NZ, který s každým dalším vydáním se víc a víc vzdaluje od skutečného biblického textu, přesně uvedeného v PT a přibližuje se k římskokatolické Vulgátě a římskému katolicismu! Z Westcott-Hortova NZ a pak z Nestle-Alandovy úpravy vznikly revidované překlady NZ na hony vzdálené PT. Mezi jinými i NZ B 21, přeložený s 27. Revidovaného vydání NZ Nestle-Aland! Tyto nové Bible jsou v současné době používané ve všech protestantských a evangelických církvích v Evropě i po celém světě a předkládané veřejnosti jako světové, mezinárodní, interdenominační, nadnárodní, ekumenické, nadcírkevní, živé a podobně.

NEDŮVĚRYHODNOST B 21

Skutečnosti však svědčí o tom, že nové Bible, založené na tzv. kritických textech, nejsou hodné naši důvěry, jsou nespolehlivé a vedou do římského katolicismu a ekumeny všech světových náboženství, křesťanských i pohanských. Tak tomu je i v případě B 21. Zvláště pak v případě jejího NZ. Pro ilustraci budu nyní srovnávat text B 21 s textem KB 1613. Abych si srovnání ulehčil, používám pro KB 1613 již jen zkratku KB. Jelikož v jednom případě budu srovnávat text KB a B 21 s jinými příklady Bible a NZ, budu i v jejich případě používat jen zkratky.(EB – Ekumenická Bible, ČSB – Česká studijní bible, Ž – Žilka, MP – Miloš Pavlík, P – Petrů, S – Sýkora, PNS – Překlad nového světa Svědků Jehovových). Některá z míst, kde je v B 21 vynecháno slovo Pán KB: „…Věřím, Pane…“(Mk 9,24) B 21: „… Já věřím!“ KB: „I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne…“(L 23,42) B 21: „Potom řekl Ježíšovi: Vzpomeň si na mne…“ KB: „…A Pán řekl: Já jsem Ježíš, jemuž ty se protivíš. Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpečovati. A on třesa se a boje se, řekl: Pane, co chceš, abych činil? A Pán k němu: Vstaň a jdi do města, a bude tobě pověděno, co bys měl učiniti. (Sk 9,5-6) B 21: „… Ten odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň a jdi do města, tam se dozvíš, co máš dělat.“ B 21 v Sk 9,6 neuvádí slovo Pán dvakrát. Kromě toho vynechává i slova: „Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpečovati. A on třesa se a boje se, řekl: Pane, co chceš, abych činil?“Mluví rovněž o stálém dělání. KB však mluví o jednorázovém učinění. Pavel měl v Damašku vstát, pokřtít se a obmyt hříchy své. (Sk 22,16). KB: „Vždycky mrtvení Pána Ježíše na těle nosíme…“(2K 4,10) B 21: „Stále na vlastním těle zakoušíme Ježíšovu smrt…“ Některá z dalších míst: Mt 13,51; Sk 22,16; Ř 6,11; Ga 6,17; 1Tm 1,1, 5,21; Tt 1,4; Žd 10,30; Zj 19,1. Některá z míst, kde je v B 21 vynecháno jméno Ježíš KB: „A chodě Ježíš podlé moře Galilejského…“(Mt 4,18) B 21: „Jednou se procházel podél Galilejského…“ KB: „A když vcházel Ježíš do Kafarnaum…“ (Mt 8,5) B 21: „Když vcházel do Kafarnaum…“ KB: „kterýž smířil nás s sebou skrze Jezukrista…“(2K 5,18) B 21: „který nás s sebou smířil skrze Krista…“ Některá z dalších míst: Mt 8,3; J 8,20; Sk 19,10; Ř 15,8; 2K 1,28. Některá z míst v B 21, kde je vynecháno jméno Kristus KB: „a víme, že tento jest spasitel světa, Kristus“ (J 4,42) B 21: „a víme, že to je opravdu Spasitel světa.“ KB: „Neboť se nestydím za evangelium Kristovo…“ (Ř 1,16) B 21: „Nestydím se za evangelium – vždyť…“ KB: „…Že smlouvy prvé od Boha stvrzené, vztahující se k Kristu…“(Ga 3,17) B 21: „…smlouvu předtím schválenou Bohem, a odvolat tak zaslíbení.“ Některá z dalších míst: Sk 19,4; Ř 16,20; Žd 3,1. Místa v B 21, kde je vynecháno jméno Ježíš Kristus KB: „Jestliže kdo nemiluje Pána Jezukrista, budíž proklatý…“ (1K 16,22) B 21: „Kdo nemá rád Pána, ať je proklet…“ KB: „Pán Ježíš Kristus s duchem tvým…“ (2Tm 4,22) B 21: „Pán buď s tvým duchem…“ KB: „Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka nic neprospívá, ani neobřízka, ale nové stvoření.“ (Ga 6,15) B 21: „To na čem záleží, totiž není obřízka nebo neobřízka, ale nové stvoření.“ Některá místa v B 21, kde je vynecháno jméno Pán Ježíš Kristus KB: „…klekám na kolena svá před Otcem Pána našeho Jezukrista.“ (Ef 3,14) B 21: „...klekám na kolena před Otcem, jehož jméno nese…“ KB: „…a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.“ (Ko 1,2) B 21: „…a pokoj od Boha, našeho Otce.“ B 21 vynechává slova – Kristus, Syn Boha živého! KB: „A my jsme uvěřili, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.“ (J 6,69) B 21: „a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“ B 21 a spasení! KB: „Přišel zajisté syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo.“ (Mt.18,11) B 21: V B 21 je vynechán celý tento verš! KB: „nebo přišel Syn člověka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo.“ (Lk 19,10) B 21: „Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit, co bylo ztracené." Mezi slovem zahynulo a ztracené je naprostý významový rozdíl. To, co se ztratilo, ještě nemuselo zahynout a přestat existovat! Všemohoucímu a vševědoucímu Bohu se nic neztratilo a ztratit nemůže! Díky hříchu Adama a Evy jsme zahynuli a byli mrtví ve vinách a hříších. Bohu jsme se však neztratili. On o nás vždy věděl. Proto nás předzvěděl, předzřídil a předurčil ke spasení. (Ř 8,29-30). Věděl, kde budeme žít, a proto k nám poslal ty, kdo nám hlásali evangelium. Tak tomu bylo i v případě těch, kdo uvěřili v Pisidské Antiochii, kterým přinesl a hlásal evangelium apoštol Pavel: „A slyševše to pohané, radovali se, a velebili slovo Páně; a uvěřili všickni, což jich koli bylo předzřízeno k životu věčnému.“ (Sk 13,48). KB: „Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný.“ (J 6,47) B 21: „Amen, amen, říkám vám: Kdo věří, má věčný život.“ Jezuitský profesor a kněz Tomáš Halík v jednom rozhovoru u příležitosti ekumenického setkání Forum 2000 řekl, že 2. Vatikánským koncil chápe jednotlivá náboženství (i pohanská) jako cesty, které mohou vést ke spáse člověka, který po ní kráčí podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Vynecháním slov ve mne(Ježíše Krista) u J 6,47 je spasitelné věření v Ježíše Krista změněno na věření v cokoli. Na věření v Marii či pohanská božstva a přece obdržet věčný život! Takové znění napomáhá ekumeně s pohanskými náboženstvími, vedenou papežem a Vatikánem. Mnozí dokonce říkali. Že věří v Boha a přece jim to ke spasení nestačí. Vždyť i ďáblové věří v Boha. Dokonce se před Ním třesou a přece skončí na věky věků v pekelném ohni! (Jk 2,19; 2P 2,4; Zj 20,10) KB: „V němž máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů.“ (Ko 1,14) B 21 „v němž se nám dostalo vykoupení, totiž odpuštění hříchů.“ V B 21 a dalších Biblích, založených na tzv. kritickém textu, jsou vynechána slova skrze krev jeho (Ježíše Krista). Takové znění Ko 1,14 papež a římskokatolická hierarchie jistě oceňuje. Kolik římských katolíků, včetně kněží, mnichů a jeptišek, prolévá svou krev pro Marii, protože jsou římskokatolickou hierarchií učení k tomu, že jen tk dojdou odpuštění. Spokojeni budou i vyznavači pohanských božstev, a nejen tito, které pohoršuje, když slyší o odpuštění hříchů a vykoupení krví Ježíše. Něco takového pokládají za barbarské. Chtějící se vykoupit sami dobrými skutky. Slova k Ko 1,14, jak je uvádí B 21, je určitě nepohorší. V ekumeně se budou cítit dobře. KB: „Vyčisťtež tedy starý kvas, abyste byli nové zadělání, jakož jste nenakvašení. Neboť jest Beránek náš velikonoční za nás obětován, Kristus.“ (1K5,7) B21: „Zbavte se starého kvasu, abyste byli novým, nekvašeným těstem. Vždyť Kristus, náš velikonoční Beránek, byl již obětován!“ KB: „Poněvadž tedy Kristus trpěl za nás na těle, i vy také týmž myšlením odíni buďte, že ten, kdož trpěl na těle, přestal od hříchu.“(1P 4,1) B 21: „I Kristus podstoupil tělesné utrpení, a tak se stejným odhodláním vyzbrojte i vy. Kdo trpěl na těle, skoncoval s hříchem.“ B 21 mluví jen o obětování a tělesném utrpení Krista a nikoli o obětování a tělesném utrpení za nás! Jde o propastný rozdíl. Taková verze je římským katolíkům předkládaná jako potřeba sebetrýznění k umrtvení hříchu. Proto se římští katolíci za tím účelem bičují, nosí ostré drátěné pásy, chodí po kolenou či se jinak trýzní. Trýznění těla praktikují i hinduisté, zvláště pak jogíni. Své tělo trýzní i buddhisté. Tak B 21 výše uvedenými verši opět napomáhá celosvětové ekumeně. Římskokatolická hierarchie, prostřednictvím různých svých „odborníků“ a „znalců“ bude vždy veřejnosti předkládat mýtus, že Bible, založené na kritických textech, včetně b 21, jsou přesnější, než Bible, založené na PT! Stejný blábol budeme vždy slyšet i od horlivých ekumenistů z řad protestantských a evangelických církví! KB: „…očištění od hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech.“ (Žd 1,3) B 21: „On se postaral o očištění hříchů a poté usedl po pravici Velebnosti na výsostech.“ Apoštol Pavel píše věřícím, že Ježíš Kristus je očistil od jejich hříchů skrze sebe samého. Mluví v čase minulém a tedy o již dokonané skutečnosti, o již dokonaném očištění. Byl to Ježíš Kristus, kdo za nás na golgotském kříži prolil krev a touto krví nás On sám již očistil od našich hříchů. B 21 mluví o naprosto něčem jiném. Mluví totiž o tom, že se jen postaral o naše očištění. Když se o něco postaráš, ještě to neznamená, že to uděláš sám! Ty se můžeš postarat o očištění Tvého zašpiněného oblečení tak, že jeho očištěním někoho pověříš. Třeba pracovníky v čistírně, svou manželku či někoho jiného. Taková verze jde na ruku římskokatolické hierarchii a bude touto prosazována a upřednostňována. Může totiž pomoci takové verze tvrdit, že se Ježíš Kristus postaral o očištění od hříchů tak, že toto očištění svěřil Marii, římskokatolickým biskupům a farářům! B 21 a sycení se slovem Božím! KB: „Jakožto nyní zrozená nemluvňátka, mléka beze lstí, Božího slova žádostiví buďte, abyste jim rostli.“ (1P 2,2) B 21: „a jako čerství novorozenci se dožadujte neředěného mléka Božího slova, abyste jím rostli ke spáse.“ B 21 přidává v 1P 2,2 slovo ke spáse. Tím mluví o spasení růstem poznání Božího slova a nikoli vírou! Tak tomu je i v případě dalších nových českých moderních překladů, založených na kritických textech, v případě EB, PNS či ČSB, která, na rozdíl od ostatních, uvádí slovo k záchraně v hranaté závorce. Spasení růstem poznání (přesným poznáním) je mezi jinými vyznáváno Svědky Jehovovými. Jde o gnosticismus, jemuž čelil apoštol Pavel. Římskokatolická hierarchie, jež na tridentském koncilu proklela všechny, kdo věří ve spasení z pouhé Boží milosti a víry, může být spokojená s verzí, uvedenou v B 21. Římský katolík, který ji bude číst, se z ní doví, že se má dožadovat Božího sova. Nebude-li však žádostivý slova Božího, nebude-li toužit po Božím slově, nebude-li cítit potřebu Božího slova, nebude se Božího slova rovněž dožadovat. Pokud se bude dožadovat, pak u římskokatolických kněží a farářů, neboť věří, že jen tito rozumí Božímu slovu a umí ho správně vysvětlit. KB mluví o tom, že máme být žádostiví Božího slova tak, jak si právě narozené nemluvně žádá mléko. B 21 mluví o čerstvě narozeném nemluvněti. Čerstvý je chléb po upečení. Čerstvé po upečení je i pečivo. Čerstvé může být máslo či ovoce, ale novorozeně? O jaké novorozeně jde? Je to novorozenec, který se probudí z posilujícího spánku, jenž ho zbavil únavy? Je ještě tři dny staré novorozeně čerstvé nebo už začíná zapáchat? Kdy přestane být novorozenec čerstvý? KB: „I odpověděl jemu Ježíš, řka: Psánoť jest: Že ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem Božím.“ (L 4,4). B 21: „Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: „Nejen chlebem bude živ člověk.“ Bylo tom papežství, které po staletí zakazovalo lidem vlastnit Boží slovo, číst ho, věřit mu, utvářet podle něho svou víru a žít podle něho! Lidem, kteří znají Boží slovo a jsou poslušní slovu Božímu, papežství přece nemohlo a nemůže vládnout! Proto papež a římskokatolická hierarchie ty, kdo se sytí každým slovem Božím, věří slovu Božímu a jednali dle slova Božího, posměšně nazývá fundamentalisty a nenávidí je! Proto papeži a římskokatolické hierarchii vyhovují kritické texty ab 21, na těchto textech založená, nemluvící nic o sycení se každým slovem Božím. B 21 a Marie! KB: „A když se naplnili dnové očišťování Marie podlé zákona Mojžíšova, přinesli je do jeruzaléma, aby ho postavili Pánu.“ (L 2,22) B 21: „Když pak přišel čas jejich očišťování podlé Mojžíšova zákona, přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho postavili před Hospodinem.“ B 21 mluví o jejich očišťování a nikoli o očišťování Marie. Ze souvislosti textu B 21 se dá usoudit, že mluví o očištění Josefa a Marie. Mojžíšův zákon však jasně nařizuje očišťování matky po narození dítěte a nikoli očišťování rodičů dítěte! V zákoně je totiž psáno: „Mluv k synům Izraelským a rci: Žena počnuc, porodí-li pacholka, nečistá bude za sedm dní, podlé počtu dnů, v nichž odděluje se pro nemoc svou, nečistá bude. Potom dne osmého obřezáno bude tělo neobřízky jeho. Ona pak ještě za třiceti a tři dni zůstávati bude v očišťování se od krve. Nižádné věci svaté se nedotkne a k svatyni nepůjde, dokudž se nevyplní dnové očištění jejího…Když pak vyplní se dnové očištění jejího po synu aneb po dceři, přinese beránka ročního na oběť zápalnou, a holoubátko aneb hrdličku na oběť za hřích, ke dveřím stánku úmluvy, knězi. Kterýž obětovati ji bude před Hospodinem, a očistí ji, a tak očištěna bude od toku krve své. Ten jest zákon té, kteráž porodila pacholka aneb děvečku.“ (Lv 12,1-4.6.7). Když Marie porodila Ježíše, byla nečistá a musela být očištěna. K jejímu očištění bylo třeba přinést oběť za hřích v podobě hrdličky, nebo holoubátka. Proč tedy kritické texty neuvádějí jméno Marie, že to Marie byla očištěna od nečistoty krve? Odpověď je velmi jednoduchá. Nečistá Marie, potřebující očištění, přece vyvrací římskokatolické učení o neposkvrněném početí Marie; o početí, zplození a narození Marie bez dědičného hříchu! B 21 a rovněž EB, ČSB, Ž a MP uvádějí L 2,22 stejně, jak ho uvádí římskokatolický překlad NZ Petrů a PNS Svědků Jehovových. P: „Když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova Zákona…“ PNS: „Když se také naplnily dny k jejich očišťování podle Mojžíšova zákona.“ EB: „Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova…“ ČSB: „A když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona…“ Ž: „Když se dovršily dni jejich očišťování podle Mojžíšova zákona…“ MP: „A když se dovršily dni jejich očišťování podle zákona Mojžíšova…“ Nejblíže KB je římskokatolický překlad NZ S (upraven Hejčlem),m který L 2,22 uvádí následovně: „Když přišly dni očišťování jejího podle zákona Mojžíšova…“ Uvedený překlad NZ se sice nezmiňuje o Marii, ale alespoň mluví o jejím očišťování. Opětovně se tedy ukazuje a potvrzuje, že je to KB 1613, založená na PT, jež přesně a věrně zachovává Boží slovo a nikoli B 21 a další nové překlady Bible a NZ, založené na kritických textech Westcott-Hort a Nestle-Aland! Tak tomu je i v případě dalšího místa, uváděného na srovnání. KB: „Ale nepoznal ji, až i porodila syna svého porozeného, a nazvala jméno jeho Ježíš.“ (MT 1,25). B 21: „Nespal s ní ale až do doby, kdy porodila syna, jemuž dal jméno Ježíš.“ V B 21 je Mt 1,25 vynecháno slovo prvorozeného. Pokud Ježíš byl jen syn a nikoli prvorozený syn, nic v tomto verši nenaznačuje to, že Marie pak ještě porodila další děti. Verze uvedená v B 21 na tomto místě napomáhá římskokatolické doktríně o stálém panenství Marie! B 21 a večeře Páně! KB: „A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, tj. tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.“ (1K 11,24) B 21: „vzdal díky a lámal se slovy: „Toto je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ V B 21 jsou vynechána velmi důležitá slova, vezměte a jezte. Pán Ježíš u večeře Páně, lámal chléb, dával ho jednotlivým apoštolům se slovy, aby vzali tento chléb a jedli ho. (Mt 26,26, Mk14,22). Apoštolové vzali podaný chléb do ruky, dali ho do úst a snědli ho. Neřekl jim, aby otevřeli ústa a nevložil jim chléb do úst, jak to dělají římskokatoličtí faráři u mše v kostelích! Šlo o chléb a nikoli o kulatý oplatek. Tak to dělají i pastoři v evangelických kostelích. Výsledkem takové praxe je to, že pokud by „laik“ vzal oplatek do ruky a sám si ho dal do úst, bylo by to pohoršením a bylo by to považováno za znesvěcení posvátného chleba! KB: „Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.“ (1K 11,29) B 21: „Kdo totiž jí a pije, aniž by si uvědomoval, že jde o Pánovo tělo, takový jí a pije vlastní odsouzení.“ Kolik lidí si v římskokatolických kostelích a rovněž v evangelických kostelích uvědomuje, že v případě chleba u večeře Páně jde o tělo Páně a přece tento chléb jedí nehodně a pijí si odsouzení! Samotné uvědomování si, že v případě chleba u večeře Páně jde o tělo páně, ještě totiž nikoho k účasti na tomto chlebě neopravňuje. V Božím slově je totiž psáno: „Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova? Poněvadž jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté jednoho chleba účastni jsme.“ (1K 10,16.17) K účasti na chlebu u večeře páně je nutná společnost na těle Krista! Být ukřižován s Kristem a být pokřtěný do jeho smrti! (Ř 6,3.6). Zůstávat v Kristu, jenž je chlebem z nebe a žít jak žil On. (J 6,35). Je totiž psáno: „Kdo praví, že v něm zůstává, tenť má, jakž on chodil, choditi.“ (1J 2,6). Být pokřtěný do Kristovy smrti, být s Kristem ukřižován a zůstávat v Něm, může jen ten, kdo byl zplozen z Boha, kdo se znovuzrodil z vody a Ducha svatého. (j 1,12.13; 3,1-10). To u římských katolíků a mnohých protestantů e evangelíků není! I kdyby si tito uvědomovali, že v případě chleba u večeře Páně jde o tělo Páně, jejich účast na chlebě u večeře Páně vždy bude nehodnou účasti! Pokud si myslí, že je k účasti na chlebě u večeře Páně opravňuje křest pokropením, který podstoupili jako novorozeňata, velice se mýlí. Takový křest neopravňuje k účasti na večeři Páně, protože neodstraňuje dědičný hřích, není biblickým znovuzrozením, o kterém mluvil Ježíš Kristus Nikodémovi a není zplozením z Boha! Ten, kdo se chce hodně účastnit večeře Páně, musí nejen rozeznávat, že v případě chleba u večeře páně jde o tělo páně, ale musí rovněž posoudit a rozhodnout, zda zůstává v Ježíši Kristu, zda žije jak žil On. Dojde-li zkušováním svého života k závěru, že zůstává v Ježíši Kristu, že žije jak žil On, může mít účast n chlebě a vínu u večeře Páně. Pokud zkušováním zjistí, že nezůstává v Ježíši Kristu, že nechodil, jak chodil On, musí nejdříve vyznat své hříchy pánu Ježíši Kristu, dojít odpuštění a očištění, aby mohl mít hodnou účast u večeře Páně. To, že si někdo uvědomuje, že v případě chleba jde u večeře Páně o tělo Páně, ještě automaticky neznamená hodnou účast takového u večeře páně. Kolik římských katolíků a evangelíků si pouze uvědomuje, že v případě chleba u večeře Páně jde o tělo Páně, a přitom žijí bezbožně, v moci žádosti těla, bez skutečné víry v Ježíše Krista a slovo Boží! Pouhé uvědomování si, že v případě chleba u večeře Páně jde o tělo Páně, je totiž to jediné, co si tito „uvědomovatelé“ uvědomují. Ekumena, vedená papežem a římskokatolickým klérem, každému takovému „uvědomovateli“ umožní účast na chlebu u jejich eucharistie. Pro každého takového „uvědomovatele“ je v ekumeně místo. Nikdo není nucen změnit a měnit svůj život. B 21 tomu svou verzí pomáhá. KB: „Protož mezi vámi mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí. (1K 11,30) B 21: „To proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných, a mnozí dokonce umírají.“ Mezi slovem spí, uvedeným v KB a umírají, uvedeným v B 21, je propastný rozdíl! Ten, kdo spí, ještě není mrtvý. KB mluví o duchovním spánku následkem nerozsuzování nehodné účasti u večeře Páně. Vždyť apoštol Pavel na jiném místě říká: „Protož praví: probuď se ty. Kdož spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítiť se tobě Kristus.“ (Ef 5,14) Jestliže ten, kdo má účast na chlebě u večeře Páně a neuvědomuje si, že jde o tělo Páně, umírá, pak tomu, kdo si to uvědomuje, tento chléb (tělo Páně) dává život! B 21 se svou verzi přibližuje k římskokatolickému učení o transsubstanciaci, o proměně chleba (oplatku) v doslovné fyzické tělo Ježíše Krista, jež bylo ukřižováno na golgotském kříži, dávající život tomu, kdo ho přijímá. B 21 a právo při evangeliu! KB: „Nebo káži-li evangelium, nemám se čím chlubiti, poněvadž jsem to povinen, ale běda by mně bylo, kdybych nekázal. Jestliže pak dobrovolně to činím, mámť odplatu, pakli bezděk, úřadť jest mi svěřen. Jakouž tedy mám odplatu? Abych evangelium káže, ukázal, že jest bez nákladů Kristovo, proto abych zle neužíval právo svého při evangelium.“ (1K 9,16-18) B 21: „Když totiž kážu evangelium, nemám nač být hrdý - je to má povinnost a běda mně, kdybych nekázal! Kdybych to dělal z vlastní vůle, měl bych nárok na odměnu; já však neplním vlastní vůli, ale svěřený úkol. Zač tedy mohu získat odměnu? Za to, že kážu evangelium zadarmo, aniž bych využíval práva, které při kázání evangelia mám.“ Je zásadní rozdíl mezi slovem chlubit, uvedeným v KB a hrdý, uvedeným v B 21. Slovo chlubit se je sloveso. Slovo hrdý je přídavné jméno. Pochybuji, že apoštol Pavel byl hrdý na to, že káže evangelium. Vždyť to, že byl apoštolem a kázal evangelium, nebyla jeho zásluha. Nedosáhl totiž apoštolství svou pílí a svými schopnostmi, ale byla to jen a jen milost Boží! (1K 15,8-10) Další rozdíl spočívá v tom, že apoštol Pavel dle KB se ptá, jaká je jeho odměna. Dle B 21 se však ptá, za co obdrží odměnu. Dle KB apoštol Pavel mluví o tom, že káže evangelium tak, aby zle neužíval práva, které měl při hlásání evangelia. Jako hlasatel evangelia (apoštol a evangelista) měl právo být živý z hlásání evangelia. To znamená, že ti, kterým hlásal evangelium a jež vyučoval slovu Božímu, měli povinnost postarat se o jeho obživu. Apoštol Pavel se však tohoto práva vzdal, když viděl, že jeho posluchači nemají prostředky na jeho obživu. Tak tomu například bylo během jeho pobytu v Korintě, kde si vydělával na svou obživu šitím stanů. (Sk 18,2.3, 1Te 2,9) Věděl, že kdyby v takových případech trval na svém právu, využíval ho, že by zle s tímto právem nakládal, protože by byl břemenem. Přijetí evangelia a vyučování Božího slov by v takovém případě bylo závislé na tom, mají-li jeho posluchači náklad, prostředky k tomu, aby si mohli dovolit postarat se o jeho obživu a být vyučování evangeliu a slovu Božímu! Tím by přišel o svou odměnu. O radost z dávání toho, co od Pána zdarma obdržel a blahoslavenství. (Mt 10,8). Svědčí o tom tato Pavlova výpověď: „Stříbra neb zlata neb roucha nežádal jsem od žádného. Nýbrž sami víte, že toho, čehož mi kdy potřebí bylo, i těm, kteříž jsou se mnou, dobývaly ruce tyto. Vše ukázal jsem vám, že tak pracujíce, musíme snášeti mdlé, a pamatovati na slova Pána Ježíše, nebť on řekl: blahoslaveněji jest dáti nežli bráti.“ (Sk 20,33-35) B 21 nemluví o zlém využívání práva při evangeliu, ale mluví o tom, že apoštol Pavel při kázání evangelia jen práva, jež při evangeliu měl, nevyužíval. To umožňuje římskokatolickému kléru vysvětlovat toto místo tak, že právo při evangeliu bylo dáno jemu, římskému kléru, že jde pouze o dobrou vůli faráře, jak se rozhodne, buď toho práva využije či nikoli. Pokud ho využije, pak smí na svých farnících vynucovat obživu, ať ve formě naturálií či finanční a být farníkům břemenem! Stačí vzpomenout, jakým těžkým břemenem a pohoršením, vyjídačem a vydíračem byl římský klér v době středověku! Jak z toho důvodu proti němu vystoupil Jan Hus a byl za to v kostnici upálen na hranici! Pracovat, živit se prací vlastních rukou, to pro římskokatolický klér není! B 21 a křest! KB: „I řekl Filip: Věříš-li celým srdcem, slušíť. A on odpověděv, řekl: Věřím, že Ježíš Kristus jest Syn Boží.“ (Sk 8,37) B 21: V B 21 chybí celý tento verš! Jde o klíčový verš, který potvrzuje, že křtu ve vodě má předcházet uvěření toho, kdo je křtěn a tím vyvrací křest novorozeňat, praktikovaný především římskokatolickou církví! Jelikož křty novorozeňat poskytují římskému kléru pravidelný finanční příjem, je tento verš prohlášen na základě „nejnovějšího biblického výzkumu“ za vědecky nepotvrzený, zpochybněný a v nových Biblích, založených na kritických textech, úplně vynechán! Faráři a kazatelé z evangelických a protestantských církví, křtící novorozeňata a majících z jejich křtů rovněž finanční zisk, budou mlčet. Je to přece i v jejich zájmu! S případnými otravnými „křiklouny“ z řad „laiků“ si už nějak poradíme. Zlehčíme je, zesměšníme, aby je ostatní nebrali vážně. B 21 a koho přikázání! KB: „Abyste pamatovali na slova předpověděná od svatých proroků a na přikázání vydané Vám od nás apoštolů Pána a spasitele.“ (2P 3,2) B 21: „abyste pamatovali na to, co předpověděli svatí proroci, a na to, co vám skrze vaše apoštoly přikázal Pán a spasitel.“ Jde o zásadní rozdíl! KB mluví o přikázáních vydaných od nás dvanácti apoštolů Pána a Spasitele Ježíše Krista, mezi které Petr náležel. Vašimi apoštoly, jak to uvádí B 21, však lz rozumět apoštoly, kteří byli ustanovení a pověření místní církví k vyřízení nějakého poselství či splnění nějakého úkolu, jak tomu bylo v případě Epafrodita, který byl pověřen církví ve Filippis předat apoštolu Pavlovi vybranou finanční pomoc.(F 2,25; 4,18) Tito však neměli právo vydávat nějaká přikázání! Verš z 2P 3,2 v podání Nestle-Aland a B 21, založených na NZ Westcott-Hort, se velmi hodí římskému papeži, římským kardinálům, biskupům, farářům a každému, kdo touží po moci nad věřícími. Umožňuje to papeži a římskokatolickým biskupům, prohlašovat se za apoštoly, mající pověřením od pána Ježíše Krista vydávat Jeho jménem nařízení, závazná pro římské katolíky i celý svět. Vyžadovat pak ode všech naprostou a bezmeznou poslušnost a trestat všechny za jejich případnou neposlušnost, jak tomu bylo v minulosti od vzniku papežství! B 21 a zjevení Boha v těle! KB: „A v pravdě velikéť jest tajemství pobožnosti, že Bůh zjeven jest v těle…“(1 Tm 3,16) B 21: „Tajemství zbožnosti je bezesporu veliké: On byl zjeven v těle…“ V B21 je změněné podstatné slovo Bůh (řecky THEOS) na osobní zájmeno ON (HOS)! Ze souvislosti není jasné, že tím je míněn Bůh, ale může tím být míněn i Ježíš Kristus! Takové chápání umožňuje ekumenu s muslimy, pohoršujícími se nad tvrzením, že Ježíš Kristus je Bůh, a takové tvrzení kategoricky odmítající. KB: „…druhý člověk sám Pán s nebe.“ (1K 15,47) B 21: „…druhý člověk je z nebe.“ Dle B 21 není ježíš sám Pán s nebe! Jen takovými slovy muslimy a jiné ctitele pohanských božstev neprovokovat! Ježíš Kristus však není pouze člověk z nebe, ale je to sám Pán z nebe a tedy Bůh! KB: „…a toho, kterýž jest sám Hospodin, Boha a Pána našeho Jezukrista zapírají.“ (Ju 4) B 21: „…a tak zapírají toho jediného Panovníka, našeho Pána Ježíše Krista.“ B 21 neuvádí, že Pán Ježíš Kristus je Bůh a Hospodin Starého zákona! B 21 pouze uvádí, že Pán Ježíš Kristus je jediným Panovníkem. Jediný Panovník ještě nemusí být sám Bůh Hospodin! KB: „…ku poznání tajemství Boha i Otce i Krista. (Ko 2,2) B 21: „…k poznání Božího tajemství – Krista.“ KB mluví o tajemství boha, který je Otcem i Kristem! B 21 uvádí, že Kristus je Božím tajemstvím. Kristus, jako tajemství ještě nemusí být a není Bůh, Otec i Kristus! KB: „Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec, Slovo, a Duch svatý, a ti tři jedno jsou.“ (1J 5,7) B 21: V B 21 chybí celý tento verš! B 21 a všudypřítomnost Ježíše Krista! KB: „Nebo žádnýť nevstoupil v nebe, než ten, jenž sstoupil s nebe, Syn člověka, kterýž jest v nebi.“(J 3,13) B 21: „Nikdo nevstoupil do nebe, jedině ten, který sestoupil z nebe, Syn člověka.“ Bible 21 neuvádí slova Ježíše Krista – „kterýž jest v nebi“. Vynechaná slova jsou slova, která Ježíš Kristus řekl Nikodémovi. Jestliže Ježíš Kristus a syn Boží mohl vidět Natanaele pod fíkem, když se ten modlil, a to dříve než Natanaele zavolal Filip, pak rovněž mohl být na zemi i v nebi. (J 2,49) Jak se to dělo a bylo možné, to nevím. Neumím to vysvětlit, ale moje víra s tím nemá problém. B 21 a Ježíš Kristus, Stvořitel všech věcí! KB: „…od věků v Bohu, kterýž všecko stvořil skrze Ježíše Krista.“(Ef 3,9) B 21: „…od věků skryté v Bohu, Stvořiteli všeho.“ B 21 na tomto místě vynechává jméno Ježíš Kristus. Nemluví o podílu Ježíše Krista na stvoření všech věcí: o skutečnosti, že Ježíš Kristus je Stvořitelem všech věcí. To Boží Syn na počátku založil zemi a dílem Jeho rukou jsou i nebesa. (Žd 1,10) B 21 a příchod Boha Všemohoucího, Syna člověka! KB: „…Pane Bože Všemohoucí, kterýž jsi, kterýžs byl, a kterýž přijíti máš, nebo jsi přijal moc svou velikou, a království ujal.“ (Zj 11,17) B 21: „…Pane Bože Všemohoucí, který jsi a kterýs byl, že ses chopil své veliké moci a ujal ses králování!“ KB: „Bdětež tedy; nevíte zajisté dne ani hodiny, v kterou Syn člověka přijde.“ (Mt 25,13) B 21: „Proto bděte, vždyť neznáte den ani hodinu.“ B 21 na obou uvedených místech nemluví o budoucím příchodu Boha Všemohoucího, kterým je Syn člověka, Ježíš Kristus. B 21 a božské tituly Pána Ježíše! KB: „Jáť jsem Alfa i Oméga, totiž počátek i konec, praví Pán, kterýž jest, a kterýž byl, a kterýž přijiti má, ten všemohoucí.“ (Zj 1,8) B 21: „Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, který je, který byl a který přichází, ten Všemohoucí.“ B 21 odstraněním slov počátek i konec, vynechává vysvětlení, co znamená Alfa a Omega. Kromě toho uvádí příchod toho všemohoucího v čase přítomném a nikoli budoucím! Pán Ježíš přijde. On nepřichází! Když se o někom řekne, že přichází, pak dotyčný právě přichází, teď, nyní, v tu chvíli. Kdyby tomu bylo tak, že Pán Ježíš přichází, pak vzniká otázka, jak dlouho přichází. Přichází právě teď, v tuto chvíli? Přichází už týden, rok, sto let, tisíc let? Kdy začal přicházet? KB: „An dí: Já jsem Alfa i Oméga, ten první i poslední, a což vidíš, piš do knihy, a pošli sedmi zborům, kteříž jsou v Azii, do Efezu, a do Smyrny, a do Pergamu, a do Tyatiru, a do Sardy, a do Filadelfie, i do Laodicie.“ (Zj 1,11) B 21: „jak říká: "Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efesu, do Smyrny, do Pergamonu, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje." B 21 na tomto místě neuvádí božské tituly náležící pánu Ježíši Kristu, Alfa a Omega. Neuvádí rovněž, že On je počátek i konec. KB: „ A těch čtyřmecítma starců padlo, a klaněli se živému na věky věků.“ (Zj 5,14) B 21: „ A starci padli na kolena a klaněli se.“ B 21 a nové moderní a „lepší“ či „přesnější“ překlady |Bible neuvádí, komu se těch 24 starců klanělo, že se klaněly živému na věky věků. B 21, Ježíš Kristus a vůle Otce! KB: „…nehledám vůle své, ale vůle toho, jenž mne poslal, Otcovy.“ (J 5,30) B 21: „…nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.“ KB, na rozdíl od B 21, nám přesně říká, že Ježíš Kristus konal vůli svého Otce! B 21, Ježíš a vzkříšení z mrtvých! KB: „…ten, kterýž vzkřísil Pána Ježíše, i nás skrze Ježíše vzkřísí a postaví s vámi.“ (2K 4,14) B 21: „Ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a spolu s vámi nás přivede před svou tvář.“ B 21 na tomto místě uvádí, že to bude Otec, kdo bude křísit mrtvé a nikoli Ježíš! Pán Ježíš Kristus však řekl, že křísit mrtvé bude On! (J 5,44.45) Být vzkříšen skrze Ježíše, jak to správně uvádí KB 1613, znamená být vzkříšen Ježíšem! To je naprosto něco jiného než být vzkříšen s Ježíšem. B 21 a stolice Kristova! KB: „…Však všickni staneme před stolicí Kristovou…A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.“ (Ř 14,10.12.) B 21: „…Všichni přece staneme na soudu před Božím trůnem…Každý z nás tedy složí Bohu účet sám za sebe.“ B 21 zde vynechává slovo Kristovou a nahrazuje ho slovem Božím. Tak opomíjí jeho soudní pravomoc! Stát před soudnou stolicí Kristovou, znamená vydávat počet tmu, kdo na ní sedí, Kristu, Bohu! B 21 a budoucí soud hříšníků! KB: „A kdož by koli vás nepřijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný než městu tomu. (Mk 6,11) B 21: „ Kdyby vás ale někde nepřijali a neposlouchali, vyjděte odtud a setřeste z nohou prach na svědectví proti nim." V B 21 na tomto místě chybí polovina biblického verše, mluvicího o budoucím soudu a rozdílné intenzitě potrestání v pekle! B 21 a pobývání ve věčné tmě! KB: „Tiť jsou studnice bez vody, a mlhy vichrem zbouřené, jimžťo mrákota tmy chová se na věčnost.“ (2P 2,17) B 21: „Jsou to prameny bez vody, mraky hnané vichřicí, které čeká jen černá tma.“ B 21 nemluví o věčné tmě pro falešné proroky a učitele! KB: „Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení.“(Mk 3,29) B 21: Kdo by se ale rouhal proti Duchu svatému, tomu nebude nikdy odpuštěno; takový se provinil věčným hříchem." B 21 nemluví o věčném odsouzení těch, kdo by se rouhali Duchu svatému, ale o tom, proč rouhajícím se Duchu svatému nebude odpuštěno. Nemluví tedy o důsledku tohoto hříchu, ale vysvětluje, o jaký hřích se jedná. B 21 tak mluví o naprosto něčem jiném. B 21 a Daniel! KB: „Když pak uzříte ohavnost zpuštění, o kteréž povědíno jest skrze Daniele proroka…“ (Mk 13,14) B 21: „Až uvidíte onu `otřesnou ohavnost', jak stojí, kde by neměla…“ B 21 na tomto místě vynechává slova o proroku Danielovi. Dále pak v souvislosti s ohavností používá i významově naprosto jiné slovo. Mluví o tom, co ohavnost v lidech vyvolá, že výsledek jejího působení lidmi otřese. KB 1613 nám však říká, co tomu bude předcházet, že ohavnost bude pustošit! B 21 mluví o otřesné ohavnosti rovněž u Mt 24,15 a Da 12,11, kde KB 1613 mluví o ohavnosti hubící! B 21 a Mk 15,28! KB: „ I naplněno jest písmo, řkoucí: A s nepravými počten jest.“ (Mk 15,28) B 21: v B 21 celý tento verš chybí! Jak to, že v B 21, založené na textech, kriticky prozkoumaných dle nejnovějších poznatků biblického vědeckého výzkumu, chybí celý Mk 15,28, mluvící o naplnění IZ 53,12 na Ježíši Kristu?! Na kolika dalších místech v B 21 je tomu zrovna tak! B 21 a vzbuzení Krista! KB: „…že z plodu ledví jeho podlé těla vzbudí Krista, a posadí na stolici jeho…“ (Sk 2,30) B 21: „…že na jeho trůn posadí jednoho z jeho vlastních potomků.“ B 21 v tomto případě nemluví o tom, že tím, kdo se posadí na trůn Davidův, bude Kristus! KB: „Vám nejprve bůh, vzbudiv Syna svého Ježíše, poslal ho dobrořečícího vám, aby se jeden každý z vás odvrátil od nepravosti svých.“ (Sk 3,26) B 21: „Když Bůh vzkřísil svého Služebníka, poslal ho v prvé řadě k vám…“ V B 21 jde naprosto o jiná slova a jiný význam! Předcházející 25 verš mluví o smlouvě s Abrahamem a zaslíbeném semeni, v němž budou požehnány všechny čeledi země. Proto slovo vzbudit mluví o tom, že Bůh povolal svého Syna a poslal Ho nejdříve Židům. Syn nebyl povolán a nepřišel k Židům až po svém vzkříšení, ale po svém narození jako člověk. Je to v souladu se slovy Mojžíše: „Proroka z prostředku tvého, z bratří tvých, jako já jsem, vzbudí tobě Hospodin Bůh tvůj; jeho poslouchati budete…Proroka vzbudím jim z prostředku bratří jejich, jako jsi ty, a položím slova má v ústa jeho, a bude jim mluviti všecko, což mu přikáží.“ (Dt 18,15.18) Mojžíš se narodil a byl povolán, aby mluvil Izraeli vše, co mu Bůh přikázal. Potvrzují to i slova uvedená ve Sk 13,22.23): „A když toho zavrhl, vzbudil jim Davida krále, kterémuž svědectví dávaje, řekl: nalezl jsem Davida, syna Jesse, muže podlé srdce svého, kterýž bude činiti všecku vůli mou. Z jehož semene Bůh podlé zaslíbení vzbudil Izraelovi Spasitele Ježíše.“ Apoštol Pavel mluví o vzbuzení Davida za krále, a tedy o jeho povolání za krále po jeho narození a nikoli po jeho vzkříšení z mrtvých. Mluví také o povolání Spasitele Ježíše z Davidova semene čili Davidova potomka. Narozením a nikoli vzkříšením z mrtvých, jak to uvádí B 21! B 21 si plete proroky! KB: „Jakož psáno jest v prorocích: Aj, já posílám anděla svého před tváři tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.“ (Mk 1,2) B 21: „Jak je psáno u proroka Izaiáše: „Hle, pos

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace