No a závislost byla ne světě.

  Nikdo se pak nemůže divit, co všechno jsem obětoval jen pro to, abych mohl jít "na jedno". Vztahy, koníčky , zájmy. Všechno padlo. Jaká past. Ale to jsem tehdy nevěděl, a co je nejhorší, nevědělo to ani moje okolí, které tehdy mohlo pomoci. Místo toho přicházeli pomluvy, nadávky, odsouzení, posměch. A můj většinoživotní partner alkohol, sebelítost, deprese, se mohl radovat.

  Tím chci napsat, že také vím a znám ten pocit, kdy konečně po takové době jsem mohl rozpoznat, analizovat, a vydat Bohu tohle všechno. Vlastně to byl stejný pocit jako po tom prvním pivu, ale bez něj. Taky mohu potvrdit, jak tvrdošilně se dokáže vracet a využít každé chybičky deprese, která vám vládla takovou dobu. Že se musíte držet Boha a Jeho pravdy opravdu jako topící se stébla a nepustit. Jinak vás znovu pohltí. Jenže čím víc se držíte, najednou z toho stébla je klacík, pak větev, pak trám, pak kláda a nakonec dokonce člun, do kterého se dá vlézt, a po tom hnusu dokonce plout. Už ne v něm, ale na něm. No a potom už zase chvíli trvá, než se nacháte s tou loďkou, zvanou víra, Bohem nakormidlovat z těch temných vod do těch čistších a čistších a čistších.

  No a po cestě vás čeká spoustu operací, kdy Bohu dáváte jednu svou součástku za druhou, a on je buď vyčistí a vrátí na místo, nebo spíš jako v mém případě, ji vyhodí jako již dále nepoužitelnou a nahradí ji novou. Je to hodně bolestivý a degradující zážitek a kdyby se do tohodle pustil někdo jiný než Bůh, skončilo by to špatně.

  Prošel jsem tolika pokáními a odpuštěními, dostal jsem se i na rovinu dědičného hříchu, kdy jsem musel vydávat hříchy mých rodových předchůdců, ty kýble slz nikdo nespočítá. Ale Bůh mě zachránil. A ještě stále je co řešit. Ale to nejhorší mám za sebou a vím komu za to vděčím. Ježíši Kristu, v němž se lidem jako já zjevila nekonečná Boží láska.

****

  Jeden z mnoha příběhů, lidí. Člověka, kterého odmala desítky let vychovával svět. Ďábel se mu smál v pekle do očí, okolí ho odepsalo, všichni, co mohli ho ponižovali. Farmaceutické firmy si z něj udělaly bussines stejně jako doktoři, kterými prošel a "duchovní" co ho ukazovali jako odstrašující případ a všichni doufali, že to tak vydrží v dobrém až do smrti.

  Takové lidi pracně vedeme ke Kristu. Modlíme se za ně. Taháme je z jednoho průšvihu za druhým. Trpíme s nimi všechno co provedou. Odpouštíme jim krádeže, pomluvy, nespravedlnost, opilství, fetování, ostudu, výsměch. Věnujeme jim desítky a desítky hodin, dní a týdnů, mnoho času a práce, přes všechno zklamání, bolest a ostudu kterou sobě i nám dělají.

  Nemůžeme za to, není v tom žádná zásluha. Děláme to proto, že i pro nás někdo tohle dělal, ne proto abychom měli nějaké zásluhy a leštili si brka.

  A říkáme těm lidem, pořád dokola: Ježíš za tebe umřel. Všechno, co Ježíš měl, dal za tebe. Ježíš se tě nikdy nezřekne. Jeho krev tekla za každý tvůj hřích. Pro Ježíše máš cenu jako ta perla, co ten, kdo jí našel, prodal všechno a koupil i to pole ve kterém byla zahrabaná.

  A někteří ti lidi jsou určení k věčnému životu z hrůzou zjistí, jak to s jejich životem je, často prožívají uprostřed sajrajtu peklo na zemi a jsou pak celí naměko když o Ježíši a jeho oběti slyší, brečí a dotýká se to jejich srdce, i tvrdých chlapů a statečných žen.

  A pak jim říkáme: Ježíš byl vzkříšen a žije, i dneska. A proměňuje lidské životy. Důvěřuj Ježíši celým srdcem a Ježíš tě z toho sajrajtu tvého života zachrání. Tak jako vydal Ježíš život za tebe, vydej ho i ty jemu, vydej celý život. Svůj život zapomeň, pohřbi - když svěříš svůj život do ruky Ježíši, on ho přijme a promění. Pozvi Ježíše do svého srdce, on to srdce vezme a vymění, místo toho kamení a haraburdí co tam máš ti dá citlivé srdce.  

  A když ti lidi zrovna brečí, protože se jich dotýká, že za ně Ježíš položil život, a že je Ježíš vzkříšen a žije, že ve vší té prázdnotě a beznaději světa přeci jen existuje nějaká naděje a tak tomu slovu věří a Ježíši svůj život vydají. A Ježíš ten jejich vegetativní život těla a krve, který žili, pomění a dá jim život věčný. A oni začnou chodit podle toho života, protože jsou úplně v šoku, že Ježíš je fakt živý a že je s nimi, že to, čemu jen věřili s malou skrytou nadějí se skutečně děje a opravdu existuje. Užívají si to, že z jejich nitra už neteče sajrajt, ale živá voda.

  A pak přijde těžká situace, protože ten boj, který měli ti lidé skrytý uvnitř sebe se přenese ven a pěkně zjevně. Všechny skryté duchovní věci, všechen sajrajt který měli v životě, vychází na světlo: prokletí rodu, špatná výchova, životní zranění, spící nemoci těla i duše, pýcha života, soustředění na sebe, to všechno Ježíš vytahuje a čistí a není to nic příjemného, často je to dost nepříjemné ponížení. Prožívají i všelijaké útoky z jejich okolí. Občas se jich zřeknou jejich nejbližší, zavrhnou je rodiče, odmítnou je jejich děti, vyhodí je ze zaměstnání nebo sami musí pro to nové srdce odejít. Zkrátka řežba.

  A oni ten životní boj pomalu a těžce prochází spolu se svatými okolo, vírou Ježíši Kristu přemáhají všechno to, co přichází. A pomalu po krůčcích začínají dělat to, co sami zažili: Odpouští, modlí se, pracují, vedou další lidi k Ježíši Kristu, věnují jim čas...

  A všechno to dělají kvůli Ježíši Kristu, který za ně zemřel.

****

  A do toho přijde nějaký bezbožný vzpurník, pokušitel, našeptávač a začne našeptávat: Víš, co můžeš udělat? Nemusíš přece pořád Ježíši tak fanaticky věřit. Mohl bys přece jednou zapřít Krista, ne? Mohl by ses jednou zřeknout spasení, ne? Mohl bys přeci alespoň jednou odmítnout nabízenou milost? Bůh ti dal přeci úplnou svobodu, svobodně volit dobro a zlo, můžeš si dělat co chceš, chodit kam chceš, hřešit jak chceš! Zkus to s námi, alespoň jednou!

  Ha, a teď jsi zhřešil, dostali jsme tě! Když zhřešíš proti Duchu svatému, tak tě Bůh navěky zavrhne a nikdy ti neodpustí. Jestli ti není úplně jasné, co ten hřích je, tak my ti to řekneme: Je to přesně to, co děláš ty! Nikde není žádná jistota, nikdy nevíš, jak se Bůh zachová na to co ty uděláš, jen zatracení je docela jisté.

  Jiní našeptávači jdou na to ještě přímočařeji, rovnou natvrdo: Žádné spasení není a ježíš taky lidi nezachraňuje, to tě obelhali, vymysleli si to, my to dobře víme. To cos prožil byl jen závan citů, davová psychóza v sektě, to známe dobře (z vlastní zkušenosti ;-). Co si sám neuděláš, to nemáš, to ty sám se musíš vlastní vytrvalostí zachránit. Taky musíš doufat v lidi a ve Smrt, to jsou jediné naše jistoty, teprve Smrt nás promění v jistotu. Když nebudeš v té správné (t.j. naší) církvi, a nebudeš dělat co ti řekne svatý otec, nemáš dost milostí, ježíš tě zavrhne, nemáš šanci! Jen my jsme církev a my máme plnost a bůh se tě stejně zřekne, to snažení ve tvojí sektě máš marné.

  A na důkaz svých slov vyhrábnou konkordancí nějaký veršík a přečtou něco o nějakém bezbožníku nebo nějaký pěkný vybraný kousek písma, který dotyčný jistě nesplňuje.

****

  Obvykle jsem proti trestu smrti, dokonce bych rád byl univerzalistou a věřil na prázdné peklo, ale jsou vážně vážné chvíle, kdy jsem vděčný za to, že peklo existuje.

  Takže vážení nemilí bibličtí citanti, abyste věděli, že taky umím copy & paste bez ladu a skladu, našel jsem vám v písmu jeden úryvek speciálně pro vás.



V tu dobu přišli k Ježíši učedníci a říkali:

  "Kdo je tedy v nebeském království největší?"

Ježíš k sobě zavolal malé dítě, postavil je uprostřed nich a řekl:

  "Amen, říkám vám, že jestli se neobrátíte a nebudete jako malé děti, vůbec do nebeského království nevejdete. A proto kdokoli se poníží a bude jako toto malé dítě, ten je v nebeském království největší. A kdokoli by takové dítě přijal v mém jménu, přijímá mne."

  "Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině. Běda světu kvůli pohoršením! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přichází.

  Svádí-li tě tedy tvá ruka nebo noha, usekni ji a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší, abys chromý nebo zmrzačený vstoupil do života, než mít obě ruce nebo obě nohy a být uvržen do věčného ohně. A jestliže tě svádí tvé oko, vyloupni je a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší vejít do věčného života jednooký, než mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně.

  Dejte si pozor, abyste nepohrdali žádným z těchto maličkých. Říkám vám totiž, že jejich andělé v nebesích neustále hledí na tvář mého nebeského Otce."

  "Neboť Syn člověka přišel, aby spasil to, co zahynulo. Co myslíte, kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich by zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nepůjde hledat tu bloudící? A když se stane, že ji najde, říkám vám jistě, že se z ní raduje více než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. Právě tak není vůle vašeho Otce v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých."


  Pro ty, kteří mají extra speciálního ježíše co krmí devadesátdevět tlustých poslušných ovcí schovaných pěkně v bezpečí ovčince a tu jednu ztracenou nechá někde daleko vykrvácet a chcípnout, mám pár užitečných odkazů.