Otázka je do jaké míry šlo skutečným strůjcům povstání o víru a Boha, oproti násilnému konfiskování majetku a nejrůznějším mocenským a politickým výhodám. Znamení a varování které dostali hned na začátku bylo velice výmluvné. Ten kdo si chce oprávněně hrát na Jehua a na Jezabel by měl uspět. Jestliže vyhodí s posměchem z 16 a půl metru na rovnou a tvrdou zem tři muže hlavou dolů, nejméně jeden z nich se předtím svěří do ochrany Panně Marii a téměř nic se jim nestane tak by v tom měl vidět důvod k vážným pochybnostem o své pravdě. Zvlášť když do nich dá potom ještě vypálit cca 15 vybraným arkebuzníkům a ani jeden z nich nezasáhne. (Nabito ale už měli, přestože přišli prý jenom předat oprávněnou stížnost třem neozbrojeným úředníkům) Na místě dopadu jsou dodnes 3 kameny a tvrzení že tam bylo smetiště je hloupost. Nebo lež. Těžko se dá předpokládat že by ho panstvo trpělo pod okny sněmovny, nad svými luxusními zahradami ve svahu nebo že by jim právě na tohle místo vozili hnůj z koníren na opačné straně Hradu. To dobou a dlouho potom se na smetiště házely prakticky jen střepy z hrnců a tomu kdo trvá na teorii hnojiště bych nedoporučoval aby nějaké založil a pak do něho z takové výšky po hlavě skočil. O tom že byla žumpa jako nádrž (nad těmi luxusními zahradami) by se pravděpodobně někdo zmínil a těžko by si dva nezranění muži mohli tak rychle naložit na záda pana Slavatu a odnést do bezpečí kdyby zapadli do fekálií. Spíš by se v nich zadusili. Hrabě Thun musel být velice zatvrzelý člověk, Bůh mu odpusť. Přesto i on už toho měl dost když vtrhli k paní Polyxeně a chtěli aby jim je vydala. Ona mu řekla že se nebála císaře když se u ní schoval zraněný sám a že se nebojí ani jeho. Pak jim ukázala dveře a oni šli. Ti samí páni kteří vyvolali povstání předtím drželi starého a nemocného Rudolfa II. v zajetí a vydírali ho o majetek a úřady.  Pasovské si pozval na pomoc proti nim a při boji na Malé Straně byl hrabě Thun raněn do ramene a Polyxena mu zachránila život. Přestože riskovala jak útok pasovských tak císařův trest.
Řekl bych že stejně jako v jiných náboženských válkách bylo i v téhle náboženství až daleko na druhém místě. Vyvolali jí ti kteří se nebáli Boha a nestyděli lidí pro svoji hrabivost a touhu po moci a spousta jiných to odskákala spolu s nimi.

Postoj PhDr. Radomír Malý : 

(přední osobnost KC)

Rozhodující je, že katolíci mají právo veřejně děkovat za Bílou horu a pokládat ji za pozitivní mezník v národních dějinách, neboť český národ se stal opět katolickým. Neupíráme jiným smýšlet o Bílé hoře opačně, ale současně požadujeme respekt vůči našemu smýšlení, které je jiné. Český katolík nemá žádnou povinnost sklonit se před falešně nacionalistickým přístupem, jenž diktuje odsoudit Bílou horu jako málem nejtragičtější okamžik národních dějin. To, že uznáváme Bílou horu za den hodný díkůvzdání Bohu a Panně Marii, z nás nedělá žádné „fašisty“ nebo „extrémisty“. Jako katolíci máme svoji hrdost a ta nám velí jít i proti proudu.

Odsuzovat z katolických pozic Bílou horu, jak se dnes děje v rámci ekumenických snah, není ničím jiným než kapitulací před nepřáteli Církve. Proto tedy: Díky Ti, Pane, že na Bílé hoře zvítězila pravá víra Kristova. Amen.